Záchrana ze záhrobí

Total
1
Shares

Probudilo mě zvonění telefonu ve chvíli, kdy jsme byli s malým vnukem v ohrožení. Když jsem zvedla telefon, zaslechla jsem známý hlas.

Každý někdy procházíme těžkým životním obdobím. Nejprve mě opustil manžel. Děti byly ještě školou povinné, a tak jsem se měla co otáčet. Staly se mým motorem a smyslem života. Když mě ale opustily i děti, založily si rodiny a já zůstala sama, prožívala jsem hodně těžké období, Přítel, kterého jsem si našla, mě opustil taky, v práci jsem si nerozuměla s kolegy, a vnuky jsem vídala jen málo. Do toho všeho mi umřel pes, jediná bytost, kterou jsem měla. A tak jsem zůstala úplně sama. Začala jsem popíjet víno a pak i tvrdší alkohol.

Řítila jsem se ke dnu

Ráno jsem si vždycky říkala, že to bylo naposledy, že s tím pitím musím přestat a najít v sobě sílu. Když jsem ale přišla domů, byla jsem z práce tak vynervovaná, že jsem si musela otevřít láhev. Dostávala jsem se tak pomalu do pasti, ze které bylo těžké se vymanit.

Usnula jsem

Ten večer jsem výjimečně hlídala vnoučka. To byly vždy světlé chvilky mého života. Byla jsem šťastná, jak mu chutná, a po večeři jsem mu četla pohádky, při kterých usnul. Uložila jsem ho ve své posteli a dala si své oblíbené vínko. Už jsem si bez něho neuměla představit jediný den. Byla jsem unavená z práce víc, než bývalo běžné, nejspíš se o mě pokoušela nějaká viróza a já byla oslabená. I když jsem nevypila ani druhou dvojku, najednou jsem zavřela oči a spala.

Spásný telefonát

Seděla jsem v křesle u televize, v ruce zapálenou cigaretu a před sebou víno. Zdálo se mi něco příjemného, protože mě hrozně naštvalo, že do té nádherné scény zazvonil telefon. Hrozně jsem se lekla a skočila po sluchátku. V rozespalosti jsem slyšela známý hlas, který mě káral. Neuvědomila jsem si hned, čí hlas to je. Byl mi ale tak povědomý! V tu chvíli jsem ale už byla natolik vzhůru, že jsem začala vnímat okolí. S hrůzou jsem praštila sluchátkem a běžela pro kýbl s vodou. Hořela část gauče a deka na posteli, kde spal vnuk.

Tvrdá lekce

Okamžitě jsem vystřízlivěla. Nadávala jsem si, vyčítala a dušovala se, že se už nikdy vína ani jiného alkoholu nedotknu. Bylo to pro mě velké ponaučení. Jakmile jsem nebezpečí zažehnala a uklidnila vnuka, který se probudil a začal plakat, posadila jsem se do křesla a vydechla si. A v tu chvíli mi to došlo! Hlas v telefonu patřil mojí mamince, která už však byla několik let po smrti.

Nový začátek

Hned druhý den jsem zašla na hřbitov a zapálila na matčině hrobě svíčku. A také jsem jí slíbila, že něco se svým životem konečně udělám. A splnila jsem to. Přestala jsem pít, změnila jsem zaměstnání a život jsem si dala do pořádku. O půl roku později jsem dokonce potkala muže, se kterým žiji šťastně a spokojeně už několik let.

Eliška S. (63), Cheb

Také se vám může líbit