Manžel začal vyžadovat syrovou stravu a mnoha kilometrové vycházky. Když začal ještě několik hodin denně cvičit jógu, musela říct dost. Už to nešlo vydržet!
Můj muž byl úplně normální chlap se vším všudy, co k tomu patří. Chodil do práce a občas si zašel na jedno chlazené do nedaleké hospůdky. Byl na mě hodný, ale žádný Romeo to samozřejmě ve svém věku už nebyl. A já od něho také nic nečekala. Žili jsme si spokojeně a poklidně.
Na chalupě mi bylo dobře
Občas jsme si povídali a dokázali spolu i hezky mlčet. Peníze na domácnost mi také dával, tak co jsem si mohla přát víc? I moje nejlepší kamarádka byla téhož názoru, a že byla k chlapům jinak velmi kritická. Dvakrát se rozvedla a pokaždé dobře. Ten první ji nechal krásný byt a druhý chalupu. Na tu mě často zvala a já její pozvání vždycky ráda využila. Manžel byl rád, že má klid a jeho jedinou podmínkou bylo, abych navařila a nemusel kvůli mojí nepřítomnosti hladovět! Uvařila jsem vždycky o mnoho víc, abych mohla s sebou vzít zásoby na tu kamarádčinu chalupu, a nemusely jsme se zdržovat nějakým postáváním u plotny. Jednou, po takhle příjemně stráveném víkendu jsem se vrátila s dobrou náladou domů. Předpoklad, že mě manžel, jako vždy, přivítá pusou na tvář, tentokrát nevyšel. Našla jsem ho v obýváku, jak cvičí!
Myslela jsem, že se zbláznil
Kdyby dělal nějaké dřepy nebo kliky, pochopila bych to. Měl už pěkné pivní bříško a potřeboval ty ochablé svaly trochu zpevnit. On ale, jen ve slipech, se pokoušel o svíčku. Kymácel se na zádech, rukama si podpíral bedra, funěl jako čuník a nohama kymácel ve vzduchu. Nevěděla jsem, zda se smát, nebo mu začít nadávat. Vypadalo to, že se každou chvíli buď udusí, nebo skutálí na květinový stolek, který stál kousek od něho. „Co to tady vyvádíš?“ zeptala jsem se polohlasně, abych ho nějak nevylekala. On se na mě jen otočil obličejem zrudlým námahou a zašeptal: „Neruš, cvičím jógu!“ Nechápala jsem, co ho to napadlo, ale on mi po chvíli mlčky podal jakousi brožuru. Byl na ní návod na dlouhověkost a skvělou kondici. „Omládnete! Budete se cítit na dvacet! Nebudete litovat! Stačí k tomu: cvičit jógu, jíst jen syrová jídla a přestat se krmit masem!“
Bylo to s ním čím dál horší
Následoval seznam všech doporučených a také zakázaných potravin i nápojů. A také několik cviků, které měl každý adept dlouhého života zvládnout. Tím prvním byla samozřejmě svíčka, o kterou se manžel, zatím neúspěšně, pokoušel. „To snad nemyslíš vážně! Vždyť je to jen snůška blábolů!“ domlouvala jsem manželovi, ale on nedbal. Prý už si zaplatil jakýsi kurz, na který bude dvakrát týdně dojíždět. „Měla bys to zkusit taky. Nevypadáš právě dobře…“ konstatoval a znovu se vrhnul na podlahu. Za chvíli už zase funěl a mával nohama ve vzduchu! Doufala jsem, že do rána přijde k rozumu, ale hned u snídaně mi předvedl, jak moc jsem se mýlila. „Nic jíst nebudu. Jen pár kešu oříšků, které jsem si večer namočil do vody!“ prohlásil rezolutně a začal se cpát jakousi ne zrovna vábně vyhlížející hmotou. Potom si nastrouhal jablko a odešel cvičit.
Ztratila jsem nervy
Po obědě jsem s ním musela na výlet, kterému říkal procházka. Patnáct kilometrů ale byla spíš túra, než cokoli jiného. Sotva jsem cítila nohy, když mě požádal, abych mu rozmixovala hrst fíků. K večeři! Takhle to šlo každý den. Jóga mu zabrala často i několik hodin. Začala jsem být zoufalá. Takhle jsem si tedy zasloužený odpočinek rozhodně nepředstavovala. Kamarádka radila, abych se přizpůsobila. Abych i já ochutnala všechny syrové dobroty. Prý je to zdravé! „No a co ta jóga? Myslíš, že mám nervy ze železa?“ zeptala jsem se uštěpačně. Na někom jsem si svůj nahromaděný vztek vylít musela! Tentokrát mi dala za pravdu. Jógu jsem musela manželovi nějak znechutit. Nenápadně zošklivit! Věděla jsem, že mě má rád a tak jsem vsadila na jistotu. Na oko jsem začala cvičit s ním.
Musel se o mě starat
„Au, au, asi jsem si přetrhla nějakou šlachu či sval, nemohu chodit! Kvůli tobě! Tolik jsem se ti snažila vyhovět a teď ze mě bude invalida!“ naříkala jsem, a v duchu se mála. Musel mě odnést na pohovku a pečovat o mě. Byla jsem hodně náročný pacient! Měla jsem chuť na kuřátko, losůska a taky nějaký dortík. Manžílek běhal po obchodech a sháněl lahůdky. A také vařil, pral a dělal mi společnost, protože mi bylo náramně smutno! Na jógu si za pár dnů ani nevzpomněl. A kuřátko mu také zachutnalo, po všech těch zdravých pokrmech… Aby ho nenapadlo začít znovu cvičit, pořídila jsem si sádrovou dlahu. Na ruku, abych nemohla v domácnosti nic dělat! Vymodelovala mi ji kamarádka, byla moc šikovná! Nasmály jsme se u toho jako dvě puberťačky. Manžel moji lest neprokouknul. Byl jako mílius. Leták zahodil a na kurzy přestal jezdit. Prý mu bude procházka do hospůdky stačit!
Dana V. (68), Jičín
