Nikdy neříkejte nikdy. Když jsem ovdověla, myslela jsem, že zůstanu sama už navždy. To byl veliký omyl. Když mi bylo pětapadesát, ovdověla jsem. Byla to pro mě ztráta, to nepopírám, manžel byl schopný člověk, živitel rodiny. Kromě toho to byl velice zručný muž. Ale abych byla upřímná, nějakou lásku jako trám jsme spolu neprožívali. Kdysi jsme uzavřeli manželství z rozumu. Vychovali jsme krásnou

Nová kuchyňská linka zhotovená přímo na míru byla mým letitým snem. Nenapadlo mě, jak rychle se může sen změnit v horor! O hezké kuchyni jsem snila mnoho let. Ne, že bych na ní neměla dostatek peněz. Na vkladní knížce bylo dost i na obývák, který měl po té kuchyni následovat. Byla to spíš moje lenost a také nedostatek času. Pořád jsem jen vařila Z práce jsem chodila rovnou hlídat vnoučata, nebo

Zjistila jsem, že city dávají našemu životu smysl ve chvílích, kdy svádíme těžký boj s osudem. Upřímně přiznávám, že se svým životem jsem nebyla nikdy příliš spokojená. Měla jsem za sebou poměrně bouřlivé mládí, kdy jeden vztah stíhal druhý. Už od střední školy jsem kluky střídala takřka jako ponožky. A když jsem odmaturovala a dostala se na vyšší odbornou školu, moje bouřlivost pokračovala. Dv

Odjakživa jsem byla tvořivým dítětem plným energie, které se nikdy nenudilo. Svůj život jsem si naplánovala a vycházelo mi to. V osmnácti láska jako sen, ve dvaceti svatba, potom dokončení vysoké školy, nástup do vysněné práce, dostavení domku, narození dítěte. Žila jsem šťastným životem. Až jednou přišel muž z práce smutný s tím, že ho propustili. Bylo to tak nečekané a nepochopitelné, úplně be

S přítelem jsme spolu dva roky a po jednom ne moc slavném podnájmu jsme se rozhodli přestěhovat se k jeho babičce. Milá babička, která sotva chodí, nevidí a potřebuje pomoc, byla nadšená. My rovněž, protože jsme doufali, že se konečně budeme moci vzít a založit si rodinu. Přestěhovali jsme se tedy a těšili se na šťastnou budoucnost. Já jsem si našla dobré zaměstnání. Pracuji jako učitelka, kol

Někdy láska nestačí, abychom ochránili své blízké před negativními zážitky. Nejenže si tu bolest neseme dál, ale někdy se objeví i tam, kde to vůbec nečekáme. Vdávala jsem se z lásky, čisté a upřímné. Byla jsem zamilovaná až po uši. Zkrátka tak, jak to má být. Až po překvapivý zlom: z mého drahého se vyklubal tyran. Jako by mu dělalo radost ničit mě a ponižovat, ba i bít. Odešla jsem od něj, hne

Prvotní zamilovanost člověku většinou nedovolí vidět to, jaký druhý skutečně je. Také můj vztah s Alešem začal pohádkově. Skoro ve všem jsme nalézali shodu nebo jsem to prostě já takhle viděla. Měli jsme stejný názor i na manželství… a sice ten, k čemu by nám byl papír, když jsme šťastni i bez něho. Seznámili jsme se, když byl Aleš ještě ženatý. To už ale byl jeho zákonný vztah v troskách. Zakrá

V lásce si neporučíš. Přestože jsem byla vdaná za jednoho, milovala jsem tajně jiného. Byl to jeho bratr a já jsem věděla, že to může mít bolestné následky… S manželem jsme se brali po půlroční známosti, protože jsem otěhotněla, a v těch časech se žít s někým jen tak nadivoko nenosilo. Bylo mi tehdy jen dvacet let, manžel byl o dost starší, táhlo mu na pětatřicet. Sice jsme si společné chození v

Kamarádství je dobré v tom, že si lidé rozumějí po všech stránkách a mohou si říct všechno na světě. Nikdo není citlivý, urážlivý a netolerantní a jeden druhému odpouští. Po kamarádství může přijít láska, kde se všechny tyto pěkné vlastnosti rozvíjejí. Dva se milují, umí své chyby tolerovat. A úplně nejkrásnější je manželství – jenže tím to všechno obvykle končí. Najednou už není třeba být citli

Až do skončení povinné školní docházky jsem byla hodně pilná žačka. Učení pro mě bylo vždycky na prvním místě a kamarádky až na druhém. O nějakém chození s klukem jsem vůbec neuvažovala. Vzhledově jsem byla spíš taková průměrná holka, žádná hvězda, kolem které by neustále spolužáci obletovali. Nebyla jsem však ani žádná nesympatická „šprtka“. Kdybych bývala chtěla, mohla jsem klidně s někým chod