V lásce si neporučíš. Přestože jsem byla vdaná za jednoho, milovala jsem tajně jiného. Byl to jeho bratr a já jsem věděla, že to může mít bolestné následky…
S manželem jsme se brali po půlroční známosti, protože jsem otěhotněla, a v těch časech se žít s někým jen tak nadivoko nenosilo. Bylo mi tehdy jen dvacet let, manžel byl o dost starší, táhlo mu na pětatřicet. Sice jsme si společné chození velmi neužili, ale navzdory všemu jsme se brali z lásky. Manžel nikdy nepatřil mezi ty, kteří svou lásku k ženě uměli projevit i navenek. Ve společnosti mě nikdy nepolíbil – prý se to nesluší – a ani za ruce jsme se nevodili. „Miluji tě,“ to mi říkal pouze v intimních chvilkách, jinak se za to styděl. I když mi od něho slova něhy chyběla, nikdy jsem mu to nepředhazovala a nevyčítala. Byl to zkrátka typ člověka, který si své problémy a pocity řešil výhradně sám se sebou – prostě introvert.
Jeho mladší bratr, který byl v mém věku, byl jeho pravý opak. Vždy hovorný, trochu bláznivý, ale galantní a usměvavý mladík se smyslem pro humor. S ním jsem se v těch dobách však nestihla poznat, protože po ukončení jeho tehdejšího dlouhodobého vztahu se rozhodl odcestovat do zahraničí a zůstal tam přes dvacet let. Nám s manželem se během té doby stihla narodit jediná dcerka, vystavěli jsme krásný rodinný dům a postupně jsme začali zkoušet podnikat s vínem. Doma jsem čím dál tím více času trávila sama. Dcera na vysoké škole, manžel stále zavalen prací a mě sžíral úzkost a pocit zbytečnosti. I když by se zdálo, že jsme ideální rodinka, mně ke štěstí stále něco chybělo. Byla to obyčejná něha a touha mít se s kým popovídat.
Vše se změnilo po příjezdu mého švagra z ciziny. Ten se po dlouhé době odhodlal zakotvit na Moravě. Protože tchán a tchyně už nežili a švagr neměl dostatek financí na koupi vlastního bytu, manžel mu navrhl, aby chvíli zůstal u nás. Švagr pojednou do mého života vnesl celou horu optimismu, ale – a to bylo nejdůležitější – vzbudil ve mně pocit, že jsem opět pro někoho žádoucí a potřebná. Naše zpočátku nevinné vzájemné porozumění přerostlo do tajného mileneckého vztahu, který byl plný hluboké lásky.
Tento tajný vztah trval půl roku. Bylo to pro mě asi nejsložitější období života. Na jedné straně
jsem se snažila ututlat situaci jak před dcerou, tak před mužem. Na druhé straně mě trápil pocit, že se svým vyvoleným nemohu trávit tolik času, kolik bych chtěla, a pokud, tak jen potají.
Naše tajné milování skončilo nečekaným zvratům. Můj tehdejší manžel dostal náhlý infarkt a bohužel ještě téhož dne v nemocnici zemřel. Milenecký vztah jsem okamžitě ukončila. Následovaly dvě velmi těžké roky samoty a hledání sebe. Během nich jsem si udělala v hlavě pořádek a konečně jsem se odhodlala udělat vážný krok.
Vyhledala jsem švagra Milana a navrhla mu společné soužití. Dnes jsme už tři roky manželé a svého rozhodnutí nelituji. Jednu osobu jsem získala zpět, ale jednu zase zřejmě ztratila. Je jí moje dcerka, která dodnes nedokáže přijmout skutečnost, že její strýc je zároveň i její nevlastním otcem. Se mnou komunikuje pouze v nutných případech a vídáme se méně než nějaká vzdálená rodina, což mě velmi bolí. Přesto věřím, že mě jednou pochopí…
Edita (45), jižní Morava
