Domů     Angličtina byla mým oblíbeným předmětem
Angličtina byla mým oblíbeným předmětem
7 minut čtení

Až do skončení povinné školní docházky jsem byla hodně pilná žačka. Učení pro mě bylo vždycky na prvním místě a kamarádky až na druhém. O nějakém chození s klukem jsem vůbec neuvažovala.

Vzhledově jsem byla spíš taková průměrná holka, žádná hvězda, kolem které by neustále spolužáci obletovali. Nebyla jsem však ani žádná nesympatická „šprtka“. Kdybych bývala chtěla, mohla jsem klidně s někým chodit.

Dávala jsem však přednost samým jedničkám na vysvědčení. Dostala jsem se na výběrové gymnázium a můj přístup byl stejný i tady, alespoň na začátku. Vlastně celý první ročník… protože v tom druhém jsme na angličtinu dostali nového profesora, Martina Majera.

Bylo mu méně než třicet a nebyl na škole žádným začátečníkem – vídala jsem ho už předtím, jenže nás neučil. Nyní, kdy jsem ho měla možnost ze své první lavice sledovat několikrát týdně, došlo k tomu, co mě samotnou zaskočilo. Zamilovala jsem se do něho…

Zpočátku to vypadalo docela nenápadně. Sama sobě jsem musela přiznat, že je mi angličtinář sympatický a že se mi líbí i jako muž. Hned jsem se ale vždy v duchu okřikla, že takové myšlenky jsou naprosto nevhodné. Vždyť mi bylo teprve šestnáct a půl.

A mezi profesorem a studentkou přece nemůže existovat žádný citový vztah. Nebo snad může? Co se týkalo mě samotné, za pár týdnů jsem měla jasno. Láska ve mně rostla geometrickou řadou a sílila ze dne na den.

Docházelo k tomu, že jsem se většinou při pohledu na profesora Majera červenala. Říkala jsem si, že mu to musí být jasné. A cítila jsem se docela trapně.

Moje zamilovanost a touha, která se ve mně probudila, přinesly logické následky. Začala jsem se zhoršovat v učení – kromě jednoho předmětu: angličtiny. Na tu jsem se plně soustředila. Chtěla jsem být před profesorem Majerem dokonalá.

Čím více jedniček a pochval jsem získávala v českém jazyce, o to hůře jsem dopadala v matematice, angličtině nebo fyzice.

V pololetí se to ještě tak moc neprojevilo, ale na konci druhého ročníku jsem měla vysvědčení, jaké bych si před rokem ještě nebyla schopna připustit.

„Co se to s tebou děje, Dito?“ nechápal otec, zvyklý na moje předchozí bezproblémové studium a vynikající známky. Těžko jsem mu mohla vysvětlovat, že jsem nešťastně zamilovaná do profesora angličtiny a všechno ostatní pro mě postupně ztrácí důležitost.

Během prázdnin se situace uklidnila, už proto, že jsem Martina – jak jsem mu pro sebe říkala – neviděla. Zůstávaly mi jen vzpomínky, ovšem natolik silné, abych si „nezačínala“ nic s žádným z kluků, kteří se mnou chtěli chodit.

Ať už to bylo na brigádě nebo na prázdninovém pobytu u moře, všechny jsem kategoricky odmítala. Moje srdce patřilo jinému… jakkoliv jsem to těžko někomu mohla sdělit a jakkoliv jsem to těžko obhajovala i sama před sebou.

S blížícím se koncem prázdnin jsem se na rozdíl od jiných studentů nemohla dočkat školy. Důvod byl jasný. Přemýšlela jsem, co to se mnou udělá, až Martina znovu spatřím. Bylo to ještě horší, než jsem čekala. Jako by se můj marný a nevyslovený cit zdvojnásobil.

I kdyby to angličtinář nevěděl už předtím, nyní by mu to muselo dojít… leda že by byl slepý. V jeho očích jsem několikrát spatřila, jak mě má přečtenou. V duchu jsem si představovala, že mě třeba někdy na chodbě osloví… nebo že mi napíše dopis.

Nic takového se přirozeně nestalo. A žádný krok jsem ze své strany neudělala ani já.

Protrápila jsem se tak i třetím ročníkem gymnázia. Bez vztahu a bez zájmu o nějaké chození, třebaže mi i doma říkali, ať už si najdu nějakého kluka. Domnívali se totiž mylně, že můj stále se zhoršující prospěch souvisí se smutkem z toho, že nikoho nemám.

Pro mě ale existoval jediný muž na světě – Martin Majer. Nevzdávala jsem se naděje, zvlášť poté, co jsem se dozvěděla, že není ženatý a nemá ani žádnou přítelkyni. Kolovaly o něm nejrůznější zvěsti, ale těm jsem nepřikládala význam. Pouze jsem všechny ty, kdo pomlouvali, tajně a upřímně nenáviděla.

Ve čtvrtém ročníku jsem se trochu vzpamatovala, zejména pod tíhou blížící se maturity. A rozhodla jsem se vůči Martinovi změnit taktiku.

Jestliže jsem se dosud jiným vztahům kvůli své platonické lásce vyhýbala, nyní jsem jich naopak vystřídala několik… ale tak, aby to panu Majerovi bylo jasné a aby začal žárlit. Dál platilo, že jsme spolu nikdy nemluvili soukromě.

Vybudovali jsme si však za tu dobu, co jsme se znali, řeč pohledů, která byla dostatečně výmluvná. Pátrala jsem v Martinových očích po známkách žárlivosti. Jedním z mých „kluků“, s nimiž jsem doháněla vše, co jsem zatím v mládí promeškala, byl i můj spolužák.

Několikrát jsem se s ním objímala a líbala na chodbě právě před hodinou angličtiny. Cílem bylo, aby nás Martin viděl, což se mi párkrát podařilo. Zdálo se mi, že se na mě pak v hodině dívá trochu smutně a trochu pobaveně. Jako by chtěl říct:

Dito, co mi to děláte? A v mém pohledu si mohl přečíst odpověď: to máte za to, že mě nechcete…

V posledním pololetí mě přestalo provokování bavit. Soustředila jsem se jen na učení. Stala jsem se znovu dívkou, která nadřazuje školní úspěch nad všechno ostatní. Zdálo se, že jsem se definitivně smířila se svým milostným neúspěchem.

Maturovala jsem i z angličtiny a vytáhla jsem si přesně tu nejtěžší otázku, kterou jsem si nepřála. Můj výkon nebyl zpočátku dvakrát přesvědčivý. Angličtinář však „zapracoval“ a pomohl mi.

Když jsem spatřila v jeho očích, jak moc mi fandí, vzpamatovala jsem se a zbytek otázky zvládla už suverénně.

Nadešly poslední dny středoškolského studia – slavnostní vyřazování a po něm maturitní večírek. Tam už jsme se k přítomným profesorům a profesorkám chovali úplně jinak, jako rovní k rovným. Já jsem hledala Martina, ale marně. Mrzelo mě, že nepřišel.

Bolelo to natolik, že jsem se dokonce rozhodla odejít z večírku předčasně. Věděla jsem, že je to asi poslední příležitost vidět spolužáky pohromadě, ale zklamání z Martinovy nepřítomnosti bylo silnější.

Už jsem skoro mířila k východu, když se profesor angličtiny objevil u vchodu. Zajásala jsem a hned jsem změnila své plány.

K tomu, abychom ve dvou prohodili pár slov, jsme se dostali až po nějaké chvilce. Sebrala jsem veškerou odvahu a protože jsem nyní už neměla co ztratit, zeptala jsem se:

„Pane profesore, víte, že jsem do vás byla skoro celé ty tři roky, co jste nás učil, zamilovaná?“ Usmál se: „Myslel jsem si to, Dito.“ „Tak proč jste mi nikdy nedal nic najevo?“ přála jsem si vědět. Zvážněl a podíval se mi do očí.

Vzpomněla jsem si na naši hru pohledů a nevyslovených slov. „Nebylo by to vhodné a vy to víte…“ řekl tiše. „A teď – teď už to vhodné je?“ položila jsem mu přímou otázku. „Vy se jen tak nevzdáváte, že?“ pokýval hlavou.

„Víte co, promluvme si o tom v klidu… co třeba v sobotu odpoledne?“ navrhl a upřesnil místo schůzky, na kterou mě zval… Později jsme si připili na tykání a z večírku jsem odcházela v jeho doprovodu, šťastnější než když jsem udělala maturitu. To se stalo loni v létě a ten pocit ve mně přetrvává dodnes…

Dita (20), severní Morava

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Čas utekl jako voda, s Pepou, o kterého jsem kdysi tak stála, jsme se rozvedli. Byla jsem přesvědčena, že zůstanu sama, ale osud to tak nechtěl. Měl pro mě ještě jednu lásku. Koukala jsem z okna chaty na jez a myslela na to, že čas utekl jako ta voda. Jak je to dlouho, co jsem se na jezu producírovala, aby si mě všiml Pepa? Pak si mě doopravdy všiml, ale otázka zní, co jsem tím získala. Dvacet
3 minuty čtení
Kdo hledá prince z pohádky, neuspěje. Pokud žena nechce zůstat sama, je třeba přestat snít a navrátit se na pevnou zem. Připadala jsem si stará. Z dnešního pohledu jsem stará určitě nebyla, bylo mi šestatřicet, ale vše nasvědčovalo tomu, že zůstanu na ocet. Další rok zase utekl jako voda a přišel máj. Voněl šeříkem, jasmínem a kvetoucími třešňovými stromy a sliboval lásku, ale, jak jsem byla př
6 minut čtení
Zamilovala jsem se do černovlasého kluka, kterého jsem občas potkávala. Tajně, nikdo o tom nevěděl, on už vůbec ne. A měl holku. Moje sny o princi se nesplnily. Nebyla jsem ani dost hezká, ani dost zajímavá. Toužila jsem po dětech, po rodině, a to mladí muži zpravidla neradi slyší. A ještě ke všemu jsem se mizerně učila, a tak ode mě kluci nemohli ani opisovat. Beznadějně zamilovaná Vyuči
3 minuty čtení
Rozvod vás semele. Člověk se dlouho vzpamatovává a čeká, kdy se konečně z toho dna dostane. Já věřila tomu, že už zůstanu navždycky sama. Naštěstí si mě láska našla. Po rozvodu jsem spálila všechny mosty, dala sbohem milovanému městu a přátelům, z nichž mnozí ani opravdovými přáteli nebyli, prodala byt a koupila domeček na venkově. Sehnala jsem tu i práci v místní prodejničce a sama sobě řekla,
3 minuty čtení
Žila jsem už dlouho v nefunkčním manželství, ale stále jsem se nemohla odhodlat k rozvodu. To se stalo až po srazu se střední školou, kde jsem potkala svou dávnou lásku. Dvacet let jsme se s Mirkem neviděli. Setkali jsme až na jednom srazu se střední školou. Předtím jsme ani on, ani já na srazy nechodili, ale najednou, samozřejmě aniž jsme se domluvili, jsme se tu oba ocitli. Od začátku jsme
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Budoucnost z čajových lístků
nejsemsama.cz
Budoucnost z čajových lístků
Chcete vědět, co vás čeká v budoucnosti? Uvařte si čaj a naučte se věštit z čajových lístků. Možná se dozvíte spoustu zajímavých věcí. Zjistit, co vás čeká, můžete klidně i v pohodlí domova. Nebojte se, věštění z čaje není vůbec složité. K tomu, abyste poznala svou budoucnost a našla odpovědi na své otázky, vám bude stačit obyčejný sypaný čaj, oblíbený hrneček a vaše šikovné ruce. Čarovné
Vězeň Jiřího z Poděbrad chránil korunovační klenoty
historyplus.cz
Vězeň Jiřího z Poděbrad chránil korunovační klenoty
Jeden z nejmocnějších mužů království Menhart z Hradce je opět za mřížemi. Zatím vždy ho jeho protivníci propustili. Nyní se ukáže, zda se dříve dostaví svoboda, nebo smrt. K husitství má šlechtický synek Menhart II. z Hradce (1398–1449) od mládí vztah. Vždyť i jeho otec Jan starší z Hradce (†1417), nejvyšší zemský hofmistr, se ke kališníkům přidal v roce 1415 po
Magické křižovatky: Hranice mezi světy
epochalnisvet.cz
Magické křižovatky: Hranice mezi světy
Na první pohled obyčejné místo. Silnice, která se rozbíhá do čtyř stran. Křižovatka. Ale podle pradávných věr právě tady slábne závoj mezi světy. Je to místo, kde můžete přivolat duchy, uzavřít smlouvu s démonem nebo získat dovednosti, které nejsou z tohoto světa. Opravdu tady můžete změnit svůj osud? A jak vysokou cenu za to zaplatíte?
Každý den poprvé
skutecnepribehy.cz
Každý den poprvé
Dnes ráno mi znovu podal ruku a zeptal se, jak se jmenuju. Jeho oči byly přívětivé, ale i nejisté. Můj muž. Opět jsem mu řekla: „Jsem Marie, tvoje žena.“ Přikývl. A pak se na mě usmál tak, jako by mě potkal poprvé. Můj muž. Manžel, se kterým jsme desítky let. Když mu to zjistili, bylo mu 75 let. Já
Čína: Její panenská příroda vám sebere dech
epochanacestach.cz
Čína: Její panenská příroda vám sebere dech
Slunce se mocně opírá o štíty mohutných hor. Na nebi není ani mráček a skoro to vypadá, že ostré vrcholky masivů musejí každou chvilkou protnout blankytně modrou oblohu. Jejich majestátnost a dravost krotí nádherné listnaté lesy, jejichž podzimní „čarokresba” vezme dech všem přihlížejícím. Je jednou z největších zemí a statistické údaje popisující tuto nejlidnatější část
Život Šinkorové řídí žárlivost?
nasehvezdy.cz
Život Šinkorové řídí žárlivost?
Oznámila překvapivý konec svého působení jako pedagožka na konzervatoři a v emotivním příspěvku na sociálních sítích herečka Daniela Šinkorová (52) napsala, že odchází se slzami v očích. Jenže prá
První surfařská cestovka slaví plnoletost: 18 let na vlnách
iluxus.cz
První surfařská cestovka slaví plnoletost: 18 let na vlnách
Surfová kancelář Surf-Trip, kterou založili sourozenci Olivovi, naučila za 18 let surfovat tisíce lidí z Česka i Slovenska. Z původně malých surfových kempů vyrostla ve stabilní cestovní kancelář s me
Gokteik Viaduct: Kilometr, který se táhne věčnost, v srdci Myanmaru
epochaplus.cz
Gokteik Viaduct: Kilometr, který se táhne věčnost, v srdci Myanmaru
Připravte se na cestu do míst, kde se zdá, že čas plyne jiným tempem. Myanmar, země s bohatou historií a úchvatnou přírodou, skrývá jeden z nejpozoruhodnějších inženýrských počinů světa – Gokteik Viaduct. Tento monumentální železniční most slibuje nejen dechberoucí výhledy, ale i zážitek, který vám jeden kilometr jízdy protáhne na celou věčnost. Ponořte se s
Přivedeme zpět k životu mamuty či jiné vyhynulé tvory?
21stoleti.cz
Přivedeme zpět k životu mamuty či jiné vyhynulé tvory?
Víme, že existovaly, ale vlivem nepříznivých podmínek, nadměrného lovu či činnosti člověka došlo k jejich vyhynutí. Díky vzorkům DNA těchto ztracených tvorů se vědci nyní chtějí pokusit je znovu přivé
Tajemství Velikonočního ostrova: Jak se obří Moai vydaly na cestu?
enigmaplus.cz
Tajemství Velikonočního ostrova: Jak se obří Moai vydaly na cestu?
Na jednom z nejodlehlejších míst na Zemi, v nekonečných vodách Tichého oceánu, se nachází Velikonoční ostrov, domov stovek monumentálních kamenných soch, známých jako Moai. Tyto tajemné kolosy, tyčící
Bramborový koláč s jablky
tisicereceptu.cz
Bramborový koláč s jablky
Suroviny 250 g brambor 60 g másla 200 g cukru moučky 2 vejce 250 g polohrubé mouky prášek do pečiva jablka Na drobenku 50 g hrubé mouky 30 g másla 30 g cukru krupice Postup Bram
Interiér s ikonami skandinávského designu
rezidenceonline.cz
Interiér s ikonami skandinávského designu
Nedaleko Los Angeles si mladý pár nechal postavit vzdušnou rezidenci kombinující ocelový skelet, skleněné stěny a sekvojové obklady. uvnitř vás okouzlí ikony skandinávského designu. Vroce 1998 Mark a Andrea Meyerhoferovi koupili dům v zalesněnémpodhůří Lacanada Flintridge v Kalifornii. Pár začal spolu se skupinou architektů s přetvářením domu tak, že přestavěli část s kuchyní a rodinnou místností.