Prvotní zamilovanost člověku většinou nedovolí vidět to, jaký druhý skutečně je. Také můj vztah s Alešem začal pohádkově. Skoro ve všem jsme nalézali shodu nebo jsem to prostě já takhle viděla. Měli jsme stejný názor i na manželství… a sice ten, k čemu by nám byl papír, když jsme šťastni i bez něho. Seznámili jsme se, když byl Aleš ještě ženatý. To už ale byl jeho zákonný vztah v troskách. Zakrá

V lásce si neporučíš. Přestože jsem byla vdaná za jednoho, milovala jsem tajně jiného. Byl to jeho bratr a já jsem věděla, že to může mít bolestné následky… S manželem jsme se brali po půlroční známosti, protože jsem otěhotněla, a v těch časech se žít s někým jen tak nadivoko nenosilo. Bylo mi tehdy jen dvacet let, manžel byl o dost starší, táhlo mu na pětatřicet. Sice jsme si společné chození v

Kamarádství je dobré v tom, že si lidé rozumějí po všech stránkách a mohou si říct všechno na světě. Nikdo není citlivý, urážlivý a netolerantní a jeden druhému odpouští. Po kamarádství může přijít láska, kde se všechny tyto pěkné vlastnosti rozvíjejí. Dva se milují, umí své chyby tolerovat. A úplně nejkrásnější je manželství – jenže tím to všechno obvykle končí. Najednou už není třeba být citli

Až do skončení povinné školní docházky jsem byla hodně pilná žačka. Učení pro mě bylo vždycky na prvním místě a kamarádky až na druhém. O nějakém chození s klukem jsem vůbec neuvažovala. Vzhledově jsem byla spíš taková průměrná holka, žádná hvězda, kolem které by neustále spolužáci obletovali. Nebyla jsem však ani žádná nesympatická „šprtka“. Kdybych bývala chtěla, mohla jsem klidně s někým chod

Jako malá jsem vyrůstala na venkově u babičky a dědečka. Rodiče tam ovšem nemohli najít práci, proto jsme se přestěhovali do nedalekého města do krásného a velkého domu mé druhé babičky. Žila v něm sama, proto byla velmi ráda, že tu budeme s ní. Naši se nastěhovali do prvního patra, já měla pro sebe celé podkroví. Netrvalo dlouho, když jsem večer před usnutím zaslechla, jak praskají schody. Nepři

Stalo se to v době, kdy ještě běžně chodívali na zábavy a tancovačky i vojáci. Také v našem městě byla posádka. Dnes už to je samozřejmě jinak, kluci na vojnu nechodí, možná bohužel. Tenkrát jsem ale často vídala kolem sebe samou uniformu. A k dobrému vychování patřilo, že si slušná dívka s vojákem nic nezačínala. Jak říkala máma: „Ti kluci hledají jen chvilkové potěšení. Ty mu dáš srdce, ale on

Myslela jsem si, že můj vztah s Radkem je to pravé a nejlepší, co mě mohlo potkat. Nikdy nám nic nestálo v cestě a měli jsme se oba od začátku moc rádi. Strávili jsme spolu dostatečně mnoho času na to, abychom znali jeden druhého a rozhodli se spolu strávit zbytek života. Srdečně a upřímně nás přijímali moji i Radkovi rodiče. Ani s bydlením jsme neměli problémy – pro tyto případy moji rodiče „ud

Neměla jsem na muže štěstí. Proto jsem velmi chtěla, aby se moje jediná dcera vyvarovala stejných chyb jako já. Ale jablko asi opravdu nepadá daleko od stromu. Když jsem v osmnácti letech poznala Oldu, byla to velká láska. Nedokázali jsme se jeden druhého nabažit, byli jsme spolu každou volnou chvíli. Byl to asi největší krasavec na sídlišti. Měl pěkné, blankytně modré oči a urostlé tělo. Moje má

Stalo se to mi před několika lety, když jsem byla doma ve svém pokoji. Byl situován tak, že jsem musela projít dlouhou chodbou s dalšími třemi dveřmi, která zatáčela za roh. Seděla jsem v křesle, když se najednou zvedl vítr. Jsem si jistá, že to byl vítr nikoli průvan. Ovál můj obličej a zamířil k oknu, kde zvlnil záclonu, ale jen její část. Rozpohyboval se pouze střed, kraje byly dál nehnuté. Te

Při pohledu na kalendář mi došlo, že jsem zapomněla přetočit stránku o další týden. To se mi nikdy nestalo, za celých dosavadních dvaadvacet let, co jsem na světě. Hm, koukejme, co s člověkem udělá jeden víkend s přítelem… Jako by se znovu zastavil čas, jen se to projevil v trochu jiné formě. Cítím, že se zase něco změnilo, možná jen posunulo dál. Byla jsem dnes ráno na operaci – malý nádor v lev