Naše záliba v dobrém jídle se nám vymkla z rukou. Projedli jsme všechny peníze a ještě nám bylo všechno oblečení malé!
Začalo to nenápadně, návštěvou jedné moc dobré restaurace. Božské jídlo nás s manželem nadchlo. Proč si nedopřát další? Hned za týden jsme si vyšli na večeři a opět nám velmi chutnalo. Jen ty restaurace tak nějak v našem malém městě došly. „Víš ty co?
Někam si zajedeme. Třeba až do Prahy!“ navrhnul manžel a tvářil se jako mlsný kocour.
Zamilovali jsme se do cizokrajných dobrot
Jeho nápad mě nadchnul. Konečně se někam podívám a navíc nebudu muset vařit! „A budeme si všechno zapisovat, abychom mohli vzpomínat a na nic nezapomněli,“ navrhla jsem pro změnu já a tentokrát bylo na manželovi, aby i on se mým nápadem nadchnul.
Do té Prahy jsme jeli skoro okamžitě. A potom znovu a znovu. Vlastně neuplynul týden, kdy bychom si nedali k obědu či k večeři něco moc dobrého. Otestovali jsme si jídlo z Číny, Řecka, Thajska, ale také třeba z Turecka nebo Finska.
Manžel se zamiloval do Škembe čorby, bulharské dršťkové polévky. Já se mohla utlouct po finských koblihách s morušovou marmeládou nebo boxtech, irských bramborových plackách.
Vyděláváme jen na jídlo
O všem, na čem jsme si pochutnávali, bych mohla vyprávět dlouhé hodiny. Často se mi o všech těch lahůdkách zdálo i v noci. „Nemohu dopnout kalhoty!“ stěžoval si můj muž. Já už nosila jen volné šaty, jak jsem ztloustla.
Jediné, co zhublo, bylo naše společné konto. Za půl roku jsme projedli majlant! Nezbylo než začít šetřit! „To věčné spoření mě nebaví,“ prohlásil můj Bořek a hned měl plán: „Půjdu na brigádu. A ty bys měla taky!“ A tak jsme se dali na úklid.
Máme pohyb a nějakou tu korunu k důchodu. Všechno samozřejmě utratíme za jídlo! Vždyť je toho ještě tolik, co jsme neochutnali!
Vlaďka T. (67), Chomutov
