Co dělat, když manžel vyhrožuje rozvodem kvůli jedné malé nevěře? Prosby, přemlouvání ani svádění nepomohlo. Zachránit moje manželství mohla jediná věc.
Byla to taková bezvýznamná hloupost. Trochu jako ze špatného filmu! Na firemním večírku jsem to přehnala s pitím a skončila s kolegou na gauči v jeho kanceláři. Ani se mi nelíbil a já jemu zřejmě také ne. Druhý den jsme oba dělali, že se nic nestalo. Zdravili jsme se jako dva celkem cizí lidé.
Vyfotili mě po nevěře
Jenže, drby se šíří rychle. Když jsem se plížila z té jeho kanceláře, nějaký dobrák, či spíše dobračka, si mě zvěčnila na mobil. Fotku poslala o pár dní později mému manželovi. „Co to má znamenat?“ řval jako pominutý a mával mi před nosem svým telefonem. Bez brýlí jsem vůbec neviděla, co mi ukazuje. Nechápavě jsem mhouřila oči, ale on nedbal. Vykřikoval cosi o rozvodu! „To ale není tak, jak vypadá,“ tvrdila jsem dost nevěrohodně, sotva jsme si nasadila brýle a konečně pochopila, oč se jedná. Fotku zaručeně poslala jedna moje kolegyně, taková mrcha pomstychtivá! Ten její manžílek jí nasazoval parohy pořád, tak se mstila ostatním… No hlavně mně, kdysi jsem s ním taky něco trochu měla… „Nelži, mám toho dost!“ nepřestával křičet můj muž Luděk. Začala jsme se bát. Nechtěla jsem o něho přijít! Netoužila jsem prožít stáří, které se blížilo, sama a bez peněz! Opuštěná!
Svádění se mi nepovedlo
„Odpusť mi, byla jsem opilá! Vůbec na nic se nepamatuju,“ prosila jsem ho, ale bylo to ještě horší. Řekl mi, že jsem promiskuitní alkoholička! Rozbrečela jsem se. Trochu doopravdy a trochu z touhy vzbudit lítost. S Luďkem ale vůbec nic nehnulo! Po pár dnech napjaté atmosféry a zarytého mlčení jsem se rozhodla manžela svést. „Musím být tak hezká a přitažlivá, aby mi neodolal!“ umínila jsem si. Samozřejmě, že jsem moc dobře věděla, že láska prochází žaludkem. Obzvlášť v jeho a mém věku! Nakoupila jsem maso na bifteky a upekla jeho oblíbený štrúdl. Kvalitní vínko, šlehačka, jahody. Co si víc přát? Speciální svíčky měly vzbudit erotickou touhu. Alespoň to na jejich obalu sliboval za tučný peníz jejich výrobce. Rádoby romantický večer skončil krachem. „Mě na vařenou nudli neutáhneš!“ vysmál se mi Luděk a odešel se najíst do hospody.
Nalíčila jsem se
Tentokrát jsem už brečela doopravdy. „Holka, tobě zbývá už jen sebevražda,“ řekla mi skepticky do telefonu kamarádka. „Sebevražda? Přece se nezabiju kvůli mužskému!“ vyprskla jsem rozhořčeně, ale kamarádka pokračovala: „Prosím tě, myslím tím sebevraždu jen na oko! Jen, aby si to myslel on! Aby to s ním zacloumalo! Pěkně se nalič, naaranžuj, poházej kolem sebe nějaké prášky na spaní a předstírej bezvědomí. A ne aby ses smála!“ Nelenila jsem a hned se připravila na velký divadelní výstup. Tváře jsme si napudrovala skoro bílým pudrem, abych byla pěkně bledá. Koupila jsme si ho v létě, když jsme si spálila obličej a potřebovala zmírnit zarudnutí. Kolem sebe jsem rozložila prášky na spaní.
Oživování mi příjemné nebylo
Skoro jsem už spala, když se manžel vrátil z té svojí prodloužené truc večeře. Svěsila jsem ruku z gauče, jako že o sobě nevím. Málem si mě vůbec nevšimnul! Až když si pustil televizi a ozářilo mě modré světlo z obrazovky, vykřiknul úlekem. „Zuzko, prober se!“ cloumal se mnou, ale já nic. Ani jsem se nehnula! Začal mi dýchat do pusy. Oživoval mě, ale příjemné to nebylo. Jeho strniště mě tak škrábalo, že jsem se málem neudržela a ohnala se po něm! Potom toho konečně nechal a já uslyšela, jak z vedlejšího pokoje volá záchranku. Byla jsem úplně zmatená. Vůbec mě nenapadlo, že budu muset předstírat i před zdravotníky. Ty nemohu obelstít! „Luďku,“ zašeptala jsem. On přiběhnul a políbil mě. „Luďku, ty jsi mě přivedl k životu!“ šeptala jsem a držela se ho jako klíště.
Kvůli podvodu jsem musela trpět
V tom se ozval zvonek. „Záchranka je tady!“ zvolal nadšeně a hnal se otevřít dveře. Dva chlapi se ke mně hnali, jako by šlo o život. No, kdybych nešvindlovala, měli by pravdu. Takhle jsme musela hrát napůl uzdravenou. „Paní, měla jste namále! Musíme vám u nás vypumpovat žaludek!“ trvali na svém a mně nezbylo nic jiného, než se podvolit. Abych nebyla nějak podezřelá. „Pojedeš se mnou, viď? Nenechávej mě prosím samotnou!“ prosila jsem Luďka a on jen dojatě kývnul. V sanitce mě držel za ruku a hubičkoval. Do žaludku mi zavedli takovou hadičku a nalili několik litrů vody. Nic příjemného to nebylo. Co by ale člověk pro záchranu manželství neudělal? „Miláčku, netušil jsem, že mě tolik miluješ. Že by sis kvůli mně mohla vzít život!“ vrkal dojatě Luděk a já jen kývala. Podvod mi prošel a splnil svůj účel! Příště ale pro jistotu vymyslím něco snazšího!
Zuzana N. (57), Písek
