Telefon mi sloužil jen k volání a počítač byl pro mě nepřítel. Platební kartu jsem nepoužívala, raději jsem stála frontu do banky místo toho, abych si sedla k internetu. Bylo to peklo! Ze schůzky s kamarádkami jsem se vrátila domů úplně otrávená. Jejich mobilní telefony kolovaly s fotografiemi vnoučat kolem stolu a já nemohla ukázat ani jeden obrázek. Svoje fotky jsem nosila vytištěné v pouzdér

Byla to taková chudinka. Samoživitelka se dvěma dětmi a dluhem na krku. Byla na všechno sama a měla přece jenom mě. Nastěhovala se jednou odpoledne, tiše a jakoby kradmo. Alespoň mi to tak přišlo. S nikým se nebavila. Upekla jsem koláč a šla ji přivítat. Bylo zřejmé, že jí moje gesto udělalo radost. Do bytu mě ale nepozvala. Tušila jsem, co za tím vězí. Neměla skoro žádný nábytek. Vymetala h

Stala se ze mě matka samoživitelka, na kterou se začaly dluhy hrnout ze všech stran, a já je nedokázala řešit. Bojím se kvůli tomu znovu vdát. Pokud je žena dobrá máma, tak nedopustí, aby její děti někdo šikanoval a bil. Život s mým manželem bylo peklo. Byl to tyran. Tak jsem sbalila tašky, nasedla s dětmi do auta a odjela. První tři měsíce jsem žila z úspor. Moje práce byla špatně placená. Dět

Přísahala jsem kdysi, že taková já nikdy nebudu! Chorobně žárlivá jako moje matka. Přesto jsem neunikla tomu rodinnému prokletí. Celé moje dětství byla u nás doma jedna velká Itálie. Jako malá jsem to vůbec nechápala, proč maminka tak hrozně vyvádí a křičí na tátu. Bylo to snad každý večer a hned po ránu to začalo nanovo. Hysterické scény mé mámy a následné prásknutí dveří, to když otec nakonec

Byli jsme tak poklidný dům! Ten se ale stal během chvíle válečnou zónou. Lidé, kteří se sem nastěhovali, dělají jen samé problémy a naschvály. Do toho činžovního domu na moc hezkém místě jsme se nastěhovali jako mladí manželé, vychovali v něm děti a těšili se, že ve svém bytě také v klidu dožijeme. Dům byl plný skvělých lidí. Se všemi jsme se znali, pomáhali si, přáli si na Silvestra v parku př

Se sousedem jsme se příliš neznali, paradoxně nás sblížilo, že jsem vyslechla jeho hádku se ženou. Nebyla zdaleka první, moc jim to neklapalo. Od sousedů se hádky občas ozývaly, ale tentokrát to bylo přespříliš. Soused řval, jako by ho na nože brali. Byla jsem zvědavá, a tak jsem se schovala do stodoly. Odtud se dalo pootevřenými dvířky pohodlně koukat do vedlejší zahrady, kde soused hulákal na

Býval to fešák. Chlubila jsem se jeho fotografiemi a kamarádky mi ho záviděly. Teď je z něho dědek s mastnými vlasy a neudržovanými vousy. Stačil pouhopouhý rok, aby se moje pocity vůči příteli změnily od těch obdivných k pohrdavým. Či spíš úplně nenávistným. Vstávala jsem skoro o hodinu dřív, jen abych se s ním nepotkala v kuchyni nebo koupelně. Stále jsem si musela opakovat, že za nic nemůže,

Moje kolegyně byla pořádná potvora, to se nedá jinak říct. Nestačilo jí, že mi vyfoukla povýšení, které jsem si zasloužila. Ona mě i pomlouvala! Vymýšlela drby! Ten poslední ale přehnala. Namluvila mému manželovi, že asi někoho mám. A bohužel to ani nebyla pravda. S manželem jsme už dávno nebyli jako dvě hrdličky, co by také člověk po třiceti letech chtěl. Ale měli jsme se celkem rádi. O nevěře

Stáňa je taková nenápadná. Vždycky byla, ale srdce měla ze zlata. Odjakživa! Sama jsem se o tom přesvědčila. Nějak tomu musel chtít osud, že nás dvě svedl dohromady. Já byla spíše divoká a střelená, Stáňa přesný opak. Klidná, tichá, vyrovnaná a rozumná. Zatímco já střídala rozhodnutí nějak od boku, ona zvažovala. Kolikrát jsem si ji kvůli tomu dobírala. Že si nenajde ani pořádného kluka, když p

Jako nezaměstnatelná padesátnice jsem si připadala vyřízená. Moje kamarádka, mě ale přivedla na úžasný nápad. Hlídám psy lidem na dovolené. Po třiceti letech v jednom zaměstnání, kde jsem se cítila být odbornicí na svém místě, přišla najednou ledová sprcha. Namísto toho, abych dostala odměnu za svou loajalitu, přišla výpověď. Neustála jsem ten šok bez slz a smutku, který se mi usadil v duši.