Domů     Už vím, proč mě otec nemiloval
Už vím, proč mě otec nemiloval
5 minut čtení

Je mi sedmdesát a čím jsem starší, tím víc se vracím do domu svého dětství. Mého falešného dětství.

Vrací se mi pach toho domu. Studená podlaha, dveře do kuchyně, které jsem otevírala opatrně, abych na sebe zbytečně neupozornila. Už jako malá jsem věděla, že tam jsem nějak navíc. Otec měl přísný pohled, ale myslela jsem, že to tak prostě má.

Když přišel z práce, sestra mu běžela naproti. Zvedl ji do náruče a zatočil se s ní, já stála opodál a čekala, jestli se na mě podívá. Někdy ano, ale v jeho očích nebyla radost. Spíš povinnost.

Chtěla jsem jen lásku

Nikdy mě neuhodil, neřekl jediné hrubé slovo, přesto jsem z každého jeho pohledu cítila, že nejsem ta, kterou by si vybral. Maminka mě ale hladila po vlasech, když jsme byly samy. Říkala, že jsem citlivá. To slovo jsem nesnášela.

Chtěla jsem být milovaná, ne citlivá. Chtěla jsem, aby se na mě otec podíval stejně jako na mou mladší sestru. Aby se usmál, když přijdu do místnosti, aby byl hrdý, když přinesu vysvědčení. Místo toho jen kývl hlavou a zeptal se, proč nemám jedničku z matematiky.

Sestra byla vyvolená

Moje sestra byla světlo toho domu. Je mladší o čtyři roky a já ji milovala od chvíle, kdy jsem ji poprvé držela v náručí. Vypadala víc jako otec. Stejné tmavé oči, stejný tvar úst. Když se smála, smál se i on.

Nikdy jsem jí ale nezáviděla, stále ji miluji dodnes, za nic ani nemůže. Jen jsem záviděla ten pocit jistoty, který měla. Věděla, kam patří, já jsem si své místo musela vymýšlet. Pomáhala jsem doma víc, než bylo třeba.

Hlídala jsem sestru, učila ji číst, chodila s ní k lékaři a doufala jsem, že když budu užitečná, někdo si mě všimne. Pamatuji si večer, kdy otec při večeři řekl, že sestra je jeho malá princezna. Usmála jsem se, jako by se mě to netýkalo.

Bylo mi deset a pochopila jsem, že některé věci se nemění. Proč jsem se snažila? V dospívání jsem si začala všímat drobností. Neměla jsem po něm snad nic.

Otázky bez odpovědí

Jedna teta jednou poznamenala, že jsem celá po mamince. Otec tehdy prudce odsunul židli a odešel z místnosti. Nikdo to nekomentoval. Chtěla jsem se zeptat, co to bylo. Tolikrát jsem měla otázku na jazyku. Proč se na mě díváš, jako bych ti něco vzala?

Proč se mě nikdy nezastaneš? Proč sestra může všechno a já jen tolik, kolik je nutné? Ale bála jsem se odpovědi. Možná jsem tušila, že by bolela víc než to mlčení kolem. Když jsem se vdala, otec mi podal ruku místo objetí.

Řekl, že manžel má štěstí, že jsem pracovitá. To bylo vše. Chtěla jsem slyšet, že mě má rád. Nikdy to snad neřekl. Bylo to divné a já netušila, proč je ke mně tak krutý. On a vlastně i život, když se ohlédnu zpět.

Krev prozradila vše

Před deseti lety sestra vážně onemocněla. Lékaři mluvili o transfuzích a o vhodném dárci. Ani na vteřinu jsem neváhala. Seděla jsem u její postele a držela ji za ruku, řekla jsem jí, že jí dám krev, že jí dám cokoli, co budu mít.

Byla jsem přesvědčená, že konečně udělám něco, co bude mít váhu. Něco, co potvrdí, že jsme rodina. Odběry proběhly rychle. Po odběrech si mě zavolal lékař. Jeho hlas byl věcný, ale příliš opatrný.

Řekl, že při vyšetřeních tkáňové shody se objevily nesrovnalosti. U vlastních sourozenců bývá alespoň částečná shoda samozřejmá. U nás se však nenašla žádná. Doporučili genetické vyšetření, aby vyloučili laboratorní chybu.

Čekání na výsledek bylo delší než všechny hodiny u její postele. Když mě znovu pozvali do ordinace, lékař přede mě položil zprávu. Test DNA vyloučil biologické příbuzenství. Seděla jsem proti němu a snažila se pochopit větu, která změnila celý můj život.

Nejsme pokrevní sestry. Seděla jsem pak na chodbě nemocnice a cítila, jak se mi pod nohama rozpadá zem. Potvrdilo se něco, co jsem si celý život jen šeptala v hlavě.

Pravda, kterou rodiče neřekli

O několik týdnů později jsem se od známé dozvěděla, že jí její rodiče, kteří se přátelili s našimi, řekli, jak u nás vše bylo. Má maminka měla před svatbou vztah, který skončil dřív, než začal můj život. Otec si mě pak vzal jako vlastní.

Nikdy mi to však neřekli. „Nevěděla jsem, jak to říct. Neměla jsem právo narušit něco ve vaší rodině. Ale skrývat tajemství bylo hrozné,“ omlouvala se mi ona známá. Ptala jsem se jí, kdo byl ten muž, můj skutečný táta. Zda o mně věděl. Zda žije.

Pokrčila rameny. Prý to byl někdo, kdo odjel pryč. Rodiče už byli mrtví. Nemohla jsem se jich zeptat, proč mi vzali právo znát pravdu. Proč mě nechali celý život přemýšlet, co je se mnou špatně? Jak mohli odejít s tím, že se to třeba jednou dozvím? Hlavně máma. Ta snad byla vlastní.

Hněv a prázdnota

Když jsem si zpětně promítla své dětství, všechno do sebe tak nějak zapadlo. Po letech. Otcův odstup, jeho chlad, jeho neschopnost mě obejmout. Nebyla jsem jeho. A on to věděl pokaždé, když se na mě podíval. Možná se snažil. Možná bojoval s pocitem zrady.

Já jsem ale byla dítě. Ne viník. Nejvíc mě bolí, že mi to nikdy neřekli. Teď je mi sedmdesát. Možná i můj táta je po smrti. Ale co když ne? Mám hledat? Mám třeba další sourozence?

Sestra také nic netušila. Moc ji to mrzí, cítila se vinna, že ji otec měl radši. Nemůže za to přece. Naštěstí před těmi 10 lety se podařilo ji léčit. Kdyby však nebylo její nemoci, nikdy se nedozvím tak zásadní informaci?

Olga T. (70), Ostrava

Související články
5 minut čtení
Chtěla jsem uhnat bohatého chlapa a ono se mi to povedlo. Po letech společného života se ale už neraduju, není to tak idylické, jak se zdá. Vlastně už od školy jsem snila o princi na bílém koni. Důvod to mělo prostý, pocházela jsem z opravdu nuzných poměrů, a jestli jsem si něco přála, tak vymazat tuhle kapitolu života a začít znovu. Když jsem viděla film Pretty Woman, pochopila jsem, že to jde
3 minuty čtení
Její chování se měnilo vždycky jako počasí. Chvíli mě milovala a vzápětí nenáviděla. Otec se kvůli ní upil k smrti a matka spolykala prášky. A mně asi také už mnoho času nezbývá. Můj život je jedna velká prohra. Ta síť, kterou jsem omotaná, mě škrtí tolik, že už nevěřím, že se mi podaří se z ní někdy vymanit. Samota je ale pro mě horší než morová rána, a tak raději volím ty strašlivé okovy – a 
5 minut čtení
Nedávno se u mě stavil zcela nečekaně můj syn. Bylo mi hned jasné, že to nevěstí nic dobrého. Takhle přijde jen v případě, že je nějaký průšvih. Seděla jsem v kuchyni a míchala čaj, když se z ničeho nic ozval zvonek. Za dveřmi stál syn, na kterém hned bylo vidět, že není ve své kůži. Bylo to v úterý večer a venku lilo. Doma se to hroutí Posadil se a řekl: „Mami, už to nevydržím. S Martino
5 minut čtení
Možná to také znáte. Děti odrostou, vnoučata začnou chodit do školy, kde mají své zájmy, a my, babičky, se najednou ocitneme na vedlejší koleji. Co pak s námi, že?! Přesně v té podivné etapě, kdy mi chybělo, že po mně nikdo nic nechce, jsem se najednou ocitla. To prázdno bylo divné a dusivé. Když mi pak zavolalo jedno z mých dětí a navrhlo, že bych mohla s celou rodinou na výlet, souhlasila jse
3 minuty čtení
Švagrová nepotřebovala křičet, aby dosáhla svého, uměla se dopracovat k cíli za pomoci zcela jiných zbraní. A byla nezastavitelná... Když si můj bratr přivedl Martu domů, působila mile. Nenápadná, hezky oblečená dívka, která věděla, co se sluší. Mamince nosila květiny, mně chválila koláče, bratra obdivovala před ostatními. Zdálo se, že je s ní můj sourozenec šťastný, tedy aspoň zpočátku. Zlo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hostina na mořském dně: Nechybějí na ní sliznatky ani zombie červi
21stoleti.cz
Hostina na mořském dně: Nechybějí na ní sliznatky ani zombie červi
Mezi tajemné tvory oceánů patří rozhodně kostižerky, zvířata spadající do rodu Osedax. Spatřit tyto neobvyklé živočichy může být ještě složitější než zahlédnout obří krakatice. Nejenže žijí často v te
Montblanc propojuje cestování s každodenním životem
iluxus.cz
Montblanc propojuje cestování s každodenním životem
Kožené doplňky Montblanc spojují každodenní funkčnost s osobitým stylem prostřednictvím promyšleného designu, kvalitních materiálů a subtilních odkazů na tradici psaní. Nové modely pracují s lehkými k
Bolavou minulost jsme nechali spát
skutecnepribehy.cz
Bolavou minulost jsme nechali spát
Kvůli okouzlujícímu boháči jsem opustila svoji lásku. Byla to životní chyba. Po deseti letech jsem konečně pochopila, jaký můj muž doopravdy je. STondou jsem se seznámila na vysoké škole. Pokaždé když se naše pohledy střetly, nedokázala jsem se dívat jinam a on na tom byl stejně. Už ani nevím, kdo z nás první vyslovil ta dvě slůvka
Křikloun z amerického White Bluff: Prastarý netvor z hlubin lesa?
epochalnisvet.cz
Křikloun z amerického White Bluff: Prastarý netvor z hlubin lesa?
V hlubokých lesích amerického Tennessee údajně občas po setmění zazní zvuk, z nějž tuhne krev v žilách. Nejde o vytí vlka ani o křik ptáka, ale o cosi, co prý připomíná pronikavý ženský nářek. Podle více než sto let staré legendy jej vydává bytost přezdívaná Křikloun. Co má být zač a kde se v lese vzala? Zjistěte to společně
Plevel ovládl váš trávník? Možná děláte tuhle zásadní chybu
rezidenceonline.cz
Plevel ovládl váš trávník? Možná děláte tuhle zásadní chybu
Pokud váš trávník po zimě připomíná spíš flekatý koberec než lákavý zelený porost, není to náhoda. Jaro vždy nemilosrdně odhalí místa, kde plevel využil náskok, který získal ještě před začátkem sezóny. Dobrou zprávou je, že právě teď máte šanci změnit pravidla hry. Když půda volá o pomoc Důvod, proč se plevele na jaře chovají životaschopněji
Polévka ze zeleného chřestu
tisicereceptu.cz
Polévka ze zeleného chřestu
Suroviny 15 stonků zeleného chřestu 1 střední cibule 4 lžíce másla 1,5 litru vývaru z bujónu 200 ml smetany ke šlehání čerstvě namletý pepř hoblinky parmezánu Postup Pokud je zelený chř
5 vládkyň křižáckých států: Přerostly status sňatkového zboží?
historyplus.cz
5 vládkyň křižáckých států: Přerostly status sňatkového zboží?
Malá Judita tomu nerozumí. Tříletá dcerka jeruzalémského krále netuší, proč ji vzali matce a na rok se z ní stala muslimská zajatkyně. Posloužila jako rukojmí místo svého otce. S cejchem muslimského věznění však ztrácí cenu na trhu s urozenými nevěstami. Nejmladší dcera jeruzalémského krále Balduina II. (asi 1075–1131) nakonec skončila v klášteře. Její sestry se ale staly
Nové Dokumentační centrum v Norimberku otevře začátkem léta
epochanacestach.cz
Nové Dokumentační centrum v Norimberku otevře začátkem léta
Německo upevňuje svou pozici jedné z nejvyhledávanějších evropských turistických destinací. Nejnovější kulturní projekty, otevření inovativních muzeí a velkolepé rekonstrukce historických památek přitahují návštěvníky z celého světa. V nadcházejících měsících se zde propojí kultura, historie i moderní zážitky do jedinečné nabídky turistických míst – přinášíme jejich výběr. Po přibližně pětileté přestavbě se koncem května nebo začátkem
Tajemství stromů: 5 symbolů košaté posvátnosti
epochaplus.cz
Tajemství stromů: 5 symbolů košaté posvátnosti
Olše mohou být stromy i keře a vědce zarážejí úžasným obsahem látek, které bojují proti rakovině. A to není vše, některé druhy dokážou chránit játra a zkoumá se také pozitivní vliv v boji proti HIV. Olší si ale váží již naši prapředci. Jde o první stromy, které osidlují půdu po ustupujících ledovcích. Nevadí jim ani
Tajný byt Dolanského na dovádění?
nasehvezdy.cz
Tajný byt Dolanského na dovádění?
Nestačíme se divit, jaké zvěsti vyplouvají na povrch! V manželství herečky ze seriálu Bratři a sestry Lenky Vlasákové (54) a herce Jana Dolanského (48) je to jeden kotrmelec za druhým. Chvíli to vypa
Proč se do zdí zazdívaly dětské kostry? Temné tajemství starých staveb
enigmaplus.cz
Proč se do zdí zazdívaly dětské kostry? Temné tajemství starých staveb
Na první pohled to zní jako morbidní legenda. Jenže archeologové to dnes potvrzují: v některých kulturách se opravdu ukládaly ostatky dětí do základů domů nebo přímo do zdí. Nešlo ale vždy o vraždy, s
Když je břicho jako balón
nejsemsama.cz
Když je břicho jako balón
Nafouklé břicho, tlak v podbřišku a pocit, že knoflíky u kalhot najednou tlačí jako hlaveň pistole. Zaražené větry umí zkazit náladu na celý den. Dobrá zpráva? Ve většině případů jde o běžný a řešitelný problém. Plynatost patří mezi nejčastější trávicí potíže. Střeva při zpracování potravy přirozeně vytvářejí plyny, ale někdy se jich nahromadí víc nebo se hůř uvolňují. Výsledkem je nafouklé