Doma bylo peklo. Litoval mě celý dům. Naši se pořád hádali, křičeli na sebe, vyhrožovali si rozvodem. Bylo to pro mě velice zlé. Milovala jsem laskavé, klidné, tiché rodiny. Třeba ti stařečci z přízemí. Byli milí, usměvaví, pokaždé, když jsem je spolu potkala, si tak hezky povídali... Uklidňovalo mě to. Nebo Šestákovi ze druhého patra. U Šestáků by se mi taky bývalo líbilo. Nikdy jsem neslyšela

Bylo ráno 1. máje a já si uvědomila, že mě nemá kdo políbit pod rozkvetlým stromem. Den předtím jsem se totiž rozešla s Honzou. Nezbývalo mi nic jiného než jít s Andym ven sama, mermomocí vyžadoval venčení. Vydala jsem se na trasu, kterou jsme vždy absolvovali se psem společně s Honzou, tím to pro mě bylo bolestnější. Andy pobíhal s klacíkem v tlamě, vždy na mě počkal, až se smutně dovleču k ně

Hrozně jsem ho milovala, toužila jsem s ním založit rodinu a žít šťastně až do konce života. Už jsem nedokázala čekat a chtěla si ho pojistit. Bylo mi téměř čtyřicet. Po neúspěšném manželství, které mi zasadilo citovou ránu, jsem zůstala sama s dcerou Alenkou. Žila jsem dlouhé roky bez partnera a měla co dělat, abych zvládla rodinu uživit. Když se v práci objevil nový kolega Jiří, nepřikládala

Markéta trpěla chorobným strachem z pavouků, much, brouků a kobylek. Nemohla jsem si pomoct, občas jsem nějaké zvířátko přinesla do práce. Každý máme nějakou tu svou fobii, moje kolegyně Markéta se příšerně bála pavouků a veškerého hmyzu. Dokázala předvést hysterický záchvat, ječela jako pominutá a dlouho se třásla. Ten neuvěřitelný výstup mě fascinoval. Nikdy jsem neviděla někoho tak vyvádět,

Nikdy bych nevěřila, jaké schopnosti to zvíře má. Byl to naprosto výjimečný tvor. Málem jsme začali věřit, že musel být kdysi člověkem. Vzhledem k tomu, že jsem vyrůstala na vesnici, dlouho jsem měla přístup ke zvířatům jako k užitkovým tvorům. Nikdy jsem je nepovyšovala na úroveň člověka. Když jsem se dozvěděla, že jedna z našich věhlasných léčitelek vlastní králíka, který je vtělením Amadea M

V poslední době mě rozhazuje moje dlouholetá kamarádka. A já přemýšlím, jestli ta špatná je ona, nebo já jsem jen závistivá? S Janou se známe odmala. Seděly jsme spolu i ve škole v jedné lavici. Ona vždy byla jedničkářka. Já se neučila špatně, ale škola nebyla má priorita, tak jsem občas nějakou dvojku na vysvědčení měla. Ale vždy jsem byla spíš divoká a zlobivější než spořádaná a slušná Jana.

Jsem potvora. Ne snad zlá, to ne, ale umím si prosadit svou, i když to ty druhé někdy bolí. Ale s tím se nějak musejí smířit. Většinu života jsem byla tou „hodnou“. Manžel, dvě děti, domácnost vše muselo být perfektní. Starala jsem se o všechny, jen ne o sebe. Když mi bylo pětapadesát, zjistila jsem, že mě manžel podvádí. Ne s jednou ženou, ale hned s několika. Když jsem ho konfrontovala, je

Vstoupila do mého života s takovou lehkostí, až jsem znejistěla, jak jsem bez ní mohla být tak dlouho, a ještě v pohodě. Dnes vím, že potvory nikdy nepřicházejí s hromy a blesky. Připlíží se potichu, sladce a s úsměvem. A než si uvědomíte, co jsou zač, už vám lezou po zádech a ničí vám život, jako by ho přikryl černý mrak. Seznámení bylo kouzelné Helena byla vdova a já taky. Seznámily jsm

Po smrti tatínka jsem se bála, že máma zůstane natrvalo sama. Trápilo mě, že se uzavřela do sebe a rezignovala na lásku. Jakékoliv příležitosti k seznámení maminka odmítala. A tak jsem se rozhodla, že zasáhnu. Díky malé lsti jsem jí možná pomohla najít druhou životní lásku. Vše se změnilo Stačil jeden nešťastný okamžik, mikrospánek za volantem, a naše milující rodina se rozpadla. Táta zem

Jako mladá holka jsem byla výbornou plavkyní. S rodinou a věkem jsem se ale vzdala všech svých snů. Už jsem si myslela, že se staré časy nevrátí. Manžel měl dobře nastartovanou kariéru, když jsme se brali, a tak to bylo na mně, abych se postarala o rodinu. Sama jsem se tehdy kvůli tomu musela vzdát svých svých plánů. Byla jsem skvělá ve sportu, zejména plavání mi šlo. Kdybych se mu bývala věnov