Když se přestěhujete na nové místo, naučte se lidi dobře znát. Zejména na vsi. Jinak se i dobře míněný skutek může ošklivě obrátit proti vám.

Na vesnici jsme se přistěhovali po tom, co se narodil náš syn Jiřík. Podědili jsme domek po prarodičích. Muselo se do něj hodně investovat, ale my jsme se práce nebáli.

Těšila jsem se, jak budu pěstovat na zahrádce zeleninu a ovoce, chovat králíky a slepice, a tím hodně ušetříme. Byla jsem jedno velké ucho, co všechno po okolí roste, dá se zavařit či jinak zpracovat.

Ženy z vesnice mi ochotně radily, zejména stará sousedka Věra u mě byla pečená vařená. Její rady byly ale nad zlato.

Na kompost

Věra mě fascinovala tím, jak uměla šetřit! I to klestí a šišky z lesa nosila, aby měla čím topit. Sesbírala kdejakou houbu a jedla i různé choroše. To, co měla ve svém košíku, ve mně budilo děsivé představy.

Věra si ale pochvalovala, jak dobrá z nich bude smaženice. Zrovna jsem stáčela třetí demižon své první vinné úrody a chystala se vyhodit kýbl zkvašeného ovoce, když babka vykřikla: „Taková škoda!

Dej mi ten kýbl, to je skvělý kompost!“ S kýblem pak spěchala domů. Když se druhý den neukázala, rozběhla jsem se k ní, zda se jí něco nestalo. Chodívala totiž za mnou každý den bez výjimky. Když jsem ale přiběhla k ní na dvůr, viděla jsem to neštěstí!

Drama na vsi

Na dvoř u kadibudky ležela Věra! Oči měla zavřené, nehýbala se, snad ani nedýchala. Byl to hrozný pohled. Běžela jsem rychle na náves a křičela, že se nebohá stará paní určitě otrávila houbami. Lidé se sbíhali a běželi rovnou k sousedce na dvůr.

Zavolala jsem záchranku. Jak se ale rychle ukázalo, stará Věra mrtvá naštěstí nebyla. Kýbl se zkvašeným ovocem nezakopala do kompostu, jak mi říkala, ale zkvašené ovoce doma pečlivě vycucala, takže se pořádně opila.

Tu ostudu mi do smrti neodpustila. A já se poučila, že není dobré strkat nos do cizí chalupy a ještě tam volat půlku vesnice. Myslela jsem to tehdy ale dobře…

Ivana (61), Olomoucko