Nebylo by na tom nic tak divného, mít známost s šéfovým synem. Jenže, šéf mě nenáviděl a jeho syn byl skoro o třicet let starší! Hned po maturitě jsem nastoupila na Městský úřad jako recepční. No, spíš taková holka pro všechno. Prostě, někam doběhnout, nakoupit chlebíčky nebo kytku pro nějaké papaláše, vyzvednout něco na poště a tak. Spousta maličkostí, které nikomu nenáleží a nikdo na ně nemá ča

Bezdomovec nemusí být úplně chudý, jak jsem si myslela. Ten můj vlastnil sošku trpaslíka, po které jsem dlouho toužila. Odmítnul mi ji prodat, nevím proč, tak jsem ji ukradla. Cesta z práce byla vždy tak trochu dobrodružství. Abych nemusela obcházet rozlehlý park, chodila jsem zkratkou, což znamenalo projít kolem několika dost opilých bezdomovců. Nebyli moc přátelští ani milí. Občas na mě hulákal

Po návratu z celodenního výletu jsme našli náš byt vykradený. Zmizela televize, obrazy i manželova cenná sbírka známek. Neměli jsme nic a zalíbilo se nám to! Nedělní výlety byly tím jediným, co jsme s manželem podnikali. „Vždyť máme dovolenou pořád, teď v důchodu…“ odpověděl mi vždycky manžel, když jsem ho přemlouvala k nějaké společné aktivitě. Připadalo mi, jako bychom tleli zaživa! Stále to sa

Nikomu jsem neublížila a ničím se neprovinila. Přesto mám tu nejhorší pověst. Ovdověla jsem čtyřikrát a ocitla se v podezření, že jsem vražedkyně! Seznamování mi nikdy nedělalo žádné potíže. Snad pro moji veselou povahu, snad i kvůli zevnějšku, který mám stále víc než ucházející. Vdávala jsem se hodně brzy a z veliké lásky. Byla jsem přesvědčená, že s manželem budeme celý život. Všechno jsme si n

Zprvu jsem se snažila být nejlepší ze všech, které můj nový přítel kdy měl. A bylo jich dost! Potom mě snaha přešla. To když jsem jednu z nich osobně poznala. Nový přítel byl ztělesněním všeho, co jsem si kdy přála. Charismatický sympaťák s dobrým příjmem a skvělým vystupováním! Bohužel jen na veřejnosti. Když se ke mně po několika měsících nastěhoval, vzalo jeho dobré vychování rychle za své. Ne

Manžel si našel milenku a já chystala rozvod. Nechtěla jsem toho nevěrníka už nikdy ani vidět! Když jsem ale zahlédla svůj odraz ve skle výlohy, změnila jsem názor. Nevěru jsem si zasloužila! Vlastně jsem se manželovi ani nemohla divit, že si po třiceti letech manželství našel ženskou. Kdo by se chtěl denně dívat na někoho, kdo vypadá jako já? Až do chvíle, kdy jsem se zadívala do skla výlohy a u

Jak si uchovat vzpomínky na všechny svoje tajné známosti, aby manžel nepojal podezření? Každému jsem přiřadila pohled a při prohlížení vzpomínám na společně prožité chvilky! Pyšná na to nejsem, ale věrnost nebyla nikdy mojí předností. Svému budoucímu muži jsem zahýbala už na střední, kam jsme spolu chodili. Měla jsem ho ráda, dokonce možná i milovala, ale mít jen jednoho jediného chlapa po svém b

Můj závazek není jen hloupým novoročním předsevzetím. Já prostě musím shodit. A to nejen kvůli manželovi, vnoučatům, ale hlavně kvůli sobě a mému zdraví. Trochu se stydím, ale co můžu dělat. Na cestičce uprostřed městského parku se není kam schovat. A já tu stojím, kolena se mi podlamují a funím jak parní lokomotiva. Moc dobře přitom na sobě cétém ty pobavené pohledy některých kolemjdoucích. Asi

Není možné vůbec pochopit, čeho všeho jsou lidé schopni. Naštěstí jsme nevinného tvorečka našli včas, A máme z něj velkou radost. Roníček se rozeběhl a skočil mi na klín. Pusinkuje mě o sto šest a to, že přitom křičím „Dost“! Považuje za velkou legraci. Ale co, dnes mu to prominu, protože je dnes jeho velký den. Slaví své první narozeniny. Vlastně tedy spíš první výročí. Co to tam kňourá? Vloni

Domek, dědictví po manželových rodičích, jsme neprodali, jak jsem navrhovala. Naopak. Dva roky jsem každý víkend musela dřít, abychom měli pěknou chalupu. Když jsem si konečně zvykla, začal manžel stávkovat. Prý tam mám jezdit bez něho! Předpokládala jsem, že domek po manželových rodičích prodáme. Byl jejich jediný syn a tak se nemusel s nikým dělit. „Koupíme si nové auto a poletíme k moři! A tak