Domů     Velká náhoda
Velká náhoda
5 minut čtení

Někdy lidem pomůže k velké lásce velká náhoda. Stalo se to i mně, a přitom celý den začal jako kdyby měl být jeden z těch, který se dají zařadit mezi ty horší.

Ale stejně jak se říká „nechval dne před večerem“, po své zkušenosti bych mohla toto úsloví změnit na „nehaň rána před půlnocí“.

Léto bylo v plném proudu, teploty dosahovaly přes třicet stupňů celsia a já místo toho, abych si užívala opalovačky na terase svojí zahrádky s malou chatičkou, kam jsem velmi ráda jezdila odpočívat, vstala jsem už v sedm ráno na protivné zazvonění budíka, doklopýtala se do koupelny a dala si lehkou sprchu.

V mysli mi ještě dozníval pocit z docela příjemného snu. Zdálo se mi o nějakém cizím muži, který mě provázel po parku plném rozkvetlých azalek a rododendronů. Dotýkala jsem se jednotlivých květů, které se chovaly, jako kdyby byly živé.

Proměňovaly se pod mými doteky v motýli, a když pak najednou zavál lehký letní větřík, všechny květy se vznesly k nebi a vytvořily nádherný růžovofialový mrak, který začal pršet. Ten cizí muž mě vzal za ruku a rozeběhl se.

Utíkal se mnou do blízkého bílého altánku, kde byl připravený svatební oltář se stříbrným podnosem, na němž se blýskaly dva snubní prstýnky.

„Ale já vás přece vůbec neznám!“ namítala jsem, když jsem spatřila, k čemu mě to táhne.

„To nevadí, však se poznáme později,“ řekl a políbil mě. Jeho polibek byl tak sladký, že jsem jen zavřela oči a nechala svým tělem proudit ten líbezný pocit zamilovanosti. A pak zazvonil ten protiva budík a celý krásný sen se rozplynul.

Když jsem si dala v koupelně malou spršku a chtěla si vysušit vlasy, přepálila se mi ve fenu pojistka a bylo po foukané. Rozhodila jsem vlasy do obyčejného rozcuchu a říkala si, že v tom vedru mi účes určitě uschne dřív, než dojdu do práce.

Pak jsem si ještě stačila na sebe rozlít svou ranní kávu, takže jsem si musela převléknout šaty a vzít na sebe ty, které jsem si vůbec vzít nechtěla.

Na konec všech malých ranních katastrof jsem si doma zapomněla klíčky od auta, což jsem zjistila až dole na ulici.

A jelikož se mi nechtělo běžet zpátky do mého pronajatého bytu, který se nacházel ve čtvrtém patře bez výtahu, rozhodla jsem se pro tentokrát jet městskou hromadnou dopravou.

Už když jsem viděla dav lidí stojících na nástupním ostrůvku, začala jsem si nadávat, jak jsem mohla být tak hloupá. A líná skočit si domů pro klíčky. Teplota stoupala snad každou minutu o jeden stupeň nahoru a z lidí se už v tuto ranní hodinu přímo kouřilo.

Naštěstí jsem byla ještě v dostatečné vzdálenosti, abych cítila jejich pot. Ač jsme všichni žili v jedenadvacátém století, někteří jako kdyby se sem propadli ze středověku. Především muži.

Každodenní hygiena jim byla očividně vzdálená jako moje dovolená, natož pak vyprané oblečení a antiperspirant, který pro ně byl jen další cizí slovo, po jehož významu zcela jistě nepátrali.

Stoupla jsem si tedy co nejdál a duševně se připravovala na to, jak přijede tramvaj a já se s nimi budu muset vtěsnat do jednoho ze dvou malých vagónů, kde hezky pěkně tělo na tělo absolvujeme cestu do práce. A pak zpátky.

Jak jsem tak chvíli stála a čekala na tramvaj, najednou jsem vedle sebe uslyšela hlas staršího muže.

„Copak ti je?!“ ptal se starostlivě. Ohlédla jsem se a spatřila ho sedět v prosklené čekací budce, jak cloumá pravděpodobně se svou manželkou. Oba již měli bílé vlasy, mohlo jim být přes sedmdesát.

„No tak, vzpamatuj se!“ třásl s tou paní, ale ta vypadala, že co nejdříve omdlí. Bylo jasné, že se jí z toho strašného vedra udělalo nevolno. První, co mě napadlo, bylo, že potřebuje napít.

Jenomže nikde nebyl žádný kohoutek, studna nebo kašna, kde bych aspoň namočila kapesník a nabídla ho tomu pánovi, aby ho přiložil své paní na čelo a tím ji trochu ochladil. Naštěstí tu byl malý stánek s novinami.

Přišla jsem k němu a zeptala se, zda nemají balenou vodu. Paní za pultíkem mi podala malou lahvičku pramenité, já vytáhla peněženku připravená zaplatit dvanáct korun, ale neměla jsem v ní ani korunu.

„Dopr!“ zaklela jsem, což neušlo mladému muži procházejícímu kolem. Překvapeně se na mě zadíval, trochu se i zamračil, jenomže mně v té chvíli bylo všechno jedno.

„Nemáte dvanáct korun?!“ zeptala jsem se jako nějaká socka. Zamračil se ještě víc, zalovil v kapse a hodil mi kovovou dvacetikorunu. Zaplatila jsem paní v trafice, vzala lahvičku vody a utíkala s ní do tramvajové budky.

Předala jsem vodu starému pánovi. Otevřel ji a dal své ženě napít.

„To bylo pro tu paní?!“ zeptal se mě muž, co ji vlastně zaplatil.

„Ano, promiňte, já vám to vrátím!“ konečně jsem se začala cítit trapně.

„To je dobrý!“ mávnu rukou.

„Ale není!“ podala jsem mu svoji vizitku. „Jen mi napište číslo svého bankovního účtu a já vám ty peníze pošlu!“

„Že byste mi poslala na účet dvacetikorunu?!“ smál se ten muž. „Ale když vám na tom tak záleží, můžete mi ji vrátit třeba večer, když ode mě přijmete pozvání na zmrzlinu.“

Chvíli jsem na něj tupě zírala, než mi jeho slova došla, ale pak jsem možná až příliš horlivě přikývla.

„Tak jo!“ zvolala jsem jako nějaká školačka a utekla mu na tramvaj, kde jsem se vtěsnala mezi horká těla ostatních lidí. Bylo to žúžo. Stejně jako večerní zmrzlina s neznámým, ze kterého se vyklubal docela príma chlap.

Další rande jsme už měli v parku plném rozkvetlých rododendronů. Inu, sny se někdy plní a ne všechny dny, které začínají špatně, tak i končí.

Martina, 29 let, ČR

Předchozí článek
Další článek
Související články
5 minut čtení
Když jsem se seznámila s tehdy čerstvě rozvedeným Petrem, jeho dospělá dcera Alena byla stále na svého otce velmi silně citově vázaná. Věděla jsem tedy, že vztah s Alenou nebude snadný, ale nikdy jsem si nemyslela, že by se dcera mého milovaného muže mohla stát hrozbou pro náš vztah. Snažila jsem se tedy být trpělivá. Napřed mě Alena ignorovala, ale nebyla otevřeně nepřátelská. Naivně jsem si m
4 minuty čtení
Roky jsem žila v blažené iluzi, že mám nejlepší kamarádku. Byly jsme nerozlučné, sdílely jsme radosti i starosti, smály se, plakaly, pomáhaly si. Nikdy by mě nenapadlo, že právě ona mi vrazí kudlu do zad, a už vůbec ne, že mi ji tam bude zarývat celá léta, aniž bych to tušila. Před pár týdny jsem se dozvěděla pravdu. Můj manžel měl dlouhodobý poměr. A nebylo to s někým neznámým, s nějakou ná
2 minuty čtení
Tu zimu se mě držely snad všechny nemoci a nedaly se setřást. Už jsem byla moc vyčerpaná. Když přišlo jaro, cítila jsem se jako spráskaný pes. Je neuvěřitelné, jak dokáže člověka oslabit psychika. Uvědomila jsem si to ten rok, kdy mě stíhalo jedno neštěstí za druhým. Že to má všechno na svědomí moje nešťastná a k smrti vyčerpaná duše. Podzim tehdy vrazil do mého života drsně. Zemřela má mladší
3 minuty čtení
Ta hrdlička se k nám dostala náhodou, hnízdo srazil na zem náš kocour a já se o raněné mládě postarala. Teď už žije s námi. Náš domek stojí na okraji Prahy. Psa na hlídání jsme si pořídili hned, jak jsme se do domku nastěhovali, a k němu ještě kocoura, kterému jsme dali jméno Macek. Už od začátku je jak z divokých vajec, lítá po celé zahradě a se psem je nejlepší kamarád. Takže je u nás od z
2 minuty čtení
Byla jsem přesvědčená, že mám dobrou imunitu a pevné zdraví. Najednou mě ale skolilo jediné bodnutí, i když jsem jich do té doby zažila mnoho. Nikdy jsem neměla žádnou alergii. Jsem odolná holka původem z vesnice, takže různá hmyzí bodnutí, pyly, nebo trávy mě nechávaly dlouho chladnou. Do nasušeného sena jsem mohla skákat s rozběhem a válet se v něm bez následků. Mám prostě skvělou imunitu
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Velikonoční jehněčí kolínka na víně
tisicereceptu.cz
Velikonoční jehněčí kolínka na víně
Jaké by to byly Velikonoce bez pořádného masa? Ingredience 4 jehněčí kolínka 2 cibule 50 g másla 6 stroužků česneku 10 kuliček pepře 3 bobkové listy 6 dcl červeného vína, 4 snítky rozmarý
Perlové týdny Halada 2025
iluxus.cz
Perlové týdny Halada 2025
V květnu a červnu proběhne největší prodejní výstave perlových šperků v Čechách a na Slovensku. Legendární a největší akce rodinného klenotnictví Halada má tradicí již několik desetiletí. Na akci s
Nejkrutější zima novověku? Ptáci umrzali za letu!
historyplus.cz
Nejkrutější zima novověku? Ptáci umrzali za letu!
Kdo nemusí vytáhnout paty z domu, ten nevychází. V kalendáři jsou první dny roku 1709 a napříč Evropou mrzne, až praští. A to doslova. Ve Francii dokonce padají z oblohy ptáci, kteří za letu umrzli. Na jiných místech se při zvonění rozpadnou mrazem kostelní zvony. Ničivá zima potrvá čtyři měsíce a nabídne scény, které se zatím neopakovaly…  
Gruzie plná chutí a vůní
epochalnisvet.cz
Gruzie plná chutí a vůní
Země pro mnohé neznámá skrývá velké kulinární bohatství, což může být pro ty, kteří pamatují jen známý koňak nebo čaj opravdovým překvapením. A pohostinnost místních je pověstná. Však také jedno z přísloví zní: Host je dar Boží.   Gruzínská kuchyně není jenom jedna, po staletí vstřebávala vlivy turecké, íránské a posledních dekádách i ruské. Navíc
Vestavba s přidanou hodnotou
rezidenceonline.cz
Vestavba s přidanou hodnotou
Design kuchyně ctí spotřebiče, které nejsou na první pohled vidět. Mohou být ukryté za kuchyňskými dvířky nebo splývají s kuchyňskou linkou. Pro vestavné spotřebiče hraje řada faktorů. Jedním z nich je úspora místa a designově čistý vzhled kuchyně. Nabídka tohoto typu spotřebičů je veliká, v zásadě si můžete pořídit kompletní výčet nezbytných kuchyňských pomocníků od
Manželství Brooke Shields spěje pomalu k rozvodu
nasehvezdy.cz
Manželství Brooke Shields spěje pomalu k rozvodu
Hvězda filmu Modrá laguna, i po letech stále krásná Brooke Shields (59), prochází manželskou krizí! S filmovým scenáristou a producentem Chrisem Henchym (60), kterého si brala už před čtyřiadvaceti
Rukopis, který mu změní život: Co našel Wilfrid M. Voynich ve Frascati?
enigmaplus.cz
Rukopis, který mu změní život: Co našel Wilfrid M. Voynich ve Frascati?
Americký sběratel starožitných knih polsko-litevského původu Wilfrid M. Voynich (1865–1930) se v roce 1912 přehrabuje desítkami rukopisů uvnitř jezuitské knihovny ve starobylém paláci Villa Mondragone
Jak správně pečovat o citlivou atopickou pokožku? Dopřejte jí koupel a med
nejsemsama.cz
Jak správně pečovat o citlivou atopickou pokožku? Dopřejte jí koupel a med
Stává se vám, že po sprchování cítíte na těle nepříjemné pnutí, loupe se vám kůže, nebo vám dokonce naskáčou pupínky? Víme, jak si s tím poradit. Zdroje pitné vody jsou dnes bohužel natolik kontaminované, že přidávat chlor do vody je prakticky nezbytností. Takto upravená voda potom kůži nejen dráždí a vysušuje, ale u citlivějších jedinců může vést
Velikonoční ostrov: Nejosamělejší místo světa plné záhad
epochanacestach.cz
Velikonoční ostrov: Nejosamělejší místo světa plné záhad
Hluboko v Pacifiku leží ostrov proslulý svou tajemnou prastarou civilizací. Zdobí jej nejen kouzelná příroda, ale i 300 soch moai. Každá z těchto soch je vytesána z jednoho kamene a má typickou protáhlou tvář. V současnosti se zdá, že řada tajemství Velikonočního ostrova se již dočkala svého rozluštění. Víme, proč tyto sochy vznikly a jakým způsobem se po ostrově
Vím, že je stále se mnou
skutecnepribehy.cz
Vím, že je stále se mnou
Se smrtí mého milovaného Pavla jsem se nemohla dlouho smířit. Až jednoho večera, kdy jsem na něj vzpomínala, se přihodilo něco nečekaného. Manžel před časem prohrál boj s nemocí. Byl láskou mého života. Smířila jsem se s tím, že dožiji sama. Nikoho jiného jsem k sobě nechtěla. Ukázalo se však, že mě měl Pavel tak moc rád, že nedokázal
Test využívající infračervené světlo dokáže detekovat krev od pacienta s rakovinou plic
21stoleti.cz
Test využívající infračervené světlo dokáže detekovat krev od pacienta s rakovinou plic
Vědcům z Institutu Maxe Plancka pro kvantovou optiku se podařilo vytvořit nový test, který je schopen odhalit vzorky krve pacientů, kteří trpí rakovinou plic, a to s 81% přesností. Do budoucna by tent
Robin Hood: Mýtus, legenda, nebo skutečný král zbojníků?
epochaplus.cz
Robin Hood: Mýtus, legenda, nebo skutečný král zbojníků?
Kdo by neznal jméno Robin Hood? Slavný psanec ze Sherwoodu se za staletí proměnil ve folklorní ikonu, hrdinu stovek knih, filmů i seriálů. Ale kdo vlastně byl muž, jehož příběh přežil staletí a stal se symbolem spravedlnosti? Mýtus, nebo historická postava? Příběh, který přerostl do legendy První dochované zmínky o Robinovi pocházejí ze 14. století.