Domů     Velká náhoda
Velká náhoda

Někdy lidem pomůže k velké lásce velká náhoda. Stalo se to i mně, a přitom celý den začal jako kdyby měl být jeden z těch, který se dají zařadit mezi ty horší.

Ale stejně jak se říká „nechval dne před večerem“, po své zkušenosti bych mohla toto úsloví změnit na „nehaň rána před půlnocí“.

Léto bylo v plném proudu, teploty dosahovaly přes třicet stupňů celsia a já místo toho, abych si užívala opalovačky na terase svojí zahrádky s malou chatičkou, kam jsem velmi ráda jezdila odpočívat, vstala jsem už v sedm ráno na protivné zazvonění budíka, doklopýtala se do koupelny a dala si lehkou sprchu.

V mysli mi ještě dozníval pocit z docela příjemného snu. Zdálo se mi o nějakém cizím muži, který mě provázel po parku plném rozkvetlých azalek a rododendronů. Dotýkala jsem se jednotlivých květů, které se chovaly, jako kdyby byly živé.

Proměňovaly se pod mými doteky v motýli, a když pak najednou zavál lehký letní větřík, všechny květy se vznesly k nebi a vytvořily nádherný růžovofialový mrak, který začal pršet. Ten cizí muž mě vzal za ruku a rozeběhl se.

Utíkal se mnou do blízkého bílého altánku, kde byl připravený svatební oltář se stříbrným podnosem, na němž se blýskaly dva snubní prstýnky.

„Ale já vás přece vůbec neznám!“ namítala jsem, když jsem spatřila, k čemu mě to táhne.

„To nevadí, však se poznáme později,“ řekl a políbil mě. Jeho polibek byl tak sladký, že jsem jen zavřela oči a nechala svým tělem proudit ten líbezný pocit zamilovanosti. A pak zazvonil ten protiva budík a celý krásný sen se rozplynul.

Když jsem si dala v koupelně malou spršku a chtěla si vysušit vlasy, přepálila se mi ve fenu pojistka a bylo po foukané. Rozhodila jsem vlasy do obyčejného rozcuchu a říkala si, že v tom vedru mi účes určitě uschne dřív, než dojdu do práce.

Pak jsem si ještě stačila na sebe rozlít svou ranní kávu, takže jsem si musela převléknout šaty a vzít na sebe ty, které jsem si vůbec vzít nechtěla.

Na konec všech malých ranních katastrof jsem si doma zapomněla klíčky od auta, což jsem zjistila až dole na ulici.

A jelikož se mi nechtělo běžet zpátky do mého pronajatého bytu, který se nacházel ve čtvrtém patře bez výtahu, rozhodla jsem se pro tentokrát jet městskou hromadnou dopravou.

Už když jsem viděla dav lidí stojících na nástupním ostrůvku, začala jsem si nadávat, jak jsem mohla být tak hloupá. A líná skočit si domů pro klíčky. Teplota stoupala snad každou minutu o jeden stupeň nahoru a z lidí se už v tuto ranní hodinu přímo kouřilo.

Naštěstí jsem byla ještě v dostatečné vzdálenosti, abych cítila jejich pot. Ač jsme všichni žili v jedenadvacátém století, někteří jako kdyby se sem propadli ze středověku. Především muži.

Každodenní hygiena jim byla očividně vzdálená jako moje dovolená, natož pak vyprané oblečení a antiperspirant, který pro ně byl jen další cizí slovo, po jehož významu zcela jistě nepátrali.

Stoupla jsem si tedy co nejdál a duševně se připravovala na to, jak přijede tramvaj a já se s nimi budu muset vtěsnat do jednoho ze dvou malých vagónů, kde hezky pěkně tělo na tělo absolvujeme cestu do práce. A pak zpátky.

Jak jsem tak chvíli stála a čekala na tramvaj, najednou jsem vedle sebe uslyšela hlas staršího muže.

„Copak ti je?!“ ptal se starostlivě. Ohlédla jsem se a spatřila ho sedět v prosklené čekací budce, jak cloumá pravděpodobně se svou manželkou. Oba již měli bílé vlasy, mohlo jim být přes sedmdesát.

„No tak, vzpamatuj se!“ třásl s tou paní, ale ta vypadala, že co nejdříve omdlí. Bylo jasné, že se jí z toho strašného vedra udělalo nevolno. První, co mě napadlo, bylo, že potřebuje napít.

Jenomže nikde nebyl žádný kohoutek, studna nebo kašna, kde bych aspoň namočila kapesník a nabídla ho tomu pánovi, aby ho přiložil své paní na čelo a tím ji trochu ochladil. Naštěstí tu byl malý stánek s novinami.

Přišla jsem k němu a zeptala se, zda nemají balenou vodu. Paní za pultíkem mi podala malou lahvičku pramenité, já vytáhla peněženku připravená zaplatit dvanáct korun, ale neměla jsem v ní ani korunu.

„Dopr!“ zaklela jsem, což neušlo mladému muži procházejícímu kolem. Překvapeně se na mě zadíval, trochu se i zamračil, jenomže mně v té chvíli bylo všechno jedno.

„Nemáte dvanáct korun?!“ zeptala jsem se jako nějaká socka. Zamračil se ještě víc, zalovil v kapse a hodil mi kovovou dvacetikorunu. Zaplatila jsem paní v trafice, vzala lahvičku vody a utíkala s ní do tramvajové budky.

Předala jsem vodu starému pánovi. Otevřel ji a dal své ženě napít.

„To bylo pro tu paní?!“ zeptal se mě muž, co ji vlastně zaplatil.

„Ano, promiňte, já vám to vrátím!“ konečně jsem se začala cítit trapně.

„To je dobrý!“ mávnu rukou.

„Ale není!“ podala jsem mu svoji vizitku. „Jen mi napište číslo svého bankovního účtu a já vám ty peníze pošlu!“

„Že byste mi poslala na účet dvacetikorunu?!“ smál se ten muž. „Ale když vám na tom tak záleží, můžete mi ji vrátit třeba večer, když ode mě přijmete pozvání na zmrzlinu.“

Chvíli jsem na něj tupě zírala, než mi jeho slova došla, ale pak jsem možná až příliš horlivě přikývla.

„Tak jo!“ zvolala jsem jako nějaká školačka a utekla mu na tramvaj, kde jsem se vtěsnala mezi horká těla ostatních lidí. Bylo to žúžo. Stejně jako večerní zmrzlina s neznámým, ze kterého se vyklubal docela príma chlap.

Další rande jsme už měli v parku plném rozkvetlých rododendronů. Inu, sny se někdy plní a ne všechny dny, které začínají špatně, tak i končí.

Martina, 29 let, ČR

Předchozí článek
Další článek
Související články
14.6.2024
Můžete být svědomitý řidič a stejně se vám to může stát! Strhla jsem volant proto, abych to zvíře nepřejela. Jen zázrakem to tehdy dopadlo dobře. Jako malá jsem ráda jezdila na kole a nebála se vyrazit na silnici do provozu. Už v osmnácti jsem si udělala řidičský průkaz a auta byla mou vášní. Řídila jsem ráda a často. A jezdila jsem bez nehod. Až před několika lety se mi stala ošklivá věc. Jela
13.6.2024
Do Milanovy chaty jsem s ním jezdla potají, přikrytá dekou na zadním sedadle auta. Byla to úleva, když jsem konečně z milenky povýšila na jeho oficiální přítelkyni. Vyhráno jsme ale neměli. Roky jsme se skrývali jako dva vězni na útěku. Když už jsme jeli jednou za uherský rok na chatu, působilo to, pokud by nás někdo pozorně sledoval, komicky. Schovávala jsem se na zadním sedadle auta, ležel
13.6.2024
Milovala jsem Rudlu z páté lavice u okna od školních let. Vědělo se však, že je blázen do krásné, černovlasé Katky a že se jí nikdy nevzdá. V jeho osudu jsem však byla vepsaná já. Odjakživa jsem byla zamilovaná do Rudly z páté lavice u okna. Jenomže všichni věděli, že Rudla je zamilovaný do Katky. Byla totiž zajímavá a měla dobrodružnou povahu. Každá jiná byla proti ní nudná, já dvojnásob. Katk
10.6.2024
Jsem toho názoru, že dokud je člověk zdravý a plný elánu, měl by si vydělat co nejvíce peněz. Musí myslet na zadní kolečka. Moje sousedka Dita je ale můj pravý opak. Pohodářka, která si chce jen užívat. Po skončení střední školy už dál studovat nechtěla. Má ráda klid. Našla si špatně placenou práci v kanceláři, kde vykonává administrativní činnost. Práce ji ale prý baví, protože na ni nejsou kl
9.6.2024
Když jsem potkala Jaroslava, myslela jsem, že se na mě usmálo štěstí. Byl vtipný a uměl se chovat k ženám a ke mně byl nesmírně pozorný! Přesto, že jsem byla přesvědčená, že už si žádného muže do života nepustím, udělala jsem tu chybu znova! Požádal mě o ruku a já nadšeně souhlasila! Říkala jsem si, že mi ho osud přihrál, aby mi vynahradil vše, co jsem do té doby musela přestát. Byla jsem to
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Voda v zahradě přínáší pohodu
rezidenceonline.cz
Voda v zahradě přínáší pohodu
Přírodní či umělé jezírko nebo potůček umí přispět ke zlepšení klimatu na pozemku u domu, klidná či rozvlněná hladina nejen krásně vypadá, ale také zvlhčuje okolní prostředí, a tím zvyšuje komfort zahrady. Šumění padající vody pak tlumí jiné nežádoucí hluky. Vodní plocha navíc působí velmi esteticky – jako v zrcadle se v ní odráží blízké
Druhé těhotenství je pro Kohoutovou peklo!
nasehvezdy.cz
Druhé těhotenství je pro Kohoutovou peklo!
Náročné to teď má herečka Berenika Kohoutová (33) ze seriálu Jedna rodina, která se už brzy dočká narození druhého potomka. Jenže zatímco během těhotenství s dcerou Lolou (4) všechno zvládala bez pr
Tisíc tváří Amazonie najdete v Pavilonu Anthropos
21stoleti.cz
Tisíc tváří Amazonie najdete v Pavilonu Anthropos
V Brně se otevřela unikátní výstava Tisíc tváří Amazonie. Představuje kulturní a přírodní rozmanitost oblasti Velké Amazonie a přináší vhled do života původních domorodých obyvatel tohoto kulturního a
Smaženice s hlívou ústřičnou
tisicereceptu.cz
Smaženice s hlívou ústřičnou
Máte doma nakládané nebo sušené houby? Neváhejte je použít klidně i v dubnu. Hlíva ústřičná je navíc velice zdravá a její chuť si zamilujete. Suroviny 10 lžic nakládaných nebo sušených hub 2 l
V chatové osadě jsem zažila zklamání a pak i štěstí
skutecnepribehy.cz
V chatové osadě jsem zažila zklamání a pak i štěstí
Do Milanovy chaty jsem s ním jezdla potají, přikrytá dekou na zadním sedadle auta. Byla to úleva, když jsem konečně z milenky povýšila na jeho oficiální přítelkyni. Vyhráno jsme ale neměli. Roky jsme se skrývali jako dva vězni na útěku. Když už jsme jeli jednou za uherský rok na chatu, působilo to, pokud by nás někdo pozorně
Šťavnaté burgery
nejsemsama.cz
Šťavnaté burgery
Burgery můžete odlehčit zeleninou. Přidejte do nich např. najemno nastrouhanou cuketu nebo celer. Dostanou zajímavou chuť a prohloubí se tím jejich lahodná chuť a šťavnatost. Ingredience na 6 porcí: ● 800 g hovězího mletého masa ● 1 šalotka ● 2 žloutky ● sůl ● pepř ● 4 snítky tymiánu ● olivový olej ● zelenina na dozdobení Postup: Maso dejte do mísy. Přidejte najemno nakrájenou šalotku, žloutky,
Město Idu získalo nezávislost jen na pár stovek let
historyplus.cz
Město Idu získalo nezávislost jen na pár stovek let
Žhavé slunce propaluje kůži až do morku kostí. Muž na koni spatří na obzoru budovy. „Trochu neplánovaná zastávka, ale proč ne,“ pomyslí si. Když pár minut poté projíždí branou města Idu, on i jeho kůň už melou z posledního.   Nejvyšší čas svlažit hrdlo. Přijel sem poprvé a nákladnost staveb ho přesvědčila, že tady žijí bohatí
Kamenný kruh v Bighornu: Kdo a proč ho postavil?
enigmaplus.cz
Kamenný kruh v Bighornu: Kdo a proč ho postavil?
V pohoří Bighorn ve státě Wyoming se nachází místo, kterému se přezdívá severoamerické Stonehenge. Nikdo neví, z jakého důvodu zde tajuplné kameny stojí. Jedna z teorií praví, že se u kamenů konaly in
Objevte stylová dámská trička pro každou příležitost
iluxus.cz
Objevte stylová dámská trička pro každou příležitost
Dámská trička jsou základním stavebním kamenem šatníku každé ženy. Nabízejí neomezené možnosti stylizací a jsou vhodná pro různé příležitosti, od každodenního nošení po formálnější události. Vybra
Velké egyptské muzeum: 100 000 skvostů pod jednou střechou
epochalnisvet.cz
Velké egyptské muzeum: 100 000 skvostů pod jednou střechou
Než ho důkladně projdete, div neprošlapete podrážky. Od exponátu k exponátu, a to na ploše 81 000 m2, což odpovídá rozloze téměř dvou pražských Václavských náměstí. Řeč je o zbrusu novém největším muzeu světa, které zatím čeká na své návštěvníky.   Píše se rok 1954 a egyptský archeolog Kamal el-Mallakh (1918–1987) překvapeně hledí na poklad, který objeví
Červnový festival Pivo na Náplavce představí 40 minipivovarů
epochanacestach.cz
Červnový festival Pivo na Náplavce představí 40 minipivovarů
Pivo na Náplavce – oblíbený degustační festival zlatavého moku, na kterém nebude chybět ani redakce Epochy na cestách, se v letošním roce bude konat 14. a 15. června na Rašínově nábřeží. Účastnit se ho budou stálice i nováčci, na pravém břehu Vltavy se představí 40 zástupců českých minipivovarů. Součástí festivalu budou i stánky s jídlem,
Nankingský masakr: Sexuální týrání Číňanek japonskými vojáky patřilo léta k tabuizovaným tématům
epochaplus.cz
Nankingský masakr: Sexuální týrání Číňanek japonskými vojáky patřilo léta k tabuizovaným tématům
Když je 13. prosince 1937 dobyto japonské město Nanking, japonští vojáci začnou řádit. S čínskými ženami zacházejí jako s hadrovými panenkami, vybíjí si na nich sexuální pudy. Zajatce krutým způsobem zabíjejí. Proč Japonci vraždí s takovou krutostí? Podle jejich vojenského kodexu cti je život zajatce naprosto bezcenný. Navíc Číňané jsou v početní převaze a Japonci je nechtějí