SkutečnéPříběhy.cz
Domů     Čas změnit se
Čas změnit se

Nerada vzpomínám na dobu dospívání. Kvůli své nedokonalé postavě jsem se stávala častým terčem posměšných urážek spolužáků, které ve mně zanechaly těžko překonatelné bariéry. Místo, abych se se svým tělem smířila, začala jsem ho nenávidět. Trvalo dlouho, než se můj postoj ke mně samotné změnil.

V patnácti letech je člověk nejcitlivější. Všechno se mění, a především pak pohled na chlapce. Zamilovala jsem se do Petra, který seděl ve škole hned za mnou. Ani nevím, jak mě napadlo, že by mohl mé city opětovat.

Každý den jsem se odhodlala k několika letmým pohledům, při kterých jsem se červenala až hanba. Byl by blázen, kdyby si ničeho nevšiml. Zpočátku se nic nedělo. Po pár měsících jsem ale v jeho chování zpozorovala změnu.

reklama

Byl ke mně milý, usmíval se, nosil mi svačiny a sem tam se mnou prohodil pár slov. Připadala jsem si, jako by se pode mnou třásla zem. Vážně je možné, abych zrovna já měla to štěstí a zažila lásku? V duchu jsem se tetelila spokojeností a očekáváním.

Rána, kterou mi uštědřil, byla zdrcující. Nejen, že mě nemiloval až za hrob, ale ve skutečnosti celou dobu jen bavil své kamarády. Snažím se nepředstavovat si, jak dlouho se smáli za mými zády, když mi každé ráno pokládal obloženou bagetu na roh stolu.

Jak se věc má, mi došlo až tehdy, když se mi jeho přátelé vysmáli přímo do očí. Brečela jsem několik dní a doufala, že usnu a už se neprobudím.

Díky bohu mě čekal přestup ze základní na střední školu a velkou výhodou byli samozřejmě noví lidé. Plánovala jsem, jak začnu od znova, tentokrát lépe! Nastoupila jsem na obchodní akademii, kde byla celá třída složená téměř ze samých dívek.

reklama

Pokud jsem si tenkrát namlouvala, že s holkama bych si mohla rozumět, ošklivě jsem si lhala do kapsy. Žádná se se mnou nechtěla bavit, natož kamarádit. Skončila jsem v první lavici hned u katedry a okamžitě se zařadila mezi nechtěné zboží.

Sice mě nikdo nešikanoval, nikdo se mi nesmál ani mi nikdo nenadával, ale také si mě nikdo nevšímal. Byla jsem opuštěná a měla jsem dost času přemýšlet o tom, jak strašný člověk jsem.

Prázdné chvíle jsem vyplňovala posloucháním rozhovorů mých spolužaček, které se většinou bavili jen o jednom – o Mirkovi, o dva roky starším klukovi, který chodil k nám do školy.

Musela jsem s nimi souhlasit. Byl krásný. A také měl neskutečné charisma. Bohužel to byl klasický školní hezounek, který randil jen s vysokýma blondýnama, hubenýma jak proutek.

reklama

Já se svými sto šedesáti pěti centimetry a patnácti kily nadváhy nepřicházela v úvahu ani jako ta nejzazší možnost. Protože jsem přestala věřit, že najdu lásku ve skutečném životě, začala jsem ji hledat v románech.

Četla jsem téměř pořád a můj seznam přelouskaných knih se každý týden rozšiřoval. V budově akademie jsem si časem našla pár míst, kam jsem si zalezla a ponořila se do nových příběhů.

Jednou z mých oblíbených zašíváren byla tělocvična, kde jsem se schovávala za lavicemi a žíněnkami. Bylo to klidné místo, kde jsem se cítila sama sebou. Byla jsem zrovna v půlce knížky Na větrné hůrce, když se tělocvičnou rozezněly kroky.

Nevšímala jsem si jich, protože občas tady někdo něco zapomněl, pro onu věc se vrátil a pak zase rychle zmizel. Ten den to však nebyl stejný případ. Ticho prolomily pravidelné údery basketbalového míče o zem.

Vykoukla jsem ze svého úkrytu a spatřila kluka s širokými rameny, v čepici obrácené kšiltem dozadu, jak stojí před košem a snaží se ho trefit. Zakašlala jsem.

„Jé, ahoj. Promiň, jestli tě ruším. O víkendu hrajeme zápas, chtěl jsem trochu potrénovat,“ usmál se Mirek a chytil míč do obou rukou.

„To je v pohodě, já si tu jen čtu. Když nebudu rušit já tebe, budu v tom zase pokračovat,“ pokrčila jsem rameny a sedla si zpátky na žíněnku.

„Co čteš?“ dřepnul si vedle mě. Nechápavě jsem se na něj podívala. Proč se se mnou baví, když nemusí?

„Na větrné hůrce, to je román o…,“ nedokončila jsem větu, protože mi Mirek skočil do řeči.

„O cikánským klukovi, Katce a tak vůbec. Já vím, dočetl jsem to nedávno,“ loupl po mě očima a zavedl řeč na téma, jestli si myslím, že byla Heathcliffova nenávist oprávněná. Povídali jsme si asi hodinu, když se zvedl k odchodu:

„Nějak mi to s tebou uteklo. Budeš tu příští týden? Že bychom probrali třeba Na západní frontě klid,“ pobaveně se zasmál a já mu úsměv oplatila. Od té doby jsme se v tělocvičně začali vídat pravidelně.

Našla jsem přítele! Takového, po kterém by všemi deseti hrábla většina holek z celé školy. Já se jím však nechlubila, nestavila ho na obdiv a nesnažila se ve svých spolužačkách rozdmýchat závist.

Po pár týdnech, kdy jsme se scházeli mezi žíněnkami, jsme zašli na kávu. Naše literární debaty vystřídaly normální rozhovory o rodinách, plánech, koníčcích a každodenních starostech. Zjistila jsem, že je Mirek úplně jiný, než jsem si myslela.

Byl chytrý, příjemný, veselý a krásný nejen zvenku. Cítila jsem se s ním… jistě. Možná až sebejistě. Nikdy před tím jsem nepoznala člověka, který by byl milý a nesoudil lidi jen podle toho, jak vypadají.

Přišly letní prázdniny, Mirek odjel na celé dva měsíce pracovat do zahraničí a já si v tom období začala sama sebe víc všímat. Znechutilo se mi, jak chodím oblékaná, a tak jsem změnila svůj dosavadní styl.

Přestala jsem jíst nesmysly a začala přemýšlet nad tím, jaké potraviny kupuji a co nutím své tělo přijímat. Ob den jsem běhala a cvičila jógu. Netrvalo to dlouho a sklízela jsem ovoce.

Po dvou měsících jsem měla o téměř deset kilo méně a vypadala jsem jako jiný člověk. Cítila jsem se báječně.

Přestože jsem si to nechtěla přiznat, za mou změnou stál bezesporu Mirek a jeho život plný sportu a zdravého stravování. Mého nového Já si všimly i spolužačky, ale to neznamenalo, že by se jejich přístup ke mně nějak zásadně změnil. Spíš jsem jim pozorovala na očích, že mě konečně začaly registrovat.

„Vypadáš báječně, Kristel,“ ocenil mou snahu Mirek, když jsme se na začátku nového roku konečně sešli.

„Potřebovala jsem změnu,“ nejistě jsem se usmála.

„To není pravda, i před tím jsi byla krásná!“ podíval se na mě, ale rychle uhnul pohledem. Opravdu jsem mezi námi cítila jiskru, nebo jsem si to jen přála?

„Nepůjdeme na oběd?“ změnil rychle téma, a tak jsem kývla a sebrala z podlahy tašku s knihami a učením.

V jídelně byla jako obvykle fronta, a tak jsme se zařadili a čekali, až se na nás dostane.

„Já tě moc rád pustím před sebe, jestli chceš,“ promluvil na mě neznámý kluk, který stál s kamarádem hned před námi.

„Jsi hodný, ale nemusíš,“ usmála jsem se na něj. A on si ještě přisadil:

„Pro tak hezkou holku bych udělal víc, než se vzdal svého místa v řadě,“ mrknul na mě. Koutkem oka jsem viděla Mirka, jak stojí se založenýma rukama a tiskne rty k sobě. Dělala jsem, že nevidím a neslyším a radši zavedla řeč na blížící se víkend.

Když jsme se konečně dostali k výdejnímu oknu, každému nám na tácu přistál řízek s kaší a my si ho snědli téměř za hrobového ticha. Nevěděla jsem, proč se mnou nemluví, ale bylo mi to líto.

„Děje se něco?“ zeptala jsem se, ale on jen zavrtěl hlavou:

„Budeš to ještě jíst? Já že bych šel. Musím stihnout hodinu ekonomie.“

Položila jsem příbory vedle sebe, přestože jsem nedojedla ještě ani z půlky, a zvedla se k odchodu.

Ve stejně ponuré náladě jsme došli až před školu, kde postávalo pár hloučků kuřáků, mezi kterými jsem zahlédla několik mých spolužaček.

„Uvidíme odpoledne, jo?“ podívala jsem se na Mirka, který jen přikývl a zastavil se.

„Ahoj,“ řekla jsem, došla až ke dveřím a popadla kliku.

„Kris, počkej,“ zavolal a pár holek se otočilo. Přiběhl těsně ke mně, chytil mě za hlavu, nadzvedl ji a váhavě mě políbil. Ruka, která ještě před chvilkou spočívala na železné rukojeti, mi spadla podél těla a já se mu celá poddala.

„Tohle chci udělat už od chvíle, kdy jsem tě přistihl, jak čteš, místo toho, abys s holkama řešila, co si vzít na sebe. Vždycky jsi byla nádherná. Nepotkal jsem člověka, který by se ti alespoň z půlky podobal,“ zašeptal a pažemi mě pevně objal.

„Ty si blázen, proč jsi to udělal?“ zeptala jsem se ho nechápavě a zabořila mu hlavu do kabátu.

„Už dlouho přemýšlím, jak tě mám políbit, ale vždycky mi to přišlo hloupý. Jsem do tebe zamilovaný už několik měsíců. Ty ani nevíš, jak jsem se cítil.“ Zlomil se mu hlas zrovna ve chvíli, kdy jsem zaslechla naléhavé švitoření spolužaček.

Mirek už je na vysoké škole a mě teď čeká maturita. Málokdo by věřil, že ošklivé káčátko získá nejkrásnějšího chlapa široko daleko, který ho ke všemu bude mít rád takové, jaké je.

Chodíme spolu už čtyři roky a já se každý den pozastavuji nad tím, jak je krásný. A jak moc si s ním rozumím. Jsem mu za tolik vděčná.

Kdyby tenkrát odešel a nechal mě pohrouženou do knih, možná bych teď měla o dvacet kilo víc a jedinými mými spřízněnými dušemi by byly Tři kamarádi ze stejnojmenného románu Ericha Maria Remarquea.

Kristýna, 24 let

Předchozí článek
Další článek
reklama
Související články
29.1.2023
Ocitli jsme se bez domova, byli jsme bezradní. Pak jsme ale jednou přispěchali na pomoc paní, která upadla na náledí... V životě bych nevěřila, že se nám to může stát. Bydleli jsme v domě, který v restituci získal zpět starý pán, který byl moc hodný, říkali jsme si, jaké máme štěstí. Jenže zemřel a dědici dům prodali. Sbalte se! Nový majitel začal zvyšovat nájem a přesně v té chvíli manže
28.1.2023
Vždycky jsem byla rozumná a racionální žena, nechápu, jak mi mohla láska tak zaslepit oči a zatemnit mozek. Uvěřila jsem podvodníkovi. Vracela jsem se ze služební cesty v Paříži. Držela jsem šálek v ruce a chtěla se napít, když turbulence otřásla letadlem. Káva vyšplíchla na muže vedle mě. Překotně jsem se začala omlouvat. Všimla jsem si, že má krásný úsměv a nádherně oči. Povídali jsme si až d
24.1.2023
Moji sousedé si mě podezíravě prohlíželi, a někteří se mnou dokonce přestali mluvit. Listonoška mě pomlouvala, kde jen mohla! Byla jsem moc ráda, když jsem ji potkala na chodbě našeho paneláku. Moje bývalá kolegyně Petra. Byla velmi ambiciózní a tehdy chodila s náměstkem ředitele. Netajila se, že kvůli jeho postavení. Potom ho vyhodili a bylo po lásce. Za nějaký čas dala výpověď a odešla údajně
24.1.2023
Že si mladí posílají své nahé fotky, se mi zdá velmi podivné. Že mě to potká ovšem i v mém věku a zničí mi to život, to bych nečekala! Když mi bylo čtyřicet, rozvedla jsem se. Manžel mě podváděl s jednou z mých kamarádek! Potom jsem dlouho žila sama s dcerou. Nakonec se dcera odstěhovala za prací do ciziny. Opuštěná jsem se ale necítila a nikoho nehledala. Mám chlapa Chodívala jsem s part
23.1.2023
Josef byl milá a laskavá duše, byl by z něj býval fantastický táta. Nerozčiloval se, nenadával, uměl se radovat z každé maličkosti. Smířit se s manželovou smrtí byla ta nejtěžší věc na světě. Dodnes nechápu, jak jsem to dokázala. Byli jsme nerozluční. Protože jsme neměli děti, mnozí prorokovali, že se kvůli tomu rozejdeme. Bylo to ale přesně naopak, vzhledem k nepřízni osudu jsme se semkli a ni
Nenechte si ujít další zajímavé články
Konec módy korzetů: Odmítaly je ženy nosit kvůli válce?
epochaplus.cz
Konec módy korzetů: Odmítaly je ženy nosit kvůli válce?
Už ve starověké Krétě kolem roku 1800 př. n.l. nosí ženy korzety vyrobené z měděných plátů. Starověké Římanky používají pro zakrytí ňader pruhy látky omotané okolo hrudníku, ty znázorňují i nástěnné m
Žárlí na manželovu bývalku?
nasehvezdy.cz
Žárlí na manželovu bývalku?
I když už od jejich rozchodu uplynulo hodně vody, ze vztahu s Justinem Bieberem (28) čerpá zpěvačka Selena Gomez (30) dodnes, alespoň v písních. Neustálé rozchody a návraty a guláš v hlavě z lásky
Na lásku můžete narazit kdekoli
skutecnepribehy.cz
Na lásku můžete narazit kdekoli
Láska není jen pro mladé. Kvete opravdu v každém věku a narazit na ni můžete třeba i při nakupování potravin. Bylo mi čtyřicet sedm let a deset let jsem byla rozvedená. Sen o novém vztahu jsem už dávno dosnila. Byla jsem přesvědčená, že mě žádná velká láska už nečeká. Dokud jsem nepoznala Jaromíra. Už jsme si neměli co říct
Sabina Laurinová už nechce být sama
nasehvezdy.cz
Sabina Laurinová už nechce být sama
Ačkoli je Sabina Laurinová (50), kterou můžeme vídat v seriálu ZOO, velmi krásná žena, sama přiznala, že už na sobě občas přibývající roky pociťuje. A přestože v minulosti tvrdila, že se do žádných
Záhadný římský předmět zřejmě sloužil magii
21stoleti.cz
Záhadný římský předmět zřejmě sloužil magii
Podivných dutých, kovových dvanáctistěnů s velkými otvory v každé ze stran a čepy v každém rohu, pocházejících z dob římské říše, bylo po celé Evropě nalezeno mnoho. Nikdo však netuší, k čemu tyto záh
Výstava: Zemědělská krajina a technika na fotografiích Miloše Sedláčka
epochanacestach.cz
Výstava: Zemědělská krajina a technika na fotografiích Miloše Sedláčka
Výstava výtvarného fotografa Miloše Sedláčka představí témata krajiny v jejích různých podobách se zaměřením na krajinu zemědělskou. Vernisáž výstavy Miloš Sedláček – fotografie ZE MĚ proběhne ve čt
Poslední dílo slavného architekta celebrit
rezidenceonline.cz
Poslední dílo slavného architekta celebrit
Jeho návrhy okouzlovaly slavné, bohaté a mocné napříč generacemi. Projektantská kariéra Wallace Neffa trvala dlouhá desetiletí, od dvacátých let minulého století až do roku 1982, kdy zemřel. Na své
Kuře s chorizem a bramborami
tisicereceptu.cz
Kuře s chorizem a bramborami
Chorizo /čorízo/ je typický španělský salám, který Španělé přidávají téměř do kažého pokrmu. Nejlépe však chutná v kombinaci s opečenými bramborami a kuřetem. Ingredience 4 ks kuřecích prsou s k
Marinované krevety s opečenou bagetou
tisicereceptu.cz
Marinované krevety s opečenou bagetou
Pravá chuťovka pro milovníky mořských plodů. Jako příloha stačí opečená bageta, kterou si vytřete i zbylou šťávu z pánve. Ingredience 200 g nevyloupaných krevet 5 lžic olivového oleje šťáva z
Saunování: Častou chybou je spojení odpočinku s plaváním v bazénu
epochalnisvet.cz
Saunování: Častou chybou je spojení odpočinku s plaváním v bazénu
Saunování je opravdovým umění relaxace. Teplem se dá zbavit svalových potíží i těžkých myšlenek. Pravidelné saunování zbavuje stresu, podporuje imunitu, pomáhá proti bolestem zad i migrénám.  
Záhada vlaku Zanetti: Po vjezdu do tunelu se už nikdy neobjevil!
enigmaplus.cz
Záhada vlaku Zanetti: Po vjezdu do tunelu se už nikdy neobjevil!
V roce 1911 se v Itálii chystala zajímavá technicko-společenská událost. Železniční společnost Zanetti vypravila nový typ osobního vlaku na propagační jízdu. Skončilo to však poněkud rozpačitě. Vlak v
Nový Falkensteiner Hotel Montafon: Ekologie. Hory. Ochrana přírody.
iluxus.cz
Nový Falkensteiner Hotel Montafon: Ekologie. Hory. Ochrana přírody.
Ekologie. Hory. Ochrana přírody. Tři kvalitní pojmy, které označují nový Falkensteiner Hotel Montafon v rakouském Vorarlbersku. Ještě před svým oficiálním otevřením 16. prosince 2022 nasazuje první pě