Domů     Čas změnit se
Čas změnit se
9 minut čtení

Nerada vzpomínám na dobu dospívání. Kvůli své nedokonalé postavě jsem se stávala častým terčem posměšných urážek spolužáků, které ve mně zanechaly těžko překonatelné bariéry. Místo, abych se se svým tělem smířila, začala jsem ho nenávidět. Trvalo dlouho, než se můj postoj ke mně samotné změnil.

V patnácti letech je člověk nejcitlivější. Všechno se mění, a především pak pohled na chlapce. Zamilovala jsem se do Petra, který seděl ve škole hned za mnou. Ani nevím, jak mě napadlo, že by mohl mé city opětovat.

Každý den jsem se odhodlala k několika letmým pohledům, při kterých jsem se červenala až hanba. Byl by blázen, kdyby si ničeho nevšiml. Zpočátku se nic nedělo. Po pár měsících jsem ale v jeho chování zpozorovala změnu.

Byl ke mně milý, usmíval se, nosil mi svačiny a sem tam se mnou prohodil pár slov. Připadala jsem si, jako by se pode mnou třásla zem. Vážně je možné, abych zrovna já měla to štěstí a zažila lásku? V duchu jsem se tetelila spokojeností a očekáváním.

Rána, kterou mi uštědřil, byla zdrcující. Nejen, že mě nemiloval až za hrob, ale ve skutečnosti celou dobu jen bavil své kamarády. Snažím se nepředstavovat si, jak dlouho se smáli za mými zády, když mi každé ráno pokládal obloženou bagetu na roh stolu.

Jak se věc má, mi došlo až tehdy, když se mi jeho přátelé vysmáli přímo do očí. Brečela jsem několik dní a doufala, že usnu a už se neprobudím.

Díky bohu mě čekal přestup ze základní na střední školu a velkou výhodou byli samozřejmě noví lidé. Plánovala jsem, jak začnu od znova, tentokrát lépe! Nastoupila jsem na obchodní akademii, kde byla celá třída složená téměř ze samých dívek.

Pokud jsem si tenkrát namlouvala, že s holkama bych si mohla rozumět, ošklivě jsem si lhala do kapsy. Žádná se se mnou nechtěla bavit, natož kamarádit. Skončila jsem v první lavici hned u katedry a okamžitě se zařadila mezi nechtěné zboží.

Sice mě nikdo nešikanoval, nikdo se mi nesmál ani mi nikdo nenadával, ale také si mě nikdo nevšímal. Byla jsem opuštěná a měla jsem dost času přemýšlet o tom, jak strašný člověk jsem.

Prázdné chvíle jsem vyplňovala posloucháním rozhovorů mých spolužaček, které se většinou bavili jen o jednom – o Mirkovi, o dva roky starším klukovi, který chodil k nám do školy.

Musela jsem s nimi souhlasit. Byl krásný. A také měl neskutečné charisma. Bohužel to byl klasický školní hezounek, který randil jen s vysokýma blondýnama, hubenýma jak proutek.

Já se svými sto šedesáti pěti centimetry a patnácti kily nadváhy nepřicházela v úvahu ani jako ta nejzazší možnost. Protože jsem přestala věřit, že najdu lásku ve skutečném životě, začala jsem ji hledat v románech.

Četla jsem téměř pořád a můj seznam přelouskaných knih se každý týden rozšiřoval. V budově akademie jsem si časem našla pár míst, kam jsem si zalezla a ponořila se do nových příběhů.

Jednou z mých oblíbených zašíváren byla tělocvična, kde jsem se schovávala za lavicemi a žíněnkami. Bylo to klidné místo, kde jsem se cítila sama sebou. Byla jsem zrovna v půlce knížky Na větrné hůrce, když se tělocvičnou rozezněly kroky.

Nevšímala jsem si jich, protože občas tady někdo něco zapomněl, pro onu věc se vrátil a pak zase rychle zmizel. Ten den to však nebyl stejný případ. Ticho prolomily pravidelné údery basketbalového míče o zem.

Vykoukla jsem ze svého úkrytu a spatřila kluka s širokými rameny, v čepici obrácené kšiltem dozadu, jak stojí před košem a snaží se ho trefit. Zakašlala jsem.

„Jé, ahoj. Promiň, jestli tě ruším. O víkendu hrajeme zápas, chtěl jsem trochu potrénovat,“ usmál se Mirek a chytil míč do obou rukou.

„To je v pohodě, já si tu jen čtu. Když nebudu rušit já tebe, budu v tom zase pokračovat,“ pokrčila jsem rameny a sedla si zpátky na žíněnku.

„Co čteš?“ dřepnul si vedle mě. Nechápavě jsem se na něj podívala. Proč se se mnou baví, když nemusí?

„Na větrné hůrce, to je román o…,“ nedokončila jsem větu, protože mi Mirek skočil do řeči.

„O cikánským klukovi, Katce a tak vůbec. Já vím, dočetl jsem to nedávno,“ loupl po mě očima a zavedl řeč na téma, jestli si myslím, že byla Heathcliffova nenávist oprávněná. Povídali jsme si asi hodinu, když se zvedl k odchodu:

„Nějak mi to s tebou uteklo. Budeš tu příští týden? Že bychom probrali třeba Na západní frontě klid,“ pobaveně se zasmál a já mu úsměv oplatila. Od té doby jsme se v tělocvičně začali vídat pravidelně.

Našla jsem přítele! Takového, po kterém by všemi deseti hrábla většina holek z celé školy. Já se jím však nechlubila, nestavila ho na obdiv a nesnažila se ve svých spolužačkách rozdmýchat závist.

Po pár týdnech, kdy jsme se scházeli mezi žíněnkami, jsme zašli na kávu. Naše literární debaty vystřídaly normální rozhovory o rodinách, plánech, koníčcích a každodenních starostech. Zjistila jsem, že je Mirek úplně jiný, než jsem si myslela.

Byl chytrý, příjemný, veselý a krásný nejen zvenku. Cítila jsem se s ním… jistě. Možná až sebejistě. Nikdy před tím jsem nepoznala člověka, který by byl milý a nesoudil lidi jen podle toho, jak vypadají.

Přišly letní prázdniny, Mirek odjel na celé dva měsíce pracovat do zahraničí a já si v tom období začala sama sebe víc všímat. Znechutilo se mi, jak chodím oblékaná, a tak jsem změnila svůj dosavadní styl.

Přestala jsem jíst nesmysly a začala přemýšlet nad tím, jaké potraviny kupuji a co nutím své tělo přijímat. Ob den jsem běhala a cvičila jógu. Netrvalo to dlouho a sklízela jsem ovoce.

Po dvou měsících jsem měla o téměř deset kilo méně a vypadala jsem jako jiný člověk. Cítila jsem se báječně.

Přestože jsem si to nechtěla přiznat, za mou změnou stál bezesporu Mirek a jeho život plný sportu a zdravého stravování. Mého nového Já si všimly i spolužačky, ale to neznamenalo, že by se jejich přístup ke mně nějak zásadně změnil. Spíš jsem jim pozorovala na očích, že mě konečně začaly registrovat.

„Vypadáš báječně, Kristel,“ ocenil mou snahu Mirek, když jsme se na začátku nového roku konečně sešli.

„Potřebovala jsem změnu,“ nejistě jsem se usmála.

„To není pravda, i před tím jsi byla krásná!“ podíval se na mě, ale rychle uhnul pohledem. Opravdu jsem mezi námi cítila jiskru, nebo jsem si to jen přála?

„Nepůjdeme na oběd?“ změnil rychle téma, a tak jsem kývla a sebrala z podlahy tašku s knihami a učením.

V jídelně byla jako obvykle fronta, a tak jsme se zařadili a čekali, až se na nás dostane.

„Já tě moc rád pustím před sebe, jestli chceš,“ promluvil na mě neznámý kluk, který stál s kamarádem hned před námi.

„Jsi hodný, ale nemusíš,“ usmála jsem se na něj. A on si ještě přisadil:

„Pro tak hezkou holku bych udělal víc, než se vzdal svého místa v řadě,“ mrknul na mě. Koutkem oka jsem viděla Mirka, jak stojí se založenýma rukama a tiskne rty k sobě. Dělala jsem, že nevidím a neslyším a radši zavedla řeč na blížící se víkend.

Když jsme se konečně dostali k výdejnímu oknu, každému nám na tácu přistál řízek s kaší a my si ho snědli téměř za hrobového ticha. Nevěděla jsem, proč se mnou nemluví, ale bylo mi to líto.

„Děje se něco?“ zeptala jsem se, ale on jen zavrtěl hlavou:

„Budeš to ještě jíst? Já že bych šel. Musím stihnout hodinu ekonomie.“

Položila jsem příbory vedle sebe, přestože jsem nedojedla ještě ani z půlky, a zvedla se k odchodu.

Ve stejně ponuré náladě jsme došli až před školu, kde postávalo pár hloučků kuřáků, mezi kterými jsem zahlédla několik mých spolužaček.

„Uvidíme odpoledne, jo?“ podívala jsem se na Mirka, který jen přikývl a zastavil se.

„Ahoj,“ řekla jsem, došla až ke dveřím a popadla kliku.

„Kris, počkej,“ zavolal a pár holek se otočilo. Přiběhl těsně ke mně, chytil mě za hlavu, nadzvedl ji a váhavě mě políbil. Ruka, která ještě před chvilkou spočívala na železné rukojeti, mi spadla podél těla a já se mu celá poddala.

„Tohle chci udělat už od chvíle, kdy jsem tě přistihl, jak čteš, místo toho, abys s holkama řešila, co si vzít na sebe. Vždycky jsi byla nádherná. Nepotkal jsem člověka, který by se ti alespoň z půlky podobal,“ zašeptal a pažemi mě pevně objal.

„Ty si blázen, proč jsi to udělal?“ zeptala jsem se ho nechápavě a zabořila mu hlavu do kabátu.

„Už dlouho přemýšlím, jak tě mám políbit, ale vždycky mi to přišlo hloupý. Jsem do tebe zamilovaný už několik měsíců. Ty ani nevíš, jak jsem se cítil.“ Zlomil se mu hlas zrovna ve chvíli, kdy jsem zaslechla naléhavé švitoření spolužaček.

Mirek už je na vysoké škole a mě teď čeká maturita. Málokdo by věřil, že ošklivé káčátko získá nejkrásnějšího chlapa široko daleko, který ho ke všemu bude mít rád takové, jaké je.

Chodíme spolu už čtyři roky a já se každý den pozastavuji nad tím, jak je krásný. A jak moc si s ním rozumím. Jsem mu za tolik vděčná.

Kdyby tenkrát odešel a nechal mě pohrouženou do knih, možná bych teď měla o dvacet kilo víc a jedinými mými spřízněnými dušemi by byly Tři kamarádi ze stejnojmenného románu Ericha Maria Remarquea.

Kristýna, 24 let

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Ta, kterou jsem považovala za nejlepší přítelkyni, se ukázala jako ta nejhorší osoba, jakou jsem kdy potkala. Ženská mrcha, která mi vzala vše! Byla to manipulátorka a lhářka a já jsem díky ní přišla o manželství i klid v duši. S Andreou jsem se poznala před deseti lety na kurzu jógy. Byla okouzlující, usměvavá, vtipná a vždycky perfektně upravená. Lichotila mi Hned jsme si padly do oka.
2 minuty čtení
Někteří lidé si neváží života! I můj muž byl vždycky lehkomyslný a věřil, že jemu se „to“ stát nemůže. Až dovolená v Indii mu otevřela oči. Nepoučitelný a stále plný bláznivých nápadů – to byl můj muž Zbyněk vždycky. Kaž­dý den musel vymyslet nějakou šílenost, jinak by nemohl v noci spát. Víkendy vyrážel s partičkou kamarádů do skal, kde šplhal jako kamzík. Hrozně jsem se bála, že se jednoho dn
3 minuty čtení
Od samého začátku jsem Marcelu podezírala, že si vymýšlí a lže. Navíc se začala kroutit před naším šéfem i kolegou, který se mi líbil. Musela jsem vymyslet plán, jak se jí zbavit. Propadli jejímu kouzlu, to mi bylo jasné. Když nastoupila Marcela do naší pekárny, hned se kolem ní začali točit nejen naši řidiči a vedoucí, ale také zákazníci a ve finále si uměla obtočit kolem prstu i kolegyně. Byl
3 minuty čtení
Byla jsem malá holčička, chodila s proutkem po zelené louce a žlutá housátka za mnou pochodovala jako za svou mámou husou. Naše rodina nebyla zámožná, když se mí rodiče vzali, museli několik let bydlet u babičky a dědečka. Byt v paneláku dostali až poté, co se narodil můj mladší bratr. To mi bylo pět. Do školky jsem nechodila, protože ta ve vesnici nebyla, hlídala mě babička. Dědeček chodil ješ
2 minuty čtení
Moje manželství neklapalo, byli jsme s mužem každý jiný. Ideální partner přitom žil za zdí ve vedlejším bytě, a ani jeho vztah už dlouho nefungoval. L idé ve vztahu často potlačí své já, aby se zalíbili tomu druhému. Můj manžel byl vždy hlavně praktický chlap. Do romantického snílka měl daleko. Ale mně se honila vždycky v hlavě spousta nápadů. Když se nám narodila dcera, nezbývalo mi nic jiného
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Navštívil mě v chatě u lesa duch tety?
skutecnepribehy.cz
Navštívil mě v chatě u lesa duch tety?
Dlouho to bylo moje oblíbené místo, ale v době dospívání jsem na naší chatě zažila děsivé okamžiky. Odpověď přinesl až čas. V mládí jsem zažila na naší chatě hrozné věci, které jsem si nedovedla vysvětlit. Podivné příhody se mi tam ovšem stávaly jen tehdy, když jsem byla sama. Rodinná chata ukrývala děsivé tajemství z minulosti!
Ukončí Solaříková kvůli lásce kariéru?
nasehvezdy.cz
Ukončí Solaříková kvůli lásce kariéru?
V jednu chvíli byla Patricie Solaříková (36) v seriálech Ulice, Specialisté i Jedna rodina. Pracovala naplno. Teď jako by ze všech mizela a práci omezovala. Podle zákulisních informací za tím může bý
Son Doong: Vietnamský podzemní ráj s džunglí a vlastními mraky
epochaplus.cz
Son Doong: Vietnamský podzemní ráj s džunglí a vlastními mraky
Představte si podzemní svět tak obrovský, že by se do něj vešlo celé město, s křišťálově čistými jezery, podzemními řekami a dokonce i tropickým pralesem, kde se tvoří vlastní mlha a mraky. To není sci-fi vize, ale realita vietnamské jeskyně Son Doong, jednoho z nejnověji objevených divů světa. Tento gigantický podzemní ekosystém je fascinujícím místem,
Polytechnické vzdělávání: Cesta k praktickým dovednostem i soft skills
epochalnisvet.cz
Polytechnické vzdělávání: Cesta k praktickým dovednostem i soft skills
Polytechnické vzdělávání propojuje technické, praktické i tvořivé dovednosti. V dnešní době je důležité porozumět moderním technologiím, jelikož jsou stále běžnější součástí každodenního života. Komplexní řešení nabízí výuka robotiky. Začátek v útlém věku Robotika pro děti může být relativně jednoduchá – zaujme, zabaví a naučí přitom cenné dovednosti. Spojuje hru a učení, děti jsou aktivní, musí zapojit logické
Kuřecí roláda se sušenými rajčaty
nejsemsama.cz
Kuřecí roláda se sušenými rajčaty
Je tak lehká, že si ji, se zeleninovým salátem, můžete klidně dát i k večeři. Ingredience: 750 g kuřecích prsních řízků 200 g kvalitní libové slaniny 8 ks sušených rajčat naložených v oleji 2 stroužky česneku lžička kaparů tři snítky čerstvého tymiánu olivový olej 3 dcl bílého vína sůl pepř Postup: Kuřecí prsa rozkrojte na plát silný asi 1 cm. Pláty položte
Falšovaly první čs. vojačky kvůli boji datum narození?
historyplus.cz
Falšovaly první čs. vojačky kvůli boji datum narození?
„Škrábat v kuchyni brambory? Tak to ani náhodou!“ zuří na konci roku 1943 Lydie Studničková. Takhle si bojové nasazení nepředstavovala. V hlavě 16leté dívky už se rodí plán, jak se konečně dostat na frontu…   Zárodek čs. armády se počátkem roku 1942 formuje v Buzuluku na území SSSR pod velením tehdy podplukovníka Ludvíka Svobody (1895‒1979).
Vodní vila Celine Dion
rezidenceonline.cz
Vodní vila Celine Dion
Světově proslulá kanadská zpěvačka, mimo jiné vítězka prestižní hudební ceny Grammy, si v roce 2010 s manželem a dětmi začala užívat nebývalý komfort vodního království na Jupiter Island. Bohužel už za tři roky se karty jejich života obrátily úplně jiným směrem. Celine Dion není třeba dlouze představovat. Kromě toho nejprestižnějšího má na svém kontě i
Umělá inteligence umí obnovit poškozené umělecké dílo v řádu hodin
21stoleti.cz
Umělá inteligence umí obnovit poškozené umělecké dílo v řádu hodin
Staletí zanechávají na olejomalbách významných i těch méně známých mistrů výrazné stopy. Přirozené stárnutí děl má za následek praskliny, odlupování kousků pigmentů, změny barev a nejrůznější drobné s
Děsivé zjištění: Telefon spící ženy nahrál cizí hlas v její ložnici
enigmaplus.cz
Děsivé zjištění: Telefon spící ženy nahrál cizí hlas v její ložnici
Jenny si na podzim roku 2013 stáhne do telefonu aplikaci, která má sledovat její spánek a nahrávat případné rušivé zvuky, které by mohly kvalitu nočního odpočinku narušit. Jedné noci však záznam odhal
Duchové Kunžvartu
epochanacestach.cz
Duchové Kunžvartu
Na samém pomezí Českého království, na východním úbočí šumavské hory Strážný, stála od 14. století mohutná pevnost zvaná Kunžvart. V současnosti zbývá z hradu, který patří mezi nejtajemnější místa v oblasti, prakticky jen torzo čtyřhranné věže. Už výstup ke zřícenině (výlet začnete v nedalekém městysi Strážný) je jako z pohádky – cesta se vine lesem lemovaným mechem porostlými balvany, kapradím
Opečený sendvič s křupavou slaninou
tisicereceptu.cz
Opečený sendvič s křupavou slaninou
Slanina vás posílí na každé túře. Nejlépe chutná s čerstvým opečeným chlebem nebo bílým toustovým chlebem. Suroviny 20 dkg anglické slaniny 2 velká rajčata hrst čerstvé rukoly 1 lžíce másla
Sluneční brýle, které ladí s oceánem: Breitling & Cutler and Gross
iluxus.cz
Sluneční brýle, které ladí s oceánem: Breitling & Cutler and Gross
Letní outfit není kompletní bez dokonalých slunečních brýlí – a právě na tuto stylovou nutnost se zaměřila hodinářská značka Breitling, která spojila síly s renomovanou britskou značkou Cutler and Gro