S nějakými předsevzetími zacházím velmi opatrně a moc si je nedávám. Tento slib se ale zdál být řadu let jako naprosto definitivní. Zrušilo ho jediné setkání. Když si dnes vzpomínám na své manželství,naskakuje mi husí kůže. Můj manžel mi tehdy, zpočátku, připadal dobrý. Rozhodně byl nejlepší ze všech mých známostí, které jsem do té doby měla. Ani jeden vztah se nepovedl. Vždy se chlap nakonec uká

Na takovou potupu se i po letech těžko zapomíná. Ale někdy člověk odpustí i to, co se zdá naprosto nemožné. Život totiž tropí hlouposti. Toho člověka přece odněkud znám. Napadlo mě to hned, jak jsem ho včera zahlédla na chodbě. Právě jsem se totiž přistěhovala do domova pro seniory. Už se mi nechtělo být stále sama v bytě. Děti bydlí daleko a co mám celý týden, než přijedou na návštěvu dělat. A t

Začali jsme se o bratra bát, když se zamiloval. Hrozilo, že ho o všechno připraví zlatokopka. Martinovo manželství skončilo po třech letech. Bratrova bývalá žena mu dělala naschvály, hlavně ohledně dcery Simonky, kterou bratr miloval nadevše. Možná i proto neměl Martin dlouho chuť navázat nějaký nový vztah. Pak se s ním ale začaly dít změny. Omladil šatník a se svou dospívající dcerou začal zasv

Už několik let jsem invalidní důchodkyně, která se jen velmi obtížně pohybuje i s hůlkou. Snažím se proto být ve svém věku a při svém omezení maximálně opatrná. S krátícím se dnem si chodím nakupovat raději už dopoledne. Také provoz v ulicích je méně náročný, bezpečnější. To jsem si tedy aspoň myslela ještě před několika dny, než mne z mého omylu vyvedla nadmíru nepříjemná událost. Světla byla o

Až do nedávna jsem byla se svým vzhledem spokojená a nijak se nepozorovala. Před několika měsíci jsem se ale při pohledu do zrcadla vyděsila. Taková změna! Přehoupla se mi padesátka, dostavilo se klimakterium a já ze dne na den zaznamenala povadlý obličej. Jako by najednou začala fungovat zemská přitažlivost. Říká se, že příroda skoky nedělá, u mě se to ale stalo. Tváře najednou visely dolů, zvýr

Dlouho jsem měla pocit, že ve vztazích s druhými lidmi jen prohrávám, v práci vždycky povýší někoho jiného a doma si připadám jako hadr na podlahu. Pracuju v jednom podniku už dvacet let. Říkala jsem si, že mě postup nemine. Ale čas běží, do důchodu mi mnoho nezbývá, a já pořád sedím na stejné židli. Trochu si zato můžu sama, první návrh na povýšení jsem totiž odmítla. Nepřipadala jsem si profes

Tušila jsem, že si jednou zabouchnu dveře. Že to ale bude v noci , v domě nikdo nebude a já poběžím v župánku přes park za manželem do práce, to bylo od osudu ošklivé. Bydlím s manželem poblíž centra jednoho městečka v pohraničí. Je to takový malý domek, kde běžně žijí další tři rodiny. Jsme celkem spokojené manželství, jedno mi ale na mém jinak téměř dokonalém muži vadí. Miluje ryby, které já n

Nebavilo mě posluhovat kolegům na pracovišti, ani doma manželovi a vnoučatům. Nezbývalo, než se nechat zavřít někam, kde se budu mít jako v bavlnce. Uvař, obstarej, vyžehli mi…Manželovy neustálé příkazy nebraly konce. Od chvíle, kdy přestal pracovat a užíval důchodu, se všechno jen zhoršilo. Místo, aby mi povinnosti konečně ubyly, přibývaly snad geometrickou řadou! Aby toho nebylo málo, přidala

Musela jsem se rozhodnout rychle, v dáli už byla slyšet siréna záchranářů. Vnuk mě pozval na svoji první jízdu a skončili jsme uvěznění v autě. Pomůže mu pravda nebo lež? Svoje vnoučata jsem nerozmazlovala, ale některé věci jim zaplatila. Tašku do první třídy, kroužky, lyže nebo taneční. A také řidičský průkaz. Můj nejmladší vnuk Matěj právě složil úspěšné zkoušky. Oslavou měla být naše první spo

Po synově úrazu jsme měli jasno. Musíme sehnat co nejvíc dárců krve. Ale čím je nalákat a motivovat? Jedině snad mými vyhlášenými koláči! Synův úraz na motorce měl málem tragickou dohru. Jeho operaci museli v nemocnici o pár hodin odložit. Chyběla jim krev! „Všechnu jsme spotřebovali u těžkého porodu, syn musí chvilku počkat,“ sdělil nám jeho lékař. Vše dobře dopadlo, ale my si teprve při čekání