SkutečnéPříběhy.cz
Domů     Osudová cesta
Osudová cesta

Nikdy jsem nebyla velký dobrodruh. Záviděla jsem sebevědomým ženám, které ví, co chtějí a nebojí se za tím jít. Já jsem byla spíš jejich pravý opak.

Narodila jsem se v malé vesničce na Moravě a moji rodiče neměli moc peněz. Byla jsem od malička naučená, že musím potlačovat své potřeby a smířit se s tím, co mi bylo v životě dáno.

Nevěděla jsem, že svět může být obrovským dobrodružstvím, když se odvážíte snít a odhodláte se udělat krok do neznáma. V mé rodné vísce jsem se všichni znali.

reklama

Měla jsem svůj malý okruh přátel, chodila jsem do školy, pomáhala rodičům, navštěvovala diskotéku ve vedlejší vesnici a život prostě plynul dál. Když mi bylo šestnáct, seznámila jsem se na místním učňáku s Pepou.

Chodil o dva roky výš a byl snem každé dívky z okolí. Tenkrát jsem nemohla uvěřit svému štěstí, že si vybral zrovna mě. Byli jsme se školou na nějaké nudné přednášce a já jsem v podstatě vůbec nevnímala co se kolem mě děje. Proto mě trošku polekalo, když se přímo za mnou ozvalo:

„Nuda co“? Když jsem vzhlédla a uviděla ho tam stát, okamžitě jsem se začala červenat a nervózně si žmoulat pramen vlasů.

„Hm,“ pípla jsem a soustředila se na svůj palec u nohy.

„Když je to takovej vopruz, nechceš zmizet?“ Sice jsem byla docela hodná studentka a nikdy jsem nechodila za školu, ale když se mě zeptal on, okamžitě jsem souhlasila. Strávili jsme spolu báječné odpoledne, kdy jsme si jen povídali.

reklama

Já zjistila, že je hrozně fajn a on se podezřele často vyptával na to, jestli někoho nemám. Hned jsme spolu začali chodit. Druhý den ve škole jsem si nemohla nevšimnout závistivých pohledů svých spolužaček. Byla jsem prostě v sedmém nebi.

Každý máme v životě a ve společnosti svou roli a já jsem se chopila té své. Byla jsem ideální přítelkyně. O svého miláčka jsem se starala, byla mu oporou a udělala pro něj první poslední. Není pak taky divu, že byl v našem vztahu velice spokojený.

Netrvalo dlouho a my se vzali. Byli jsme sice ještě mladí, ale také zamilovaní až po uši. Našli jsme si vlastní byt a dokonce i dobrou práci. Jenže roky ubíhaly a já se začala trochu nudit. Nechápejte mě špatně.

Byla jsem vděčná za to, že se mám dobře a našla jsem v životě štěstí, ale nedokázala jsem si představit, že tohle je všechno. Že můj život se skládá pouze z péče o manžela a práce v místní bance.

reklama

Pepa také dost často mluvil o dětech, ale na toto téma jsem s ním nechtěla nikdy dlouze mluvit. Nebyla jsem na to připravená. Připadala jsem si jako blázen. Všechny moje kamarádky by za můj život daly cokoliv a já nebyla šťastná nebo ano? Vlastně jsem si nebyla jistá.

Možná, že se můj vnitřní neklid začal odrážet i navenek a Pepa to vycítil, protože se začal chovat čím dál divněji. Chodil domů později, než normálně. Začal navštěvovat místní zábavy, což ho nikdy dřív nebavilo a postupně se přede mnou uzavíral.

Už jsme spolu nemluvili tak, jako dříve. Náš  tak otevřený a upřímný vztah začal skřípat.

Teď už jsem věděla, že šťastná rozhodně nejsem, jenže jsem se zuby nehty držela představy toho co bylo a mohlo by být, že jsem si vůbec neuvědomovala, jak špatné to mezi námi vlastně bylo a ignorovala jsem všechno co jsem měla přímo před očima.

Když mi kamarádka jednoho dne řekla, že mě Pepa už asi rok a půl podvádí, byla jsem v šoku. Jak jsem si toho jen nemohla nevšimnout, vždyť je to tak jasné.

Potom co jsem mu udělala scénu na veřejnosti, aby měla naše vesnice na půl roku o čem mluvit jsem se přestěhovala zpět k rodičům. Musím se přiznat, že jsem se trochu litovala. Myslela jsem si, že můj život skončil dřív, než vůbec začal. Bylo mi dvacet šest let.

Deset let života jsem zahodila nudným vztahem, který jsem si vyumělkovala v hlavě, abych byla spokojenější, než jsem doopravdy byla. I když jsem se trápila, věděla jsem, že by pro mě byl celý rozvod mnohem horší, kdybych ho stále ještě milovala.

Dny za sebou ubíhaly ohromnou rychlostí a já byla stále zaseknutá na jednom místě. Pepa už dávno bydlel se svou novou přítelkyní. Vesnička si zvykla na nový spád věcí a nikdo neměl potřebu nic komentovat. Jenže co teď?

Budu doufat, že si mě všimne nějaký princ na bílém koni nebo vezmu svůj život pevně do svých rukou? Rozhodla jsem se pro druhou možnost, jenže jak na to? V romantických filmech i povídkách to vše vypadá tak snadně.

Hlavní hrdinka se stane paní svého osudu, ale jak to udělá vám nikdo neprozradí. Ta malá, nepatrná změna ve vašem postoji a myšlení je klíčem k úspěchu. Alespoň u mě to tak bylo. Stačilo začít věřit, že si zasloužíte víc a nebát se.

Pak už jsem jen potkala kamarádku, která zrovna odlétala na exotickou dovolenou do Thajska, sbalila jsem kufr, koupila letenku a v podstatě poprvé opustila hranice své malé vesničky.

Bylo to snad jediné impulzivní rozhodnutí, které jsem kdy udělala. Neměla jsem s cestováním žádné zkušenosti, ale jakmile jsem vkročila poprvé v životě na pláž, věděla jsem, že jsem se pro tohle zrodila.

Vítr, který rozfoukával listy v palmovém háji, písek, který se jemně proséval mezi prsty a šumění oceánu, které odnášelo všechny starosti do neznáma. Vše mi přišlo neskutečné, povědomé a blízké.

Objevila jsem v sobě dlouho ukrytou dobrodružnou duši, která chtěla všechno poznat, vyzkoušet a objevit.

Jednoho večera, když jsme s kamarádkou vyrazili na místní párty na pláži, jsem zjistila, že Thajsko je plné Čechů, kteří se rozhodli v tomto ráji na konci světa žít.

Seznámily jsme se se skupinou přátel, která cestuje kolem světa a já byla z jejich vyprávění naprosto nadšená. Měla jsem peníze, které jsem získala od bývalého manžela jako vyrovnání za rozvod a věděla, že mě doma nečeká žádné vzrušení.

Když jsme balily kufry a chystali se k odjezdu, rozhodla jsem se, že já se zatím zpět nevrátím. Přidala jsem se ke skupině cestovatelů a rozhodla se s nimi projet celou Asii.

Konečně jsem cítila, že znovu žiji. Do své nové skupinky přátel jsem se doslova zamilovala. Tereza, Marek a Lukáš se stali mou novou rodinou. Věděla jsem, že se na ně mohu v čemkoliv spolehnout a říct jim cokoliv.

V každém koutu světa jsem získávala nové známé a zažívala příhody o kterých se mi nikdy ani nesnilo.

Na Bali jsem se naučila surfovat, v Indii jsem dostala otravu z jídla a v Číně jsem se přátelům na dva dny ztratila, na Borneu v pralese jsem měla snad celé tělo pokryté pijavicemi, ale ten nejzajímavější zážitek se ale stal v Japonsku.

Už dříve jsem si všimla, že mezi mnou a Lukášem vzniká takové příjemné napětí a dost to mezi námi jiskří. Když jsme byly v Osace, seděli jsme v parku a debatovali o tom, kde tu noc přespíme.

Byla jsem vyčerpaná, protože jsme předtím tři dny v kuse neustále jen chodili, a tak jsem si lehla na trávu. Byl to nádherný pohled do korun stromů. Nade mnou se tyčily sakury, které opojně voněly a okouzlovaly mě svými růžovými květy.

Byla jsem tak zahleděná do té krásy, že jsem si ani nevšimla, že Tereza s Markem odešli. Najednou jsem vedle sebe ucítila pohyb a trhla sebou. Byl to Lukáš, který ležel vedle mě a otočil se na bok.

Jak jsem se probírala ze svého růžového snu, trvalo mi trošku déle, než jsem si uvědomila, že jsou naše obličeje nebezpečně blízko. Potom mě políbil. Byl to krátký a nesmělý polibek. Když se ode mě odtáhl, nebyl si jistý, jak budu reagovat.

Protože jsem nic neříkala, znejistěl. „Víš, ono je dnes prvního máje a my jsme pod rozkvetlým stromem, tak jsem myslel…“ Byl tak roztomilý, když byl nervózní, že jsem ho prostě musela políbit také.

„Myslel jsi dobře.“ odpověděla jsem.

Naše další společné cesty pak byly ještě kouzelnější. Když člověk vidí svět přes zamilované brýle, je všechno okamžitě krásnější. Ale i to nejlepší dobrodružství musí jednou skončit, a tak jsme se po necelých třech měsících nedobrovolně vraceli všichni domů.

Lukáš bydlel na druhém konci republiky, nebylo moc příležitostí jak se vídat. Prvních pár týdnů jsem žila z nových zážitků, ale už jsem si nedokázala představit, že se vrátím zpět ke starému životu.

Stýskalo se mi po adrenalinu z neznáma, po Lukášovi, po ostatních i po teplém vzduchu na plážích. Nedokázala jsem pochopit, jak lidé doma mohou žít tak nudně a bez sebevětších ambicí. Když od mé cesty uběhlo asi půl roku, doslova jsem trpěla.

Musela jsem něco udělat. V tu dobu jsem se rozhodla, že se odstěhuji na trvalo. Lukáš se ani nemusel dlouho rozmýšlet a souhlasil, že pojede se mnou. Rozhodli jsme se pro Bali, protože jsme věděli, že se tam nachází také početná česká komunita.

Měla jsem samozřejmě strach z neznáma a věděla jsem, že mi bude chybět rodina i přátelé, ale někdy prostě musíte následovat hlas svého srdce.

Teď už s Lukášem žijeme na slunném Bali tři roky. Vzali jsme se – to byste se nestačili divit kolik lidí chce na vaší svatbu, když jí pořádáte na exotickém místě – narodila se nám holčička a pořídili jsme si bar na pláži.

Nemáme sice miliony, ale zato jsme šťastní, že jsme našli náš malý ráj na zemi. Myslím si, že se v životě vyplatí riskovat, protože ten, kdo nic nevsadí, také nic nevyhraje.

Jana, 32 let

Předchozí článek
Další článek
reklama
Související články
19.3.2023
Nabrala jsem víc, než bych chtěla. Samotnou mě to trápí. Jsem v jednom kole, manžel mi nepomůže a teď mě zradila i kamarádka. Nikdy jsem nebyla žádná Twiggy, ale byla jsem pěkná ženská krev a mlíko. Nikdy jsem si se svojí postavou moc hlavu nelámala. Teď jsem ale vysloveně nešťastná. V přechodu jsem nabrala 20 kg a jsem tak teď vysloveně tlustá. A můj manžel, místo toho, aby mě podpořil, jako j
17.3.2023
Význam psychiky a jejího vlivu na naši fyzickou kondici je vážně neuvěřitelný. Dokáže bojovat i se zákeřným nepřítelem, jakým je vážná nemoc. Jakub přichází svižným krokem. Na zádech batůžek, oblečený je do sportovního a celý jen září. Už se zase scházíme na zahrádce naší oblíbené vinárničky a říkám si, jak obrovské štěstí mě potkalo. Vždyť ještě před rokem jsem byla psychicky i fyzicky úplně n
16.3.2023
Jela jsem z návštěvy od tety. Od ní jsem odcházela na poslední chvíli a jak jsem pospíchala, aby mi poslední spoj domů neujel, nastoupila jsem omylem do jiného vlaku. S tetičkou jsme se zapovídaly více než obvykle a než jsem se nadála, bylo na čase jít na nádraží. Měla jsem koupenou zpáteční jízdenku, takže jsem si to zamířila rovnou na nástupiště a naskočila do vlaku připraveného k odjezdu.
14.3.2023
Moje Pepina byla úžasná kamarádka a žádná druhá ji nemohla nahradit. Šanci ale dostal někdo docela jiný. Rexík se spokojeně rozvaluje na mojí pohovce a kouká po mně šibalskýma očima. Na ty mě doopravdy dostal. Mluvit sice tenhle psí šibal neumí, ale jeho oči to zvládnou za něho. Sedám si vedle něj a on mi pokládá hlavu do klína. Za chvíli nám v televizi začíná seriál. Ten už jsme s Pepinou nedo
12.3.2023
Tak výjimečný muž a vzal si takovou čůzu! To mi letělo hlavou, když jsem se vracela po třetí, čtvrté schůzce s Michalem k sobě domů. Jak to, že ty mrchy mají štěstí? Je takové klišé: „Moje žena mi nerozumí.“ Kdyby něco takového řekl, vysmála bych se mu, ale on to neřekl. Až mnohem později mi začal po malých dávkách „svěřovat“, jak mu žena „ubližuje“ a on je nešťastný! Prý nevěděl, že si ve skut
Nenechte si ujít další zajímavé články
Manželská krize Jany Švandové?
nasehvezdy.cz
Manželská krize Jany Švandové?
Momentálně září Jana Švandová (75) v oblíbeném seriálu ZOO a další nabídky se jí jen hrnou. V osobním životě se jí prý ale už tolik nedaří. Říká se, že ačkoli je se svým manželem Pavlem Satoriem (73
Elegantní rapsodie v černé a zlaté
rezidenceonline.cz
Elegantní rapsodie v černé a zlaté
Základem exkluzivního stylu sofistikovaného interiéru, překypujícího tvorbou designéra Carla Donatiho, jsou jedinečné kousky, inspirované ikonickým modernistickým hnutím v architektuře a designu pod t
Putování po Labi: Od pramene až k moři…
epochanacestach.cz
Putování po Labi: Od pramene až k moři…
Putování po Labi vás dovede do překrásných míst, která stojí za to navštívit a shlédnout. Pojďme se projít alespoň k hranicím naší vlasti. Labe je jednou z největších řek i vodních cest Evropy. Jeho
Nešťastná Radka Třeštíková. Zoufalé ženy někdy tropí zoufalé hlouposti
nasehvezdy.cz
Nešťastná Radka Třeštíková. Zoufalé ženy někdy tropí zoufalé hlouposti
Od rozchodu s fotografem Tomášem Třeštíkem (45) jako by se ve spisovatelce Radce Třeštíkové (41) probudilo její divoké já. Nedávno znovu obnovila svůj profil na sociálních sítích, který v jakémsi a
Slavnostní paštika se slaninou
tisicereceptu.cz
Slavnostní paštika se slaninou
Ochutnejte drůbeží paštiku se slaninou, červeným vínem a zavařenými třešněmi. Ingredience 500 g drůběžích jater 3 velké cibule 250 g slaniny 2,5 dcl červeného vína 150 ml smetany na vaření
Umělá inteligence jako hrozba budoucnosti?
21stoleti.cz
Umělá inteligence jako hrozba budoucnosti?
Umělá inteligence (AI) dokáže usnadnit práci napříč obory. Od medicíny přes reklamu, výrobní proces až po investování na burze. Stále častěji se však setkáváme se strachem, zda se nevyplní apokalyptic
Znovuzrození ikonického outdoorového modelu Alpina
iluxus.cz
Znovuzrození ikonického outdoorového modelu Alpina
Ikonická řada Extreme, která se poprvé objevila téměř před dvaceti lety, se nyní vrací v novém designu. Hodinky se sportovní DNA a nezaměnitelným designem mají za úkol zdůraznit dobrodružného ducha zn
Kdy se klobouk stal symbolem stavovské cti?
epochaplus.cz
Kdy se klobouk stal symbolem stavovské cti?
„Čepici, kuklu, helmu nebo hučku?“ Ať si narazím na hlavu cokoli, jednoznačně dám najevo, co jsem zač. Nikdo se mnou nemusí promluvit ani slovo, ale přesto má hned jasno. Policista, nebo bohatá dáma?
Sen mě upozornil, že je paní Svatava v nebezpečí
skutecnepribehy.cz
Sen mě upozornil, že je paní Svatava v nebezpečí
Pracovala jsem v domově pro seniory a oblíbila si tam starou milou paní. Jedné noci se mi o ní ale zdál děsivý sen. Ukázal se jako varování. Pracovala jsem léta v domově pro senio­ry. Poznala jsem za tu dobu mnoho různých stařečků, ale jedna žena se mi zapsala do paměti nejvíce. Byla to paní Svatava. Měla jsem ji jako
Co se skrývá za létajícím mexickým přízrakem?
enigmaplus.cz
Co se skrývá za létajícím mexickým přízrakem?
Do prašné cesty jsou vytlačeny podivné otisky neznámého tvora. Se zájmem v očích je roku 1908 sleduje obyvatel mexické obce Villa García ležící 570 kilometrů severně od Mexico City.   [gal
Mrazivá předpověď: Do roku 2100 zmizí polovina ledovců na Zemi
epochalnisvet.cz
Mrazivá předpověď: Do roku 2100 zmizí polovina ledovců na Zemi
Ledovce jsou krásné a majestátní. Vytvářejí horské štíty, vyhloubily malebná údolí a mnohé jsou rájem pro lyžaře. Na jiných koncích světa poskytují tolik potřebnou sladkou vodu. Brzy se stanou jen vzp
Krůtí maso se zeleninovým salátem
tisicereceptu.cz
Krůtí maso se zeleninovým salátem
Bezchybná volba, pokud hubnete. Krůtí maso patří k nejdietnějším. Ingredience 1 cibule 1 salátová okurka 1 červená kapie 1 žlutá kapie 1 zelená kapie 5 rajčat 150 g měkkého salámu 3 vejce