Byli jsme spolu s manželem už opravdu hodně let. Když jsem se tak koukala kolem sebe, měli jsme vlastně dost spokojené a hezké manželství. Alespoň to tak vypadalo.
Když jsme šli do důchodu a oba už pracovali jen dva dny v týdnu, trávili jsme hodně času na naší milované chatě. Můj manžel občas zašel za naším sousedem. Já jsem si zatím četla nebo sledovala oblíbené seriály a užívala si chvíle o samotě. Přeci jen chata nebyla největší a tak jsme s mužem byli stále spolu. Vlastně jsem za ty jeho podvečerní výlety byla vděčná.
Vše změnila pandemie
Navíc jsem věděla, že je náš taťka dost řečný a potřebuje se vypovídat. A protože nikdy neholdoval alkoholu, nebála jsem se, že by se mohl nějak spouštět. Sem tam si dal pivo, ale opilého jsem ho viděla skutečně jen párkrát. Vše se změnilo před rokem s lockdownem. Do práce jsme chodit přestali a zůstali tak jen na chatě. Napřed jsme si ten čas docela užívali. Dodělali jsme resty na zahradě i uvnitř. Já jsem se věnovala šití a Jarda trávil čas v garáži. Neměla jsem pocit, že by nám něco chybělo. Netrpěli jsme ponorkovou nemocí.
Začalo to u jednoho
Až jednou na nás soused zase mával přes plot. Často jsme si takto přes plot vyměňovali zahrádkářské rady. Tenkrát ale vyzval mého muže Milana, aby si s ním dal pivo. „Pojď, dáme jedno přes plot. Já to nechci pít sám,“ hlaholil. Neviděla jsem v tom problém. Milan šel a nakonec si dal se sousedem piva dvě. Kontakt s druhými je důležitý, takže jsem nic nenamítala. Já jsem si mohla alespoň pustit romantický film. Horší bylo, že se z toho stalo pravidlo. Padla sedmá hodina večer a můj muž šel automaticky s lahváčem na zahradu. Jen čas návratu se neustále prodlužoval.
Jsme spolu pořád!
Už za měsíc to fungovalo tak, že se Milan vracel v jednu ráno, a to zcela na mol. Jeho rána byla těžká a neúnosná pro nás oba. Musel si místo snídaně dát pivo na spravení. Celý den byl nervózní, práce mu stála a nebylo ani výjimkou, že na mě úplně bezdůvodně vyjel. Už v poledne na něm bylo vidět, jak se těší na večer. „Co kdybys taky jednou zůstal se mnou doma? Co Standova manželka, té to nevadí, že je každý večer sama?“ zeptala jsem se ho jednou. Ten v tom měl jasno: „Vždyť jsme teď spolu pořád, tak mi to dopřej, jo?“ V sedm hodin se po něm opět jen zaprášilo a byl pryč.
To už bylo i na mě moc
Když jsem se jednou ve dvě ráno probudila a Milan nikde, vjel do mě vztek. V noční košili jsem šla k sousedovi na zahradu. Máme mezi sebou vrátka, která se dají lehce otevřít. Viděla jsem, že se svítí v zahradním domku. Šla jsem rovnou tam. Je tam malé okénko, přes které jsem nejprve nakoukla, co tam vlastně dělají. Tomu, co jsem viděla bych nikdy nevěřila. Můj slušný muž koukal se sousedem na porno! Před sebou prázdné flašky od piva! Vtrhla jsem dovnitř. „Tak tohle tady celé večery děláte?! Že se nestydíte. Jste jako dva puberťáci. Tvoje manželka to ví, Stando?“ vychrlila jsem na ně a čekala jsem, co se bude dít. „Jestli to ví manželka? Té jsem zcela ukradený, proto sedím tady,“ opáčil soused.
Přišel se omluvit s kytkou
Můj Milan byl pěkně pod parou a jen řekl: „Dokoukám jednu pasáž, a hned jsem doma. A teď už jdi.“ Práskla jsem dveřmi a šla. Usnout jsem ale nedokázala. Byla jsem vzteky bez sebe. „Co si o sobě jako myslí? Dva měsíce chodí každý večer vedle a já pak zjistím, že tam čumí na porno? Je to normální?“ mluvila jsem si pro sebe. Jarda přišel ve čtyři ráno a táhlo to z něj tak, že jsem si šla lehnout dolu do obýváku. Nemohla jsem se na něj druhý den ani podívat. Nepoznávala jsem svého muže! Nemluvila jsem s ním. Pořádně vystřízlivěl až k večeru. Pak se sebral a na hodinu zmizel. Vrátil se s proutky zlatého deště. „Moc se ti omlouvám. Vím, že jsem to přeháněl. Nechci skončit jako Standa. Manželka ho totiž opustila právě proto, že začal hrozně pít a on to tají. Odpusť mi to.“ Dnes, když padne sedmá hodina, někdy mi přijde i líto, že jsem přišla o své komorní chvíle. Ale raději obětuji ty než svého milovaného manžela.
Helena M. (65), Tábor
