Vdávala jsem se spíše z rozumu než z lásky. Možná vám to zní ošklivě, ale ošklivé to rozhodně nebylo… Měla jsem za sebou pár vztahů plných velké vášně, ale k ničemu dobrému nevedly. Když jsem poznala Vítka, srdce se mi nijak zvlášť nerozbušilo. Za dva měsíce jsem už ale věděla, že je tak hodný a spolehlivý, jako nikdo z těch okouzlujících umělců, se kterými jsem byla dřív. Začala jsem ho mít h

I dlouholetý šťastný a láskyplný vztah může mít bohužel předčasný a dramatický závěr. Věděla jsem to tehdy už na první pohled, že Vašek je tím správným mužem pro mě, na celý život. A nedalo mi moc práce přesvědčit ho, že i já jsem pro něho tou pravou a jedinou. Poprvé jsme se setkali na jedné taneční zábavě. Rande navrhl on a bylo mu předem jasné, že já budu souhlasit. Ukázalo se, že Vašek je s

Když jsem se rozvedla, zůstala jsem sama s dvouletým synem. Bylo to dost složité, řešila jsem finanční problémy a široko daleko nikdo, komu bych se svěřila nebo kdo by mě podržel. Změnilo se to až po roce, kdy jsem si našla práci a do mého života vstoupil nový muž – Adam. Pomáhal mi se synem i okolo domu, který mi naši odkázali. Nastěhoval se ke mně po šestiměsíční známosti a vše pak najednou

Moje máma nevedla zrovna čítankový život. A když jí všichni chlapi utekli, propadla se do depresí a začala pít. To jsem chodila ještě na základní školu. Vidím to jako dneska: bylo jaro a na mámu šly zase deprese. Bylo mi třináct, těžko jsem si mohla vědět rady s depresivní matkou. Žili jsme v začarovaném kruhu. Máma stále nemohla najít toho pravého, ale statečně to zkoušela. Jenomže ono to selháv

V ten pochmurný den jsem byla už tak zoufalá, že jsem zavolala tátovi s prosbou, aby mě zachránil. Což on také udělal. I k nám do podhůří vtrhlo jaro, nemohli jsme se ho dočkat. Vzadu na zahradě a na lesních cestičkách ještě ležel sníh, také louky na kopcích stále neodložily sněhové čepice, ale před barákem vystrkovaly z unavené trávy bílé hlavičky sněženky a bledulky. Nemohla jsem od toho nádher

Myslela jsem, že zůstanu sama, ale moje optimistická kamarádka Jiřina mi poradila, abych neházela flintu do žita. Moje manželství skončilo. Byla jsem o tom tehdy skálopevně přesvědčena. Michal se vracel domů jen občas, vždy na skok, potom hned zas odcházel k ní. Ani se nenamáhal nic vysvětlovat, bylo to tak pro něj pohodlnější. Konec po sedmadvaceti letech! Neuměla jsem si představit, jak budu dá

Rodiče mě pouštěli jen do knihovny. Jednou ale přišla pořádná letní bouřka, a tak jsem se cestou odtud musela schovat ve vetešníkově krámku. Bylo mi sotva sedmnáct a ze všeho nevíc jsem si přála, abych se konečně zamilovala. Nebylo to tak jednoduché, jak by se mohlo zdát, neboť moji rodiče naopak bděli nad tím, aby se to nestalo. Hlídali mě jako oko v hlavě a dbali na to, abych chodila ze školy

Zatáhla jsem závěsy, oblékla se do pyžama, vzala si prášek na spaní a lehla si do postele. Rozhodla jsem se, vůbec nevycházet z bytu. Jak se říká: když se něco sype, tak se to sype. Jako hrad z písku. Můj hrad z písku se celý poroučel k zemi. Kdyby to aspoň udělal pomalu, ale postupovalo to rychleji, než byste si mysleli. Nejenže se mi zhroutilo manželství, ale dospívající dcera projevila přání

Jak léta v životě přibývají, člověk se často vrací ke vzpomínkám na své mládí. A tak jsem si i já, poté, co jsem odešla do důchodu, začala připomínat svoji první krátkou lásku. Tehdy mi bylo šestnáct let a chodila jsem na střední průmyslovou školu. Jemu bylo o dva roky víc. Jmenoval se Aleš, a jak už to u prvních lásek bývá, zamilovala jsem se do něho na první pohled – úplně bezhlavě a naivně.

Za poslední rok jsem zjistila, že jsem mnohem silnější a schopnější, než by mě kdy napadlo. Ale radovat se z toho nedokážu. Že je můj muž Přemek workoholik, to jsem věděla, už když jsme spolu začali chodit. V té době studoval na vysoké škole a byl tam za hvězdu. Já měla po střední a nastoupila do prvního zaměstnání. Jeho zaujetí pro studia a později pro práci mi nevadilo, naopak, imponovalo mi.