Domů     Lásce se člověk učí každý den
Lásce se člověk učí každý den

Jako svobodné matce se mi v malém městě nežilo nejlépe. Všichni věděli, že mám malého Lukáška s ženatým mužem.

Nikdo mě přímo do očí neodsoudil, ale bylo mi jasné, co si o mně říkají za mými zády. Ne že by mi na tom ani trochu nezáleželo, avšak řešila jsem podstatnější záležitosti než nějaké řeči.

Lukáškův otec se ke svému synkovi hlásil jen tajně – ačkoliv jeho otcovství bylo veřejným tajemstvím. Jednalo se o významného podnikatele.

Jeho žena dávala přednost životu v luxusu před rozvodem kvůli manželovu „hříšku“ a on sám se snažil „vykoupit“ tím, že mě finančně podporoval. Nic míň, ale ani nic víc.

První roky s Lukáškem byly krušné. Rodiče se mi před časem rozvedli, matka žila s novým manželem v Praze a příliš se o mě nezajímala a otec, který bydlel v sousedním městě, měl problémy s alkoholem.

Byla jsem tedy na všechno sama a neměla jsem ani čas hledat někoho, kdo by mi byl citovou oporou… zkrátka přítele, partnera, kamaráda. Plně jsem se věnovala Lukáškovi a díky jeho otci naštěstí nestrádala finančně.

Jenže k životu člověk potřebuje víc než jen plnou tašku ze supermarketu a nějakou tu korunu na účtu.

Často jsem se vracela ve vzpomínkách do minulosti a tak trochu proklínala svoji naivitu, se kterou jsem šla do vztahu se ženatým mužem. Jednu chvíli jsem si opravdu naivně myslela, že opustí svoji ženu a vezme si mě.

Tím, jak se zachoval, když jsem mu oznámila, že jsem těhotná, mi ale spadly klapky z očí. Chtěl, abych šla na interrupci a já k tomu byla i svolná. Lékaři mi ovšem zákrok nedoporučili jako příliš riskantní – nemusela bych už nikdy mít děti.

Tento argument pak Lukáškův otec naštěstí akceptoval a k jeho dvěma „řádně zplozeným“ manželským dětem tak přibylo třetí, tajné. Stokrát jsem si mohla vyčítat, jak jsem si zkomplikovala život…

stačilo ale pak podívat se na spícího nebo smějícího se synka a všechno ostatní mi bylo jedno.

Když byly Lukáškovi čtyři roky, začal chodit do školky a já pro sebe přece jen získala o něco více času. Chodila jsem už znovu do práce a právě tam jsem se seznámila s Viktorem. Musím přiznat, že nejprve mi byl nesympatický.

Tvářil se dost povýšeně a víceméně mě ignoroval. Přitom jsme sdíleli jednu kancelář… pravda, ještě s dalšími pěti kolegy. Postupně jsem poznala, že Viktor je spíš uzavřený než namyšlený a že vůči ženám je značně nedůvěřivý.

Vycítila jsem, že ho některá musela v životě pořádně zklamat. Nedívala už jsem se na něho tak kriticky, ovšem mým ideálem se také zatím ještě nestal.

Lidé kolem sebe často chodí dlouho, aniž by tušili, co se v tom druhém skrývá. A pak najednou přijde situace, kdy se jeden druhému otevřou, svěří a teprve nyní se doopravdy poznají. Přesně to se stalo i mně a Viktorovi. Jeden pátek jsem řešila vážné dilema.

Hodně jsem spěchala, kvůli Lukáškovi a přitom před sebou měla úkol, který musel být bezpodmínečně splněn. Přitom jsme zůstali v kanceláři zrovna jen sami dva s Viktorem. Ten, když viděl, jak se tvářím, zeptal se mě:

„Potřebujete s něčím pomoct?“ Začala jsem se ošívat: „No, musím dodělat tohle…“ ukázala jsem mu dlouhý seznam, který jsem měla přepsat do počítače. „A spěcháte, že?“ chápavě přikývl. Podíval se na hodinky:

„Tak utíkejte, já to za vás udělám.“ Překvapil mě tím, dlouho jsem ale neváhala. Zatímco jsem si na sebe brala kabát, zeptala jsem se: „Co pro vás na oplátku můžu udělat já?“

Pousmál se: „Třeba se někdy nechat pozvat na večeři.“ Souhlasila jsem, aby si to na poslední chvíli nerozmyslel.. Teprve cestou z práce jsem si uvědomila, že s tou večeří to nebude snadné, když nemám k Lukáškovi hlídání.

Z večeře se tak stal následujícího týdne oběd – a právě během něj jsme se poznali blíž než za celou dosavadní dobu. Viktor se dozvěděl všechno o mně… vlastně teprve při rozhovoru s ním mi došlo, že jsem se nikdy nikomu pořádně nesvěřila.

A já jsem na oplátku nahlédla do jeho duše a srdce. Bylo to tak, jak jsem se domnívala: prožil nešťastnou a marnou lásku k dívce, která měla problémy s drogami a od té doby se uzavřel a poněkud zahořkl.

Stejně jako já i on nyní hledal cestu z dosavadního bludného kruhu. Bylo tedy logické, že neuběhlo mnoho vody v řece a z nás dvou se stal pár.

Podstatné pro mě bylo, jak Viktor bude brát Lukáška… a naopak. Na Viktorovi bylo vidět, že s dětmi nemá moc zkušeností, vlastně se nejprve mého synka spíš bál a setkání s ním odkládal.

Lukášek nepatřil k těm typicky zvídavým a otevřeným dětem, které se okamžitě skamarádí. Dalo by se říct, že měl podobnou povahu jako Viktor, také si žil částečně ve svém vlastním světě.

Občas se sice ptal po tátovi, ale zatím přijal jako fakt informaci, že tatínek bydlí někde hodně daleko. První setkání těch dvou nedopadlo nejlépe. Viktor nedokázal překonat ostych a odstup a působil poněkud křečovitě.

Lukášek to vycítil a také příliš nekomunikoval. Já jsem mezi nimi tvořila jakousi spojku, ale moc mi to nešlo. Viktor se mi potom omlouval, mně však stačil jeho projevený zájem. Věřila jsem, že podruhé to už bude lepší…. a naštěstí bylo.

Tentokrát jsem s Viktorem strávila celý víkend. Jeli jsme ve třech na výlet. Bylo to hrozně zvláštní. Poprvé v životě jsem se cítila, jako kdybych měla opravdovou rodinu. A uvědomovala jsem si, jak moc jsem po ní vlastně toužila…

jak strašně si přeji, aby se mnou a s Lukáškem někdo natrvalo zůstal. Nyní už jsem se jen usmívala nad tím, jak mi byl Viktor kdysi nesympatický. Možná jsem znovu propadala určitým iluzím, ale viděla jsem v něm ideálního muže do pohody i nepohody. Jen jsem měla trochu obavy, zda i já bych jemu za takovou budoucnost stála.

Po měsíci se Viktor s Lukáškem už sblížili docela dost – ostatně já s Viktorem také. Dlouho jsme odkládali, než začneme spolu žít intimně, ale když to pak přišlo, překonalo to oboustranně naše představy.

Ještě jsme nedospěli k tomu, že by se ke mně Viktor přistěhoval (nebo já k němu), ale teoreticky už jsem si dovedla takovou možnost představit. Trávili jsme spolu ostatně spoustu času v zaměstnání. Nehodlala jsem nic uspěchat.

Věděla jsem z vyprávění i ze zkušenosti jedné sestřenice, že muži většinou zpanikaří, když se na ně začne příliš tlačit. Než jsem však mohla začít alespoň opatrně zkoumat půdu, přišlo něco, co jsem ani ve snu nečekala…

Jednoho dne mi Viktor řekl: „Myslím, že potřebuji něco jako oddechový čas.“ Zarazila jsem se. Co tím chce říct? „Jak to myslíš?“ podívala jsem se mu do očí. Viděla jsem v nich rozhodnost a to mě zneklidnilo. „Chci si odpočinout, nabrat sílu.

V práci už jsem dal výpověď, našel jsem si něco v Praze,“ prohlásil. „A… co já? Co my dva? Vlastně my tři?“ chtěla jsem vědět. Chvíli mlčel a pak tiše řekl: „Dáme si nějaký čas přestávku, ano? Ne, neboj, nic se nestalo, pořád mi na tobě záleží.

Jen se prostě teď se nějaký čas neuvidíme, ale to neznamená, že se k tobě nechci vrátit.“ Mlčela jsem. Mohla jsem chápat jeho pohnutky – cítil se prostě být na nějaké životní křižovatce – avšak nedokázala jsem se ve svém srdci smířit s tím, co říká. Nechával mi ale naději a to bylo zatím podstatné.

Jedna moudrá starší paní, se kterou jsem si v pubertě ráda povídala, mi kdysi řekla, že lásce se člověk musí učit každý den. „Nic není v životě jen tak, zadarmo, holčičko a nic nespadne samo nikomu do klína.

A když spadne, tak za to ten dotyčný nebo dotyčná zaplatí,“ říkávala. „To nejtěžší pro každého člověka je, když si někdo druhý, koho má rád, chce dělat věci po svém a jinak.

Míváme sklony partnera vlastnit, toužíme, aby se choval podle našich představ, ale on je to stejně svobodný člověk jako my.“ Na tato slova, která pro mě kdysi byla jen hezkou myšlenkou a teorií, jsem si nyní vzpomněla.

A řekla jsem si, že pokud Viktor opravdu potřebuje „oddechový čas“, pak mu ho musím dopřát. Násilím bych ho stejně neudržela a nějaké vydírání přes Lukáška… ne, k tomu se uchylují jen slabé a nečestné ženy.

Pouze jsem napůl žertem podotkla, že bych nechtěla čekat celý život, na což mi Viktor odpověděl: „Vrátím se možná dřív, než si myslíš…“

Lukáškovi jsem vysvětlila, že Viktor (tak mu zatím říkal, žádný „strejda“ nebo „pán“, ale prostě křestním jménem) jede pracovat pryč a že se vrátí. Byla to ostatně pravda, tedy přinejmenším ta první polovina.

V tu druhou půlku jsem nepřestávala doufat od chvíle, kdy Viktor odjel. Dohodli jsme se, že součástí jeho „oddechového času“ bude i to, že spolu nebudeme komunikovat.

Jednou za týden mi pošle SMS, že je vše v pořádku a já sama se ozvu pouze v případě, že bych naléhavě potřebovala jakoukoliv pomoc. A takhle jsme to vydrželi dva měsíce.

Původně jsem dobu, po kterou bude Viktor pryč, odhadovala na půl roku, ale vrátil se mnohem dříve, přesně jak řekl. Viděla jsem na něm, že je jiný, že hodně přemýšlel a že se s mnoha věcmi vyrovnal. A také se ukázalo, že na mnoho věcí se i připravil.

Třeba na to, že bude se mnou a s Lukáškem… což dokázal druhý den po svém návratu, kdy mě požádal o ruku!

Jana (27), východní Čechy

Předchozí článek
reklama
Související články
8.12.2023
Prožila jsem kus života s mužem, do kterého jsem se zamilovala už v mládí. Podzim života trávím ale s jeho bratrem. Bratry Marka a Leoše znala v mém dětství celá škola. Já jsem nebyla výjimkou, i když Marek chodil o třídu výš, a starší Leoš dokonce o dvě třídy. Neustále na sebe nějak upozorňovali. Mohli jste se vsadit, že když se stal nějaký průšvih, byl u toho jeden z bratrů nebo spíše oba dva
7.12.2023
Toník se mi líbil už na základní škole. Ale bylo to marné, oženil se s dívkou z města. Zbyly mi jen oči pro pláč. Osud mi dal ale šanci... Stále častěji jsem chodila k oknu a koukala ven. Cesta, která se vinula od lesa loukami až k naší polosamotě, byla prázdná jako popůlnoční nádraží. Zmocňovalo se mě zoufalství. Tolik jsem ho chtěla vidět. Přitom na svatou Barboru se u nás pokaždé objevil s k
4.12.2023
Byla jsem dvacet let sama a neměla jsem už v plánu hledat další chlapy. Osud ale chtěl něco jiného. A já potkala Jardu, dávnou lásku. Když mi bylo necelých padesát let, stala jsem se babičkou na plný úvazek a zároveň přišla o manžela. Časem jsem si zvykla na to, že lásku už prožívám jen skrz červenou knihovnu. Ostatně, ona už to nebyla žádná sláva ani po tolika letech s mým ex. Nikdy bych proto
27.11.2023
Věděli jsme, že jsme pro sebe stvoření. Kdo by však čekal, že nás dožene osud a provalí se nevěra mého otce? Zamilovala jsem se do svého sourozence! S Davidem jsme se znali od plenek. Celý život jsme vyrůstali vedle sebe coby sousedé. Byli jsme nejlepší přátelé na život a na smrt a neudělali bychom bez sebe jediný krok. S Davidem jsme byli stejně staří a stejný den jsme spolu slavili narozeniny
27.11.2023
Chodila jsem s Petrem od střední školy a malovala jsem si, že spolu budeme mít velkolepou svatbu, kupu dětí a budeme žít šťastně až do smrti. Ve druhém ročníku na vysoké se ale něco změnilo. Neměli jsme na sebe tolik času, ale já se utěšovala, že až dostudujeme, bude to lepší. Jenže Petr začal být odtažitý. Byla jsem ve třetím ročníku a intenzivně jsem se připravovala na státnice. S Petrem jsm
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Rakouské Alpy: Dva tipy pro milovníky adrenalinu
epochanacestach.cz
Rakouské Alpy: Dva tipy pro milovníky adrenalinu
Vylezte si na ledovec! Tyrolské ledovcové středisko Stubai, kde můžete lyžovat od října do června, je položeno ve výšce mezi 1750–3212 metry nad mořem. Největší skiareál na ledovci vám však kromě 34 sjezdovek nabídne i netradiční adrenalinový zážitek v podobě zdolávání zamrzlé stěny. Ta se tyčí do výšky 20 metrů přímo u horní stanice lanovky Gamsgarten
Dlouhodobé sezení zabíjí častěji než kouření či obezita. Braňte se!
epochaplus.cz
Dlouhodobé sezení zabíjí častěji než kouření či obezita. Braňte se!
Schválně si některý den změřte, kolik hodin během něj prosedíte. A to nejen v práci, ale i cestou do a z ní či večer na gauči před televizí. Výsledek může být překvapivý – až 14 či 15 hodin denně! Co takové dlouhé sezení udělá s vaším tělem? Kouření, alkohol, drogy, nadměrné slunění, špatná strava a přejídání jsou zničující,
Zradil ji ve chvíli, kdy jeho lásku nejvíce potřebovala
nasehvezdy.cz
Zradil ji ve chvíli, kdy jeho lásku nejvíce potřebovala
Osud si s herečkou několikrát nepěkně pohrál. Vždy ale sebrala zbytky svých sil a vyrazila do boje. Dnes se snaží žít jenom přítomností a užívat si každého dne. A zdá se, že to dokonale funguje. Kř
Půjčka do výplaty je receptem na různé nečekané výdaje
21stoleti.cz
Půjčka do výplaty je receptem na různé nečekané výdaje
Máte před sebou výdaje, s nimiž jste nepočítali? Krátkodobá půjčka může být dobrým pomocníkem. Je velmi rychlá a věcná, neptá se na detaily z osobního života a dovede pomoci vždy efektivně. Lze se
Má v srdci místo jen pro Kolečka?
nasehvezdy.cz
Má v srdci místo jen pro Kolečka?
Ačkoli už uplynulo od rozchodu herečky ze seriálu ZOO Denisy Nesvačilová (32) a scenáristy Petra Kolečka (39) několik měsíců, podle informací od našeho anonymního zdroje ho stále nedostala z hlavy.
Carnegie Hall: Slavný chrám hudby se zrodí na moři
epochalnisvet.cz
Carnegie Hall: Slavný chrám hudby se zrodí na moři
Jestliže pro horolezce je vrcholem Mount Everest a operní pěvec sní o La Scale, interpret klasické i populární hudby má jako nejvyšší metu Carnegie Hall, magickou koncertní síň v New Yorku.  
Záhada pojmenování města Pelhřimov i rejdiště místních čarodějnic a krvelačných běsů
enigmaplus.cz
Záhada pojmenování města Pelhřimov i rejdiště místních čarodějnic a krvelačných běsů
Nejznámější pověst o vzniku Pelhřimova, města v kraji Vysočina, uvádí jako jeho zakladatele pražského biskupa Pelhřima. Tento biskup se vydal jako prostý poutník pěšky na cestu do Říma. V místě blízko
Třetí ročník Czech National Spirits Competition vyhodnocen
iluxus.cz
Třetí ročník Czech National Spirits Competition vyhodnocen
Slavnostní galavečer vyhlášení výsledků mezinárodní soutěže o nejlepší destilát a likér Czech National Spirits Competition 2023 proběhl v reprezentativních prostorech Strahovského kláštera v sobotu 2.
Moderní rezidence u rovníku
rezidenceonline.cz
Moderní rezidence u rovníku
Rezidence vznikla v rovníkovém Ekvádoru. Betonová stavba rozvržená do tvaru písmene T působí přes svou masivní konstrukci příjemně svěžím, elegantním a odlehčeným dojmem. Tři podlaží, tři obytná kř
Ukrajinský boršč s hovězím masem
tisicereceptu.cz
Ukrajinský boršč s hovězím masem
Věděli jste, že skvělý boršč je ve skutečnosti nikoliv ruskou, ale ukrajinskou specialitou! Je dokonce zapsán jako dědictví UNESCO. Můžete si jej připravit třeba tímto způsobem. Suroviny 200 g z
Vlastně jsem se znovu narodila
skutecnepribehy.cz
Vlastně jsem se znovu narodila
Už několik let se jen velmi obtížně pohybuji i s hůlkou. Snažím se proto být maximálně opatrná. Abych se nedostala do situace jako před třemi lety. S krátícím se dnem si chodím nakupovat raději už dopoledne. Také provoz v ulicích je bezpečnější. To jsem si aspoň myslela ještě před třemi lety, než mne z mého omylu vyvedla nadmíru nepříjemná událost. Vypnutá
Kokosové pusinky
tisicereceptu.cz
Kokosové pusinky
Lehoučké nadýchané cukroví bez mouky je jako stvořené pro zdravé mlsání. Potřebujete 1 hrnek strouhaného kokosu 1/4 hrnku medu 1/2 lžičky mandlového/vanilkového extraktu špetku mořské soli 3