Domů     Lásce se člověk učí každý den
Lásce se člověk učí každý den

Jako svobodné matce se mi v malém městě nežilo nejlépe. Všichni věděli, že mám malého Lukáška s ženatým mužem.

Nikdo mě přímo do očí neodsoudil, ale bylo mi jasné, co si o mně říkají za mými zády. Ne že by mi na tom ani trochu nezáleželo, avšak řešila jsem podstatnější záležitosti než nějaké řeči.

Lukáškův otec se ke svému synkovi hlásil jen tajně – ačkoliv jeho otcovství bylo veřejným tajemstvím. Jednalo se o významného podnikatele.

Jeho žena dávala přednost životu v luxusu před rozvodem kvůli manželovu „hříšku“ a on sám se snažil „vykoupit“ tím, že mě finančně podporoval. Nic míň, ale ani nic víc.

První roky s Lukáškem byly krušné. Rodiče se mi před časem rozvedli, matka žila s novým manželem v Praze a příliš se o mě nezajímala a otec, který bydlel v sousedním městě, měl problémy s alkoholem.

Byla jsem tedy na všechno sama a neměla jsem ani čas hledat někoho, kdo by mi byl citovou oporou… zkrátka přítele, partnera, kamaráda. Plně jsem se věnovala Lukáškovi a díky jeho otci naštěstí nestrádala finančně.

Jenže k životu člověk potřebuje víc než jen plnou tašku ze supermarketu a nějakou tu korunu na účtu.

Často jsem se vracela ve vzpomínkách do minulosti a tak trochu proklínala svoji naivitu, se kterou jsem šla do vztahu se ženatým mužem. Jednu chvíli jsem si opravdu naivně myslela, že opustí svoji ženu a vezme si mě.

Tím, jak se zachoval, když jsem mu oznámila, že jsem těhotná, mi ale spadly klapky z očí. Chtěl, abych šla na interrupci a já k tomu byla i svolná. Lékaři mi ovšem zákrok nedoporučili jako příliš riskantní – nemusela bych už nikdy mít děti.

Tento argument pak Lukáškův otec naštěstí akceptoval a k jeho dvěma „řádně zplozeným“ manželským dětem tak přibylo třetí, tajné. Stokrát jsem si mohla vyčítat, jak jsem si zkomplikovala život…

stačilo ale pak podívat se na spícího nebo smějícího se synka a všechno ostatní mi bylo jedno.

Když byly Lukáškovi čtyři roky, začal chodit do školky a já pro sebe přece jen získala o něco více času. Chodila jsem už znovu do práce a právě tam jsem se seznámila s Viktorem. Musím přiznat, že nejprve mi byl nesympatický.

Tvářil se dost povýšeně a víceméně mě ignoroval. Přitom jsme sdíleli jednu kancelář… pravda, ještě s dalšími pěti kolegy. Postupně jsem poznala, že Viktor je spíš uzavřený než namyšlený a že vůči ženám je značně nedůvěřivý.

Vycítila jsem, že ho některá musela v životě pořádně zklamat. Nedívala už jsem se na něho tak kriticky, ovšem mým ideálem se také zatím ještě nestal.

Lidé kolem sebe často chodí dlouho, aniž by tušili, co se v tom druhém skrývá. A pak najednou přijde situace, kdy se jeden druhému otevřou, svěří a teprve nyní se doopravdy poznají. Přesně to se stalo i mně a Viktorovi. Jeden pátek jsem řešila vážné dilema.

Hodně jsem spěchala, kvůli Lukáškovi a přitom před sebou měla úkol, který musel být bezpodmínečně splněn. Přitom jsme zůstali v kanceláři zrovna jen sami dva s Viktorem. Ten, když viděl, jak se tvářím, zeptal se mě:

„Potřebujete s něčím pomoct?“ Začala jsem se ošívat: „No, musím dodělat tohle…“ ukázala jsem mu dlouhý seznam, který jsem měla přepsat do počítače. „A spěcháte, že?“ chápavě přikývl. Podíval se na hodinky:

„Tak utíkejte, já to za vás udělám.“ Překvapil mě tím, dlouho jsem ale neváhala. Zatímco jsem si na sebe brala kabát, zeptala jsem se: „Co pro vás na oplátku můžu udělat já?“

Pousmál se: „Třeba se někdy nechat pozvat na večeři.“ Souhlasila jsem, aby si to na poslední chvíli nerozmyslel.. Teprve cestou z práce jsem si uvědomila, že s tou večeří to nebude snadné, když nemám k Lukáškovi hlídání.

Z večeře se tak stal následujícího týdne oběd – a právě během něj jsme se poznali blíž než za celou dosavadní dobu. Viktor se dozvěděl všechno o mně… vlastně teprve při rozhovoru s ním mi došlo, že jsem se nikdy nikomu pořádně nesvěřila.

A já jsem na oplátku nahlédla do jeho duše a srdce. Bylo to tak, jak jsem se domnívala: prožil nešťastnou a marnou lásku k dívce, která měla problémy s drogami a od té doby se uzavřel a poněkud zahořkl.

Stejně jako já i on nyní hledal cestu z dosavadního bludného kruhu. Bylo tedy logické, že neuběhlo mnoho vody v řece a z nás dvou se stal pár.

Podstatné pro mě bylo, jak Viktor bude brát Lukáška… a naopak. Na Viktorovi bylo vidět, že s dětmi nemá moc zkušeností, vlastně se nejprve mého synka spíš bál a setkání s ním odkládal.

Lukášek nepatřil k těm typicky zvídavým a otevřeným dětem, které se okamžitě skamarádí. Dalo by se říct, že měl podobnou povahu jako Viktor, také si žil částečně ve svém vlastním světě.

Občas se sice ptal po tátovi, ale zatím přijal jako fakt informaci, že tatínek bydlí někde hodně daleko. První setkání těch dvou nedopadlo nejlépe. Viktor nedokázal překonat ostych a odstup a působil poněkud křečovitě.

Lukášek to vycítil a také příliš nekomunikoval. Já jsem mezi nimi tvořila jakousi spojku, ale moc mi to nešlo. Viktor se mi potom omlouval, mně však stačil jeho projevený zájem. Věřila jsem, že podruhé to už bude lepší…. a naštěstí bylo.

Tentokrát jsem s Viktorem strávila celý víkend. Jeli jsme ve třech na výlet. Bylo to hrozně zvláštní. Poprvé v životě jsem se cítila, jako kdybych měla opravdovou rodinu. A uvědomovala jsem si, jak moc jsem po ní vlastně toužila…

jak strašně si přeji, aby se mnou a s Lukáškem někdo natrvalo zůstal. Nyní už jsem se jen usmívala nad tím, jak mi byl Viktor kdysi nesympatický. Možná jsem znovu propadala určitým iluzím, ale viděla jsem v něm ideálního muže do pohody i nepohody. Jen jsem měla trochu obavy, zda i já bych jemu za takovou budoucnost stála.

Po měsíci se Viktor s Lukáškem už sblížili docela dost – ostatně já s Viktorem také. Dlouho jsme odkládali, než začneme spolu žít intimně, ale když to pak přišlo, překonalo to oboustranně naše představy.

Ještě jsme nedospěli k tomu, že by se ke mně Viktor přistěhoval (nebo já k němu), ale teoreticky už jsem si dovedla takovou možnost představit. Trávili jsme spolu ostatně spoustu času v zaměstnání. Nehodlala jsem nic uspěchat.

Věděla jsem z vyprávění i ze zkušenosti jedné sestřenice, že muži většinou zpanikaří, když se na ně začne příliš tlačit. Než jsem však mohla začít alespoň opatrně zkoumat půdu, přišlo něco, co jsem ani ve snu nečekala…

Jednoho dne mi Viktor řekl: „Myslím, že potřebuji něco jako oddechový čas.“ Zarazila jsem se. Co tím chce říct? „Jak to myslíš?“ podívala jsem se mu do očí. Viděla jsem v nich rozhodnost a to mě zneklidnilo. „Chci si odpočinout, nabrat sílu.

V práci už jsem dal výpověď, našel jsem si něco v Praze,“ prohlásil. „A… co já? Co my dva? Vlastně my tři?“ chtěla jsem vědět. Chvíli mlčel a pak tiše řekl: „Dáme si nějaký čas přestávku, ano? Ne, neboj, nic se nestalo, pořád mi na tobě záleží.

Jen se prostě teď se nějaký čas neuvidíme, ale to neznamená, že se k tobě nechci vrátit.“ Mlčela jsem. Mohla jsem chápat jeho pohnutky – cítil se prostě být na nějaké životní křižovatce – avšak nedokázala jsem se ve svém srdci smířit s tím, co říká. Nechával mi ale naději a to bylo zatím podstatné.

Jedna moudrá starší paní, se kterou jsem si v pubertě ráda povídala, mi kdysi řekla, že lásce se člověk musí učit každý den. „Nic není v životě jen tak, zadarmo, holčičko a nic nespadne samo nikomu do klína.

A když spadne, tak za to ten dotyčný nebo dotyčná zaplatí,“ říkávala. „To nejtěžší pro každého člověka je, když si někdo druhý, koho má rád, chce dělat věci po svém a jinak.

Míváme sklony partnera vlastnit, toužíme, aby se choval podle našich představ, ale on je to stejně svobodný člověk jako my.“ Na tato slova, která pro mě kdysi byla jen hezkou myšlenkou a teorií, jsem si nyní vzpomněla.

A řekla jsem si, že pokud Viktor opravdu potřebuje „oddechový čas“, pak mu ho musím dopřát. Násilím bych ho stejně neudržela a nějaké vydírání přes Lukáška… ne, k tomu se uchylují jen slabé a nečestné ženy.

Pouze jsem napůl žertem podotkla, že bych nechtěla čekat celý život, na což mi Viktor odpověděl: „Vrátím se možná dřív, než si myslíš…“

Lukáškovi jsem vysvětlila, že Viktor (tak mu zatím říkal, žádný „strejda“ nebo „pán“, ale prostě křestním jménem) jede pracovat pryč a že se vrátí. Byla to ostatně pravda, tedy přinejmenším ta první polovina.

V tu druhou půlku jsem nepřestávala doufat od chvíle, kdy Viktor odjel. Dohodli jsme se, že součástí jeho „oddechového času“ bude i to, že spolu nebudeme komunikovat.

Jednou za týden mi pošle SMS, že je vše v pořádku a já sama se ozvu pouze v případě, že bych naléhavě potřebovala jakoukoliv pomoc. A takhle jsme to vydrželi dva měsíce.

Původně jsem dobu, po kterou bude Viktor pryč, odhadovala na půl roku, ale vrátil se mnohem dříve, přesně jak řekl. Viděla jsem na něm, že je jiný, že hodně přemýšlel a že se s mnoha věcmi vyrovnal. A také se ukázalo, že na mnoho věcí se i připravil.

Třeba na to, že bude se mnou a s Lukáškem… což dokázal druhý den po svém návratu, kdy mě požádal o ruku!

Jana (27), východní Čechy

Předchozí článek
Související články
11.6.2024
Na muže jsem štěstí neměla, a tak jsem se spíše ze zvědavosti přihlásila na seznamku. Lásku jsem ani nehledala, ale ona si mě stejně našla. Mnoho z nás dá na první dojem a věří v lásku na první pohled. V případě mě a Tondy byl průběh seznámení, vztahu i hledání společné cesty úplně jiný. Dá se říct, že opačný. Od rozčarování a neporozumění jsme se nakonec dostali až k lásce, která stále trvá. U
11.6.2024
Bylo mi devatenáct, pracovala jsem jako sekretářka v podnikovém časopise v našem městě a těšila jsem se z vážné známosti. S Milošem jsme spolu už bydleli. Všechno nasvědčovalo tomu, že mě brzy požádá o ruku. Skutečnost, že koupil zájezd do Jugoslávie, jsem uvítala. Bylo pravděpodobné, že Miloš mě na horké pláži při západu slunce požádá o ruku. Anebo to udělá v romantické hospůdce na břehu moře.
29.5.2024
Byl máj, a tak jsem se k smrti zamilovala. Dokonce tak, že jsme s Martinem plánovali tajnou svatbu v okresním městě. Byl máj. Vidím to jako dnes: blížila jsem se k venkovskému nádraží v letních šatech. K vlaku vedla cesta vroubená rozkvetlými třešněmi. Vlak měl jen patnáct minut zpoždění, to byla taky dobrá zpráva. Když přisupěl, Martin mával z otevřeného okýnka a vesele volal: „Máš občanku?“ V
25.5.2024
Byla jsem praktická holka z vesnice, uměla jsem podojit kozu, pokosit louku či postarat se o drůbež. Jenomže Petr byl úplně jiný. Táta byl na mě pyšný. „Naše holka je do hospodářství,“ říkával s dojetím v hlase. Měla jsem to ostatně po kom zdědit, předkové z matčiny i otcovy strany byli statkáři, a tak nám to kolovalo v krvi. Byla jsem praktická venkovská holka, která bez problémů podojila kozu
19.5.2024
Po letech jsem se setkala se svojí studentskou láskou. Z nespokojeného manželství jsem odešla a nelitovala. Dnes jsem opět šťastná. V sedmnácti letech jsem začala chodit s Jindrou, byl to nejhezčí kluk ze školy. Mé kamarádce se samozřejmě líbil taky. Když jsem strávila tři týdny po operaci slepáku v nemocnici, řekla mi Klára, že Jindra balil nějakou holku z prváku, prý je viděla, jak se líbají.
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Voda v zahradě přínáší pohodu
rezidenceonline.cz
Voda v zahradě přínáší pohodu
Přírodní či umělé jezírko nebo potůček umí přispět ke zlepšení klimatu na pozemku u domu, klidná či rozvlněná hladina nejen krásně vypadá, ale také zvlhčuje okolní prostředí, a tím zvyšuje komfort zahrady. Šumění padající vody pak tlumí jiné nežádoucí hluky. Vodní plocha navíc působí velmi esteticky – jako v zrcadle se v ní odráží blízké
Druhé těhotenství je pro Kohoutovou peklo!
nasehvezdy.cz
Druhé těhotenství je pro Kohoutovou peklo!
Náročné to teď má herečka Berenika Kohoutová (33) ze seriálu Jedna rodina, která se už brzy dočká narození druhého potomka. Jenže zatímco během těhotenství s dcerou Lolou (4) všechno zvládala bez pr
Tisíc tváří Amazonie najdete v Pavilonu Anthropos
21stoleti.cz
Tisíc tváří Amazonie najdete v Pavilonu Anthropos
V Brně se otevřela unikátní výstava Tisíc tváří Amazonie. Představuje kulturní a přírodní rozmanitost oblasti Velké Amazonie a přináší vhled do života původních domorodých obyvatel tohoto kulturního a
Smaženice s hlívou ústřičnou
tisicereceptu.cz
Smaženice s hlívou ústřičnou
Máte doma nakládané nebo sušené houby? Neváhejte je použít klidně i v dubnu. Hlíva ústřičná je navíc velice zdravá a její chuť si zamilujete. Suroviny 10 lžic nakládaných nebo sušených hub 2 l
V chatové osadě jsem zažila zklamání a pak i štěstí
skutecnepribehy.cz
V chatové osadě jsem zažila zklamání a pak i štěstí
Do Milanovy chaty jsem s ním jezdla potají, přikrytá dekou na zadním sedadle auta. Byla to úleva, když jsem konečně z milenky povýšila na jeho oficiální přítelkyni. Vyhráno jsme ale neměli. Roky jsme se skrývali jako dva vězni na útěku. Když už jsme jeli jednou za uherský rok na chatu, působilo to, pokud by nás někdo pozorně
Šťavnaté burgery
nejsemsama.cz
Šťavnaté burgery
Burgery můžete odlehčit zeleninou. Přidejte do nich např. najemno nastrouhanou cuketu nebo celer. Dostanou zajímavou chuť a prohloubí se tím jejich lahodná chuť a šťavnatost. Ingredience na 6 porcí: ● 800 g hovězího mletého masa ● 1 šalotka ● 2 žloutky ● sůl ● pepř ● 4 snítky tymiánu ● olivový olej ● zelenina na dozdobení Postup: Maso dejte do mísy. Přidejte najemno nakrájenou šalotku, žloutky,
Město Idu získalo nezávislost jen na pár stovek let
historyplus.cz
Město Idu získalo nezávislost jen na pár stovek let
Žhavé slunce propaluje kůži až do morku kostí. Muž na koni spatří na obzoru budovy. „Trochu neplánovaná zastávka, ale proč ne,“ pomyslí si. Když pár minut poté projíždí branou města Idu, on i jeho kůň už melou z posledního.   Nejvyšší čas svlažit hrdlo. Přijel sem poprvé a nákladnost staveb ho přesvědčila, že tady žijí bohatí
Kamenný kruh v Bighornu: Kdo a proč ho postavil?
enigmaplus.cz
Kamenný kruh v Bighornu: Kdo a proč ho postavil?
V pohoří Bighorn ve státě Wyoming se nachází místo, kterému se přezdívá severoamerické Stonehenge. Nikdo neví, z jakého důvodu zde tajuplné kameny stojí. Jedna z teorií praví, že se u kamenů konaly in
Objevte stylová dámská trička pro každou příležitost
iluxus.cz
Objevte stylová dámská trička pro každou příležitost
Dámská trička jsou základním stavebním kamenem šatníku každé ženy. Nabízejí neomezené možnosti stylizací a jsou vhodná pro různé příležitosti, od každodenního nošení po formálnější události. Vybra
Velké egyptské muzeum: 100 000 skvostů pod jednou střechou
epochalnisvet.cz
Velké egyptské muzeum: 100 000 skvostů pod jednou střechou
Než ho důkladně projdete, div neprošlapete podrážky. Od exponátu k exponátu, a to na ploše 81 000 m2, což odpovídá rozloze téměř dvou pražských Václavských náměstí. Řeč je o zbrusu novém největším muzeu světa, které zatím čeká na své návštěvníky.   Píše se rok 1954 a egyptský archeolog Kamal el-Mallakh (1918–1987) překvapeně hledí na poklad, který objeví
Červnový festival Pivo na Náplavce představí 40 minipivovarů
epochanacestach.cz
Červnový festival Pivo na Náplavce představí 40 minipivovarů
Pivo na Náplavce – oblíbený degustační festival zlatavého moku, na kterém nebude chybět ani redakce Epochy na cestách, se v letošním roce bude konat 14. a 15. června na Rašínově nábřeží. Účastnit se ho budou stálice i nováčci, na pravém břehu Vltavy se představí 40 zástupců českých minipivovarů. Součástí festivalu budou i stánky s jídlem,
Nankingský masakr: Sexuální týrání Číňanek japonskými vojáky patřilo léta k tabuizovaným tématům
epochaplus.cz
Nankingský masakr: Sexuální týrání Číňanek japonskými vojáky patřilo léta k tabuizovaným tématům
Když je 13. prosince 1937 dobyto japonské město Nanking, japonští vojáci začnou řádit. S čínskými ženami zacházejí jako s hadrovými panenkami, vybíjí si na nich sexuální pudy. Zajatce krutým způsobem zabíjejí. Proč Japonci vraždí s takovou krutostí? Podle jejich vojenského kodexu cti je život zajatce naprosto bezcenný. Navíc Číňané jsou v početní převaze a Japonci je nechtějí