Komplexy z velké nadváhy mi bránily v návštěvě koupaliště. Po několika letech jsem se dala kamarádkou přemluvit a šla si zaplavat do bazénu. Čekalo mě překvapení v podobě nové lásky!
Po čtyřicítce jsem začala nabírat na váze a než si toho pořádně všimla, stal se ze mě učiněný cvalík! Bylo by mi to celkem jedno, protože jsem žila už delší dobu sama, a po zklamání z posledního vztahu si nikoho nehledala. Ale shánět oblečení v mojí velikosti bylo učiněné martýrium!
Do obchodu jsem nechodila
Kamarádka se mým steskům smála. Byla štíhlá a nechápala, jaký je to pocit, nemít nic kloudného na sebe. Všechno jsem si kupovala na internetu a občas to bylo velké překvapení, co dorazilo za zboží. Překvapení v dobrém i zlém! Jednou mi přišlo tričko, které mi bylo sotva do pasu a jindy zase kabátek, který měl být z rifloviny a vypadal spíš jako od montérek. Ale i hezké věci dorazily, to zas nemohu říct. Pocit méněcennosti ve mně pomalu, ale jistě, narůstal. Nejhorší to bylo v létě. Na koupaliště jsem se neodvážila. Co kdybych potkala nějaké známé? Takovou potupu bych nesnesla. „Prosím tě, zbytečně se stresuješ. Kup si nějaké hezké jednodílné plavky, třeba i s takovou tou sukýnkou. Každý nějak vypadá, tak co?“ uklidňovala mě ta moje štíhlá kamarádka.
Plavky mi byly malé
Měla pravdu. Co je vlastně komu do toho, jak vypadám? Hned jsem sedla k počítači a jedny z těch rádoby slušivých plavek objednala. Že nebyly zrovna levné, asi nemusím zdůrazňovat. Taky na ně padlo hodně látky, proti nějakým titěrným bikinkám. Hned jak dorazil balíček, vrhla jsem se nedočkavě na zkoušení. V plavkách jsem vypadala hrozně! Vlastně ještě hůř. V té plavkové sukýnce se zdály moje silné nohy ještě kratší, než byly. Prostě hrůza. Hned jsem je zabalila a vrátila zpět. V tomhle elastickém oblečku bych si netroufla přejít ani vlastní kuchyň, natož naše krásné koupaliště! Druhý pokus dopadl o poznání lépe. Černé stahovací plavky byly opravdu krásné. Měly jen jediný nedostatek. Vůbec jsem se do nich nevešla!
Po letech jsem se odvážila jít na koupaliště
Až když jsem si lehla a zatáhla dech, nacpala jsem se do nich tak tak. Ale zpět to nešlo. Už jsem si myslela, že je budu muset rozstřihnout, když z nenadání zazvonila sousedka. Chtěla si něco půjčit a tak mě za to musela vysvobodit. Čtrnáct dní jsme poctivě dodržovala dietu. Tak moc jsme se těšila, až si konečně, po letech, zaplavu na koupališti ve velkém bazénu! V den D, vyzbrojena nezbytnými proprietami, jako je krém, kosmetická taštička, knížka a nová plážová osuška, jsem vyrazila na koupaliště. Přivítal mě poloprázdný areál a ocelově modrá obloha. „Bude pršet!“ pomyslela jsem si a ani mě to nemrzelo. Alespoň mě neuvidí tolik lidí, a já si zvyknu na společnost cizích tváří. Snažila jsem se být nenápadná.
Myslela jsem jen na jídlo
Deku jsem si dala co nejblíže k bazénu, abych do vody neměla daleko. Uložila jsme se za takové malé keříčky a na břiše začetla do knížky. Brzy mi začalo kručet v břiše. Líbezná vůně grilovaných klobásek mi vehnala sliny do úst. Ani jsme si nevšimla, že jsem na tom hůř jak kdysi ti pokusní psi pana Pavlova! Dojít si pár buřtíků nebo párečků koupit, jsem si netroufala. Bylo to daleko! A jít v plavkách přes téměř celý areál koupaliště se mi vážně nechtělo. Na knížku jsme se nedokázala soustředit. Před očima jsem měla jen a jen jídlo! „Blaženko, jsi to ty?“ ozvalo se nade mnou a já strnula. Nějaký mužský hlas! „Jé promiňte! Spletl jsem si vás se svojí dávnou spolužačkou. Jste jí neuvěřitelně podobná! “ rozpovídal se ten pán a bez ptaní si přisednul ke mně na deku.
Moje komplexy byly ty tam
Ani jsme jeho drzost nekomentovala. Jen jsem tiše zatahovala břicho, co to šlo! Byl totiž moc sympatický a také i celkem pohledný. Žádný krasavec, spíš takový normální mužský. On se uprostřed věty zarazil, zmlknul a začal se omlouvat: „Pardon, vůbec jsem se nezeptal, zda si smím přisednout. To jsem celý já! Všechno pokazím. Víte, jsem tady na brigádě. Coby pomocný plavčík! Moc za to není, ale proč se nudit doma zadarmo, když si tady mohu užívat sluníčka za peníze!“ smál se a já se rozesmála s ním. Na komplexy jsem zapomněla. A nevzpomněla jsme i na ně, ani když mě pozval na kafe. A potom i na ty buřtíky! Léto jsme strávili společně. Na koupališti! Lásku jsem našla tam, kde bych ji nikdy nehledala!
Jindra T. (61), Třinec
