Domů     Příští rok ve stejnou dobu
Příští rok ve stejnou dobu
7 minut čtení

Možná znáte divadelní hru Bernarda Sladea. Jmenuje se Příští rok ve stejnou dobu. Tak to jsem prožila!

Moje manželství nebylo šťastné. Brali jsme se s Jaroslavem brzy, mně bylo devatenáct, čerstvě jsem odmaturovala, Jardovi jedenadvacet. Dnes vím, že jsme byli ještě děti. Tehdy jsme si však připadali dospělí a věřili, že to zvládneme.

Ve mně však už v průběhu veselky hlodal červíček pochybností. Jarda přišel do obřadní síně namol. Všichni se smáli a ujišťovali mě, že u ženicha je tohle přece normální.

To jsem si nemyslela, domnívala jsem se, že by v den svatby měl brát ohled především na mě, na nevěstu. A která nevěsta by chtěla stát u oltáře vedle opilce, který vrávorá a působí dojmem, že každou chvíli spadne k nohám udiveného oddávajícího úředníka?

Už když jsme spolu začali chodit, připadalo mi, že alkohol je častým Jardovým společníkem. S kamarády chodil do hospod denně. Dalo se to omluvit mládím a nezralostí. Později se jeho výstřelky nedaly omluvit už ničím.

Naši svatební hostinu prospal na stole mezi talíři a večer ho kamarádi odnesli spát.

Podívný začátek

To nebyl dobrý začátek. Jarda nad tím mávl rukou, na svatbě se má přece každý bavit, pít a veselit. Mně to veselé nepřipadalo. Marcelka se narodila šest měsíců po svatbě, v té době už byly karty bohužel rozdané. Jarda žil jako za svobodna.

Z práce do hospody, v noci domů. Jako automechanik si přišel na pěkné peníze, a tak jsem se utěšovala aspoň tím, že hlady neumřeme. Co mě ještě příjemně překvapilo, byla skutečnost, že se radoval z dcery.

Pravda, veškerá péče o ni a o domácnost ležela na mně, přebalovala jsem, krmila, koupala, uspávala, nakupovala a vařila, nicméně Jarda měl malou rád. Hezky si s ní hrál, když povyrostla, chodili spolu na procházky do lesa, bral ji i na fotbal. Nebyla jsem šťastná, ale vlastně mi stačilo, že je šťastná moje dceruška.

Maturitní foto

Vystudovala jsem gymnázium a plánovala jsem, že půjdu na vysokou školu, jenomže těhotenství mi podstatně změnilo plány. Kdepak vysoká!

Čekaly mě procházky s kočárkem, prohlídky u dětského lékaře, večer jsem vařila krupicovou kaši a v noci brečela do polštáře, co že se mi to stalo se životem a kde že je asi můj manžel. Chodíval domů nejdříve o půlnoci, většinou k ránu.

Občas jsem se smutně dívala na zarámovanou fotografii z maturitního tabla a šeptala jsem jí:

“Holka, tys dopadla.” Při pohledu na tu fotku se mi hlavou honily vzpomínky na bezstarostná školní léta, kdy jsem se domnívala, že mi svět leží u nohou jako poslušný pes.

Naše třída 4.B byla plná až překvapivě férových lidí, pomáhali jsme si a uměli jsme se i výborně bavit. Jen jsme se po maturitě nějak rychle všichni rozutekli do všech koutů, už jsme se nevídali.

Scházela jsem se jen se dvěma bývalými spolužačkami, které zůstaly ve městě. Shodly jsme se na tom, že je potřeba uspořádat sraz té naší skvělé 4.B a vzkřísit staré dobré časy.

U Černého orla

A tak jsme se čtyři roky po maturitě nakonec skutečně téměř všichni sešli v restauraci U Černého orla, kde jsme se často scházívali už za studentských let a kde proběhl i maturitní večírek. Přišel i Milan, jeden z nejhezčích kluků ze třídy.

Ve třetím ročníku jsme po sobě pokukovali, nic víc. Vlastně mě pozval i do kina, ale to bylo vše, pak mi ho vyfoukla vnadná spolužačka Renáta. Potom už jsem na Milana pozapomněla, ne-li zapomněla, měla jsem jiné starosti:

od doktora jsem si přinesla těhotenskou kartu a strachovala se, zda vůbec stačím odmaturovat. Teď tu seděl přede mnou a moc pěkně se usmíval. Byla jsem zvyklá jen na hádky a nepochopení, ten úsměv mě úplně odzbrojil.

Dlouho jsme si povídali, především jsme vzpomínali na studentská léta a radostný život bez trápení. Samozřejmě mě zajímalo, zda s někým chodí a jestli je to vážné.

Zrovna promoval na Českém vysokém učení technickém, dalo se předpokládat, že chystá svatbu a rodinný život. Ujistil mě, že něco takového by ho ani ve snu nenapadlo.

Jeho rodiče se dlouho a komplikovaně rozváděli a on byl jako dítě svědkem tak nechutných scén, že se zařekl, že rodinu zakládat nebude ani za nic.

Přidal vzpomínku, jak se rodiče pohádali o televizor, který nakonec letěl z okna, aby to bylo spravedlivé a neměl ho ani jeden z nich.

Jsem přece vdaná

Naše 4.B se tehdy domluvila, že příští rok se sejdeme ve stejnou dobu na stejném místě, a tak to budeme činit rok co rok. Přistihla jsem se při myšlence, že bych chtěla Milana vidět zítra, nikoli za rok, ale vzápětí jsem se v duchu okřikla:

Mám přece dceru, jsem vdaná! A tak nezbylo než se s povzdechem vrátit do domácího pekla. Nic jsme si s Milanem ostatně neslíbili, o eventuelním setkání jen ve dvou nepadlo ani slovo. Když jsem se vrátila z třídního srazu domů, Jarda tam ještě nebyl.

Hodiny ukazovaly dvě hodiny po půlnoci, Marcelku hlídala moje matka. Beze slova mě pohladila po hlavě. Věděla, že Jarda není dobrý partner a že se trápím, ale pomoci mi neuměla.

Snažila jsem se, aby se něco zlepšilo, pokusila se přimět Jardu, aby vyhledal pomoc odborníka. Bylo to zbytečné, jen se mi vysmál.

Našla jsem pak v jedné krabici od bot ofotografované maturitní tablo, vystřihla si maličkou fotečku Milana a vložila si ji do peněženky. Nějak se mi s tím líp žilo.

Kdyby padala hvězda

Přihnal se příští rok a ve stejnou dobu nás s Milanem a ostatními ze třídy zase zastihl v restauraci U Černého orla. Měla jsem ze setkání s ním takovou radost! Asi to na mně bylo vidět. On také nevypadal lhostejně. Tehdy jsme už odešli spolu dřív.

Byl říjen, ale jasná obloha, svítily hvězdy. Nikdy na ten večer nezapomenu. Řekla jsem, že kdyby padala hvězda, přála bych si, abychom žili spolu a abych na Jardu nikdy nenarazila. Řekl, že by si přál totéž.

Ale že nikdy nebude rozbíjet manželství, neprovede žádnému dítěti to, co sám musel jako malý prožít. Pak jsme se rozloučili. Tekly mi slzy. Připadalo mi, že i Milan má mokré oči.

Ve stejnou dobu

Zase jsme se rok neviděli. A byl to pro mě dramatický rok. Nezbylo než podat žádost o rozvod, protože mě Jarda několikrát po návratu z hospody fyzicky napadl. K malé se naštěstí stále choval pěkně, ale přesto jsem si jednou řekla:

Tak tohle jsi udělal naposledy! Nebudu všechny ty rozvodové hrůzy popisovat, jen řeknu, že když jsem se ocitla U Černého orla, vážila jsem čtyřicet šest kilogramů a spolužáci si mysleli, že jsem nevyléčitelně nemocná.

Pod říjnovou oblohou, tentokrát temnou, jsem se Milanovi svěřila, že jsem už rozvedená. Odpověděl, že se mu ulevilo, protože se bál, že mám nějakou strašnou chorobu. Musela jsem vypadat hrozně.

Kurážně jsem navrhla, že můžeme ke mně, tehdy jsem už bydlela sama, malá byla u mámy. Odmítl. Příšerně jsem se lekla, myslela jsem, že má vážnou známost.

Řekl, že než si něco spolu začneme, musím se dát po rozvodu dohromady, vyléčit si bolístky a připravit Marcelku na to, že někoho mám. Všechno to jsem udělala. Dnes, po mnoha a mnoha letech, vážím pětasedmdesát kilo, což už určitě není málo.

S Milanem jsme se nevzali, ale každý náš společný rok je lepší a lepší. K Marcelce přibyl syn Milánek. Dnes už máme i vnoučka.

Lenka Š. (54), Chomutov

Předchozí článek
Související články
3 minuty čtení
Organizovala jsem třídní sraz po 45 letech, na který přišel pohledný muž, kterého jsem nepoznala. Málem jsem ho vyhodila. V restauraci, kde jsme měli mít sraz, jsem zamluvila rezervaci salonku. Seděla jsem u stolu u dveří a inkasovala po příchozích určitou částku za objednané občerstvení. Někteří spolužačky a spolužáci tam už byli. Najednou nahlédl a začal se hrnout dovnitř podnapilý muž, který
4 minuty čtení
Domluvila jsem si schůzku s mužem ze seznamky. Jenže den se nevyvíjel vůbec podle plánu. Ve stresu jsem si popletla místo setkání. Po dlouhé době jsem se odhodlala jít na schůzku s příjemným mužem ze seznamky a chtěla jsem vypadat co nejlépe. Jenže jako na potvoru, ten den v práci byl jeden velký chaos. Šéf trval na tom, že nikdo neodejde, dokud se práce neodevzdá. I když jsem se už od rána těš
3 minuty čtení
Čas utekl jako voda, s Pepou, o kterého jsem kdysi tak stála, jsme se rozvedli. Byla jsem přesvědčena, že zůstanu sama, ale osud to tak nechtěl. Měl pro mě ještě jednu lásku. Koukala jsem z okna chaty na jez a myslela na to, že čas utekl jako ta voda. Jak je to dlouho, co jsem se na jezu producírovala, aby si mě všiml Pepa? Pak si mě doopravdy všiml, ale otázka zní, co jsem tím získala. Dvacet
3 minuty čtení
Kdo hledá prince z pohádky, neuspěje. Pokud žena nechce zůstat sama, je třeba přestat snít a navrátit se na pevnou zem. Připadala jsem si stará. Z dnešního pohledu jsem stará určitě nebyla, bylo mi šestatřicet, ale vše nasvědčovalo tomu, že zůstanu na ocet. Další rok zase utekl jako voda a přišel máj. Voněl šeříkem, jasmínem a kvetoucími třešňovými stromy a sliboval lásku, ale, jak jsem byla př
6 minut čtení
Zamilovala jsem se do černovlasého kluka, kterého jsem občas potkávala. Tajně, nikdo o tom nevěděl, on už vůbec ne. A měl holku. Moje sny o princi se nesplnily. Nebyla jsem ani dost hezká, ani dost zajímavá. Toužila jsem po dětech, po rodině, a to mladí muži zpravidla neradi slyší. A ještě ke všemu jsem se mizerně učila, a tak ode mě kluci nemohli ani opisovat. Beznadějně zamilovaná Vyuči
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Starý strom varoval před nebezpečím
skutecnepribehy.cz
Starý strom varoval před nebezpečím
Ten dům byl jako prokletý, svým obyvatelům přinášel jen trápení. A přitom stačilo tak málo! Podívat se na stromy, které rostou v jeho okolí. Už mnoho let se zabývám prací s ener­giemi, zejména objevováním léčivých míst, která působí na lidský organismus. Vybudovala jsem si ve svém okolí celkem dobrou pověst. Lidé se na mě často obracejí s prosbou o pomoc.
Pestrobarevné Santorini je ostrovem zázraků
epochanacestach.cz
Pestrobarevné Santorini je ostrovem zázraků
Největším pokladem a turistickým lákadlem jsou různobarevné vulkanické pláže. Na Santorini najdete Bílou oblázkovou pláž, Rudou pláž nebo Černou s jemným sopečným pískem hebkým jako samet. Nepříliš velký ostrov, který má pouhých deset tisíc obyvatel, je ve skutečnosti do moře propadlá sopka, na jejímž vrcholu se jako malé drahokamy třpytí modrobílé domečky. Její sopečný původ není nijak
Kávovo-banánové smoothie
tisicereceptu.cz
Kávovo-banánové smoothie
Snídaně, která vás nasytí a spolehlivě probere k životu. Potřebujete 4 lžičky mleté kávy 4 banány 4 lžíce medu 600 ml mléka 4 lžíce čerstvě nastrouhaného kokosu nebo kokosových vloček Na
Poslední šance: Xiaomi nabízí nejlepší telefony za letošní nejnižší ceny
iluxus.cz
Poslední šance: Xiaomi nabízí nejlepší telefony za letošní nejnižší ceny
Pouze do 21. července můžete využít slevy na chytré telefony, ventilátory, hodinky, náramky a další výrobky Xiaomi. Nejlevnější špičkový telefon Redmi Note 14 stojí jen 3 599 Kč. Oficiální e-shop spol
Od kartonových opic po jedovaté pavouky: Skryté zvláštnosti světových měst
epochaplus.cz
Od kartonových opic po jedovaté pavouky: Skryté zvláštnosti světových měst
V indickém Dillí se bojuje s opicemi pomocí kartonových atrap, zatímco v Singapuru můžete dostat pokutu za nespláchnutý záchod. Věděli jste, že Helsinky jsou domovem jedovatých pavouků, nebo že v Seattlu žije víc psů než dětí? Prozkoumejte s námi ty nejbizarnější a nejméně známé aspekty světových metropolí, které vás zaručeně pobaví i překvapí. Svět je
Tajemný milenec Žilkové odhalen?
nasehvezdy.cz
Tajemný milenec Žilkové odhalen?
Jedna z největších záhad našeho showbyznysu je možná odhalena! Kdo je tolik utajovaným novým partnerem herečky Veroniky Žilkové (63)? Hvězda seriálu ZOO se snažila mlžit, jak mohla. „To je tajný,“ o
Karma: Osud v našich rukou, nebo jen starověký mýtus?
enigmaplus.cz
Karma: Osud v našich rukou, nebo jen starověký mýtus?
Pojem karma slyšel snad každý, ale co přesně znamená? Je to jen mystický koncept z východních filozofií, nebo skutečný zákon příčiny a následku, který ovlivňuje naše životy? Karma je často spojována s
Pátrání po stopách minulosti: Před stavbou okruhu je třeba trocha archeologie
21stoleti.cz
Pátrání po stopách minulosti: Před stavbou okruhu je třeba trocha archeologie
Je to hotový archeologický poklad. Odborníkům se podařilo objevit tisíce artefaktů, pocházejících z různých časových období. Z dávných sídlišť a pohřebišť. A za pár let? Po stejné zemi, která v sobě j
Italská sekta Beati Paoli: Chránila, nebo vykořisťovala?
epochalnisvet.cz
Italská sekta Beati Paoli: Chránila, nebo vykořisťovala?
Ve dne putují od kostela ke kostelu v mnišském rouchu a v noci se zase scházejí v podzemí Palerma a spřádají temné plány. Jsou odhodláni mstít se za bezpráví, jehož se vlivní bohatí dopouštějí na chudých a slabých obyvatelích města. Alespoň tak společenství Beati Paoli líčí některé pověsti. Existovalo vůbec? A bylo jejich cílem skutečně
Moqueca rybí guláš
nejsemsama.cz
Moqueca rybí guláš
Brazilská moqueca (čti: mokéka) na první pohled guláš možná nepřipomíná, navíc je v ní ryba, v překladu jde ale o přípravu dušením stejně jako guláše – a chutná prostě báječně. Tak ji vyzkoušejte. Potřebujete: ✿ 500 g filetů tresky ✿ 2 lžíce olivového oleje ✿ 1 cibuli ✿ 3 stroužky česneku ✿ 1 žlutou papriku ✿ 1 červenou papriku ✿ 1 rajče
Odlehčenost, subtilnost, vzdušnost a styl
rezidenceonline.cz
Odlehčenost, subtilnost, vzdušnost a styl
To všechno naše domovy získají, pokud je vybavíme některým z moderních typů sedacího nábytku s přiznanou konstrukcí ze dřeva či kovu. Zvolené řešení ovlivňuje samozřejmě jak vzhled, tak funkčnost každé sedací soupravy, a to i v případě, že konstrukční prvky nejsou vidět. Ocelové i dřevěné prvky ovšem bývají kvůli svému vzhledu přiznané, a to ve
Holil Mussoliniho lazebník i nohy jeho milence?
historyplus.cz
Holil Mussoliniho lazebník i nohy jeho milence?
Mladý holič si právě ostří břitvu, kterou má za chvíli oholit italského fašistického vůdce, když vtom z vedlejšího pokoje zaslechne, jak duceho milenka telefonuje. Ač neúmyslně, z hovoru se dozví, že Mussolini měl dát svou první ženu i syna zabít injekcí. Co teď? Pokud někdo zjistí, co právě slyšel, kulka ho nemine. Zalehne proto do