Domů     Příští rok ve stejnou dobu
Příští rok ve stejnou dobu
7 minut čtení

Možná znáte divadelní hru Bernarda Sladea. Jmenuje se Příští rok ve stejnou dobu. Tak to jsem prožila!

Moje manželství nebylo šťastné. Brali jsme se s Jaroslavem brzy, mně bylo devatenáct, čerstvě jsem odmaturovala, Jardovi jedenadvacet. Dnes vím, že jsme byli ještě děti. Tehdy jsme si však připadali dospělí a věřili, že to zvládneme.

Ve mně však už v průběhu veselky hlodal červíček pochybností. Jarda přišel do obřadní síně namol. Všichni se smáli a ujišťovali mě, že u ženicha je tohle přece normální.

To jsem si nemyslela, domnívala jsem se, že by v den svatby měl brát ohled především na mě, na nevěstu. A která nevěsta by chtěla stát u oltáře vedle opilce, který vrávorá a působí dojmem, že každou chvíli spadne k nohám udiveného oddávajícího úředníka?

Už když jsme spolu začali chodit, připadalo mi, že alkohol je častým Jardovým společníkem. S kamarády chodil do hospod denně. Dalo se to omluvit mládím a nezralostí. Později se jeho výstřelky nedaly omluvit už ničím.

Naši svatební hostinu prospal na stole mezi talíři a večer ho kamarádi odnesli spát.

Podívný začátek

To nebyl dobrý začátek. Jarda nad tím mávl rukou, na svatbě se má přece každý bavit, pít a veselit. Mně to veselé nepřipadalo. Marcelka se narodila šest měsíců po svatbě, v té době už byly karty bohužel rozdané. Jarda žil jako za svobodna.

Z práce do hospody, v noci domů. Jako automechanik si přišel na pěkné peníze, a tak jsem se utěšovala aspoň tím, že hlady neumřeme. Co mě ještě příjemně překvapilo, byla skutečnost, že se radoval z dcery.

Pravda, veškerá péče o ni a o domácnost ležela na mně, přebalovala jsem, krmila, koupala, uspávala, nakupovala a vařila, nicméně Jarda měl malou rád. Hezky si s ní hrál, když povyrostla, chodili spolu na procházky do lesa, bral ji i na fotbal. Nebyla jsem šťastná, ale vlastně mi stačilo, že je šťastná moje dceruška.

Maturitní foto

Vystudovala jsem gymnázium a plánovala jsem, že půjdu na vysokou školu, jenomže těhotenství mi podstatně změnilo plány. Kdepak vysoká!

Čekaly mě procházky s kočárkem, prohlídky u dětského lékaře, večer jsem vařila krupicovou kaši a v noci brečela do polštáře, co že se mi to stalo se životem a kde že je asi můj manžel. Chodíval domů nejdříve o půlnoci, většinou k ránu.

Občas jsem se smutně dívala na zarámovanou fotografii z maturitního tabla a šeptala jsem jí:

“Holka, tys dopadla.” Při pohledu na tu fotku se mi hlavou honily vzpomínky na bezstarostná školní léta, kdy jsem se domnívala, že mi svět leží u nohou jako poslušný pes.

Naše třída 4.B byla plná až překvapivě férových lidí, pomáhali jsme si a uměli jsme se i výborně bavit. Jen jsme se po maturitě nějak rychle všichni rozutekli do všech koutů, už jsme se nevídali.

Scházela jsem se jen se dvěma bývalými spolužačkami, které zůstaly ve městě. Shodly jsme se na tom, že je potřeba uspořádat sraz té naší skvělé 4.B a vzkřísit staré dobré časy.

U Černého orla

A tak jsme se čtyři roky po maturitě nakonec skutečně téměř všichni sešli v restauraci U Černého orla, kde jsme se často scházívali už za studentských let a kde proběhl i maturitní večírek. Přišel i Milan, jeden z nejhezčích kluků ze třídy.

Ve třetím ročníku jsme po sobě pokukovali, nic víc. Vlastně mě pozval i do kina, ale to bylo vše, pak mi ho vyfoukla vnadná spolužačka Renáta. Potom už jsem na Milana pozapomněla, ne-li zapomněla, měla jsem jiné starosti:

od doktora jsem si přinesla těhotenskou kartu a strachovala se, zda vůbec stačím odmaturovat. Teď tu seděl přede mnou a moc pěkně se usmíval. Byla jsem zvyklá jen na hádky a nepochopení, ten úsměv mě úplně odzbrojil.

Dlouho jsme si povídali, především jsme vzpomínali na studentská léta a radostný život bez trápení. Samozřejmě mě zajímalo, zda s někým chodí a jestli je to vážné.

Zrovna promoval na Českém vysokém učení technickém, dalo se předpokládat, že chystá svatbu a rodinný život. Ujistil mě, že něco takového by ho ani ve snu nenapadlo.

Jeho rodiče se dlouho a komplikovaně rozváděli a on byl jako dítě svědkem tak nechutných scén, že se zařekl, že rodinu zakládat nebude ani za nic.

Přidal vzpomínku, jak se rodiče pohádali o televizor, který nakonec letěl z okna, aby to bylo spravedlivé a neměl ho ani jeden z nich.

Jsem přece vdaná

Naše 4.B se tehdy domluvila, že příští rok se sejdeme ve stejnou dobu na stejném místě, a tak to budeme činit rok co rok. Přistihla jsem se při myšlence, že bych chtěla Milana vidět zítra, nikoli za rok, ale vzápětí jsem se v duchu okřikla:

Mám přece dceru, jsem vdaná! A tak nezbylo než se s povzdechem vrátit do domácího pekla. Nic jsme si s Milanem ostatně neslíbili, o eventuelním setkání jen ve dvou nepadlo ani slovo. Když jsem se vrátila z třídního srazu domů, Jarda tam ještě nebyl.

Hodiny ukazovaly dvě hodiny po půlnoci, Marcelku hlídala moje matka. Beze slova mě pohladila po hlavě. Věděla, že Jarda není dobrý partner a že se trápím, ale pomoci mi neuměla.

Snažila jsem se, aby se něco zlepšilo, pokusila se přimět Jardu, aby vyhledal pomoc odborníka. Bylo to zbytečné, jen se mi vysmál.

Našla jsem pak v jedné krabici od bot ofotografované maturitní tablo, vystřihla si maličkou fotečku Milana a vložila si ji do peněženky. Nějak se mi s tím líp žilo.

Kdyby padala hvězda

Přihnal se příští rok a ve stejnou dobu nás s Milanem a ostatními ze třídy zase zastihl v restauraci U Černého orla. Měla jsem ze setkání s ním takovou radost! Asi to na mně bylo vidět. On také nevypadal lhostejně. Tehdy jsme už odešli spolu dřív.

Byl říjen, ale jasná obloha, svítily hvězdy. Nikdy na ten večer nezapomenu. Řekla jsem, že kdyby padala hvězda, přála bych si, abychom žili spolu a abych na Jardu nikdy nenarazila. Řekl, že by si přál totéž.

Ale že nikdy nebude rozbíjet manželství, neprovede žádnému dítěti to, co sám musel jako malý prožít. Pak jsme se rozloučili. Tekly mi slzy. Připadalo mi, že i Milan má mokré oči.

Ve stejnou dobu

Zase jsme se rok neviděli. A byl to pro mě dramatický rok. Nezbylo než podat žádost o rozvod, protože mě Jarda několikrát po návratu z hospody fyzicky napadl. K malé se naštěstí stále choval pěkně, ale přesto jsem si jednou řekla:

Tak tohle jsi udělal naposledy! Nebudu všechny ty rozvodové hrůzy popisovat, jen řeknu, že když jsem se ocitla U Černého orla, vážila jsem čtyřicet šest kilogramů a spolužáci si mysleli, že jsem nevyléčitelně nemocná.

Pod říjnovou oblohou, tentokrát temnou, jsem se Milanovi svěřila, že jsem už rozvedená. Odpověděl, že se mu ulevilo, protože se bál, že mám nějakou strašnou chorobu. Musela jsem vypadat hrozně.

Kurážně jsem navrhla, že můžeme ke mně, tehdy jsem už bydlela sama, malá byla u mámy. Odmítl. Příšerně jsem se lekla, myslela jsem, že má vážnou známost.

Řekl, že než si něco spolu začneme, musím se dát po rozvodu dohromady, vyléčit si bolístky a připravit Marcelku na to, že někoho mám. Všechno to jsem udělala. Dnes, po mnoha a mnoha letech, vážím pětasedmdesát kilo, což už určitě není málo.

S Milanem jsme se nevzali, ale každý náš společný rok je lepší a lepší. K Marcelce přibyl syn Milánek. Dnes už máme i vnoučka.

Lenka Š. (54), Chomutov

Předchozí článek
Související články
3 minuty čtení
Žila jsem už dlouho v nefunkčním manželství, ale stále jsem se nemohla odhodlat k rozvodu. To se stalo až po srazu se střední školou, kde jsem potkala svou dávnou lásku. Dvacet let jsme se s Mirkem neviděli. Setkali jsme až na jednom srazu se střední školou. Předtím jsme ani on, ani já na srazy nechodili, ale najednou, samozřejmě aniž jsme se domluvili, jsme se tu oba ocitli. Od začátku jsme
6 minut čtení
Otěhotněla jsem v jednadvaceti, budoucí tatínek utekl, a tak jsem vychovávala Marušku sama. Přehnaně jsem ji hlídala, aby nedopadla jako já. Zůstala jsem s dcerou sama. Otec mojí dcery práskl do bot, když jsem mu svěřila, že čekám miminko. Domnívala jsem se, že si radostně padneme do náruče, namísto toho sykl, jako by se škrábl o rezavý hřebík. Vyskočil z lavičky, jako by to byla horká plotna,
3 minuty čtení
Babička plakala, máma byla zoufalá a táta si otevřel lahev, když jsem je seznámila s Romanem. Byl to výstředně oblečený hudebník. Měla jsem potíže s rodiči, kteří stále nějak nemohli uvěřit, že mému nápadníkovi buší pod drsnou skořápkou srdce hodného a laskavého člověka. Babička z něj málem dostala šok. Předtím mi pořád říkali: „Holka nešťastná, tak už si rychle najdi nějakou vážnou známost.
4 minuty čtení
Vytvořila jsem si výběrové řízení na muže, abych našla toho pravého. Pak se však objevil o tři roky starší Petr, který mě překvapil a získal si mé srdce. Můj život byl celkem naplněný. Mám dvě krásné děti a dvě vnoučata. První muž zemřel při autohavárii, když jsem byla ještě poměrně mladá. Nic se nedalo dělat, a tak jsem se soustředila na to, abych děti vychovala co nejlépe. Vymyšlené problé
5 minut čtení
Když se ohlížím za svým životem, jsem na sebe hrdá, jak jsem se vyrovnala s drsnou událostí, která mě zastihla v mládí. Na rozdíl od některých svých kamarádek a spolužaček jsem o sobě jako mladá nikdy neměla velké pochybnosti. Věděla jsem, že nevypadám špatně a klukům i mužům se líbím. Byla jsem přátelská, celkem zábavná a zajímala jsem se o hodně věcí a rozhodně jsem si nepřipadala hloupá.
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Lutovskou zklamali muži tak, že bude radši sama?
nasehvezdy.cz
Lutovskou zklamali muži tak, že bude radši sama?
Moderátorka Iveta Lutovská (42) o svatbě už nechce nikdy ani slyšet! Její současný vztah s partnerem Vojtěchem, ovdovělým tatínkem dvou dětí, totiž prý rozhodně není žádná romantická idylka. A společ
Trocha historie: Vonné tyčinky – S námi už odedávna, od rituálů k léčbě
epochaplus.cz
Trocha historie: Vonné tyčinky – S námi už odedávna, od rituálů k léčbě
Historie vykuřovadel je stejně stará jako civilizace sama. Už před 6000 lety se používaly v Mezopotámii nebo ve starověkém Egyptě, kde sloužily kněžím k vykuřování hrobek a obětních míst. Jejich použití nebylo jen praktické, ale především hluboce symbolické, spojovalo se s rituály, léčebnými postupy a zaháněním zla. Od pyramid po chrámy a kláštery, vonné látky
O dítěti nechtěl tehdy Karel ani slyšet
skutecnepribehy.cz
O dítěti nechtěl tehdy Karel ani slyšet
Měl už dvě děti s jinou ženou, a proto další nechtěl. Já si to naše musela prosadit proti jeho vůli. Dnes mi za to děkuje, je vděčný, že Karolínu má. Když jsem svého Karla potkala, okamžitě mě okouzlil. Třebaže jsem byla o hodně mladší, doslova jsem se na něj přilepila. Až do té doby jsem nikdy necítila potřebu mít
Eklektické útočiště v oblacích
rezidenceonline.cz
Eklektické útočiště v oblacích
Co se stane, pokud spojíte invenci skvělého architekta s kreativitou věhlasného interiérového designéra a dáte jim k dispozici polovinu celého 31. patra jedné ze tří budov Society Hill Towers ve Filadelfii? No přece nenapodobitelné bydlení ve stylu Meg Rodgersové a Jamese Timberlakea. Impozantní a charismatický prostor zahrnuje tři strany věže se stěnami a okny směřujícími
Hrad Velhartice: Skrýš pro korunovační klenoty
epochanacestach.cz
Hrad Velhartice: Skrýš pro korunovační klenoty
Celé generace hradních pánů toto místo obývaly, zvelebovaly a bránily a díky tomu si my, jejich vzdálení potomci, můžeme užívat krásu staré architektury vetknuté do jednoho z nejmalebnějších koutů přírody. Historii hradu Velhartice se podařilo vysledovat až k jeho založení na sklonku 13. století, stoprocentně potvrzeného však máme prvního oficiálního majitele, kterým se v roce 1318 stal Bušek
Britové ostudně podcenili divochy s oštěpy
historyplus.cz
Britové ostudně podcenili divochy s oštěpy
„To není možné. Copak spadli z nebe?“ kroutí hlavou podplukovník Pullein. Odmítá uvěřit, že se na jeho tábor valí dvacetitisícová zulská armáda. Vždyť hlídky celé dopoledne hlásily, že se v okolí pohybuje jen několik malých skupin nepřátel. Maximálně mělo jít o pár set mužů!   Kousek po kousku si Britové pro sebe ukrajují území jižní
Řecko: Ostrovní království Středomoří
nejsemsama.cz
Řecko: Ostrovní království Středomoří
Jsme v zemi, která je kolébkou evropské kultury, ale také v zemi prozářené sluncem, s úchvatnou přírodou a naprosto lahůdkovou kuchyní. Tyto čarokrásné řecké ostrovy se rozdělují do sedmi souostroví, která se rozkládají v šesti mořích. Čím blíž leží ostrov k rovníku, tím teplejší a sušší počasí má. Jižní části jsou tak celoročně zalité sluncem a nabízí skvělou
Okurkové osvěžení
tisicereceptu.cz
Okurkové osvěžení
Tenhle nápoj nejenom zažene žízeň, ale postará se i o to, abyste měli krásnou pleť. Je to jedna z nejzdravějších limonád. Suroviny 1 salátová okurka 1 l jemně perlivé minerálky 2 lžíce třtinov
Kabina budoucnosti podle Riyadh Air
epochalnisvet.cz
Kabina budoucnosti podle Riyadh Air
Nová národní letecká společnost Saúdské Arábie představila světu svůj dlouho očekávaný interiér kabiny. Její součástí je i prémiová třída Safran Business Class, která má ambici posunout Riyadh Air mezi nejluxusnější aerolinky současnosti. Za společností stojí saúdskoarabský státní investiční fond Public Investment Fund, a na rozdíl od jiných start-upů, které často narážejí na finanční limity,
Lepru do Ameriky nezavlekli evropští kolonizátoři, vyskytovala se tam již dlouho předtím
21stoleti.cz
Lepru do Ameriky nezavlekli evropští kolonizátoři, vyskytovala se tam již dlouho předtím
Malomocenství neboli lepra činila po dlouhá staletí ze svých obětí znetvořená monstra, kterých se zdraví panicky báli. Dlouho se mělo za to, že na americký kontinent nemoc zanesli evropští kolonizátoř
Ilias a Odyssea: Kdo sepsal nejslavnější eposy všech dob?
enigmaplus.cz
Ilias a Odyssea: Kdo sepsal nejslavnější eposy všech dob?
Německý filolog Friedrich August Wolf (1759–1824) se tváří rozrušeně. „Tady něco nehraje,“ říká během analýzy jazykového stylu slavných starořeckých eposů Ilias a Odyssea, které vypravují o trojské vá
Zážitek, který vás rozzáří: harmonie chutí, vůní a krásy
iluxus.cz
Zážitek, který vás rozzáří: harmonie chutí, vůní a krásy
Léto je časem zážitků, volnějšího tempa i chvil, které si konečně dovolíme věnovat sami sobě. Ať už si ho užíváte ve městě, na víkendových cestách nebo u vody, jeden prvek zůstává stejný – touha cítit