Domů     Našel si mě kliďas a pohodář
Našel si mě kliďas a pohodář

Když se to všechno stalo, chodila jsem ještě na učňák. Nějak se to seběhlo tak, že jsem se učila na dámskou krejčovou.

Bylo to někdy v únoru a já právě měla po své tradiční chřipce, kterou si neodpustím v tuhle dobu nikdy, a šla jsem v té věci na kontrolu k naší doktorce.

Nevím, jak a proč se to stalo, ale tvrdím, že se mi musela zamotat po těch horečkách a antibiotikách hlava, protože jinak jsem obezřetná a na ulici se samozřejmě dívám vždycky na všechny strany, pokud se chystám přecházet.

Tentokrát jsem se ale – snad v zamyšlení, snad z odůvodnitelné nepozornosti, snad v následku té hloupé a čerstvě přestálé chřipky – nedívala napravo ani nalevo, jak by to mělo při přecházení být…a bum!

Málem jsem strčila hlavou do přijíždějícího poštovního auta. Dodnes nevím, jak jsem rychle reagovala já, jak řidič, a upřímně řečeno si dosud nedovedu ani vysvětlit to, že ještě pořád žiji.

Ale jak se zdá, bylo to daleko spíš díky pohotovosti a předvídavosti řidiče, který mě spatřil o něco dříve, než já uviděla to jeho auto naložené balíky Zlatých stránek. Bleskově odhadl, co asi provedu, že mu vstoupím do ulice přímo před kola.

Zaskřípěly brzdy a já jen úlekem ztuhla. Díky osudu nebylo právě náledí ani rozbředlý sníh a tak na suché vozovce řidič, který jel navíc relativně pomalu, prudce zastavil téměř na místě.

Vyběhl sice z kabiny jako střela, ale když viděl, že jsem nejen celá, ale dokonce i stojím pevně na svých rozklepaných nohou, vydechl si s úlevou a pak spustil. Ne však rozčileně, ba dokonce ani neřval a nevypadal, že by se nějak moc zlobil.

Naopak, jeho hlas mi zněl spíše až chlácholivě, jakoby ve snaze uklidnit mě, zjevně k smrti vyděšenou.

„To jsme tomu dali, slečno, co?“ prohodil směrem ke mně, celé zkoprnělé, vytáhlý kluk, tmavovlasý hubeňour s velikým kloboukem na hlavě a začal sbírat některé telefonní seznamy, které mu tím prudkým zabrzděním vypadly z auta.

Nejprve jsem na něj zírala neschopna pohybu, ale jen co mi šok dovolil, rychle jsem mu přiskočila na pomoc a s omluvou drmolenou pořád dokola také sbírala ty rozházené seznamy.

Myslela jsem, že budu muset hradit vzniklou škodu, ale štěstí stálo při mě ten den podruhé, protože vypadané a v mnoha případech dost poškozené seznamy nebyly nové, ale naopak staré stažené od lidí a určené do sběru.

Pomáhala jsem mu se sbíráním seznamů ze země, blekotala svou omluvu a on neodpovídal. Lidé se začali shromažďovat a já měla najednou chuť utéci a nenechat se trapně okukovat.

Avšak vydržela jsem a za pár minut bylo vše, co kvůli mně vypadlo na ulici, zpět v autě. Pak teprve se na mě řidič podíval. Nebyl to ale pohled zlý, pohoršený nebo vyčítavý. Jeho hlas zněl zase příjemně a já nabyla dojmu, že to musí být v životě ohromný kliďas.

A tak dřív než se se mnou rozloučil, podíval se na mě tak, jako by nemohl přijít na to, jestli mám sukni nebo kalhoty, a proto si mě pěkně v klidu zrentgenoval pohledem od paty k hlavě. Pak mi z ničeho nic dal své číslo mobilu se slovy:

„Až budete chtít zase někdy přecházet bez rozhlížení a já pojedu kolem, tak mi laskavě předem brnkněte, abych se na to měl čas připravit.“

A usmál se na mě. Trochu mi to jeho gesto vyrazilo dech. „V pořádku, klídek…“ Pokynul mi a při nastupování do kabiny vozu ještě dodal: „Jo a já jsem nějaký Jakub…“.

Usedl za volant, zabouchl dveře a pak, když už měl nastartováno, otevřel okénko a jakoby věcně mi oznámil: „Víte, že jste moc hezká? Víte to? Já myslím, že to určitě víte.

To vám už musel říci kdekdo, ale já vám to teď připomínám, protože by byla škoda, kdybyste na to z nějakých důvodů zapomněla. Třeba při přecházení ulice…“, zazubil se a odjel.

Byla jsem z něj celá tumpachová. Jako omámená. Bylo to jako zjevení prince uprostřed pohádky. A celou cestu k doktorce mi ten Jakub nemohl nějak vyprchat z hlavy. A to jsem zdaleka nebyla volná a dokonce jsem žila v představě, že jsem zamilovaná.

Měla jsem v té době přítele, jmenoval se Mirek. I on byl učeň, ale na jiné škole. Chodili jsme spolu už nějaký čas. Jak jsme se seznámili, není podstatné, podstatné je, že tu byl.

Já se ním scházela v přesvědčení, že jsem do něj zamilovaná, že je to ten pravý a – no dnes to vidím celé jinak – to vše vlastně jen proto, že všechny mé spolužačky už v té době někoho měly.

Sice jsem tak nějak podvědomě cítila, jako že s Mirkem to zas až tak moc zábava není, ale nepřemýšlela jsem o tom. Neřešila jsem, že jeho styl trávení volného času, a to i toho společného, spočíval v tom, že mě zatáhl do hospody.

Tam jsme při pivních řečech, navíc často i s jeho kamarády pili pivo a pak jsme se, nejednou spíš já jeho, vlekli domů. Na druhý den pak o mnohém z toho ani pořádně nevěděl.

Já to prostě nevnímala a brala to, jako by to ani jinak být nemělo a nemohlo… až do mého setkání s Jakubem. Samozřejmě, že jsem o Jakubovi nevěděla absolutně nic, ale to jeho charisma mě zasáhlo jako proud z nezakryté zásuvky: varovně, ale citelně.

A já najednou prohlédla. Konečně jsem uviděla toho svého Mirka zcela jinak. A v té chvíli jsem – i když k tomu nebyl jediný racionální důvod, začala uvažovat o Jakubovi – jako o pohádkovém princi na příslovečném bílém koni.

Naštěstí, jsem ale i přes to zůstala celkem při zemi. Bylo mi jasné, že na mě žádný Jakub nečeká ani náhodou, že celkem logicky nežije někde ve vzduchoprázdnu, že tudíž musí mít i nějakou svou lásku či být dokonce jinak vázán.

Jenže o to mi v té chvíli zas až tak moc nešlo. Mně šlo o mé zjištění, které do mě – na rozdíl od toho náklaďáku – bouchlo doopravdy a pevnou silou, že Mirek není tím pravým.

Chvíli sice ještě trvalo, než jsem se s ním definitivně rozešla. Tedy z mé strany mi stačil nejbližší večer s ním, ale z jeho strany to znamenalo ještě nějaké to doprošování se, divení a posílání SMS vzkazů.

Nakonec ale ten náš vztah zhasnul definitivně tím, že jsem se od Mirka dozvěděla, jak je se mnou nespokojený, protože jsem s ním za tu dobu, co spolu chodíme, ještě nic neměla. A proto se mnou končí. No, chtěl mít poslední slovo, měl ho mít.

Po rozchodu jsem sice cítila až moc velké prázdno v duši, ale i jiskérku naděje kdesi v srdci. Kdyby byl Jakub právě někde zaláskovaný, nedával by mi přece své číslo mobilu… To znělo logicky. A tak jsem se zatajeným dechem sebrala odvahu a zavolala mu.

Stačilo říct, že jsem ta, co mu vstupuje pod kola, až mu vypadnou z auta seznamy a on k mé nemalé radosti hnedka zareagoval. Opět měl ten povědomý, veselý a živý hlas, a akčně jsme si dohodli rande v cukrárně.

A první schůzkou všechno začalo… „Neumím žít nudný život a nic nedělat. Potřebuji, aby se každý den něco dělo.

Co ty na to, Jolano?“ zeptal se mě Jakub, když mě po naší první schůzce dovedl až k nám před dům a na rozloučenou mi u dveří do domu rozpačitě žmoulal ruku ve své. Já přitakala něco v tom smyslu, jako že takový model by mě také přitahoval…

A tak jsme spolu začali chodit.

Hodně času jsme trávili kulturou, v divadlech, protože Jakub měl řadu známých v různých avantgardních scénách, o kterých já ani nevěděla, na výstavy, protože se znal s mnoha mladými výtvarníky a do kina, aby nám neunikl žádný zajímavý film.

Příjemné mi bylo i to, že když divadlo či vernisáž skončily, a my vyšli na ulici, Jakub se ke mně otáčel s otázkou: „Neměla bys zájem ještě se někde stavět? Třeba na deci vína? Samozřejmě, pokud máš na něco chuť.

Ale jestli chceš jít domů, tak tě doprovodím a nebudu zdržovat.“ Vždy mi dal alternativu a já si skutečně – bez toho, že by se snad horšil nad jedním či druhým mým rozhodnutím – vybrala, zda se ten večer projdeme cestou domů, nebo si ještě půjdeme někam sednout.

A když jsme už někam zašli, tak opravdu zůstalo u té sklenky vína. Pokaždé mi dal na vybranou tak milým a nevtíravým hlasem, že ve mně vyvolal báječný pocit, jako že všechno vždy záleží jen a jen na nás obou, pro co se po domluvě rozhodneme.

No a teď mi povězte, která holka by po takovém pocitu svobody a možnosti spolurozhodnout odmítla jít si s ním sednout na onu slíbenou decku. Navíc jsem se při takovém posezení stále něco dozvídala a vůbec jsem se nenudila.

Prostě, něco naprosto odlišného, než schůzky a posezení s Mirkem, který se mě nikdy nezeptal na můj názor, ale jednoduše a hlavně pořád stejně, rozhodl: „Dnes jdeme na pivo, Joli. No, co stojíš? Hejháme se, hejbáme…“

Dodnes to slyším a dodnes nechápu, že mi to nevadilo a dnes jsem ráda, že jsem potkala Jakuba. Já fakt nevím, jak někteří kluci přemýšlejí a jak mluví.

Často to pak zní, jako když vás chtějí vzít židlí přes hlavu, a domnívají se, jak jsou přitom šíleně originální… Takže se nedivte, že jsem ráda, že mohu chodit s Jakubem a že … no … jednou nebyli naši doma a já ho pozvala dál.

Ale ne proto, aby se mnou jednou nemohl být nespokojený, protože jsem s ním ještě nic neměla, ale proto, že jsem strašně, ale strašně moc, té noci zatoužila po jeho rtech a jeho něžných dotecích…

Jolana (21), Praha

reklama
Související články
8.12.2023
Prožila jsem kus života s mužem, do kterého jsem se zamilovala už v mládí. Podzim života trávím ale s jeho bratrem. Bratry Marka a Leoše znala v mém dětství celá škola. Já jsem nebyla výjimkou, i když Marek chodil o třídu výš, a starší Leoš dokonce o dvě třídy. Neustále na sebe nějak upozorňovali. Mohli jste se vsadit, že když se stal nějaký průšvih, byl u toho jeden z bratrů nebo spíše oba dva
7.12.2023
Toník se mi líbil už na základní škole. Ale bylo to marné, oženil se s dívkou z města. Zbyly mi jen oči pro pláč. Osud mi dal ale šanci... Stále častěji jsem chodila k oknu a koukala ven. Cesta, která se vinula od lesa loukami až k naší polosamotě, byla prázdná jako popůlnoční nádraží. Zmocňovalo se mě zoufalství. Tolik jsem ho chtěla vidět. Přitom na svatou Barboru se u nás pokaždé objevil s k
4.12.2023
Byla jsem dvacet let sama a neměla jsem už v plánu hledat další chlapy. Osud ale chtěl něco jiného. A já potkala Jardu, dávnou lásku. Když mi bylo necelých padesát let, stala jsem se babičkou na plný úvazek a zároveň přišla o manžela. Časem jsem si zvykla na to, že lásku už prožívám jen skrz červenou knihovnu. Ostatně, ona už to nebyla žádná sláva ani po tolika letech s mým ex. Nikdy bych proto
27.11.2023
Věděli jsme, že jsme pro sebe stvoření. Kdo by však čekal, že nás dožene osud a provalí se nevěra mého otce? Zamilovala jsem se do svého sourozence! S Davidem jsme se znali od plenek. Celý život jsme vyrůstali vedle sebe coby sousedé. Byli jsme nejlepší přátelé na život a na smrt a neudělali bychom bez sebe jediný krok. S Davidem jsme byli stejně staří a stejný den jsme spolu slavili narozeniny
27.11.2023
Chodila jsem s Petrem od střední školy a malovala jsem si, že spolu budeme mít velkolepou svatbu, kupu dětí a budeme žít šťastně až do smrti. Ve druhém ročníku na vysoké se ale něco změnilo. Neměli jsme na sebe tolik času, ale já se utěšovala, že až dostudujeme, bude to lepší. Jenže Petr začal být odtažitý. Byla jsem ve třetím ročníku a intenzivně jsem se připravovala na státnice. S Petrem jsm
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Rakouské Alpy: Dva tipy pro milovníky adrenalinu
epochanacestach.cz
Rakouské Alpy: Dva tipy pro milovníky adrenalinu
Vylezte si na ledovec! Tyrolské ledovcové středisko Stubai, kde můžete lyžovat od října do června, je položeno ve výšce mezi 1750–3212 metry nad mořem. Největší skiareál na ledovci vám však kromě 34 sjezdovek nabídne i netradiční adrenalinový zážitek v podobě zdolávání zamrzlé stěny. Ta se tyčí do výšky 20 metrů přímo u horní stanice lanovky Gamsgarten
Dlouhodobé sezení zabíjí častěji než kouření či obezita. Braňte se!
epochaplus.cz
Dlouhodobé sezení zabíjí častěji než kouření či obezita. Braňte se!
Schválně si některý den změřte, kolik hodin během něj prosedíte. A to nejen v práci, ale i cestou do a z ní či večer na gauči před televizí. Výsledek může být překvapivý – až 14 či 15 hodin denně! Co takové dlouhé sezení udělá s vaším tělem? Kouření, alkohol, drogy, nadměrné slunění, špatná strava a přejídání jsou zničující,
Zradil ji ve chvíli, kdy jeho lásku nejvíce potřebovala
nasehvezdy.cz
Zradil ji ve chvíli, kdy jeho lásku nejvíce potřebovala
Osud si s herečkou několikrát nepěkně pohrál. Vždy ale sebrala zbytky svých sil a vyrazila do boje. Dnes se snaží žít jenom přítomností a užívat si každého dne. A zdá se, že to dokonale funguje. Kř
Půjčka do výplaty je receptem na různé nečekané výdaje
21stoleti.cz
Půjčka do výplaty je receptem na různé nečekané výdaje
Máte před sebou výdaje, s nimiž jste nepočítali? Krátkodobá půjčka může být dobrým pomocníkem. Je velmi rychlá a věcná, neptá se na detaily z osobního života a dovede pomoci vždy efektivně. Lze se
Má v srdci místo jen pro Kolečka?
nasehvezdy.cz
Má v srdci místo jen pro Kolečka?
Ačkoli už uplynulo od rozchodu herečky ze seriálu ZOO Denisy Nesvačilová (32) a scenáristy Petra Kolečka (39) několik měsíců, podle informací od našeho anonymního zdroje ho stále nedostala z hlavy.
Carnegie Hall: Slavný chrám hudby se zrodí na moři
epochalnisvet.cz
Carnegie Hall: Slavný chrám hudby se zrodí na moři
Jestliže pro horolezce je vrcholem Mount Everest a operní pěvec sní o La Scale, interpret klasické i populární hudby má jako nejvyšší metu Carnegie Hall, magickou koncertní síň v New Yorku.  
Záhada pojmenování města Pelhřimov i rejdiště místních čarodějnic a krvelačných běsů
enigmaplus.cz
Záhada pojmenování města Pelhřimov i rejdiště místních čarodějnic a krvelačných běsů
Nejznámější pověst o vzniku Pelhřimova, města v kraji Vysočina, uvádí jako jeho zakladatele pražského biskupa Pelhřima. Tento biskup se vydal jako prostý poutník pěšky na cestu do Říma. V místě blízko
Třetí ročník Czech National Spirits Competition vyhodnocen
iluxus.cz
Třetí ročník Czech National Spirits Competition vyhodnocen
Slavnostní galavečer vyhlášení výsledků mezinárodní soutěže o nejlepší destilát a likér Czech National Spirits Competition 2023 proběhl v reprezentativních prostorech Strahovského kláštera v sobotu 2.
Moderní rezidence u rovníku
rezidenceonline.cz
Moderní rezidence u rovníku
Rezidence vznikla v rovníkovém Ekvádoru. Betonová stavba rozvržená do tvaru písmene T působí přes svou masivní konstrukci příjemně svěžím, elegantním a odlehčeným dojmem. Tři podlaží, tři obytná kř
Ukrajinský boršč s hovězím masem
tisicereceptu.cz
Ukrajinský boršč s hovězím masem
Věděli jste, že skvělý boršč je ve skutečnosti nikoliv ruskou, ale ukrajinskou specialitou! Je dokonce zapsán jako dědictví UNESCO. Můžete si jej připravit třeba tímto způsobem. Suroviny 200 g z
Vlastně jsem se znovu narodila
skutecnepribehy.cz
Vlastně jsem se znovu narodila
Už několik let se jen velmi obtížně pohybuji i s hůlkou. Snažím se proto být maximálně opatrná. Abych se nedostala do situace jako před třemi lety. S krátícím se dnem si chodím nakupovat raději už dopoledne. Také provoz v ulicích je bezpečnější. To jsem si aspoň myslela ještě před třemi lety, než mne z mého omylu vyvedla nadmíru nepříjemná událost. Vypnutá
Kokosové pusinky
tisicereceptu.cz
Kokosové pusinky
Lehoučké nadýchané cukroví bez mouky je jako stvořené pro zdravé mlsání. Potřebujete 1 hrnek strouhaného kokosu 1/4 hrnku medu 1/2 lžičky mandlového/vanilkového extraktu špetku mořské soli 3