Domů     Našel si mě kliďas a pohodář
Našel si mě kliďas a pohodář
9 minut čtení

Když se to všechno stalo, chodila jsem ještě na učňák. Nějak se to seběhlo tak, že jsem se učila na dámskou krejčovou.

Bylo to někdy v únoru a já právě měla po své tradiční chřipce, kterou si neodpustím v tuhle dobu nikdy, a šla jsem v té věci na kontrolu k naší doktorce.

Nevím, jak a proč se to stalo, ale tvrdím, že se mi musela zamotat po těch horečkách a antibiotikách hlava, protože jinak jsem obezřetná a na ulici se samozřejmě dívám vždycky na všechny strany, pokud se chystám přecházet.

Tentokrát jsem se ale – snad v zamyšlení, snad z odůvodnitelné nepozornosti, snad v následku té hloupé a čerstvě přestálé chřipky – nedívala napravo ani nalevo, jak by to mělo při přecházení být…a bum!

Málem jsem strčila hlavou do přijíždějícího poštovního auta. Dodnes nevím, jak jsem rychle reagovala já, jak řidič, a upřímně řečeno si dosud nedovedu ani vysvětlit to, že ještě pořád žiji.

Ale jak se zdá, bylo to daleko spíš díky pohotovosti a předvídavosti řidiče, který mě spatřil o něco dříve, než já uviděla to jeho auto naložené balíky Zlatých stránek. Bleskově odhadl, co asi provedu, že mu vstoupím do ulice přímo před kola.

Zaskřípěly brzdy a já jen úlekem ztuhla. Díky osudu nebylo právě náledí ani rozbředlý sníh a tak na suché vozovce řidič, který jel navíc relativně pomalu, prudce zastavil téměř na místě.

Vyběhl sice z kabiny jako střela, ale když viděl, že jsem nejen celá, ale dokonce i stojím pevně na svých rozklepaných nohou, vydechl si s úlevou a pak spustil. Ne však rozčileně, ba dokonce ani neřval a nevypadal, že by se nějak moc zlobil.

Naopak, jeho hlas mi zněl spíše až chlácholivě, jakoby ve snaze uklidnit mě, zjevně k smrti vyděšenou.

„To jsme tomu dali, slečno, co?“ prohodil směrem ke mně, celé zkoprnělé, vytáhlý kluk, tmavovlasý hubeňour s velikým kloboukem na hlavě a začal sbírat některé telefonní seznamy, které mu tím prudkým zabrzděním vypadly z auta.

Nejprve jsem na něj zírala neschopna pohybu, ale jen co mi šok dovolil, rychle jsem mu přiskočila na pomoc a s omluvou drmolenou pořád dokola také sbírala ty rozházené seznamy.

Myslela jsem, že budu muset hradit vzniklou škodu, ale štěstí stálo při mě ten den podruhé, protože vypadané a v mnoha případech dost poškozené seznamy nebyly nové, ale naopak staré stažené od lidí a určené do sběru.

Pomáhala jsem mu se sbíráním seznamů ze země, blekotala svou omluvu a on neodpovídal. Lidé se začali shromažďovat a já měla najednou chuť utéci a nenechat se trapně okukovat.

Avšak vydržela jsem a za pár minut bylo vše, co kvůli mně vypadlo na ulici, zpět v autě. Pak teprve se na mě řidič podíval. Nebyl to ale pohled zlý, pohoršený nebo vyčítavý. Jeho hlas zněl zase příjemně a já nabyla dojmu, že to musí být v životě ohromný kliďas.

A tak dřív než se se mnou rozloučil, podíval se na mě tak, jako by nemohl přijít na to, jestli mám sukni nebo kalhoty, a proto si mě pěkně v klidu zrentgenoval pohledem od paty k hlavě. Pak mi z ničeho nic dal své číslo mobilu se slovy:

„Až budete chtít zase někdy přecházet bez rozhlížení a já pojedu kolem, tak mi laskavě předem brnkněte, abych se na to měl čas připravit.“

A usmál se na mě. Trochu mi to jeho gesto vyrazilo dech. „V pořádku, klídek…“ Pokynul mi a při nastupování do kabiny vozu ještě dodal: „Jo a já jsem nějaký Jakub…“.

Usedl za volant, zabouchl dveře a pak, když už měl nastartováno, otevřel okénko a jakoby věcně mi oznámil: „Víte, že jste moc hezká? Víte to? Já myslím, že to určitě víte.

To vám už musel říci kdekdo, ale já vám to teď připomínám, protože by byla škoda, kdybyste na to z nějakých důvodů zapomněla. Třeba při přecházení ulice…“, zazubil se a odjel.

Byla jsem z něj celá tumpachová. Jako omámená. Bylo to jako zjevení prince uprostřed pohádky. A celou cestu k doktorce mi ten Jakub nemohl nějak vyprchat z hlavy. A to jsem zdaleka nebyla volná a dokonce jsem žila v představě, že jsem zamilovaná.

Měla jsem v té době přítele, jmenoval se Mirek. I on byl učeň, ale na jiné škole. Chodili jsme spolu už nějaký čas. Jak jsme se seznámili, není podstatné, podstatné je, že tu byl.

Já se ním scházela v přesvědčení, že jsem do něj zamilovaná, že je to ten pravý a – no dnes to vidím celé jinak – to vše vlastně jen proto, že všechny mé spolužačky už v té době někoho měly.

Sice jsem tak nějak podvědomě cítila, jako že s Mirkem to zas až tak moc zábava není, ale nepřemýšlela jsem o tom. Neřešila jsem, že jeho styl trávení volného času, a to i toho společného, spočíval v tom, že mě zatáhl do hospody.

Tam jsme při pivních řečech, navíc často i s jeho kamarády pili pivo a pak jsme se, nejednou spíš já jeho, vlekli domů. Na druhý den pak o mnohém z toho ani pořádně nevěděl.

Já to prostě nevnímala a brala to, jako by to ani jinak být nemělo a nemohlo… až do mého setkání s Jakubem. Samozřejmě, že jsem o Jakubovi nevěděla absolutně nic, ale to jeho charisma mě zasáhlo jako proud z nezakryté zásuvky: varovně, ale citelně.

A já najednou prohlédla. Konečně jsem uviděla toho svého Mirka zcela jinak. A v té chvíli jsem – i když k tomu nebyl jediný racionální důvod, začala uvažovat o Jakubovi – jako o pohádkovém princi na příslovečném bílém koni.

Naštěstí, jsem ale i přes to zůstala celkem při zemi. Bylo mi jasné, že na mě žádný Jakub nečeká ani náhodou, že celkem logicky nežije někde ve vzduchoprázdnu, že tudíž musí mít i nějakou svou lásku či být dokonce jinak vázán.

Jenže o to mi v té chvíli zas až tak moc nešlo. Mně šlo o mé zjištění, které do mě – na rozdíl od toho náklaďáku – bouchlo doopravdy a pevnou silou, že Mirek není tím pravým.

Chvíli sice ještě trvalo, než jsem se s ním definitivně rozešla. Tedy z mé strany mi stačil nejbližší večer s ním, ale z jeho strany to znamenalo ještě nějaké to doprošování se, divení a posílání SMS vzkazů.

Nakonec ale ten náš vztah zhasnul definitivně tím, že jsem se od Mirka dozvěděla, jak je se mnou nespokojený, protože jsem s ním za tu dobu, co spolu chodíme, ještě nic neměla. A proto se mnou končí. No, chtěl mít poslední slovo, měl ho mít.

Po rozchodu jsem sice cítila až moc velké prázdno v duši, ale i jiskérku naděje kdesi v srdci. Kdyby byl Jakub právě někde zaláskovaný, nedával by mi přece své číslo mobilu… To znělo logicky. A tak jsem se zatajeným dechem sebrala odvahu a zavolala mu.

Stačilo říct, že jsem ta, co mu vstupuje pod kola, až mu vypadnou z auta seznamy a on k mé nemalé radosti hnedka zareagoval. Opět měl ten povědomý, veselý a živý hlas, a akčně jsme si dohodli rande v cukrárně.

A první schůzkou všechno začalo… „Neumím žít nudný život a nic nedělat. Potřebuji, aby se každý den něco dělo.

Co ty na to, Jolano?“ zeptal se mě Jakub, když mě po naší první schůzce dovedl až k nám před dům a na rozloučenou mi u dveří do domu rozpačitě žmoulal ruku ve své. Já přitakala něco v tom smyslu, jako že takový model by mě také přitahoval…

A tak jsme spolu začali chodit.

Hodně času jsme trávili kulturou, v divadlech, protože Jakub měl řadu známých v různých avantgardních scénách, o kterých já ani nevěděla, na výstavy, protože se znal s mnoha mladými výtvarníky a do kina, aby nám neunikl žádný zajímavý film.

Příjemné mi bylo i to, že když divadlo či vernisáž skončily, a my vyšli na ulici, Jakub se ke mně otáčel s otázkou: „Neměla bys zájem ještě se někde stavět? Třeba na deci vína? Samozřejmě, pokud máš na něco chuť.

Ale jestli chceš jít domů, tak tě doprovodím a nebudu zdržovat.“ Vždy mi dal alternativu a já si skutečně – bez toho, že by se snad horšil nad jedním či druhým mým rozhodnutím – vybrala, zda se ten večer projdeme cestou domů, nebo si ještě půjdeme někam sednout.

A když jsme už někam zašli, tak opravdu zůstalo u té sklenky vína. Pokaždé mi dal na vybranou tak milým a nevtíravým hlasem, že ve mně vyvolal báječný pocit, jako že všechno vždy záleží jen a jen na nás obou, pro co se po domluvě rozhodneme.

No a teď mi povězte, která holka by po takovém pocitu svobody a možnosti spolurozhodnout odmítla jít si s ním sednout na onu slíbenou decku. Navíc jsem se při takovém posezení stále něco dozvídala a vůbec jsem se nenudila.

Prostě, něco naprosto odlišného, než schůzky a posezení s Mirkem, který se mě nikdy nezeptal na můj názor, ale jednoduše a hlavně pořád stejně, rozhodl: „Dnes jdeme na pivo, Joli. No, co stojíš? Hejháme se, hejbáme…“

Dodnes to slyším a dodnes nechápu, že mi to nevadilo a dnes jsem ráda, že jsem potkala Jakuba. Já fakt nevím, jak někteří kluci přemýšlejí a jak mluví.

Často to pak zní, jako když vás chtějí vzít židlí přes hlavu, a domnívají se, jak jsou přitom šíleně originální… Takže se nedivte, že jsem ráda, že mohu chodit s Jakubem a že … no … jednou nebyli naši doma a já ho pozvala dál.

Ale ne proto, aby se mnou jednou nemohl být nespokojený, protože jsem s ním ještě nic neměla, ale proto, že jsem strašně, ale strašně moc, té noci zatoužila po jeho rtech a jeho něžných dotecích…

Jolana (21), Praha

Související články
6 minut čtení
Zamilovala jsem se do černovlasého kluka, kterého jsem občas potkávala. Tajně, nikdo o tom nevěděl, on už vůbec ne. A měl holku. Moje sny o princi se nesplnily. Nebyla jsem ani dost hezká, ani dost zajímavá. Toužila jsem po dětech, po rodině, a to mladí muži zpravidla neradi slyší. A ještě ke všemu jsem se mizerně učila, a tak ode mě kluci nemohli ani opisovat. Beznadějně zamilovaná Vyuči
3 minuty čtení
Rozvod vás semele. Člověk se dlouho vzpamatovává a čeká, kdy se konečně z toho dna dostane. Já věřila tomu, že už zůstanu navždycky sama. Naštěstí si mě láska našla. Po rozvodu jsem spálila všechny mosty, dala sbohem milovanému městu a přátelům, z nichž mnozí ani opravdovými přáteli nebyli, prodala byt a koupila domeček na venkově. Sehnala jsem tu i práci v místní prodejničce a sama sobě řekla,
3 minuty čtení
Žila jsem už dlouho v nefunkčním manželství, ale stále jsem se nemohla odhodlat k rozvodu. To se stalo až po srazu se střední školou, kde jsem potkala svou dávnou lásku. Dvacet let jsme se s Mirkem neviděli. Setkali jsme až na jednom srazu se střední školou. Předtím jsme ani on, ani já na srazy nechodili, ale najednou, samozřejmě aniž jsme se domluvili, jsme se tu oba ocitli. Od začátku jsme
6 minut čtení
Otěhotněla jsem v jednadvaceti, budoucí tatínek utekl, a tak jsem vychovávala Marušku sama. Přehnaně jsem ji hlídala, aby nedopadla jako já. Zůstala jsem s dcerou sama. Otec mojí dcery práskl do bot, když jsem mu svěřila, že čekám miminko. Domnívala jsem se, že si radostně padneme do náruče, namísto toho sykl, jako by se škrábl o rezavý hřebík. Vyskočil z lavičky, jako by to byla horká plotna,
3 minuty čtení
Babička plakala, máma byla zoufalá a táta si otevřel lahev, když jsem je seznámila s Romanem. Byl to výstředně oblečený hudebník. Měla jsem potíže s rodiči, kteří stále nějak nemohli uvěřit, že mému nápadníkovi buší pod drsnou skořápkou srdce hodného a laskavého člověka. Babička z něj málem dostala šok. Předtím mi pořád říkali: „Holka nešťastná, tak už si rychle najdi nějakou vážnou známost.
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Třebíč: Město mnoha tváří
epochanacestach.cz
Třebíč: Město mnoha tváří
Malebné město Třebíč se rozprostírá uprostřed podhůří kopcovité krajiny Českomoravské vrchoviny. Třebíč mění svoji tvář po celý rok a nabízí vyžití v každém ročním období. Třebíčské památky lákají k návštěvě řadu turistů a jsou klenotem pro místní obyvatele. Jedinečnost třebíčských památek dokládá zápis baziliky sv. Prokopa a židovské čtvrti s židovským hřbitovem na Seznam světového kulturního a
Zahraniční inspirace pro zahradu
rezidenceonline.cz
Zahraniční inspirace pro zahradu
Světové nábytkářské firmy nabízejí kolekce stále luxusnější a nápaditější. Soustřeďují se především na movitou klientelu, která vyžaduje exkluzivní materiály, vypracované detaily, dokonalé řemeslo. K slavným designérům, jejichž produkty si můžete prohlédnout ve fotogalerii patří například Patricia Urquiola, Philippe Starck, Rodolfo Dordoni nebo Marcel Wanders. Exteriérový nábytek je k nerozeznání od kousků určených do interiéru. Díky současným
U přehrady jsem snila o své lásce
skutecnepribehy.cz
U přehrady jsem snila o své lásce
Zamilovala jsem se do černovlasého kluka, kterého jsem občas potkávala. Tajně, nikdo o tom nevěděl, on už vůbec ne. A měl holku. Moje sny o princi se nesplnily. Nebyla jsem ani dost hezká, ani dost zajímavá. Toužila jsem po dětech, po rodině, a to mladí muži zpravidla neradi slyší. A ještě ke všemu jsem se mizerně učila, a tak ode mě kluci nemohli ani opisovat.
Nejkrásnější výhled Coachelly: residence snů v srdci pouště
epochalnisvet.cz
Nejkrásnější výhled Coachelly: residence snů v srdci pouště
Ačkoliv bylo toto honosné sídlo vyhlášeno prestižním americkým magazínem Robb Report za nejluxusnější rezidenci už před více než patnácti lety, díky architektonickému mistrovství si stále drží svůj nadčasový půvab…Čím je tato nemovitost, kterou si nyní můžete pořídit za 59 milionů dolarů, tak výjimečná?   Kalifornské údolí Coachella je známé nejen stejnojmenným hudebním festivalem, který každoročně
Malta – perla Středomoří plná zázraků
nejsemsama.cz
Malta – perla Středomoří plná zázraků
Chutě se tady mísí s historickými příběhy, vůní moře a neodolatelnou středomořskou atmosférou, s lehkým vánkem, teplým vzduchem a všudypřítomným sluníčkem. Maltská republika, souostroví ve Středozemním moři, které tvoří ostrov Malta, Gozo a Comino, je nejmenší členskou zemí Evropské unie. Nejčastěji místní průvodci připomínají příběh Odyssea a nymfy Kalipso, ale památky na Maltě odkazují na všechna období, kterými prošla, tedy Féničanů, Řeků, Římanů, Kartaginců,
Nothing představuje Phone (3): Skutečná vlajková loď, která inspiruje vaši kreativitu
iluxus.cz
Nothing představuje Phone (3): Skutečná vlajková loď, která inspiruje vaši kreativitu
Společnost Nothing dnes představila Phone (3), svůj první skutečně vlajkový telefon. Phone (3) představuje odvážný nový pohled na osobní technologie – takový, který je radostný, výrazný a nezaměniteln
Loví Krbová na dětských hřištích chlapy?
nasehvezdy.cz
Loví Krbová na dětských hřištích chlapy?
V manželství herečky Ljuby Krbové (66) z nekonečného seriálu Ulice a spisovatele Ondřeje Neffa (79) to prý už delší dobu skřípe. Oblíbená herečka stále častěji uniká do práce a na cesty do exotickýc
Námluvy a svatba JFK a Jackie Bouvierové: Muž má mít v páru hlavní slovo
epochaplus.cz
Námluvy a svatba JFK a Jackie Bouvierové: Muž má mít v páru hlavní slovo
Krásná, chytrá a trochu plachá, přesně taková je v roce 1951 Jacqueline Lee Bouvierová. Přesto má 22letá dívka o svém životě už tehdy úplně jasno. Touží po tom se dobře vdát, založit velkou a šťastnou rodinu a užívat si luxusu, který jí život nabízí. Půvabná Jacqueline Lee Bouvierová (1929–1994) narazí na mladičkého Kongresmana Johna Fitzgeralda Kennedyho
Ludvík Klega riskoval život pro druhé
historyplus.cz
Ludvík Klega riskoval život pro druhé
Podílí se na organizaci zdravotní péče pro čs. legionáře. Během jejich ústupu přes Sibiř pomáhá sestavovat sanitní vlaky a zakládat kamenné nemocnice. Klega však není „pouze“ obětavý. Nejednou neváhá riskovat svůj život pro záchranu druhých… Když byl ještě chlapec, kvůli různým nemocem mu zemřeli otec a tři sourozenci. Nejspíš právě to byl důvod, proč se
3 záhadní primáti: Co o nich víme?
enigmaplus.cz
3 záhadní primáti: Co o nich víme?
Jejich popisy jsou si velmi podobné. Jako kdyby šlo o stejný živočišný druh či jinak příbuzná stvoření. Řeč je o bájných primátech, kteří jsou výrazně ochlupení a zpravidla dosahují na výšku přes dva
Cesty, jak udržet města obyvatelná
21stoleti.cz
Cesty, jak udržet města obyvatelná
Do roku 2050 vzroste světová populace na 9,8 miliardy, přičemž 70 % z těchto lidí bude žít ve městech a jejich nejbližším okolí. Aby to bylo možné, je potřeba hledat inovativní řešení a dostupné techn
Křupavá domácí pizza
tisicereceptu.cz
Křupavá domácí pizza
Oblohu na pizzu lze podle libosti měnit, a pokaždé si tak připravit chuťově jinou variantu. Upečete stejně tak dobrou pizzu jako ve vaší oblíbené pizzerii. Ingredience 10 g sušeného droždí 1 lž