Na loďce jsme dopluli k příjemné louce u lesa. Postavili jsme stan , abychom přespali. V noci nás ale vzbudil podivný zpěv. Nad pasekou se vznášela mlžná zjevení. Bylo to před dvaceti lety, já a manžel jsme byli nadšenými vodáky a také jsme se na jednom takovém výletě potkali. Vzali jsme se po třech letech a narodili se nám rychle za sebou dvě krásné děti. Když bylo staršímu tři a mladší necelé d

Život na vesnici jsem nesnášela. Proto jsem nebyla ani na jednom třídním srazu. Pozdě mi je líto, že některé spolužáky už nikdy neuvidím. Čas zpátky nevrátím. Hlavu jsem měla plnou snů a plánů, co všechno v životě dokážu. To byl pro mě největší motor k tomu se dobře učit a utéct do  Prahy. Vdala jsem se až kolem pětatřiceti a pořídila si jediné dítě se svým o patnáct let starším kolegou. Svou rod

Není to nic příjemného, a řekla bych, že pro psychicky slabé jedince je to traumatické. Já si na to ale zvykla. Mělo to své velké výhody. Nikdy jsem netušila, že bych mohla být magnetem pro duchy a že bych snad mohla v sobě nějakého mít. Jednoho ducha jsem ale v sobě nosila už od svých čtyř let. Dozvěděla jsem se to ve svých sedmnácti letech při návštěvě maminčiny známé, která dělala tajně seance

Myslím si, že dokážu vyjít s každým. Před časem jsem ale díky nové kolegyni zjistila, že to vždycky nejde. Musela jsem na ni použít pořádnou podpásovku. Když nastoupila Aneta k nám do kanceláře, vypadalo to, že perfektně zapadne. Už po měsíci jsem si ale všimla, že se za jejím kamarádským chováním skrývá plán, jak přehodit co nejvíc práce na ostatní. Když jí došlo, že jsem jí prokoukla, její přát

Na nemocné místo si přikládala kočku a do králíkáren přidávala morčata jako prevenci proti králičím nemocím. Její rady byly nad zlato. Prababička se jmenovala Emilka a byla věhlasnou babkou bylinkářkou, která znala nejen léčivky, ale i mnohé rady, jak si poradit s nemocí nebo dokonce s duchy. Pamatuji si, jak si nechala olizovat neohebné prsty psem Alíkem. Vždycky mi říkala: „Alenko, zvířátka n

Když se člověk napije, dokáže vymyslet velké hlouposti. Ta sázka byla ale vysoká a lákavá. Díky ní jsem měla málem na svědomí šťastné manželství. Prožívala jsem tehdy těžké období. Byla jsem tři roky rozvedená, dvě děti na krku a žádného pořádného chlapa v dohledu. Takže mi z té samoty a mateřských povinností, jak se lidově říká, hrabalo. Do toho jsem trpěla nedostatkem peněz a děti nepatřily k t

Po manželově smrti mi pomohla sestřenice. Nebýt jí, už nejspíš nejsem na světě. Od té doby, co umřel manžel, jsem "zobala" jeden prášek za druhým. Už jsem se začala bát, že budu na lécích závislá. Manžel byl o třicet let starší, ale nikdy bych nevěřila, že to takhle skončí. Onemocněl, pak už to šlo rychle. Rok poté, co mě opustil, jsem bez antidepresiv nedokázala ani vstát z postele. Vypadalo to,

Lidé mohou mít vnitřní vztah i na dálku a prožívat své smutky a radosti. S Leošem jsem se poprvé seznámila na střední škole. Chodil o ročník výš. Oslovil mě, pozval mě na rande a já souhlasila. Prožívala jsem s ním hezkou první lásku, která ale neměla moc dlouhé trvání. Leoš se totiž musel odstěhovat. Věděli jsme, co prožíváme! Než můj milý odjel, poprosil mě, jestli bychom spolu nemohli provés

Vydá-li se člověk dál od civilizace, neměl by podceňovat náhlé změny v přírodě. S Michalem, mým partnerem, kterého jsem si našla po rozvodu, jsme patřili spíše ke svátečním turistům. Mnohem bližší než příroda nám byly hrady a zámky. Na výlety jsme jezdili často, ale většinou jsme zůstávali ve městech. Proto mě jednoho dne překvapilo, když Michal navrhl dovolenou v horách. Jednoho podzimního dne j

Říká se, že člověk nemá dělat druhým to, co se mu samotnému nelíbí. Málokdo se tím řídí. Je špatné, když se sami dopustíme křivdy, která byla kdysi spáchaná na nás. A ještě horší je, že si to někdy bohužel uvědomíme pozdě. Slíbila jsem si, že budu jiná Moje manželství bylo celkem šťastné a bezproblémové, až na jednu věc. Nikdy jsem nenašla společnou řeč se svojí tchyní. Nesnášela mě od prvního