Radost vnoučatům měla přinést nová trampolína, kterou jsme postavili doprostřed zahrady. Skákání zlákalo i nás, prarodiče. Oba jsme skončili v nemocnici a po nás i zeť a dcera!
Vnoučata se u nás nudila, přestože jsme se jim snažili při každé jejich návštěvě vymyslet nějaký smysluplný program. Jenže, to co bavilo kdysi naše děti, byla pro vnoučata jen a jen nuda. Desetiletý vnuk jen vyvracel oči v sloup a osmiletá vnučka trpitelsky vzdychala. Nenadchlo je kino, natož nějaký pěší výlet.
Těšili jsme se na sportování
Mrzelo nás to, ale nakonec jsme přece jenom něco vymysleli. „A co kdybychom si pořídili pořádnou trampolínu?“ navrhnul můj manžel a mně se hned jeho nápad zalíbil. Hned jsem si umínila, že si také zaskákám! „Musíme ale koupit tu největší a s nejvyšší nosností, abychom si mohli taky užívat. Skákání je prý zdravé!“ odpověděla jsem mu nadšeně a on souhlasil. Trampolínu jsme umístili doprostřed zahrady a k ní ještě pořídili venkovní pingpongový stůl. Byl to takový okamžitý nápad, byl v obchodě vystavený hned vedle té trampolíny a nám se zalíbil. Hned jsme si s manželem naplánovali, že budeme denně hrát turnaje hned po snídani. Abychom se konečně začali trochu hýbat! Když k nám po týdnu vnoučata dorazila, čekalo na ně překvapení.
Spadla jsem přímo na nos
Hned se hnala k trampolíně, ale obě děti skončily, k našemu překvapení, u ping pongu. O trampolínu nejevily vůbec zájem! „No to mě podrž. Asi jim to skákání budu muset předvést!“ rozhořčila jsem se a hned se hnala skákat. Zpočátku to bylo skvělé, ale já jsem chtěla výš a výš. Pořádně jsem se odrazila a ouha! Spadla jsem na břicho a taky na nos. Hlavou mi projela obrovská bolest. Krev mi z nosu crčela jako z vodovodu a já se, asi tím úlekem nemohla hnout. Po chvíli jsem se přece jen dostala z trampolíny. Děti totiž dle mých instrukcí odběhly hledat svého dědu, aby mi pomohl, ale nějak dlouho se nevracely. Sedla jsem si do trávy a pevně si tiskla k nosu kapesník. V tom dorazil můj manžel a začal se mi smát. „No ty jsi dopadla. Počkej, já ti ukážu, jak se má správně skákat. Nastudoval jsem to na internetu!“
Manžel zůstal nehybný
Skočil jako nějaký mladík na trampolínu a začal se oběma nohama nerad odrážet. Rukama dělal pohyby, jako kdyby plaval. Skákal opravdu vysoko, ale skončil stejně jako já, jenže na zádech. Asi si vyrazil dech, protože na rozdíl ode mě nenaříkal. Jen tak nehybně ležel! „Adámku, pojď sem rychle!“ zakřičela jsme na vnuka. Ten dědou zatřásl a on jen zašeptal: „Nemohu se hýbat. Necítím nohy!“ Sanitka přijela skoro okamžitě, alespoň mi to tak připadalo. Odvezli nás oba. Nos jsem měla zlomený! Nezbývalo, než zavolat dceři a zeťovi, aby si přijeli děti. Když jsem jim vylíčila, co se nám stalo, hned mi vyčinili: „Vy snad nemáte vůbec rozum!“ konstatovala dcera a zeť si jen něco brblal pod vousy. V nemocnici si nás nechali. Manžel měl naštípnutý obratel a velký otok. Kvůli němu prý snad jen dočasně necítí nohy.
Dcera i zeť skončili v nemocnici taky
Já dostala na nos obvaz. Vypadala jsem jako klaun, jen místo červeného nosu jsem měla bílý. Asi za dvě hodiny stála u mojí postele dcera. Na ruce měla čerstvou sádru. Prý na ní spadla těžká kovová tyč. „Jaká tyč?“ ptala jsem se nechápavě. Ona se mě zahleděla jako na malé dítě a hned mi to vysvětlila: „No, mého muže jste hodně naštvali. Vzal si z domova nářadí a rozhodnul se tu vaši slavnou trampolínu rozebrat. Abyste už nemohli zlobit. Jak byl ale vzteklý, ty nosné tyče se na něho zbortili a pořádně ho bouchly do hlavy. Běžela jsem mu na pomoc, ale zakopla jsme o jednu z tyčí a ta druhá na mě spadla. Tak jsem se zlomenou rukou vezla svého Tondu do nemocnice, jestli nemá otřes mozku. A víš co? Má! A já čerstvou sádru…To jsme dopadli, viď?“
Místo skákání budeme grilovat
Netroufla jsem se v tu chvíli ani dceři podívat do očí. Vždyť ta velká trampolína byl můj nápad. Manžel by jinak koupil nějakou malou, jen pro děti… Moc jsem se styděla za to, co jsem způsobila. Ležela jsem v posteli tiše jako myška a přála si usnout. Zaspat ten hrozný den! Dcera chvíli mlčela, potom mě pohladila po ruce a navrhla smířlivě: „Víš co? Místo trampolíny si koupíme pořádný gril a budeme jen sedět a pochutnávat si na masíčku!“ Ten její nápad se mi moc líbil. Jen jsem měla trochu obavy, zda se při našem štěstí všichni nepopálíme nebo nezpůsobíme nějaký velký požár!
Alena P. (62), Pelhřimov
