Pokud v životě kráčíme špatným směrem, musí občas zasáhnout samo nebe. Vyšší síly mi pomohly tam, kde jsem to už sama nedokázala… Odmalička jsem hodně cílevědomá. Už ve škole jsem dřela a učila se dnem i nocí, abych byla ve všech předmětech nejlepší. A zůstalo mi to i do dospělosti. Jakmile jsem nastoupila do práce, hned od začátku jsem pracovala na tom, aby se moje kariéra rozvíjela. Dokud js

Od života jsem dostala pořádně naložíno. Snažím se to unést, ale dost často mi to nejde. Ještě před deseti minutami jsem si byla docela jistá, že se vše konečně obrací k lepšímu. Ale jen co se za mnou kamarádkou zavřely dveře mého bytu, opět v tom lítám. Strašlivé deprese, strach z toho, co bude dál, bolest, lítost, vztek, zoufalství. Jen těžko se tyto stavy popisují někomu, kdo to nezažil. Jenže

Nikdy by mě nenapadlo, jak trýznivé může být, když neznáte svou rodinnou minulost. Dlouho jsem s tím žila bez větších potíží, dokud neumřela mamka. Vlak ujíždí docela rychle krajinou. Koukám z okýnka a snažím se představit, jak to všechno bude, až dojedu do svého dnešního cíle. Bude tam na mě někdo v tom zcela cizím městě v cizí zemi čekat? Mám strach, jedu do neznáma. Ale také jsem plná očekáván

Koupili jsme dům, který jeho majitelka proklela. Všechny jeho obyvatele stíhalo neštěstí. Pomohl až mocný rituál a ochranný kruh. Ten dům se nachází v Sudetech. Na první pohled vypadá pěkně, má rozlehlou zahradu a malý sad. Je zasazen do malebné krajiny s překrásnou vyhlídkou na Doupovské hory. To stavení nás nadchlo na první pohled. Navíc i cena byla výhodná. Místní nás varovali S mladou

Být stále sama mě už nebavilo. Záviděla jsem kamarádkám, jaké mají hodné partnery a vůbec si jich neváží. Ani jedna z nich nebyla věrná. Rozhodla jsem se jednoho mužského ukrást. Toho nejhezčího! Měly jsme takovou partu ženských už hodně dlouho. Vlastně od střední školy. S přestávkami jsme se vždycky sešly na večeři, povyprávěly si všechny novinky o dětech, nemocech a milencích, a také stanovily

Rány, které jsem dostávala od života, přicházely postupně. Nejprve jsem se rozešla s Tadeášem. Přišlo to poměrně rychle a nečekaně. Jeden týden jsme ještě byli snad nejzamilovanější dvojice pod sluncem, další týden se v našem vztahu objevily mráčky, související s Tadeášovými problémy doma i v práci. Neměl na mě příliš náladu ani čas a já to nedokázala respektovat a dát najevo trpělivost. Zákon

Manželovo mrzoutství a sekýrování jsem snášela dlouhé roky. Teprve dcera mi otevřela oči a domluvila mi. Díky ní mohu být opět spokojená! Vdávala jsme se v osmnácti a nikdy nebyla manželovi nevěrná. Bohužel, to samé se o něm říct nedá. S tím, že je mi občas nevěrný, se ani nenamáhal tajit. Prý, mužští jsou lovci, s tím se nedá nic dělat! Myšlenky na rozvod mě sice napadaly, ale vždycky jsem je za

Zkouška na vysoké škole se blížila, když si dcera zlomila nohu a musela ležet v nemocnici. Měla už poslední termín a mně nezbylo nic jiného, že za ni poslat někoho jiného. Vždycky jsem vedla děti k samostatnosti. Nějaká protekce nebo úlevy neexistovaly. Příčilo se mi švindlovat! Moje nejstarší dcera byla navzdory všem svým průšvihům z mých dětí nejúspěšnější. Každý rok dostávala přidáno a nakonec

Dnes už jsem vdaná a mám dítě. Na svoji první velkou lásku, kterou ovlivnilo moje stěhování s rodiči do jiného města, ale dodnes vzpomínám… Poté, co jsem se tenkrát dozvěděla, že se budeme stěhovat do Brna, probrečela jsem celou noc. Přišlo to jako blesk z čistého nebe, třebaže jsem věděla, že se k tomu schyluje. Najednou mi v plné šíři došlo, že už se neuvidím s Radimem. Náš vztah od začátku n

Po třicítce prý chlapa už nepředěláte. Záleží ale na okolnostech, někdy se může změnit, i když mu táhne na šedesát. Jako můj Zdeněk. 
 Můj muž Zdeněk byl zvláštní případ už když jsme se seznámili. Já tenkrát pracovala jako účetní, on končil vysokou školu. Byl pěkný, ale takový ten nemluvný typ. Studoval na učitele matematiky a zeměpisu, lezl po horách, hrál šachy a sbíral známky. Samé zájmy, ke