Může to znít mrazivě a tajemně, ale někteří lidé mohou mít opravdu smůlu na konkrétní číslo…
Než jsem poznala Vaška, svého budoucího manžela, nebyla jsem nikdy pověrčivá. Teprve jeho osud mě to naučil. Nebál se pátku třináctého, úplňku ani černých koček přes cestu. Žádné takové obvyklé věci, kterých se lidé obávají.
Jeho celoživotním strašákem bylo jedno číslo – osmnáct. A osud ukázal, že to byl strašák oprávněný.
Odmítl mít svatbu osmnáctého!
Poprvé jsem se s Vaškovým strachem z tohoto čísla setkala, když jsme vybírali datum svatby. Já jsem z různých důvodů navrhovala právě osmnáctý srpen, ale on začal hned protestovat.
Později mi vysvětlil, že osmnáctého je špatné datum, protože mu přináší jen smůlu. Jeho maminka zemřela osmnáctého listopadu, jeho starší bratr se zabil na motorce osmnáctého června. Uvedl ještě spoustu dalších případů, kdy mu v tento den štěstí nepřálo.
Mimo jiné neudělal na první pokus maturitu. Nechtěla jsem Vaškovi říkat, že to byly nejspíš jen náhody a přijala jsem jeho pověru za svoji. Jenže pak přišly další události, které ji potvrzovaly.
Pokračovalo to i v manželství
O první dítě jsme přišli, když jsem nečekaně potratila. Bylo to osmnáctého února. Vaškovi později zemřel i otec. Nemusím asi dodávat, jaká číslovka byla tehdy v kalendáři.
A osmnáctého, tentokrát března, bylo i tehdy, když si Vašek způsobil těžký úraz s celoživotními následky. To už byl ale, stejně jako já, ve zralém věku. A v té době jsem prokletí jedničky a osmičky už věřila také.
Měli jsme dvě děti, ale když přišel čas a plánovaly své svatby, varovali jsme je a oni to vzali vážně. Stejně to nezabránilo tomu, aby se pak osmnáctého dcera nerozvedla. Na zeťovu nevěru přišla, jak jinak, osmnáctého.
Ve svých osmapadesáti letech šel Vašek na lékařské vyšetření, kde mu odhalili zhoubný nádor. To bylo osmnáctého ledna. Za rok a půl, osmnáctého července, zemřel.
Nevím, čím to bylo, že jednoho člověka takhle děsivě pronásledovalo jedno číslo, ale já to spojení jedničky s osmičkou dodnes nenávidím!
Marta (60), Jihlava
