Když jsem si před několika lety nahmatala na prsu malou bulku, netušila jsem, jaké trápení mě čeká. Věci nabraly rychlý spád a já neměla čas se bát.... Nezpanikařila jsem a věřila pevně, že se jedná o tukovou bouličku. Dcera přesto zavolala svému známému lékaři a už druhý den jsem podstoupila vyšetření, která bohužel odhalila zhoubný nádor. Neměla jsem čas se ani bát, protože už dva dny po sdělen

Pod podlahou starého domu jsme hledali schované poklady. Narazili jsme tak na lidskou kostru. Vzápětí se na nás vrhl mlžný cár. S kamarády jsme ve starém opuštěném domě v Sudetech prolezli snad všechno. Nejvíce spadeno jsme měli na obrovskou místnost s pobořeným krbem v prvním patře, v němž byla díra. Lákala nás a provokovala k tomu ji zkoumat. Spustili jsme se pod podlahu, a tam se dalo jen pla

Život je nevyzpytatelný a skutečně platí, že když zavře jedny dveře, otevřou se jiné. Jen na to musíte být připravení. A to všichni vždy nebývají. 
 Začalo to celkem nenápadně. Jako bychom si neměli co říct. Manžel trávil víc času s kamarády, já zase s kamarádkami. Pak mě podvedl. Moc mě to bolelo a taky jsem na něj byla příšerně naštvaná. Ale nedokázala jsem si představit, že bych od něj odešl

Byla jsem zaslepená mateřskou láskou. Nebyla jsem schopná vnímat, jak moc nám syn ubližuje. Až jsem nakonec přece jen našla sílu ho vyhodit. Mám syna, kterému je dvacet osm let. Když se napije, má tendenci ubližovat slabším. Žil s družkou čtyři roky, neustále ale terorizoval její dceru z předešlého manželství. Nakonec ho družka nechala vyhodit, zbitá do modra, policií. Pak se nastěhoval k nám a t

Se sestrou jsme naprosto rozdílné povahy. Iveta byla vždycky divoká, vášnivá a nespoutaná, zatímco já jsem vysloveně rodinný typ. A právě to se mi vymstilo… Jsem třináct let vdaná a s manželem Frantou jsme se před sedmi lety přestěhovali do domku, který z velké části přestavěl za pomoci svého bratra a otce. I já jsem se na tom našem vysněném domku nadřela jako mezek. Byl to náš velký sen, na kter

Ztráta milovaného manžela drtila moje srdce. Nemohla jsem přestat truchlit. Až mě náhoda přivedla na hrad, který mé černé myšlenky jako zázrakem zapudil. Můj Jáchym byl nejlepší muž a člověk, jakého jsem v životě potkala. Jeho smrt mi vzala všechno. Najednou jsem to nebyla já. Ztratila jsem pevnou půdu pod nohama a nemohla se nadechnout. Marně se mi snažili pomoci přátelé, rodina i děti. Potácela

Dlouho jsem hledala zaměstnání. Byla jsem jako začarovaná, nikde mě nechtěli. Být závislí na jednom platu v rodině se dvěma dětmi mě dohánělo k zoufalství. Z marného hledání práce jsem se propadla do deprese. Kdo to nezažil, těžko dokáže pochopit, čím„nezaměstnatelný“ člověk prochází. Jak hledáte, chodíte na pohovory, a nakonec jim nestojíte ani za to, aby vám zavolali, že vás nechtějí… Půl roku

Už v pubertě jsem četla zamilované romány a s oblibou sledovala všemožné romantické filmy. Vždy jsem si říkala: „Tohle se v reálném životě prostě stát nemůže.“ Ale opak byl pravdou. Jako náctiletá jsem na lásku moc štěstí neměla. Zatímco moje kamarádky a spolužačky si našly ideálního přítele a měly dlouhodobé vztahy, já jsem zkrátka na kluka, který by splňoval všechny moje požadavky, ne a ne natr

Poklidný dům, kde bydlíme s manželem 30 let, se stal během několika týdnů válečnou zónou. Lidé, kteří se nastěhovali, nám dělají ze života peklo. Do domu jsme se nastěhovali jako mladí manželé už dávno, vychovali v něm dvě děti a těšili se, že zde také dožijeme. Se sousedy jsme se dobře znali. Byli to samí skvělí lidé, s mnohými jsme se sblížili a brali je jako přátele. Vycházeli jsme dobře i s r

Nemohu se léta vyrovnat s tím, že odešel můj chytrý a úspěšný syn. Dlouho jsem se proto chovala ke své dceři nemožně a trápila jí. Najdeme k sobě někdy cestu? Mému Honzíkovi bylo sedmnáct. Než onemocněl, byl to kluk plný energie, který vnášel dobrou náladu, kamkoli přišel. Pak začal být unavený a občas i hodně vyčerpaný, ale přičítali jsme to jeho sportovním aktivitám a taky škole. První ročník g