Zdálo se, že to je jen velmi povedená realistická malba. Běda ale každému, kdo v tom sklípku zůstal po půlnoci. Je to šermíři a milovníky historie oblíbený podnik v Praze, kde se to podle pověstí podzemními chodbami jen hemží. Několika schůdky se dostanete do jiného světa. Klenby, bytelné stoly a židle jako ze Středověku a na stěnách torza rytířských zbrojí a štíty s erby. Nejzajímavější částí po

Naše Jana má dvě děti. První všichni milují, druhé jim je na obtíž. Udělala jsem chybu, když jsem dceři radila, že manželství zachrání druhým dítětem. S Reném se naše Jana brala před sedmnácti lety. Pocházela z vesnice, byli jsme takoví normální, obyčejní lidé. Měli jsme malý domek se zahrádkou, Jana byla prostřední ze tří dětí, měla staršího bratra a mladší sestru. Celé dětství mi pomáhala a by

Ženil jsem se z lásky. Po letech se ale z milé a krásné princezny vyklubala hádavá čarodějnice, která se nestydí zatahovat do našich sporů děti a dokonce i vnuky. Svou ženu jsem si bral před třiceti lety, bylo mi téměř třicet let, jí o sedm let méně. Brát jsme se „nemuseli“, dcera se nám narodila dva roky po svatbě. Po ní se narodil syn, kterému je dnes pětadvacet. Obě děti už mají svou rodinu,

Všichni rodiče se chtějí postarat o své děti. Vidět své dítě ale bezmocné, to ani sebelepší péče není schopná napravit. Že bude naše Míša jedináček, to nám bylo bohužel jasné už když jsem jí čekala. Měla jsem zdravotní problémy, které znamenaly, že i když se mi podaří dítě donosit, na další budeme muset zapomenout. Nakonec jsem po porodu přišla o dělohu. Míša byla chytrá, hezká a ostatní děti j

Levné ubytování, výborná kuchyně a příjemná obsluha nás čekaly ve starém statku na samotě u lesa. Nocleh se ale proměnil v děsivou noční můru. Moje dcera dokáže vycítit nebezpečí, napojuje se na lidi, které má ráda, a vnímá věci, které druzí necítí. První moje vzpomínka na tuto její schopnost se váže k Vrchlabí. Jezdily jsme tehdy spolu v místech, kde lišky dávají dobrou noc, až jsme zabloudily.

Celý život u mě rozum vítězil nad srdcem. Zakolísala jsem jen jednou, je to už dvacet let, ale ustála jsem to. Teď podruhé, to už se mi ale stalo osudným. Je mi 42 let, jsem úspěšná v práci, mám dvě úžasné děti a hodného manžela, citově jsem ale na dně. Ve stejné situaci jsem byla už před mnoha lety, ale tenkrát jsem byla ještě mladá a plná ideálů a předsevzetí. Navíc za mě rozhodli rodiče a já

Osud mi nadělil syny, proto jsem se těšila, jak si budu rozumět se snachami. Že mi nahradí dceru. Opak je pravdou. Vybrali si synové špatně, nebo je chyba ve mně? S manželem jsme vždy chtěli aspoň dvě děti, nejlépe syna a dceru. Dvě děti máme, ale oba jsou synové. Doufala jsem, že jednou mi jejich partnerky alespoň částečně dcery nahradí. Synové jsou ženatí a ani jedna z jejich žen se „nepovedla“

Honzův vztah ke mně mi sice imponuje, poslední dobou ale začínám mít obavy, že to přehání. Určitě to vadí jeho přítelkyni. Bojím se, že nám zůstane na krku. Můj jediný syn byl vždycky moc hodný, tichý, slušný, mluví jen spisovně. S manželem jsme si říkali, že jsme ho dobře vychovali. Byli jsme rádi, že od nás po škole, když začal pracovat a osamostatnil se, nikterak nepospíchal. Užívali jsme si k

Bylo mi teprve šestnáct let. Tatínek měl cholerickou povahu a nechtěl mě nikam pouštět. Dokonce mi zakázal i chodit do tanečních, protože je tam moc kluků, a to by nedělalo dobrotu. "Nikam!" zařval otec. Táta nebyl klidný člověk. Měl zlaté srdce, ale horkou hlavu. "Kolik ti je let?" Byla to řečnická otázka, na kterou nebylo třeba odpovídat. Oba jsme věděli, kolik mi je let. "V šestnácti," řval o

Byla ještě zima, za okny mráz, začínala sněhová vánice. Po obloze se valila mračna a pomalu zakrývala měsíc. Postavila jsem za okno několik hořících svíček, po vzoru našich předků. Pak někdo zazvonil. Cikánka mi kdysi, před mnoha a mnoha lety, předpověděla, že láska si mě najde na Hromnice. Tehdy jsem byla mladá a moc mě to zaujalo, i když nám ve škole vykládali, že pověry jsou nesmysl a nábožens