Ve svých třiceti letech jsem si uvědomila jednu nepříjemnou věc: až moc času jsem doposud věnovala své profesi a své kariéře. Na lásku nezůstal skoro žádný… Jednoho večera mi zavolala kamarádka z dětství. Potřebovala si někomu vylít srdce, protože se rozváděla. Vyslechla jsem ji, pokusila se jí dodat vnitřní sílu a pak mi došlo, že nic víc pro ni udělat nemůžu – sama jsem zkušeností z dlouhodo

S temnými silami by si lidé vůbec neměli zahrávat. Pokud to z nějakých důvodů riskují, hrozí, že přijdou o část svého já! Se svojí kamarádkou Kamilou jsem se delší dobu neviděla. Byla jsem docela překvapená, když mi jednoho dne zavolala. Sešly jsme se v kavárně, abychom probraly, co je nového. Tím, co mi Kamila vyprávěla, mě překvapila ještě víc. Myslela jsem si do té doby, že je to rozumná a stř

Na vlastní oči jsem se přesvědčila, že člověk může žít celá léta v nevědomosti a důležitou věc zjistí až ve zralém věku. A potom prožije naprostý šok! Měla jsem celkem šťastné dětství. Byla jsem jedináček, takže mi rodiče věnovali všechnu svoji péči, doslova mě rozmazlovali. Dostala jsem se na školu, kterou jsem si přála, našla si dobrou práci, pak i skvělého životního partnera, se kterým jsem do

Bylo mi osmnáct pryč a chtěla jsem se vdávat. Měla jsem k tomu i partnera, kterého jsem milovala. Jedinou překážkou byl můj táta! Kdykoliv se setkám s novými lidmi a vypráví se historky, které jsme kdo prožil, dávám k lepšímu tu ze svého mládí. Týkala se svatby a dnes mi přijde legrační, i když tenkrát mi moc do smíchu nebylo. Málem jsem se totiž nevdala. Využila jsem služební cesty Tomáš, kter

Člověk, kterému nevychází jeho životní plány, se může mstít na druhých lidech. Třeba i tím, že uvalí kletbu na nějaký předmět! Než si mě můj manžel vzal za ženu, nechal mi udělat hezký přívěšek. Měl tvar srdce a bylo v něm vyryto písmeno J, prý podle mého křestního jména Jarmila. Nevěděla jsem, že nešlo o upřímný dárek z lásky. Ten přívěšek byl poznamenaný a přinesl mi samé utrpení. Písmeno patř

Lidské tragédie bývají někdy natolik silné, že po sobě nechávají podivné stopy ještě dlouho po tom, co k nim došlo! Moje sestřenice Dana se krátce před padesátkou rozvedla. Syna už měla dospělého a v zahraničí. S manželem se vypořádala, společný byt prodali a Dana si hledala pro sebe něco menšího. Našla si byt v nejvyšším patře starého činžovního domu. Požádala mě o pomoc se stěhováním. Byt vypad

Ve chvíli, kdy jsem se dozvěděla, že mi moje drahá polovička zahýbá, jsem potlačila vztek a vymyslela jsem si na něho tvrdou pomstu! O věrnosti chlapů jsem si nikdy nedělala romantické iluze. Brala jsem to tak, že co oko nevidí, to srdce nebolí. Pokud se Štěpán, můj muž během dvaceti let manželství někde „zapomněl“, já jsem se o tom nedozvěděla. Sama jsem měla svědomí čisté, i když jsem málem upa

Myslela jsem si, že syn našel své životní štěstí. Stačil jediný den a všechno bylo úplně jinak. Životy nás všech se brutálně změnily! Můj syn Honza se oženil mladý, krátce po skončení vysoké školy. Vzal si svoji první lásku Elišku. Rodina ji přijala s otevřenou náručí, protože to byla hodná a pracovitá dívka. Měli harmonické a vzorné manželství. Přáli si dítě, ale Eliška nemohla dlouho otěhotnět.

Podařilo se mi najít muže, se kterým jsem chtěla po smrti svého manžela strávit zbytek života. On se ale nedokázal vyrovnat se závislostí své dcery. Ovdověla jsem poměrně mladá, bylo mi teprve čtyřicet let. Myslela jsem si, že už nikoho nenajdu. Měla jsem dvě dospívající děti a tak jsem věnovala všechnu péči jim. Dlouho jsem se odhodlávala k nějakému novému vztahu. Žádný z mužů se ale nemohl v mý

Může to znít mrazivě a tajemně, ale někteří lidé mohou mít opravdu smůlu na konkrétní číslo...  Než jsem poznala Vaška, svého budoucího manžela, nebyla jsem nikdy pověrčivá. Teprve jeho osud mě to naučil. Nebál se pátku třináctého, úplňku ani černých koček přes cestu. Žádné takové obvyklé věci, kterých se lidé obávají. Jeho celoživotním strašákem bylo jedno číslo - osmnáct. A osud ukázal, že to