Anděl strážný mi zachránil život, abych se mohla potkat se svou ztracenou životní láskou, která ovdověla a potřebovala moji pomoc. Před deseti lety, v roce 2010, jsem prožila za sebou dvě události, které byly opravdu velmi podivné. Přesvědčily mě o existenci věcí mezi nebem a zemí a hlavně o andělech strážných, kteří nad námi bdí. Nemohla jsem vstát První z příběhů začal obyčejným setkání

Jen dva roky před důchodem jsem přišla o práci a byla úplně zoufalá. Potom jsem získala jinou a nemohla uvěřit, jak mě baví. Ztráta zaměstnání byla pro lepší než výhra v loterii! Nebylo to nic neobvyklého, co by se nestalo spoustě lidem. Můj podnik, kde jsem pracovala skoro dvacet let, prostě ukončil činnost a nás, zaměstnance, propustil. Dostali jsme sice odstupné, ale ten pocit, že člověk nikam

I když dlouhou dobu již žiji sama, nikdy jsem se osamělá necítila. Dokázala jsem se vždy nějak zabavit, být v centru dění. Pak ale přišel ten virus a s ním i obrovský šok. Ještě teď si vzpomínám na ten první den, kdy jsem se odvážila na ulici se šálou omotanou kolem obličeje. Byl všední den, něco málo po sedmé. Tou dobou tady bývá u nás ve městě dost rušno. Lidé spěchají do práce, někteří na ná

Postavení planet může ukázat hrozbu, před kterou je ale možné se ochránit. Dala jsem na radu svého kamaráda a zachránila jsem si život. Ačkoli jsem se sama moc o astrologii nikdy nijak zvlášť nezajímala, měla jsem jednoho dávného kamaráda, který touto esoterickou disciplínou přímo žil. Už odmalička byl horoskopy a numerologií fascinován a pokaždé, když jsme se viděli, snažil se mi vnucovat něja

Stále jsem jen sledovala televizi, četla si nebo pracovala na zahradě. Když přišel manžel s nápadem, že od základu změníme svůj život, myslela jsem, že se zbláznil! Naše příjmy stačily jen na obyčejný běžný život. Občas nějaké to kino a v létě týden v chatce. Už mnoho let na stejném místě u rybníka. Ne, že by tam nebylo hezky, ale ten stereotyp byl už téměř ubíjející. Stejný správce, stejné menu

Nemohu projít okolo schránky, aniž bych se do ní nepodívala a nezjistila, co v ní je. Jsem na to vybavená! Musím vědět, co si lidé píšou a znám všechna jejich tajemství! Už jako malá jsem byla moc zvědavá. O všem jsem musela vědět, na každém jsem vyzvídala a taky všechny pozorovala. Občas to bylo lidem nepříjemné. Hlavně mojí starší sestře. „Ty malá šmejdilko, ty fízle mrňavej!“ křičela na mě vžd

Moje třetí těhotenství přišlo nečekaně a neplánovaně, když mi bylo třicet šest. Měla jsem klidné a harmonické manželství, třebaže naše životní situace nebyla zrovna růžová. Měli jsme dvanáctiletou dceru a desetiletého syna. Já jsem zrovna pracovala, zatímco Ivan, můj manžel, už čtvrt roku marně hledal zaměstnání. To se samozřejmě odráželo v rodinném rozpočtu. Ale vždy jsme drželi při sobě. Kdy

Stále po mě někdo něco chtěl a všem jsem dělala služku. Jediným řešením bylo hrát nemocnou. Každý mě politoval a já nemusela vůbec nic! Uklidit, vyprat, jít do práce, uvařit, pohlídat vnoučata a ještě se na všechny tvářit mile. Už mě to přestávalo bavit! Ne, že bych neměla svoji rozvětvenou rodinu ráda, ale všeho moc škodí. Nevím, proč si dospělé děti myslí, že jedinou radostí jejich rodičů je hl

Všechny svoje tajnosti a podvůdky jsem svěřovala deníku. Potom ho našel manžel a chystal se požádat o rozvod. Dalo mi hodně práce ho přesvědčit, že se pokouším napsat román! Všechno, co by se dalo o mém dlouholetém manželství říct, by se dalo shrnout do jediného slova: nuda. Manžel byl hodný, chápající, laskavý a dokonce i docela pohledný. Měl jednu, jedinou vadu. Byl strašně nudný! Asi bych měla

Ve svých třiceti letech jsem si uvědomila jednu nepříjemnou věc: až moc času jsem doposud věnovala své profesi a své kariéře. Na lásku nezůstal skoro žádný… Jednoho večera mi zavolala kamarádka z dětství. Potřebovala si někomu vylít srdce, protože se rozváděla. Vyslechla jsem ji, pokusila se jí dodat vnitřní sílu a pak mi došlo, že nic víc pro ni udělat nemůžu – sama jsem zkušeností z dlouhodo