Mít dvojče, které je vám k nerozeznání podobné, není žádný med. Jak já jsem na to svoje dvojče žárlila! Byly jsme se sestrou dvojčata k nerozeznání. Od útlého dětství mě to zneklidňovalo, v pubertě pak přímo znechucovalo. Lidé si nás pletli, všude, kam jsme vešly, jsme vzbuzovaly nežádoucí pozornost. Vůbec je divné, když jste na světě dvakrát, vzbuzuje to nejistotu a deprese. Už na základní škole

Pokaždé, když jsem svůj záhadný příběh někomu vyprávěla, setkala jsem se s nedůvěrou nebo i s výsměchem. Nejčastěji mi lidé říkali, že se mi to celé nejspíš jenom zdálo… Někteří podotýkali i něco v tom smyslu, jestli jsem náhodou něco nepila. Toto nařčení se mě obzvláště dotklo, protože jsem celoživotní abstinentka. A poznámky typu, že mám až příliš velkou fantazii, také nebyly na místě. Výmysl

Zamilovala jsem se do kolegy z práce. Milovala jsem ho tajně, nikomu jsem to neprozradila, tím méně jemu. Hned na úvod bych chtěla zmínit, že se to stalo, když mi bylo sedmadvacet a nastoupila jsem do svého prvního zaměstnání. Byla jsem asistentkou v právnické firmě a jeden ze společníků firmy byl vážně krasavec. Byl urostlý, o několik let starší než já, měl charisma, choval se jako pravý džen

Ráda si pohrávám s kyvadlem a vykládací karty mi také dělají často společnost. Občas za mnou někdo přijde pro radu. Hledání zatoulaných zvířat není výjimkou. Pro mě je velmi obtížné vyprávět nebo psát veselé příhody, protože se jako lidová léčitelka a kartářka denně setkávám spíše s bolestí, starostmi a lidským utrpením. Rozdávat úsměv, pohodu a laskavé slovo, které hřeje, je mým posláním. Každý

Je skutečně možné, aby někdo z vaší dlaně předpověděl vaši budoucnost a řekl, co vás čeká? Já, s odstupem několika let, musím potvrdit, že ano. Nikdy jsem netoužila po tom, znát svoji budoucnost. Chtěla jsem se nechat životem překvapit. Jenže kamarádky Jana a Pavla to měly jinak. Zajímaly se o numerologii, výklady z karet i čtení z ruky. Ještě když jsme byly na střední, lanařily mě, abych s nim

Po smrti otce se moje dětství změnilo v horor. A následky si z té doby nesu dodnes. Jediné, co mě drží nad vodou, je moje dcera. Marika se na mě usmála. „Mami, to bude dobrý.“ Pohladila mě po hlavě a podala hrnek čaje s brčkem. Nesnáším nemocnice. A tady už jsem ležela skoro týden. Obyčejná uskřípnutá kýla. Ale musela jsem se tvářit statečně. Hlavně před dcerou. Ta měla o mém úrazu naprosto jasno

Dcera si nechala udělat plastiku. Hanka se sebou nebyla spokojená. Po dvou dětech se její dříve ploché břicho už nikdy nevrátilo. Stehna nebyla tak pevná jako ve dvaceti, když byla na vrcholu své atletické kariéry. A čím byla starší, tím víc řešila své tělo. Přišla mi jako posedlá sama sebou. S kolegyněmi z práce se hecovaly. Která víc a rychleji zhubne. Když mi o tom vyprávěla, podivovala jsem

Zhruba od svých patnácti let jsem se stylizovala do role rebelky. Naši to se mnou neměli lehké. Bouřila jsem se v podstatě proti čemukoli. Ne že bych měla tak vyhraněné názory, prostě se mi líbilo být za každou cenu v opozici. Když oni řekli „a“, já jsem řekla „b“ a naopak. Stejné to bylo i s kamarádkami. Chtěla jsem, aby bylo vždycky po mém, za každou cenu – a tak jsem pár opravdu dobrých kamará

Našla jsem návod v knize, jak probudit vzpomínky z minulého života. Musela jsem si ho vyzkoušet. Nikomu bych to ale nedoporučovala. Vzpomínka na mou smrt byla děsivá. Po přečtení knihy R. A. Moodyho jsem se začala zajímat o převtělování. Jelikož byl v jejím závěru uveden návod na autosugesci, neváhala jsem ji na vlastní kůži vyzkoušet. Asi ve čtyři hodiny odpoledne jsem tehdy uvolněně ulehla na p

Neměla jsem šťastný život. Světlem mého života se na stará kolena stala až moje vnučka Alenka. Rády jsme spolu chodily na procházky a sbíraly kamínky. Jednoho dne vnučka ale našla mnohem víc. Celý život mě provázela smůla. Dětství jsem měla těžké bez maminky, manželství se mi nevyvedlo a peníze se mě nedržely. Po odchodu manžela jsem žila dlouho s dětmi sama a poté, co odešly z domova i ony, jsem