Začalo to pozváním na kafe

Total
0
Shares

Zamilovala jsem se do kolegy z práce. Milovala jsem ho tajně, nikomu jsem to neprozradila, tím méně jemu.

Hned na úvod bych chtěla zmínit, že se to stalo, když mi bylo sedmadvacet a nastoupila jsem do svého prvního zaměstnání. Byla jsem asistentkou v právnické firmě a jeden ze společníků firmy byl vážně krasavec. Byl urostlý, o několik let starší než já, měl charisma, choval se jako pravý džentlmen. Jenže já jsem byla velice ostýchavá, navíc jsem nebyla kdovíjaká fešanda, a scházela mi patřičná suverenita. Nikdy jsem nebyla taková ta koketující holka, která balí muže na sladké řečičky a mrkající řasy. Byla jsem spíše tichá a neprůbojná. Prostě takový ten introvertní typ, za kterým se muži zpravidla neohlížejí.

Rozuměli jsme si

Když jsem nastoupila do oné firmy, Luboš mě úplně okouzlil a já se do něj bezhlavě zamilovala Tajně. Nikdo to nevěděl, on už vůbec ne. Pracovali jsme ve stejné kanceláři a odvažuji se tvrdit, že i já jsem mu byla sympatická. Docela hezky jsme spolu vycházeli, usmívali jsme se na sebe, občas jsme i zažertovali. Domnívala jsem se, že to je asi tak všechno, že se to nikam dál neposune. Byli jsme zkrátka kolegové, kteří spolu dobře vycházejí.

Ženy ho obletovaly

Luboš byl o dvanáct let starší než já a točilo se kolem něho mnoho žen. Všimla jsem si například, že se po práci často schází s jednou vysokou blondýnkou, která na něj čekávala na recepci. Pokaždé, když jsem viděla, jak spolu někam vyrážejí, měla jsem po náladě. Žárlivost mě sžírala a nejraději bych tu bloncku popadla za pačesy a odtáhla od Luboše pryč. V duchu jsem jí nadávala, ale to bylo asi tak všechno, co jsem mohla udělat. Chodil s ní pár měsíců, a pak ji vystřídala jiná. Po očku jsem Luboše v práci pozorovala a někdy mi připadalo, že ačkoli je šarmantní, úspěšný a ženami obletovaný, tak že není v životě tak docela šťastný. Také jsem, často i bezděky, zaslechla, jak mluví s kolegy o svých vztazích. Svěřoval se jim a stěžoval si. Říkal třeba: „Zase to nevyšlo. Byl to omyl.“, nebo: „Vyklubala se z ní zlatokopka. Jak to, že jsem si toho, že jde jen po penězích, nevšiml dřív?“, a tak podobně.

Společné obědy

Jednou jsem šla před budovu na cigárko. Luboš už tam byl a zuřivě popotahoval z cigarety. Připadal mi takový smutný. Nikdy jsme spolu důvěrně nemluvili, přesto jsem to tentokrát nevydržela a zeptala se, co ho trápí. Povzdychl si a odpověděl, že se asi nikdy neožení, že má prý na ženy smůlu. Soucítícím hlasem jsem řekla, že je mi to líto a že mu rozumím. Pak jsem sebrala všechnu svoji odvahu a zeptala se ho, jestli by nešel na kafe. Usmál se na mě a řekl. „Proč ne? Rád.“ Od té doby jsme spolu na kafe chodili pravidelně. Pak přibyly i obědy a nakonec i pozvání na večeři. Uplynuly dva měsíce a stal se z nás pár. Dnes jsme spolu už přes dvacet let, máme dvě děti a jsme spolu nesmírně šťastní.

Jana P. (50), Opava

Také se vám může líbit

Osudové náhody

Dlouho jsem nemohla najít toho pravého. Nejspíš to bylo tím, že nevypadám zrovna jako modelka. Chlapi se o mě nikdy moc nezajímali a tak jsem sama hledala na tom nejméně…
Zobrazit

Zamilovaní superhrdinové

Nejsem klasická holka. I když mám v práci vysokou a zodpovědnou pozici, v soukromí se ubírám do svého oblíbeného světa fantasy. Světa hobitů, elfů, ale taky komiksových superhrdinů a postav…
Zobrazit