Domů     Prožila jsem tu nejkrásnější lásku
Prožila jsem tu nejkrásnější lásku

Zhruba od svých patnácti let jsem se stylizovala do role rebelky. Naši to se mnou neměli lehké. Bouřila jsem se v podstatě proti čemukoli.

Ne že bych měla tak vyhraněné názory, prostě se mi líbilo být za každou cenu v opozici. Když oni řekli „a“, já jsem řekla „b“ a naopak. Stejné to bylo i s kamarádkami.

Chtěla jsem, aby bylo vždycky po mém, za každou cenu – a tak jsem pár opravdu dobrých kamarádek ztratila. Zůstávaly při mně takové, kterým se můj postoj líbil, obdivovaly ho, ale samy by k něčemu podobnému neměly odvahu.

Co se týkalo kluků, tam byla situace ještě složitější. Přes všechnu navenek hranou sebejistotu a buřičství jsem uvnitř byla zranitelná jako každý člověk.

Párkrát jsem se nešťastně zamilovala a dvakrát byla odmítnuta, když jsem své city odvážně vyznala klukovi přímo. Natruc jsem pak střídala partnery jako nějaká přelétavá holka, ačkoliv mě to neuspokojovalo. Takhle se to se mnou táhlo po celou střední školu.

Na vysoké jsem zkrotla

Na vysokou jsem se nedostala a to byla první rána, která poněkud změnila můj rebelský postoj. Najednou jsem viděla, že mi vlastně k ničemu není a spíš mi škodí než pomáhá.

Moje obdivovatelky ze střední školy se rozprchly do světa a já zůstala prakticky bez kamarádky. Sbalit kluka nebyl zase až takový problém, jenže většinou pouze takového, o jakého bych ve skutečnosti neměla zájem.

Začínala jsem si uvědomovat, že se svým dosavadním postojem a chováním nevystačím. Nastoupila jsem do svého prvního zaměstnání, řádně zkrotlá. Když se ale člověk chová určitým způsobem několik let, jen tak se svých zvyků nezbaví.

Párkrát jsem byla drzá na kolegyni i na šéfa a tak mě vyhodili ještě ve zkušební době, což pro mě byl další životní šok. Brala jsem to jako křivdu, ale uvnitř v sobě jsem si začala říkat, že budu muset se sebou něco dělat.

Byl o generaci starší

Právě v té době jsem potkala Marka. Tedy já ho vlastně potkávala už dřív – pracoval ve stejné budově jako já, než mě vyrazili – ale nějak jsem si to neuvědomovala. Až když jsem si šla vyřídit věci spojené s odchodem ze zaměstnání, oslovil mě na chodbě:

„Slyšel jsem, co jste prý řekla vašemu šéfovi. Není divu, že vás vyrazil, ale protože ho znám, vím, že je to opravdu namyšlený idiot.“

Podívala jsem se na něj překvapeně. Vypadal zajímavě, ale bylo mu tak kolem čtyřiceti, takže o generaci starší muž. Chce se mi vlichotit a sbalit mě? Má smůlu. „A co má být?“ zatvářila jsem se tak znuděně, jak to jen šlo.

„Vlastně nic,“ pokrčil rameny, „jen jsem vám chtěl říct, že máte moje sympatie.“ „Hm, jasně, zmíním se o tom, až si teď budu hledat novou práci,“ ušklíbla jsem se. „Vy jste vážně číslo,“ nenechal se nijak rozhodit. Tím trochu rozhodil mě.

„Co mi vlastně chcete?“ vyjela jsem na něj. „Vlastně nic,“ mávl rukou. „Jen jsem vám chtěl popřát hodně štěstí, to je všechno.“ „Jo? Hm, tak díky,“ nasadila jsem povznesený výraz a pokračovala dál na své bývalé pracoviště.

Chtěl mi pomoci

Kdyby zůstalo u toho jednoho setkání, asi by se můj život odvíjel jinak. Jenže my jsme se s Markem zanedlouho potkali znovu, tentokrát ve městě. Bylo to ve chvíli, kdy mi spadla na chodníku kabelka a z ní se mi vysypaly věci včetně mobilu a mp3 přehrávače.

Zvolala jsem v tu chvíli něco dost neslušného, ale než jsem se nadála, už mi se sbíráním někdo pomáhal. A když jsem se podívala, o koho se jedná, spatřila jsem Marka. „Máme na sebe nějakou kliku,“ řekl. „Tak co, už máte práci?

Zabralo někde to, že jste mi sympatická?“ ptal se v legraci. Já jsem ale zrovna neměla moc dobrou náladu, bylo mi spíš do breku, o to víc, že jsem se právě vracela z jednoho neúspěšného pohovoru.

„Jeden můj známý má takovou malou obchodní firmičku a asistentka mu bude zanedlouho odcházet na mateřskou,“ sdělil mi Marek. „Myslel jsem si, že bych mu vás mohl doporučit.“ Tentokrát jsem se na něj podívala s překvapením.

„Proč se mi vlastně snažíte pomoct?“ zeptala jsem se a bylo jasné, že tím nemám na mysli ony rozsypané věci z kabelky. „Už jsem vám řekl, že se mi líbíte, ne?“ opáčil.

Řešila jsem věkový rozdíl

Tentokrát jsem se netvářila tak negativisticky a nechala se pozvat na kávu. V duchu jsem si sice pořád říkala, že Marek je jen o málo starší než můj otec a že je určitě ženatý, ale v danou chvíli na tom vlastně nezáleželo.

Během následující půl hodiny jsem radikálně změnila názor. Jednak se ukázalo, že Marek je rozvedený a nezadaný, ale hlavně to, že je opravdu sympatický, na nic si nehraje a dokáže mě pochopit možná lépe, než to umím já sama.

To už jsem si tykali a já přijala pozvání na výlet do neznáma následující víkend. A samozřejmě jsem Markovi slíbila, že se co nevidět zastavím u toho jeho známého kvůli práci.

Sama jsem byla překvapená, jak to všechno dopadlo a musela jsem na to myslet po celý zbytek dne. Poprvé v životě tady byl někdo dospělý, proti komu jsem se nemusela bouřit, kdo mě respektoval a přitom i já jsem vůči němu cítila úctu.

Došlo mi, že jsem se nefalšovaně zamilovala a trochu jsem se toho polekala. Páni, hodíme my dva se k sobě vůbec? Takový věkový rozdíl… máme s Markem šanci?

Dovolila jsem, aby mě kritizoval

Výlet do neznáma se opravdu povedl a líbil se mi. Už proto, že se jednalo o skutečnou a nefalšovanou neplánovanou cestu, u které člověk dopředu nezná cíl. Bylo krásné počasí, babí léto, nádherný prosluněný podzimní den.

My jsme ho převážnou část strávili v přírodě, přičemž jsme stačili i zabloudit. Během cesty jsem se dovídala o Markovi další a další věci a ty se mi zamlouvaly. A dovolila jsem mu to, co jiným ne: aby mě rozebíral a kritizoval.

Nijak moc jsem se nebránila, ve většině věcí jsem mu musela dát za pravdu. Zjistila jsem, že podobný vztah jsem celou dobu potřebovala: někoho, kdo se mi nebude bát říct pravdu do očí a od koho ji budu moci přijmout.

Večer, když jsme se vraceli zpátky do města, vedli jsme se už za ruce. Kdyby mě v tu chvíli potkal někdo z minulosti, kdo znal moje chování rebelky, asi by byl překvapen.

Rodičům jsem pravdu neřekla

Práci u Markova kamaráda jsem dostala. Abych si nemyslela, že je to jen tak z protekce, upozornil mě můj nový šéf:

„Marek je sice fajn, ale jestli nebudete dělat to, co máte, tak se s vámi rozloučím i bez ohledu na váš vztah.“ Ještě před měsícem bych na to něco peprného odsekla. Teď jsem se jen usmála a slíbila, že se budu snažit.

Také doma byli ze změny v mém chování překvapeni. Naznačila jsem jim sice, že mám nový vztah a tak si to s ním zcela logicky spojili, ale nevěděli, že Marek je o dvacet let starší.

Bylo mi jasné, že by se to rodičům dvakrát nezamlouvalo a já jsem nehodlala narušovat po dlouhé době dosažené příměří. Otci a matce muselo stačit, že mi chození se současným přítelem více než prospívá.

Byla jsem moc šťastná

Marek bydlel sám a já jsem u něj začala trávit čím dál tím víc času. Babí léto se proměnilo v nevlídné podzimní dny s mlhami a sychravým počasím, ale v útulném Markově dva plus jedna nám bylo dobře.

Poprvé v životě jsem se cítila spokojená, vyrovnaná… a dospělá. „Jsem tak hrozně šťastná,“ říkala jsem často Markovi. „To je docela pokrok na slečnu, která ještě nedávno nadávala na celý svět i na sebe,“ usmál se.

Připadalo mi, jako by se to, o čem mluví, stalo někdy dávno v jiném světě, natolik mi můj nový cit ovládl celou bytost. Když jsem se ohlížela za svojí – ještě nedávnou – minulostí, moc jsem už nechápala své tehdejší chování.

O manželství a děti nestál

Bylo to zkrátka po všech stránkách jedinečné období a já prožívala tu nejkrásnější lásku v životě. Trvalo to skoro dva roky. Během nich jsem se naučila mnoha věcem, jak v partnerském vztahu, tak ve vztazích s ostatními lidmi.

Nebyla jsem natolik zaslepená a naivní, abych si myslela, že na růžových obláčcích se dá vznášet věčně. Věděla jsem, že jednou dojdeme s Markem na křižovatku, na které se budeme muset rozhodnout, co dál.

Já bych s ním bývala ráda byla napořád, vzala si ho za manžela, měla s ním děti… On ale o něčem takovém nechtěl ani slyšet a dával mi to – nejprve nenápadně a potom už i přímo – najevo od začátku.

„Těch dvacet let je opravdu hodně a já se na další manželství necítím, Andreo,“ říkal mi. A nedlouho poté, co jsme spolu začali chodit, řekl mi na rovinu i to, že nemůže mít děti. „Byl to jeden z důvodů, proč moje manželství neskončilo úspěšně,“ dodal.

Pocítila jsem tehdy lítost a v duchu jsem naříkala nad nespravedlností osudu. Žít v bezdětném manželství nebo s adoptovaným dítětem, když mohu mít vlastní, se mi ale nechtělo. A tak jsem vlastně už od té doby byla smířená, že se naše cesty jednou rozejdou.

Vždycky mu budu vděčná

Stalo se tak jednoho podzimního dne, ne nepodobného tomu, kdy jsme spolu poprvé jeli na výlet do neznáma. Už pár týdnů mezi námi vládlo jakési bezdůvodné napětí, párkrát jsme se dokonce i pohádali. Seděli jsme v naší oblíbené vinárně, když Marek řekl:

„Budu se stěhovat do Prahy.“ Po jeho větě následovalo dlouhé mlčení, oběma nám bylo jasné, co znamená. Vzmohla jsem se jen na otázku: „Kdy?“ a poté, co odpověděl, pocítila jsem úlevu, že máme ještě asi měsíc na to, abychom náš vztah nějak hezky ukončili.

Oba jsme se pak snažili, aby ty zbývající dny byly naplněny tím nejkrásnějším, co si můžeme dát.

Když Marek definitivně odjížděl, slíbili jsme si, že si dál budeme psát maily a občas si zavoláme. Od té doby uplynulo už pět let. Jsme spolu v trvalém kontaktu, i když jsme se za tu dobu viděli jen dvakrát.

Oba jsme si našli nové partnery – já se budu dokonce letos vdávat. Nikdy ale nezapomenu na člověka, který mě vnitřně prozářil a proměnil mě z rebelující holky ve vnímavou mladou ženu.

Andrea (25), východní Čechy

Související články
6.7.2024
Jako dítě jsem utrpěla ošklivé popáleniny na obličeji. Myslela jsem si, že jsem ošklivá a že nikdy nepoznám lásku… Když mi bylo devět let, hrála jsem si s partou stejně kamarádů v lese. Chodili jsme tam do opuštěného rozbořeného domu. Jednoho dne jsme se rozhodli, že si tam uděláme ohýnek. Plameny kolem mě Klukům nešel rozdělat oheň, a tak nalili do ohniště urychlovač hoření. Ani jsem si
29.6.2024
Můj život, to bylo z práce domů, pak vařit, prát, žehlit, uklízet. Zoufale jsem toužila po něčem hezkém, například naučit se tančit. Vdávala jsem se brzy. Záhy jsem zjistila, že můj muž se před svatbou neuvěřitelně přetvařoval. Zuřivec předstíral, že má beránčí povahu. Chtěl si mě připíchnout do vitríny jako exotického motýla. Mou úlohou bylo chodit do práce a vracet se odtud na minutu přesně,
25.6.2024
Zamilovala jsem se do kluka, kterého jsem občas potkávala. Tajně, nikdo o tom nevěděl, on už vůbec ne. Jenomže tu byl problém − měl holku. Moje sny o princi se nesplnily. Celé roky jsem snila, ale zbytečně. Nebyla jsem ani dost hezká, ani dost zajímavá. Toužila jsem po dětech, po rodině, a to mladí mužové zpravidla neradi slyší. Záviděla jsem svým spolužačkám ze základní školy. Nebyla jsem o
16.6.2024
Po letech jsem zjistila, že jsem kvůli dcerám a vnoučatům odsunula svého manžela na druhou kolej. Je ještě čas všechno napravit? Situace nebyla vůbec radostná. S manželem máme dvě dcery, moje zlatíčka. Bohužel se obě, stejně jako já, rychle vdaly a měly děti. Vždycky jsem pro ně chtěla ten nejlepší život a kariéru. Ale dobře, vybraly si tohle. Tak jsem jim chtěla pomoci, jak jen to půjde. Rozho
11.6.2024
Na muže jsem štěstí neměla, a tak jsem se spíše ze zvědavosti přihlásila na seznamku. Lásku jsem ani nehledala, ale ona si mě stejně našla. Mnoho z nás dá na první dojem a věří v lásku na první pohled. V případě mě a Tondy byl průběh seznámení, vztahu i hledání společné cesty úplně jiný. Dá se říct, že opačný. Od rozčarování a neporozumění jsme se nakonec dostali až k lásce, která stále trvá. U
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Konstantinopol: Během moru císař vybíral daně i od mrtvých
historyplus.cz
Konstantinopol: Během moru císař vybíral daně i od mrtvých
Část obránců Konstantinopole uprchne. Vytušili, že město co nevidět padne, a chtějí si zachránit život. Císař Konstantin XI. však byzantskou metropoli neopustí. Vždyť jejími ulicemi kráčely dějiny. S hrstkou nejvěrnějších druhů bude s Turky v roce 1453 bojovat do posledního dechu!   Stěhování na východ Řím ohrožují barbaři. Současně stále více jeho obyvatel konvertuje ke
Jako poslední záchrana: Co byste o pupečníkové krvi měli vědět?
21stoleti.cz
Jako poslední záchrana: Co byste o pupečníkové krvi měli vědět?
Pořád je to opomíjená záležitost, třebaže lékaři upozorňují na evidentní přínos. Význam pupečníkové krve pro lékařské zákroky byl potvrzen před 30 lety, kdy byla v pražské nemocnici v Motole provedena
Tragické následky exorcismu v Evropě
enigmaplus.cz
Tragické následky exorcismu v Evropě
Jeden z nejstrašlivějších novodobých případů údajného posednutí se odehrává v roce 1974 v anglickém městě Ossett, kde žije silně věřící křesťan Michael Taylor se svou ženou Christine. Oba společně doc
Chorvatská automobilka Rimac slaví modelem Nevera už 15 let existence
iluxus.cz
Chorvatská automobilka Rimac slaví modelem Nevera už 15 let existence
Chorvatská společnost Rimac Automobili, známá svými elektrickými hyperauty, oslavuje 15 let působení na trhu uvedením speciální edice modelu Nevera. Tato limitovaná edice, označená jako Nevera 15th An
Bezpečné randění se slunečními paprsky
nejsemsama.cz
Bezpečné randění se slunečními paprsky
Na pohlazení od sluníčka se těšíme celý rok. Bronzový nádech pokožku omlazuje a tělo působí tak nějak zdravěji. Pamatujte ale na to, že i opalování je trochu věda a má svá pravidla. Na procházkách a při sportování je nejvíce v ohrožení tvář a dekolt. Nespoléhejte na předpověď počasí, i pod mrakem si můžete spálit nos a nastřádat si pod kůži UVA záření, které
Proč Valenta s herectvím defitivně sekl?
nasehvezdy.cz
Proč Valenta s herectvím defitivně sekl?
Franta je v Ulici stálicí, diváky už ale další příběhy oblíbené postavy na podzim nečekají. Jeho představitel Matyáš Valenta (27) totiž s herectvím sekl! „Myslím, že jsem se hodil na to dětské herec
Vraťte medaile. Máte pozitivní test!
epochaplus.cz
Vraťte medaile. Máte pozitivní test!
Dobře znají ten pocit, když jim vestoje tleská celý stadion nebo když jim hostesky navlékají žlutý trikot. Jenže poznali i obrácenou tvář vrcholového sportu. Dny, kdy z titulních stran novin celého světa křičelo velkými titulky jejich jméno. A u něj ještě výraznější text: Dopingový hříšník… Sprintérská rivalita mu zničila život Dlouhá léta bojují o trůn nejrychlejšího
Vstupuje se na bájné hoře Blaník do jiné dimenze?
epochanacestach.cz
Vstupuje se na bájné hoře Blaník do jiné dimenze?
„Nic než tmářství kacířů,“ rozčiluje se roku 1404 pražský arcibiskup Zbyněk Zajíc z Hazmburka, když se doslechne o podivných pověstech, které se vážou k hoře Blaník ve středních Čechách. Ale on už ty čarodějné rejdy jednou provždy zatrhne! Jak se rozhodne, tak také udělá. „Zakažte lidem stoupat na tu horu,“ klade na srdce pražský arcibiskup
Zabiják celebrit speedball: Zaručená vstupenka na onen svět
epochalnisvet.cz
Zabiják celebrit speedball: Zaručená vstupenka na onen svět
Je pátek, 5. března 1982, když do pokoje hotelu Chateau Marmont v Los Angeles vstupuje Bill Wallace. Hned na prahu ztuhne při pohledu na svého blízkého přítele, amerického komika Johna Belushiho, bezvládně ležícího na podlaze. Už mu není pomoci.   Příčinou smrti je drogový koktejl, kombinace heroinu a kokainu, slangově nazývaný speedball. Po komikově smrti
Fazolová pomazánka
tisicereceptu.cz
Fazolová pomazánka
Objevte kouzlo luštěninových pomazánek třeba s touto dobrotou z bílých fazolí. Skvělá je i na topinky. Potřebujete 300 g bílých uvařených fazolí (nebo fazole v konzervě ve slaném nálevu) 2 vejc
Moderní obývací pokoj
rezidenceonline.cz
Moderní obývací pokoj
Text: Alena Müllerová Foto: Archiv firem
Jeho děti mají vždy přednost
skutecnepribehy.cz
Jeho děti mají vždy přednost
Je na mě milý a vlídný. Ale jen do chvíle, kdy něco potřebují jeho děti. Těm by, na rozdíl ode mě, snesl modré z nebe. Dá jim vše, o co si řeknou. Nemohu si pomoct, ale jeho rozhazování mi jde na nervy. Manželovy děti z prvního manželství mám ráda a svoje děti jsem před nimi nikdy neupřednostnila. Kupovala jsem všem