Domů     Ocitla jsem se v jiné době
Ocitla jsem se v jiné době

Pokaždé, když jsem svůj záhadný příběh někomu vyprávěla, setkala jsem se s nedůvěrou nebo i s výsměchem. Nejčastěji mi lidé říkali, že se mi to celé nejspíš jenom zdálo…

Někteří podotýkali i něco v tom smyslu, jestli jsem náhodou něco nepila. Toto nařčení se mě obzvláště dotklo, protože jsem celoživotní abstinentka. A poznámky typu, že mám až příliš velkou fantazii, také nebyly na místě.

Výmysly a bujaré představy – k tomu jsme měla vždycky daleko. Jsem rozumný a racionálně uvažující člověk, přesto si dodnes nedokážu vysvětlit zážitek, který se mi stal před pěti lety. S určitostí vím jen jedno: že to rozhodně nebyl žádný sen a že se to skutečně stalo.

Návštěva u matky

Jela jsem tehdy navštívit maminku, která stále bydlela ve vesnici na severu Čech, kde jsem se narodila a kde jsem i já do svých osmnácti let žila. Bylo jí už přes sedmdesát, ale stále to byla velice vitální a energická žena.

Zvládala se postarat o domácnost i sama o sebe, a kdyby náhodou cokoli potřebovala, měla poblíž milé a hodné sousedy, kteří jí kdykoli a s čímkoli rádi pomohli. Ona se jim pak revanšovala tím, že jim upekla jeden ze svých prvotřídních koláčů.

Protože ale žila sama, v té době už byla tři roky vdova, tak jí bylo občas smutno. Chyběla jí společnost, a tak jsem se snažila navštěvovat ji, co to jenom šlo.

Autobus mi ujel

Tehdy jsem k ní přijela už v sobotu brzy ráno a chtěla jsem zůstat do nedělního poledne. Jenže jsme se s maminkou u oběda zapovídaly, a když jsem se podívala na hodiny, bylo už téměř půl druhé, což znamenalo, že mi přímý spoj z návsi ujel.

S maminkou jsem se rozloučila a šla jsem na jiný autobus, který stavěl na rozcestí. Tuhle cestu po úzké klikaté silnici z vesnice jsem kdysi absolvovala snad tisíckrát a dobře jsem ji znala. Pamatuji si, že než jsem došla na rozcestí, změnilo se počasí.

Začalo drobně mžít a padala mlha. Ale na tom konec konců nebylo nic divného, protože byl podzim v plném proudu.

Náhradní řešení

Postávala jsem u zastávky a netrpělivě vyhlížela autobus. Za chvíli se objevil zpoza zatáčky. Hned jsem si povšimla, že je nějak zvláštní, ale nepřikládala jsem tomu důležitost. Na vesnici jezdily všelijaké typy autobusů, každý spoj byl jiný.

Nastoupila jsem, pozdravila jsem řidiče a zakoupila si u něj jízdenku. Všechno probíhalo jako obvykle. Rozhlédla jsem se po sedadlech a zjistila jsem, že jsem v autobusu jedinou cestující.

To mě ovšem také moc nepřekvapilo, jelikož autobus vyjížděl ze sousední maličké vesnice a tohle byla jeho první zastávka. S příručním zavazadlem jsem zamířila do zadní části a tam jsem se posadila na sedadlo u okno.

Snesla se mlha

Vyjeli jsme. Neměla jsem s sebou žádný časopis, a tak jsem skrze okénko pozorovala ubíhající krajinu. Jeli jsme pár minut a mlha byla stále hustší a hustší. Napadlo mě, že za chvíli nebude vidět ani na krok. Řidič zpomaloval, až jel autobus téměř krokem.

Zavřela jsem oči a vrátila se myšlenkami zpátky k mámě. Byla jsem ráda, že jsem za ní jela – moje návštěva jí udělala radost, a když jsem odjížděla, byla o poznání veselejší. Škoda, že si po tátově smrti nikoho nenašla, napadlo mě.

Měla by s kým chodit na výlety, hrát oblíbené žolíky, dívat se na televizi a tak podobně. Přemýšlela jsem, že bych jí možná mohla někoho dohodit, když v tom autobus najel do výmolu a zhoupl se. To mě vrátilo zpět do přítomnosti.

V tu chvíli jsem si také uvědomila, že od chvíle, co jsme vyjeli, autobus nikde nezastavil a já dál zůstávala jedinou cestující. Neměla jsem z toho moc dobrý pocit, ale mělo být hůř…

Netušila jsem, kde jsem

Najednou se mlha začala rozptylovat. Podívala jsem se ven a ke svému údivu jsem zjistila, že okolí za oknem vůbec nepoznávám. Byli jsme v nějakém malém městečku, jehož ulice jsem viděla poprvé.

Znepokojeně jsem vstala a šla se zeptat řidiče, kam to vlastně jede. Místo odpovědi, však zničehonic zastavil. Obrátil se ke mně a řekl, že jsme na konečné a že si mám vystoupit. Překvapeně jsem na něj zamrkala a zeptala se ho, co to má znamenat.

Řidič už ale nic neřekl. Jen mlčel a otevřel dveře. Vůbec jsem nechápala, co to znamená. Jediné, co mě v tu chvíli napadlo, bylo, že z rozcestí nejspíš jezdí i jiné autobusy a já nastoupila do nesprávného.

Řidič mě neupozornil na omyl, protože jsem mu při koupi jízdenky automaticky řekla cenu a ne místo. Ale kde jsem to teď vlastně byla?

Cizí kraj

Nakonec jsem vystoupila a rozhlédla se kolem. Kraj jsem nepoznávala. Pomalu jsem se vydala po silnici a doufala, že narazím na nějakého člověka. Asi po půl kilometru šel naproti mně jeden člověk.

Chtěla jsem se ho zeptat, jak se vesnice jmenuje, ale otázka mi zůstala viset na rtech, protože dotyčný muž byl oblečený jako ze začátku minulého století. A také další lidi, které jsem potkala, měli podobný styl oděvu. V tu chvíli mě obestřel nepříjemný pocit a sevřel strach.

Návrat domů

Uvědomila jsem si, že jsem se nějakým záhadným způsobem ocitla v úplně neznámém světě a že nevím, jak se dostanu zpátky. Napadlo mě jediné řešení: vydala jsem se pěšky po směru, odkud mě autobus přivezl. Strachy jsem skoro utíkala.

Pak mě znovu začala obklopovat hustá mlha. Za mnou se náhle ozvalo zatroubení a já viděla ten samý autobus, který mě do neznámého města přivezl. Zoufale jsem zamávala a řidič zastavil. Naskočila jsem dovnitř a dopadla na první sedadlo.

Když jsme projeli mlhou, s úlevou jsme zjistila, že jsme ve vesnici, kterou dobře znám. Vrátila jsem se k mámě a řekla jí, co se stalo. Ale ani ona, ani jiní lidé, kterým jsem ten příběh vyprávěla, mi nevěřili.

Miroslava V. (60), Mladá Boleslav

Předchozí článek
Další článek
reklama
Související články
2.3.2024
Tajně jsme se chodili dívat do márnice. Tolik jsme toužili po dobrodružství, že jsme vymysleli sázku. Když padla noc, sešli jsme se na hřbitově... Když jsem byla malá, hřbitov v naší vesnici měl úžasné kouzlo. Patřil mezi staré sudetské hřbitovy, a tak byly jeho součástí i opuštěné polorozpadlé hrobky. Nás děti to místo děsilo a fascinovalo zároveň. Dveře do staré márnice byly rozbité, jako
2.3.2024
Byl to žertík, kterým jsem všechny zaskočila. Nakonec jsem ale byla překvapená hlavně já. Vyplnil snad kamínek, který jsem nosila na krku, to, co jsem si tolik přála? Ten přívěsek jsem si koupila na jarmarku. Okouzlil mě na první pohled. Miluju modrou barvu a tahle, kterou měl zvláštní kamínek zasazený v přívěsku, byla pro mě jako dělaná. V obci, kde se jarmark konal, jsme se ocitli s přítelem
29.2.2024
Když jsem se narodila, děda vysadil břízku. Byla to moje ochránkyně. Jednoho dne jsem poznala, jak velké spojení mezi námi bylo. Nejen mezi zvířaty a lidmi existuje zvláštní spojení. Podobnou moc mají také stromy a jiné rostliny. Možná tomu nevěříte, ale já vím, o čem mluvím, protože jsem před lety prožila na vlastní kůži něco neuvěřitelného. Chránila mě už od dětství Přitažlivost mezi na
28.2.2024
Babička Jarmila mi vždycky říkala, že jsem jako ona. Význam těchto slov jsem pochopila až ve chvíli, kdy zemřela. Když jsem byla malá, babička Jarmila mi často opakovala, že jsem jako ona. Tehdy jsem to nechápala. Dneska mi to už dává větší smysl. Vnitřní hlas Po smrti milované babičky jsem totiž okamžitě poznala, že se něco změnilo. Když babička zemřela, pocítila jsem, že ve svém těle ne
27.2.2024
Ráda si vozím od moře různé mušle a kamínky. Mám jich doma celou sbírku. Jsou kouzelné! Už léta mi léčí nemocné tělo i bolavou duši. Velmi ráda vyrážím za sluncem. Moře mi dává sílu a slaný vzduch ze mě dokáže vytáhnout choroby, které se ve mně za zimu nahromadí. Ty úžasné poklady moře jsem začala sbírat a shromažďovat před více jak deseti lety. Mušle, hvězdice, kamínky, kousky korálů... Mám ji
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Po bříšku už ani stopy!
nasehvezdy.cz
Po bříšku už ani stopy!
Je to sotva pár týdnů, co se moderátorka Eva Perkausová (29) stala maminkou druhého synka Ariana, a už se postavila před fotoaparát! Oblékla jen kalhoty, podprsenku, perlový náhrdelník – a všem vyraz
Podvodník ve velkém: Muž, který prodal Tádž Mahál
epochaplus.cz
Podvodník ve velkém: Muž, který prodal Tádž Mahál
„Pojď sem, prcku, tady máš taky stovku, ať si jednou osladíš život.“ směje se hledaný podvodník Mitileš v rodné vesnici na malého chlapce. Nemusí mít strach, že ho tu někdo udá. Pro sousedy je hrdina, i když jednoho z nich kdysi okradl. Dneska se jí a pije na něj. Skutečným jménem je vlastně Mitileš Kumar
Tajemství templářské kaple: Ukrývá zdroj pozitivní energie i záhadnou symboliku?
epochalnisvet.cz
Tajemství templářské kaple: Ukrývá zdroj pozitivní energie i záhadnou symboliku?
Středověký templářský řád je považován za jeden z nejznámějších i nejzáhadnějších v dějinách. Účast templářů na křížových výpravách tvoří legendy o jejich bohatství a znalostech. Pozdější úpadek řá
Skutečné zombie: Jsou dílem černé magie?
enigmaplus.cz
Skutečné zombie: Jsou dílem černé magie?
Hrozivé oživlé mrtvoly vylézající z hrobů a pojídající lidské maso. Takový obrázek vyvstane v mysli většině lidí, když uslyší slovo zombie. Většina se domnívá, že jde jen o filmový výmysl. Jenže lidé
Domácí piškotová roláda
tisicereceptu.cz
Domácí piškotová roláda
Než nanesete na těsto krém, potřete ho vrstvou malinového džemu. Roládu dotáhnete k dokonalosti čokoládovou polevou. Ingredience Na těsto 3 vejce 80 g krupicového cukru 1 lžíce kakaa 100 g
Bakterie, které z plastů vyrábějí materiál podobný pavoučímu hedvábí
21stoleti.cz
Bakterie, které z plastů vyrábějí materiál podobný pavoučímu hedvábí
Polyethylen, respektive výrobky z něj, jako jsou plastové tašky, láhve a obaly na potraviny, je největším přispěvatelem k celosvětovému znečištění planety plasty. Navíc je v přírodě prakticky nerozlož
Junghans kombinuje klasický design hodinek s moderním ležérním stylem
iluxus.cz
Junghans kombinuje klasický design hodinek s moderním ležérním stylem
Tyto hodinky nedělají kompromisy: nové Meister S Automatic jsou sportovní hodinky, které nezapřou svůj vztah k elegantní řadě Meister. Společnost Junghans představuje dva nové tříručkové modely z nere
Ze syna jsem udělala sobce
skutecnepribehy.cz
Ze syna jsem udělala sobce
Neviděla jsem to, co viděli ostatní. V mých očích byl roztomilý. Tvrdil, že nemá v životě štěstí a že mu všichni křivdí. Teprve jeho úraz mi otevřel oči. Můj syn byl jen rozmazlený fracek! A to bolelo! Měla jsem ho natruc všem. Rodičům i příteli, který mi dal po dlouhé známosti kopačky. Pořídila jsem si dítě za svobodna. Rodiče
Silná přitažlivost s bývalým
nasehvezdy.cz
Silná přitažlivost s bývalým
Nová posila seriálu ZOO Jana Bernášková (42) má až podezřele blízko ke svému bývalému muži, režisérovi Davidu Drábkovi (53). Byl to právě jejich vztah, z něhož čerpala ve své knize Jak přežít svého mu
Hrad Skuhrov: Dřevěná věž nad kamenným hradem
epochanacestach.cz
Hrad Skuhrov: Dřevěná věž nad kamenným hradem
Z kamenného hradu přežily staletí jen některé obvodové zdi, ale Skuhrov už si dávno za kámen našel náhradu. Když se dnes řekne Skuhrov, mnohem více pomyslíme na jiný materiál – na dřevo. S tím umí Skuhrov doslova čarovat. Nevíme sice úplně přesně, kdy hrad Skuhrov na ostrožně nad pravým břehem říčky Bělé vzniknul, ale nebudeme daleko od
Masové koule s pikantní omáčkou
tisicereceptu.cz
Masové koule s pikantní omáčkou
Koule jednoduše napíchněte na párátko a servírujte s pálivou červenou omáčkou. Ingredience 500 g hovězího mletého masa 2 větší cibule 200 ml ostrého kečupu 4 stroužky česneku 2 nakládané kap
Moderní rezidence u rovníku
rezidenceonline.cz
Moderní rezidence u rovníku
Rezidence vznikla v rovníkovém Ekvádoru. Betonová stavba rozvržená do tvaru písmene T působí přes svou masivní konstrukci příjemně svěžím, elegantním a odlehčeným dojmem. Tři podlaží, tři obytná kř