Náš syn nebyl nikdy příliš hovorný, lze říci, že nebyl ani společenský, tak jak to dnes od každého jeho okolí očekává. Své vrstevníky tím provokoval tak dlouho, až došlo k tragédii. Josefovi už od prvních krůčků chyběla taková ta sociální soutěživost, kterou se lidé snaží dostat na žebříčku ve společnosti výš, stát se oblíbenějšími. V dětství mu ale jeho povahu spolužáci vůbec netolerovali. Jeh

Dominika je sedmnáctiletá holka. S pubertou je čím dál nepříjemnější a ztratila díky tomu všechny kamarádky. Nevěděla jsem si s ní rady, hádaly jsme se už denně. Mám tři děti, dvěma je už kolem třiceti a mají své rodiny. Když procházeli obdobím puberty, byli překvapivě v pohodě. To se ovšem nedá říct o naší nejmladší Dominice. Ta si to vybírá za všechny. S manželem si myslíme, že je to tím, že

Trápila se nešťastnou láskou. Nechtěla ale rozbít manželství a na roli svobodné matky se necítila. Psík paničku zastavil před nešťastným činem, přivedl na pomoc věštkyni. Ňufka se vůbec nejmenoval. Byl to jorkšírský teriér, kterému panička dala aristokratické jméno hodné jeho ušlechtilých předků. A na svém psím šlechtici si nesmírně zakládala. Moje ohodnocení jejího miláčka slovy: „To je ale pěkn

S dětmi jsme se ztratily na výletě ve skalách. Úkryt před deštěm jsme našly v jeskyni, která už byla plná podivných lidí v kožešinách. Byly prázdniny, já měla nové auto a těšila se, jak ho vyzkouším. Nic jsme si předem neplánovali, řekli jsme si, že kde se nám zalíbí, tam si najdeme ubytování. Po takovém výletě bez táty jsme snili. I když to je hodný chlap a dobrý otec, přesto je to protiva. Výl

Nikdy jsem se neuměla vyzývavě oblékat. A po padesátých narozeninách už jsem vyrazila ven třeba klidně v teplákách. Manžel mi zemřel před deseti lety. Byla to pro mě nepopsatelná ztráta. Dva roky trvalo, než jsem se vzpamatovala a překonala nejhorší deprese. Zhubla jsem na kost, skoro nespala, málem přišla o práci, protože mi bylo všechno jedno. Naštěstí jsem narazila na dobrého psychiatra, který

Rodiče nám vštěpovali, že lhát se nemá, já jsem ale lhala kvůli svému bratrovi od dětství. Mnoho let jsem jim namlouvala, že je zdravý a má se dobře, I když byl už dávno po smrti. Jako malá jsem za svého bratra Pavla žehlila většinu jeho průšvihů. Jen co dospěl, tak se Pavel odstěhoval a našel si skvělou práci. Domů jezdíval jednou za měsíc na víkend se svou ženou Radkou. Vyprávěl příběhy z velko

Tu ženskou viděl jen on sám. Spolu s ní přišlo vždy ruku v ruce neštěstí. Jen zázrakem unikal celý život smrti. Až tu divou ženu vyhnala naše malá vnučka. Chodili jsme s Tomášem půl roku, známí nám půjčili srub v lese a my si tam užívali víkend. Scházely dvě hodiny do odjezdu domů, seděli jsme v romantickém objetí na terase a kochali se přírodou. Za chvíli budeme zase ve městě. Tomáš si mě náhle

Být věrná nebylo nic pro mě. Toužila jsem svést každého chlapa, kterého jsem viděla. Jen tak – ze cviku! Tyhle časy jsou už bohužel pryč. Ráda na ně ale vzpomínám a za nic se nestydím. Jsem už zkrátka taková. Chlapy jsem střídala jako spodní kalhotky, klidně jsem udržovala známost s několika najednou. Lépe řečeno jsem s nimi spala, protože na nějakou velkou lásku nezbýval čas. Byla jsem docela he

Nevěřila jsem, že by se něco takového mohlo splnit. Život změnil můj názor na věc. Tetička Kláry, mojí spolužačky na gymnáziu se věnovala výkladu karet. Tenkrát jsem samozřejmě neodolala a nechala si vyložit svůj osud. Spokojená s výkladem jsem byla tak napůl. Dozvěděla jsem se, že mě sice nebudou ohrožovat žádné velké nemoci a dožiji se vysokého věku, ale co se vztahů týkalo, vdám se prý celkem

Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu starých a nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Pan Jeníček byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný starý pán s nemocným srdíčkem. Moc toho nen