Už dvanáct let mě mučí výčitky a zdá se mi pouze jediný sen, ze kterého se probouzím s pláčem. Stále mám před očima následky svého selhání… Moje dětství bylo báječné a bezstarostné, byla jsem vysněným jedináčkem, rodiče i prarodiče mě obletovali a měla jsem vždycky téměř vše, na co jsem si vzpomněla. Nikdy jsem nepoznala nedostatek, matka byla ředitelkou školy a děda vážený inspektor, proto jsem

To, že mám v bytě duchy, vím už dávno. Hned po mém nastěhování dali najevo, že mi jsou příznivě nakloněni. Hádku s dcerou rychle urovnali. Dcera je v podstatě hodná a je s ní vždy dohoda, leč nešťastný věk puberty se projevil. Došlo k těžké srážce zájmů, v pozdních večerních hodinách se mezi námi strhla hádka. Slovo dalo slovo a dcera v návalu vzdoru prohlásila, že uteče z domova. A hrnula se ze

Samota je smutná. Našla jsem si kamarádky v mém věku a chodila s nimi nejprve za kulturou, pak sbírat bylinky za úplňku… Když žena, která nikdy neměla děti, ovdoví, nemá nikoho. Do práce jsem sice chodila, ale nikdy jsem si kolegyně k tělu nepouštěla. Ven jsem chodila pouze s manželem – na jeho večírky, do divadla, na koncerty. Nikdy jsme neměli žádné zvíře. Manžel si je nepřál, a já jsem to přij

Najít si vlastní bydlení je dnes složité, pro někoho i nemožné. To vede k podivným situacím, které jsou nepříjemné pro všechny zúčastněné.
 Můj manžel Václav tvrdí, že jsem našeho syna Tadeáše rozmazlila. Nemyslím, že by to byla pravda. Je sice jedináček, ale právě proto jsem se snažila, aby rozmazlený nebyl. Do školky šel ve čtyřech letech, musel se dělit s ostatními dětmi, na základní škole j

Na tom by nebylo nic divného, maminky těhotenství své dcery prožívají vždycky, já ale otěhotněla taky a můj syn se narodil měsíc po tom jejím. Kamilka byla naše jediné dítě. Můj porod byl komplikovaný, tak mi lékař řekl, že by nebylo dobré mít další dítě. Ačkoliv nám to bylo líto, nechtěli jsme s manželem riskovat moje zdraví. Kamilka byla zlatá holčička, dělala nám jen samou radost. Když odmatur

Když chce člověk něco získat, musí se sám přičinit a na fér hru zapomenout. Já se chtěla zbavit mindráku z dětství a konečně se pomstít. 
Všechno štěstí jakoby se u nás v rodině vyplýtvalo na mou starší sestru. Odmala vypadala jako panenka, učila se skvěle, vynikala ve všem a všude byla za hvězdu. Všichni se divily, jak můžeme být my dvě sestry. Není divu, že jsem jí nesnášela. Po základní škole

Byla taková vždycky, všichni jsme ale doufali, že se toho nešvaru zbaví, až bude mít rodinu a dítě. Opak byl pravdou. Když byla Milena malá, neměli jsme v našem společném pokoji nikdy pořádek. Byla jsem z toho nešťastná, protože já byla pravý opak. Rodiče věřili, že se jednou sestra změní, až se vdá a bude mít děti. Když se tak stalo, nepamatuji si, že by obíhala zuřivě byt s prachovkou a vysavač

Držela jsem diety, nakupovala v obchodech se značkovými oděvy, pravidelně chodila do kadeřnického salonu. Když pak přítel odešel za mnohem mladší ženou, řekla jsem si: "A dost!" V časopisech se píše, že by se ženy měly snažit vypadat mladší, než doopravdy jsou. Také jsem to dělala, jenomže když mi zemřel manžel a když ode mne o několik let později utekl přítel k ženě, které ještě nebylo ani třice

Když máte za kamaráda kluka, všichni se hned domýšlejí, bůhvíco mezi vámi není. Kamarádství mezi mužem a ženou zkrátka nemůže být bez postranních úmyslů. Nebo snad ano? S Matějem jsme si rozuměli od prvního dne, co jsme se poznali. Nebylo to na střední, ani jsme spolu nevyrůstali na jednom sídlišti. Prostě jsme na sebe jednoho dne narazili na skupinové lekci angličtiny na soukromé jazykové škole.

Kdybych toho nebyla svědkem, nevěřila bych tomu. To, co se na první pohled může zdát naprosto absurdní, se může někdy skutečně stát. Svému osudu zkrátka neutečeme. Celý život dělám účetní. Do prvního zaměstnání jsem nastoupila hned po škole a byla tam až do mateřské. Pak jsem se na totéž místo nakrátko vrátila, ale jelikož se mezitím vystřídalo vedení i někteří kolegové, už to zkrátka nebylo „on