Domů     Nevydržela jsem úděl starostlivé matky a selhala
Nevydržela jsem úděl starostlivé matky a selhala

Už dvanáct let mě mučí výčitky a zdá se mi pouze jediný sen, ze kterého se probouzím s pláčem. Stále mám před očima následky svého selhání…

Moje dětství bylo báječné a bezstarostné, byla jsem vysněným jedináčkem, rodiče i prarodiče mě obletovali a měla jsem vždycky téměř vše, na co jsem si vzpomněla.

Nikdy jsem nepoznala nedostatek, matka byla ředitelkou školy a děda vážený inspektor, proto jsem i já vždycky v učení excelovala. Byla ale pravda, že jsem ne vždy uměla, spíše mi každý vyučující nadržoval.

Z tělocviku jsem měla mít zaslouženě dvojku, ale nikdy mi jí nikdo nedal, aby mi nekazil vysvědčení. I na tu vysokou jsem se dostala přes známosti a dokončila ji s velkým vypětím sil mých i celé rodiny. Muže jsem si našla spíše rozumem, než srdcem.

Naše rodiny se znali už dávno a náš sňatek tak nějak vyplynul z rodinného přání všech. Musím sebekriticky zpětně říct, že jsem byla pořádně rozmazlená, nepoznala jsem v životě překážky. Všechno se vždy točilo kolem mě.

Když jsem čekala své první a jediné dítě, celé těhotenství jsem nesměla dělat nic, všichni kolem mě kmitali a těšili se na dalšího potomka našeho rodu. ,

Hysterická matka

Bolest jsem snášela vždycky špatně, tak jsem samozřejmě odrodila císařem. Dlouho se o malého Ríšu starala matka s tchyní, abych se já ze strašného porodu zotavila.

Jak ale čas šel, moje maminka jednoho dne zemřela a tchyně na tom taky už nebyla tak dobře, aby běhala kolem vnuka, který se dostal do toho nejhoršího klučičího věku a byl navíc strašně hyperaktivní. Hrozně mi lezl na nervy.

Ten den jsem se probudila opět nervózní a podrážděná. Nejenže bylo už od rána příšerné vedro, ale víc jak jindy jsem trpěla premenstruačním syndromem.

Manžel, který věděl, která „bije“, se rychle nasnídal a klidil se mi z cesty. Ovšem náš syn na mě žádné ohledy nebral. Jak by také mohl, když mu bylo pět let? I když jsem se snažila ovládat, šlo to těžko, protože i syn měl „svůj“ den.

„Ríšo, jestli se v té snídani budeš takhle nimrat, tak přijdeš dlouho do školky a já na kosmetiku. A vypij kakao.“ Syn demonstrativně odstrčil hrneček. Napočítala jsem raději do dvaceti.

„Jdu se obléknout a až se vrátím, budeš nasnídaný a hrnek bude prázdný, jasný?!“ S úlevou jsem odešla do koupelny a zavřela za sebou dveře. Snažila jsem se zamaskovat unavenou pleť i kruhy pod očima, ale dopředu jsem věděla, že obzvlášť dnes je to marná práce.

„Jo, holka, co bys chtěla? Za rok ti bude čtyřicet,“ povzdechla jsem si, když jsem se na sebe dívala do zrcadla.

Hrál na nervy

Z koupelny jsem přešla do ložnice a před otevřenou skříní váhala, které šaty si obléct. Vyhrály to moje nejoblíbenější blankytně modré, ještě jednou jsem se shlédla v zrcadle pěkně od hlavy až k patě, a pak se vrátila do jídelny.

„Tak jak jsi na tom se snídaní? Už jsi vypil…“ Vzteky jsem nedořekla větu. Nejenže náš rozmazlený a svéhlavý Richard neseděl u stolu, ale z talířku ani hrnku nic neubylo. Vběhla jsem do jeho pokoje jako fúrie a zakřičela: „Jak chceš!

Dokud se nenaučíš poslouchat, nebudeš se dívat na televizi! A teď se mazej obout.“ Syn si s brekem obul sandály a protože byl uražený, oproti jindy mi odmítl dát ruku.

Po chodníku mi to nevadilo, ale když jsme došli na přechod, chytla jsem ho za límec, protože ruku sveřepě schoval za záda. „Jestli nepřestaneš, nasekám ti!

Pojď, už svítí zelený panáček.“ Když jsme míjeli bistro, ve kterém prodávali i nanuky, Ríša se zastavil a plačtivě zaprosil: „Maminko, já bych chtěl zmrzlinu na klacku.

Koupíš mi ji, prosím?“ Protože jsem byla podrážděná, reagovala jsem na synovo chování, které se ničím nelišilo od ostatních dnů, zbytečně tvrdě.

„Snad si nemyslíš, že za to tvoje zlobení se snídani ti koupím nanuk? Na to zapomeň!“ Syn se hlasitě rozbrečel a kolemjdoucí starší žena se na mě vyčítavě podívala. Chytla jsem dítě za ruku a rozčileně sykla: „Tak už dost té komedie, jdeme!“ A pak se to stalo…

Kritické vteřiny

„Nemám tě rád, jsi zlá! Jdu za tátou, tebe nechci!“ zakřičel Ríša, vyškubl se mi a vběhl do silnice.. V naprostém šoku jsem se dívala na nejotřesnější scénu, kterou mohl zrežírovat pouze osud.

Nejprve se ozvalo skřípění brzd a potom se tělíčko synka vymrštilo do vzduchu a jako hadrová loutka letělo nekonečně dlouho vzduchem. Kam dopadlo jsem neviděla. Chumel lidí, který se okamžitě seběhl, ze svých těl vytvořil milosrdnou oponu.

Byla jsem zkamenělá i oněmělá hrůzou, neschopná jednat, natož si uvědomit zrůdnost celé situace. „Bože, takové neštěstí!

Snad se ho podaří zachránit!“ vykřikl někdo vedle mě a já, aniž bych si to uvědomovala, jsem se jako robot blížila k davu, který se skláněl nad zkrvaveným, podivně zkrouceným tělíčkem mého syna.

Chtěla jsem ho zvednout ze země, ale nedokázala jsem to. Opustily mě síly. „Pozor, ta paní omdlévá! Dobrý, držím ji…“V mozaice mých vzpomínek chybí hodně kamínků a já jsem za to neskonale vděčná.

I to málo, co si z té tragické události vybavuji, mi srdce rozervalo na cáry. Probrala jsem se v nemocnici, kdy se nade mnou skláněl lékař. Vytřeštila jsem na něj oči a v ten moment mě mozek nemilosrdně vrátil do reality. „Kde je můj syn? Co je s ním? Chci ho vidět!“ Lékař se mi pokoušel cosi sdělit, ale jeho slova mi unikala…

Těžce jsem pootočila hlavu a uviděla manžela. Seděl na kraji nemocniční postele a oči měl červené od pláče. Prudce jsem se posadila. „Co je Ríšovi? Viděl jsi ho? Tak mluv!“ Michal schoval obličej do dlaní a pokrčil rameny. „Je to špatný, moc špatný!

Doktoři říkali, že horší než vnitřní zranění je úraz hlavy. Když to přežije, tak asi… nebude normální,“ zajíkl se manžel a znovu se rozplakal. „Bože, to ne!

Náš syn se určitě uzdraví, musí, vždyť má celý život před sebou!“ zoufale jsem křičela na muže i lékaře. „Dal bych svůj život za to, aby to tak bylo!“ zamumlal manžel a ukryl si opět obličej do dlaní, aby skryl své slzy.

Změnila jsem se

Vytrhla jsem si infuzi a v hysterickém záchvatu vykřikovala: „Je to moje vina, nedokázala jsem ho uhlídat! Byla jsem na Ríšu zlá a pořád mu něco vyčítala! Ani tu pitomou zmrzlinu jsem mu nekoupila. Je to moje vina!

Ježíši, jak s tímhle budu žít?“ Michal mě chytil za ruce. „Tohle sebemrskačství je k ničemu. Musíme být silní, náš syn nás teď potřebuje jako nikdy! A musíme věřit, že se uzdraví bez následků.“ Vyděšeně jsem se zeptala:

„A co když ne?“ Manžel neodpověděl… Dny, týdny a měsíce splynuly v mlhavý okamžik a domů jsme si našeho Ríšu odváželi v „bdělém komatu“.

Byly okamžiky, kdy jsem zbaběle pomýšlela na sebevraždu, ale pokaždé jsem si uvědomila, že na to nemám právo, že bych se ze své viny vyvlékla příliš snadno! Vždyť jen díky mně Ríša nevnímá svět a navždy je odkázaný na moji péči.

Ode dne, kdy jsme syna přivezli z nemocnice, se o něj starám téměř čtyřiadvacet hodin denně a běžný život pro mě, stejně jako pro syna, přestal existovat. Manžel se mi sedm let snažil být oporou, ale pak to už psychicky neunesl.

Odstěhoval se a začal žít nový život. Nevyčítám mu to. Třebaže to nikdy nevyslovil nahlas, vím, že mi nikdy nedokáže odpustit, co se díky mé sobeckosti stalo.

Dnes je Richardovi sedmnáct let a já stále vstávám s nadějí, že se na mě syn jednou usměje, že na mě promluví…

Vendula (53), Pardubice

reklama
Související články
16.4.2024
Když jsem slavila šedesáté narozeniny, číšník mi přinesl obálku. Ale nebyly tam peníze. Uvnitř se skrýval můj nejkrásnější narozeninový dárek. Celý život jsem neměla kamarádku. Tedy když nepočítám Bohunku, ale o tu jsem přišla. S Bohunkou jsme byly spřízněné duše. Než ta první něco dořekla, ta druhá se tomu už smála, až se za břicho popadala. Bohunku nikdy nikdo nenahradil. Všechny ty úžasné
16.4.2024
Stala se ze mě matka samoživitelka, na kterou se začaly dluhy hrnout ze všech stran, a já je nedokázala řešit. Bojím se kvůli tomu znovu vdát. Pokud je žena dobrá máma, tak nedopustí, aby její děti někdo šikanoval a bil. Život s mým manželem bylo peklo. Byl to tyran. Tak jsem sbalila tašky, nasedla s dětmi do auta a odjela. První tři měsíce jsem žila z úspor. Moje práce byla špatně placená. Dět
16.4.2024
Byl tak vlezlý a trapný! Nakonec jsem se ale do něj zamilovala. Dokázal totiž, že je to muž, o kterého se může žena v nouzi pevně opřít. Měl a jsem o muži svého života přesnou představu a od té jsem se nehodlala vzdálit. Jakmile to nebyl pan Dokonalý, neměl šanci. A tak to bylo i s Ivanem. Potkala jsem ho v době, kdy jsem chodila s Láďou. Toho jsem nekriticky milovala. Byl to krasavec, vysporto
15.4.2024
S mužem jsme 40 let snili o Karibiku. Když jsme na něj našetřili a vyrazili jsme, vrátili jsme se do domova, který byl zcela zničen. Jako náš život. S Karlem nemáme děti. Chtěli jsme, ale nepovedlo se. O to víc jsme si chtěli užít život, abychom si řekli, že jsme jej spolu naplnili. Jezdili jsme na výlety a dopřávali si, avšak nebyli jsme tak bohatí, abychom si jen tak dovolili Karibik, o němž
14.4.2024
Rodina je základem všeho, ovšem co když ty kořeny nepoznáte už v dětství? To byl totiž přesně můj případ a tehdy se začal psát můj katastrofický životní osud. Celý život a stále je to ve mně. Je mi 81 let a lituji, že jsem prožila tolik let v bolesti. Přitom stačilo být tvrdší. Jenže zkušenosti získáváme postupně, a proto dnes kroutíme hlavou nad tím, co jsme kdysi udělali a jak jsme si život z
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Ach, ta láska aneb Co se děje s vaším tělem, když jste zamilovaní
21stoleti.cz
Ach, ta láska aneb Co se děje s vaším tělem, když jste zamilovaní
Kdo by nechtěl být zamilovaný, cítit motýly v břiše, neustále myslet na protějšek bez nutnosti spát či jíst. I když zamilovanost netrvá věčně, protože pro tělo je velmi vyčerpávající, přináší řadu zdr
Moderní rezidence u rovníku
rezidenceonline.cz
Moderní rezidence u rovníku
Rezidence vznikla v rovníkovém Ekvádoru. Betonová stavba rozvržená do tvaru písmene T působí přes svou masivní konstrukci příjemně svěžím, elegantním a odlehčeným dojmem. Tři podlaží, tři obytná kř
Nakonec ještě bude Ryška ráda prodavačkou zmrzliny
nasehvezdy.cz
Nakonec ještě bude Ryška ráda prodavačkou zmrzliny
Během natáčení seriálu Zlatá labuť trávila Kristýna Ryška (38) většinu času ve vlaku. Jedna jízda z Rožnova pod Radhoštěm do pražských ateliérů jí zabrala čtyři hodiny – a takto jezdila i dvacetkrát
Pikantní tuňáková pomazánka
tisicereceptu.cz
Pikantní tuňáková pomazánka
Nevíte, co si počít s konzervovaným tuňákem? Máme pro vás připravený opravdu chutný recept. Suroviny 1 velká tuňáková konzerva 1 větší červená cibule 2 lžíce citronové šťávy 4 lžíce jogurtu n
Sen o americké osadě stál Skoty samostatnost
historyplus.cz
Sen o americké osadě stál Skoty samostatnost
Dlouhá plavba je u konce, lodě zakotvily nedaleko Nového Edinburghu. Skotští kolonisté se těší na svoje krajany, kteří sem připluli už před rokem. Čeká je však obrovské zklamání. Místo vzkvétající osady plné pohody a smíchu je přivítají stovky hrobů…   Skotové by ze své země rádi udělali hospodářskou velmoc. Chtějí – stejně jako Anglie, Nizozemí
Omega připomíná sto dní do zahájení Olympijských her
iluxus.cz
Omega připomíná sto dní do zahájení Olympijských her
Už za 100 dní odstartují Olympijské hry 2024 v Paříži a atmosféra se už nyní elektrizuje přípravami a očekáváním. Hodinářská značka Omega, jako oficiální časoměřič her, přichází s novinkou: hodinkami
Evropský unikát? Neolitické srdce Orknejí!
epochaplus.cz
Evropský unikát? Neolitické srdce Orknejí!
Starší než Stonehenge a pyramidy v Gíze, zachovalá div ne jako Vesuvem pohřbené Pompeje. Tak se často hovoří o unikátní kamenné neolitické osadě Skara Brae na západním pobřeží orknejského ostrova Mainland.   Žije se tu zhruba mezi lety 3180 př. n. l. až 2500 př. n. l. A nejde o žádné chatrče. Desítka kamenných seskupených
No řekněte, cožpak může přátelství skončit?
skutecnepribehy.cz
No řekněte, cožpak může přátelství skončit?
Když jsem slavila šedesáté narozeniny, číšník mi přinesl obálku. Ale nebyly tam peníze. Uvnitř se skrýval můj nejkrásnější narozeninový dárek. Celý život jsem neměla kamarádku. Tedy když nepočítám Bohunku, ale o tu jsem přišla. S Bohunkou jsme byly spřízněné duše. Než ta první něco dořekla, ta druhá se tomu už smála, až se za břicho popadala. Bohunku
Poprvé na kameru: Vědci zachytili rozmnožování mořských korálů v laboratorních podmínkách
epochalnisvet.cz
Poprvé na kameru: Vědci zachytili rozmnožování mořských korálů v laboratorních podmínkách
Vůbec první přímý přenos rozmnožování mořských korálů v umělých podmínkách se podařilo zachytit vědcům z londýnského Mordenu. Cílem projektu laboratoře Coral Spawning Lab a společnosti Canon je porozumět životním cyklům těchto organismů klíčových pro udržení ekosystému na planetě a poskytnout informace a nástroje, které umožní je zachránit.   Laboratoř Coral Spawning Lab se zabývá záchranou
Co je pravdy na konspirační teorii chemtrails?
enigmaplus.cz
Co je pravdy na konspirační teorii chemtrails?
Příznivci konspiračních teorií jim říkají chemtrails – chemické stopy. Údajně jsou napuštěny chemikáliemi, viry či kovy a mohou mít nejrůznější účely. Pomalé trávení lidstva, šíření nemocí či steriliz
Kuře na citronech
nejsemsama.cz
Kuře na citronech
Suroviny: 1 kuře 3 citrony 1 svazek petrželky 2 snítky čerstvého tymiánu 2 snítky rozmarýnu 2 stroužky česneku 2 palice česneku 200 g másla cibule olivový olej sůl, pepř mletý Postup: Kuře omyjte a důkladně osušte. Nastrouhejte kůru z jednoho citronu, nasekejte petrželku, polovinu tymiánu a rozmarýnu, rozdrťte dva stroužky česneku a vše důkladně promíchejte
Olomoucká zajímavost: Vodopád v Bezručových sadech
epochanacestach.cz
Olomoucká zajímavost: Vodopád v Bezručových sadech
Tato olomoucká zajímavost nemá dlouhou historii jako gotické nebo barokní památky, ale za prohlídku určitě také stojí. Vodopád na skále v Bezručových sadech vysoký osm metrů vznikl až v roce 1965 u příležitosti květinové výstavy Flora Olomouc a měl tehdy být jen reklamou na kvalitu vodních čerpadel. Voda v něm cirkuluje v uzavřeném okruhu, jehož součástí je podzemní nádrž,