S manželovou matkou jsem si už od začátku moc nerozuměla. Pro paní inženýrku jsem byla jen obyčejná účetní, která se vychytrale nalepila na jejího synáčka. Naštěstí s tchánem jsem vždycky vycházela dobře. Po svatbě jsme moc peněz neměli. Rozhodně ne tolik, abychom si mohli dovolit vlastní bydlení. Když přišel manžel s tím, že bychom se mohli nastěhovat do vily k jeho rodičům, moc nadšená jsem n

Spěchala jsem příliš a jela neopatrně, navzdory nepřízni počasí. Dostala jsem smyk a jen zázrakem unikla smrti. Ten den se to sešlo. Od rána jsem měla skluz a stále více a více se propadala do děsivého zpoždění. Dítě jsem ale musela ze školky vyzvednout včas. Vychovatelky byly na pozdní příchody rodičů háklivé a velmi nepříjemné. Jednu z pracovních schůzek jsem musela odvolat, a i tak jsem jen st

Nikdy jsem nebyla žádný velký optimista. Popravdě řečeno mě po celý život trápili výkyvy nálad. Ale kvůli manželovi a dcerám jsem se vždycky držela. Měla jsem rodinu, kamarádky i koníčky, takže jsem na tom nakonec nebyla tak špatně. Před třemi roky se vdala Tereza, Zdeňka hned za rok po ní. Obě se odstěhovaly dost daleko, takže i když jsme se snažily vídat se co nejčastěji, stejně se mi po nich

Celé dětství jsem toužila být pilotem a letět do vesmíru. Osud mě ale velmi důkladně přibil k zemi. Můj dědeček byl automobilový závodník a já, vnučka, jeho lásku k rychlým, silným autům podědila. Geny se mnou zmítaly v dětství tolik, že jsem toužila studovat vojenskou školu a pilotovat stíhačku. Nepropásla jsem žádnou, která se řítila vzduchem přes naše údolí, kde jsem vyrůstala, směrem k vojen

Je tomu už několik let nazpět. Manžel se snad nikdy nedozví, jak jsem tehdy naši svízelnou finanční situaci vyřešila. Jednoho dne přišel můj muž z práce s tím, že dostal výpověď. Peníze za odstupné se rychle rozkutálely a já si uvědomila, že jsem zůstala na obživu rodiny sama. Nabrala jsem si přesčasy a práci navíc. Ten večer se mi nechtělo z práce domů. Stoly okolo mne zely prázdnotou, jen ve ve

Tou dobou jsme byly rozhádané a dělaly si naschvály. Vyhodila jsem sestře poštu do popelnice. Po deseti letech jí dorazila exekuce. Tehdy byla moje sestra Jana pracovně přeložena z krajského města do Prahy. Nejvyššímu vedení se zdála schopná natolik, že si ji přáli mít na ústředí. Byla pyšná na svou pozici, a protože jsme bydleli ve společném domě, naše vztahy se začaly horšit. Na zahradě neuděla

Do chaty jsme v zimě nejezdili, byl to příliš divoký kraj. Ale tentokrát jsem se tam přiřítila, i když byla sněhová vánice. Když jsem se blížila k chatě, hustě sněžilo. Auto bylo těžko ovladatelné, klouzalo a kroutilo se na navátém sněhu, do karoserie bušil těžký sníh a asi už i kroupy. V zimě jsme na chatu jezdili málokdy, spíš výjimečně. Tohle jsem opravdu neplánovala. Jenomže jsm zjistila, že

Sama moc dobře vím, že na své okolí působím zcela bezcitně. Nemá mě nikdo rád a já vlastně nemám ráda nikoho. Je to začarovaný kruh. Dívám se na muže, co sedí naproti mně, nenuceně se rozvaluje na židli a popíjí labužnicky kávu. Vím, že je hodný, příjemný a že mě miluje. Měla bych být štěstím v sedmém nebi. Vždyť komu se to dnes podaří někoho takového a navíc, v mém věku najít. Jenže já ho nemilu

Dodnes nechápu, kde jsem udělala chybu. Celá rodina jsme se mu snažili vynahradit to, o co s odchodem otce přišel. Měla jsem dobrou práci, zvládala jsem mu platit veškeré kroužky i vychytávky, které zrovna frčely u něj ve třídě. Přišlo mi, že vše funguje. Matka samoživitelka Dokud Patrik nenastoupil do čtvrté třídy a ostatní spolužáci mu nezačali dávat najevo, o co bez otce vlastně přichází. M

Když jsem z krabičky odstranila obal a otevřela ji, zůstala jsem v šoku. Držela jsem v ruce něco, co původně existovalo jen na stránkách psaného příběhu! Před sedmi lety zemřela moje teta Alice, kterou jsem měla moc ráda. Byla to starší sestra mojí matky a už odmalička jsem k ní měla velice blízko. Často jsem k ní jezdila na prázdniny a svěřovala jsem se jí se všemi svými problémy. Vždy mi dobř