Domů     Když dcery odešly, začalo se mi všechno hroutit pod rukama
Když dcery odešly, začalo se mi všechno hroutit pod rukama
5 minut čtení

Nikdy jsem nebyla žádný velký optimista. Popravdě řečeno mě po celý život trápili výkyvy nálad. Ale kvůli manželovi a dcerám jsem se vždycky držela. Měla jsem rodinu, kamarádky i koníčky, takže jsem na tom nakonec nebyla tak špatně.

Před třemi roky se vdala Tereza, Zdeňka hned za rok po ní. Obě se odstěhovaly dost daleko, takže i když jsme se snažily vídat se co nejčastěji, stejně se mi po nich moc stýskalo. Milanovi, mému muži taky, jenže on to neprožíval tolik, jako já.

Mě najednou doma bez holek nic nebavilo. Dřív jsem musela mít všechno nablýskané a teď jsem se do uklízení skoro nutila. Navíc se mi zdálo, že Milanovi je jedno, jak to doma vypadá. A když se občas nad něčím pozastavil, cítila jsem se ukřivděně.


Už mě nic netěšilo


Aby toho nebylo málo, začaly mě trápit zdravotní problémy. Manželovi jsem se nesvěřila, věděla jsem, o co jde a můj lékař mi to potvrdil. Zkrátka a dobře jsem se mílovými kroky blížila k přechodu. Před padesátkou přirozená věc.

Přesto mi to najednou připadalo nespravedlivé. Jakoby mi v životě něco uteklo. Nemohla jsem se zbavit pocitu, že stojím na konci cesty, všechno pěkné už je za mnou a nic dobrého mě nečeká.

Neměla jsem se na co těšit.
Samozřejmě, že Milanovi moje špatná nálada neunikla. Jenomže vysvětlit mu, co se se mnou děje, bylo nad moje síly. Když se začal vyptávat, buď jsem na něj ječela nebo jsem začala plakat.

Snažil se mě uklidnit tím, že přece odchodem holek se nezhroutil svět, jenže to mě spíš ještě víc vytáčelo. 


Nechtěla jsem ses ní sejít


Ani v práci se mi nedařilo. Ráno jsem se musela nutit do vstávání a v kanceláři jsem víc civěla na obrazovku počítače, než abych něco skutečně dělala. Samozřejmě, že si toho vedoucí brzo všiml. Chtěl vědět, jestli mám nějaké problémy.

Tvrdila jsem že ne, a připadala si jako idiot. Odpoledne jsem se domů vracela jako bez života a většinu času proseděla u televize a dívala se na seriály. Věděla jsem, že to takhle nemůže jít dál, ale nedokázala jsem nic udělat.


Když se mi ozvala bývalá kolegyně Olina, snažila jsem se ze všech sil vyhnout setkání s ní. Nedokázala jsem si představit, co jí budu vykládat. Nehledě na to, že mi bylo jasné, že vypadám jako čarodějnice.

Jenže Olina uměla být vždycky neodbytná, takže mě nakonec donutila ke slibu, že se s ní sejdu.


Nejdřív mluvila jen o sobě


Chtěla jsem se vyparádit, zajít si ke kadeřníkovi, tvářit se optimisticky. Plánovala jsem si, jak to hezky zvládnu. Říkala si, že by to mohl být nový začátek. Ale všechno to byly jen řeči.

Na schůzku jsem dorazila v džínách a starém svetru, s odrostlými vlasy mezi kterými prosvítaly šediny a s pocitem, že je všechno špatně.
Olina můj vzhled nijak nekomentovala a nejdřív mluvila jen o sobě. Vlastně to bylo docela zajímavé vyprávění.

Ale zrovna ve chvíli,kdy jsem se začala cítit trochu lépe, se ke mně naklonila.
 „Tak. A teď mi řekni, co se s Tebou děje. Vypadáš hrozně unaveně a smutně. Vím, že se holky odstěhovaly, ale jenom v tom to asi nebude?“ 
Nevěděla jsem, co jí mám odpovědět.

Uchýlila jsem se k obvyklým výmluvám, jako že toho mám moc, s Milanem není žádná velká a zábava a věk taky dělá svoje


Došlo jí,že nejsem v pořádku


„Hele, já z tebe rozhodně nechci dělat cvoka,“ začala Olina pomalu „ale jako bys to ani nebyla ty. Podle mě je to víc, než jen kopa starostí. Možná by ti prospělo, kdyby sis promluvila s někým, kdo tomu rozumí.

Když jsem se rozváděla,byla jsem na tom podobně jako ty. A nevím, jak bych skončila, kdybych si nezašla k psycholožce, kterou mi dohodila švagrová. Měla bys to zkusit taky.

Na tyhle věci by člověk neměl být sám…“ Poděkovala jsem jí, ale kontakt na tu doktorku jsem si nevzala. Když jsme se rozcházeli, cítila jsem se provinile. Bylo vidět, že Olina má o mě skutečně starost. O to hůř jsem se cítila.

Kladla mi na srdce, že se jí mám co nejdřív ozvat, a když to neudělám, ona se určitě ozve.
Po pár týdnech jsem zase ráno vstala do práce. Nechtělo se mi. Ani jsem se nenasnídala, neměla jsem na jídlo vůbec chuť. V autobuse mi došlo, že do práce nedokážu jít.

Vystoupila jsem jako obvykle na konečné, jenže místo do kanceláře jsem zamířila k řece. Sedla jsem si na lavičku a dívala se do vody. Hlavou se mi honilo, že takhle jsem všem, i sama sobě, na obtíž. A že by bylo nejlepší, kdybych s tím se vším skoncovala.

Nevím, jak dlouho jsem tam seděla když mi zazvonil telefon. Automaticky jsem ho zvedla. Byla to Olina. Nepamatuji se, na co se mě ptala. Vykoktala jsem, že nemůžu dál. A asi jsem jí řekla, kde jsem, protože pro mě za nedlouho přijela. 


Pomalu se dostávám z nejhoršího


Na to, co následovalo, moc ráda nevzpomínám. Odvezla mě ke své doktorce, u které jsem se úplně sesypala. Protože jsem nechtěla na psychiatrii, vzala mě k sobě. A nejen to. Zavolala mému muži, do práce i dcerám. Všem vysvětlila, jak se věci mají.


Nechci už se k tomu vracet, ale vím, že mi zachránila život a jsem jí za to z hloubi duše vděčná. Možná bych ten den neskočila do řeky, ale bez pomoci bych určitě dříve či později skončila špatně. Po třech týdnech u Ireny jsem se vrátila domů.

Dneska mám za sebou půl roku terapie a pravidelně beru antidepresiva. Není to žádná velká sláva. Ale pomalu začínám věřit, že to může být lepší. A že mě třeba ještě v životě čeká něco hezkého….

Lenka H. (57), Praha

Související články
2 minuty čtení
Nikdy jsem nebyla z těch, kteří si stěžují. Vždy jsem měla naději. Jenže ta nyní vyhasla. Začalo to nevinně. Píchání v kloubech, únava, taková ta „zima do kostí“, co se člověk snaží rozchodit. Ale nešlo to rozchodit. Přišlo to plíživě, jako by se tělo proti mně pomalu obracelo. Diagnóza byla rychlá, revmatoidní artritida. Jak mi lékaři vysvětlili, moje vlastní tělo vlastně napadá, ničí samo seb
3 minuty čtení
Nikdy jsem si nemyslela, že mi bude chybět školní zvonek. Ten ostrý, protivný zvuk, co ukončoval hodiny a začínal přestávky. Celý život jsem učila na základní škole. Český jazyk a dějepis. Měla jsem ve třídě své království – tabuli popsanou křídou, štosy sešitů, a hlavně oči dětí, které na mně visely. Někdy z povinnosti, jindy se zaujetím. Ale byly tam. Byla tam odezva. I když jde o cizí lid
3 minuty čtení
Na nějaké zázraky jsem v životě nikdy nevěřila, do kostela nechodila. Ale život mě nakonec přece jenom přesvědčil, že se čas od času stávají i věci těžko uvěřitelné. Bylo mi skoro pětačtyřicet. V celém kraji nebyla živá duše, která by uvěřila, že se mi ještě podaří otěhotnět. Osobně jsem tomu rovněž nevěřila ani za mák. Bylo to vyloučeno už proto, že jsem po rozvodu žila sama. Za takových okoln
3 minuty čtení
Každé ráno si dělám čaj do dvou šálků. Jeden piju, druhý zůstává nedotčený. Možná to zní zvláštně, ale nějak mi to pomáhá. Jde o rituál, který zůstal, i když člověk, pro kterého byl určen, už nechodí v mém bytě, po tomto světě. Já bydlím sama v malém domku na konci vesnice, kde lišky dávají dobrou noc a pošťák se usmívá ještě dřív, než otevřu branku. Život tu běží pomalu, ale ne bez emocí. T
5 minut čtení
Po třiceti letech manželství, které jsem považovala za pevné, mi manžel Petr oznámil, že si našel jinou, a odstěhoval se. Odešel za ní a nechal mě samotnou. Nejen se zlomeným srdcem, ale i s hromadou dluhů, o kterých jsem neměla tušení. Moje rodina, kterou jsem milovala, se rozpadla, a já teď hledám sílu, jak začít znovu. Příliš mladí na lásku? S Petrem jsme se vzali velmi mladí a záhy js
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Lysohlávky jako spása pro pacienty s rakovinou trpící depresemi
21stoleti.cz
Lysohlávky jako spása pro pacienty s rakovinou trpící depresemi
Houby lysohlávky se řadí mezi pravé halucinogeny, neboť ovlivňují smyslové vnímáni i prožívání reality, a to díky obsahu účinné látky zvané psilocybin. Její použití u pacientů s rakovinou, kteří trpí
Jihomoravské hradní pověsti: Strom svázaný s osudem stavby a vodník z Boskovic
epochaplus.cz
Jihomoravské hradní pověsti: Strom svázaný s osudem stavby a vodník z Boskovic
Starý poutník putoval krajem, když najednou spatřil spoustu lidí, kteří cosi kutili na skále. „Co to děláte?“ zeptal se jich. „Budujeme hrad,“ zazněla odpověď. Muž v šoku kroutil hlavou. „To spíš z mojí poutnické holi vyroste strom, než by se vám podařilo na té holé skále něco takového postavit,“ prohlásil a na důkaz zapíchl svoji starou sukovici
Už to nejsem já
skutecnepribehy.cz
Už to nejsem já
Nikdy jsem nebyla z těch, kteří si stěžují. Vždy jsem měla naději. Jenže ta nyní vyhasla. Začalo to nevinně. Píchání v kloubech, únava, taková ta „zima do kostí“, co se člověk snaží rozchodit. Ale nešlo to rozchodit. Přišlo to plíživě, jako by se tělo proti mně pomalu obracelo. Diagnóza byla rychlá, revmatoidní artritida. Jak mi lékaři vysvětlili,
Rezidence ve stylu glamour
rezidenceonline.cz
Rezidence ve stylu glamour
Inspirující myšlenkou designérky, která navrhla podobu interiéru luxusní rezidenční vily, bylo vytvořit neobvyklý okouzlující obytný prostor, připomínající elitní paláce prvorepublikových továrníků. Johana Picková i při samotné realizaci věnovala pozornost především detailům s velkým důrazem na dokonalé zpracování každého architektonického prvku. Pod jejím dohledem tak velmi rychle vzniklo dvoupatrové aranžmá plné rafinované elegance, jež svou sofistikovaností
Rozhodnutí Brodské: Může za to žárlivost?
nasehvezdy.cz
Rozhodnutí Brodské: Může za to žárlivost?
Obdivovatelé i přátelé Terezy Brodské (57) jsou v šoku z jejího rozhodnutí. Herečka totiž nedávno oznámila, že hodlá zcela zmizet ze sociálních sítí. Údajně ji k tomu přiměl fakt, že není úplně ne
Nepečený melounový dort
tisicereceptu.cz
Nepečený melounový dort
Nemusíte ani zapínat troubu a přitom vytvoříte jedinečný dort s lehkým melounovým želé, který bude zejména během horkých letních dnů příjemným osvěžením pro malé i velké strávníky. Potřebujete 1
Zadig & Voltaire: Láska v plamenech letní noci
iluxus.cz
Zadig & Voltaire: Láska v plamenech letní noci
Značka Zadig & Voltaire přináší novou kapitolu do své ikonické voňavé ságy THIS IS! a představuje dvě nové vůně, které jsou jako stvořené pro elektrizující letní noci. Duo THIS IS HER! BURNING LOV
Kouzla letního slunovratu
nejsemsama.cz
Kouzla letního slunovratu
Letní slunovrat, kdy 21. června je den stejně dlouhý jako noc, je tím nejlepším časem pro kouzelné rituály. Pokud chcete v tento magický čas čarovat, vyzkoušejte rituály s ohněm i bylinkami. Oslavte sílu slunce a přivolejte si pomocí magie obdobně silné štěstí. Slunovrat je příležitost k novým začátkům, k napojení na přírodu a k úžasné letní magii. Vyzkoušejte některý z rituálů a dopřejte si tento magický
Jan Kupecký maloval svou duši
epochalnisvet.cz
Jan Kupecký maloval svou duši
Jeden z nejvýznamnějších barokních malířů 17. a 18. století a vyhledávaný portrétista nejmocnějších osobností své doby byl hrdý Čech. Jen v Čechách většinu svého života vlastně vůbec nežil…   Kde se Jan Kupecký (1666–1740) narodil, není úplně jasné. Jeho rodiče pocházejí z Mladé Boleslavi, ale vzhledem ke svému protestantskému vyznání nemají doma právě na růžích
Záhadná krádež v Gentu: Vrátí  se někdy Spravedliví soudci?
enigmaplus.cz
Záhadná krádež v Gentu: Vrátí se někdy Spravedliví soudci?
Ačkoli druhá část našeho titulku vypadá jako povzdech nad stavem belgické justice, ve skutečnosti se týká krádeže části takzvaného Gentského oltáře. Ani po devadesáti letech není tento kriminální čin
Výprava Františka Ferdinanda d´Este: V Japonsku se arcivévoda nechal tetovat
historyplus.cz
Výprava Františka Ferdinanda d´Este: V Japonsku se arcivévoda nechal tetovat
Podpalubí lodi Kaiserin Elisabeth je přecpané trofejemi. Nechybí mezi nimi vycpaní tygři, orli ani opice. Námořníci sem přinášejí vypreparované klokany, pštrosy a koaly. Arcivévoda František Ferdinand d´Este se totiž na lodi plaví kolem světa a plní ji ulovenými zvířaty. Záhy mezi ně přibudou veverky, skunkové nebo medvěd grizzly… Arcivévoda František Ferdinand d´Este (1863–1914)
Zdislavina studánka: Uzdravuje dodnes nemocné?
epochanacestach.cz
Zdislavina studánka: Uzdravuje dodnes nemocné?
Asi kilometr od státního zámku Lemberk se nachází Zdislavina studánka pojmenovaná podle zdejší šlechtičny, která prý měla zázračné nadání uzdravovat nemocné. Voda prý pomáhá dodnes. Česká šlechtična svatá Zdislava (1220–1252) má podivuhodné schopnosti už jako dítě. Stále se prý modlí a chce se stát poustevnicí. Rodiče ji nicméně provdají za Havla z Lemberka (asi 1210–1254) a