Nikdy by mě nenapadlo, že takové malé, chlupaté nic, dokáže udělat tolik záslužné práce. Ale Micinka to spolehlivě zvládla. Zaskočila jsem jen na kafíčko. Ale paní Boženka mě jen tak nechce pustit domů. Upekla prý švestkový koláč a tak mi ho ještě vlažný nabízí. Sedá si proti mně na židli a na něžně hladí mourovatou kočičku, která se jí usadila na klíně. Naše Micka. Kdo by to byl ještě před rokem

Život se závislým člověkem je peklo. A já to peklo opravdu vydržela hodně dlouho. Teď už to ale dál snášet prostě nebudu. Dívám se na svého stále ještě muže a uvědomuji si, že už s ve mně neozývají vůbec žádné city. Ani pozitivní, ani negativní. Naprosté prázdno a lhostejnost. Chlap, kterému jsem kdysi něžně říkávala Peťulko, je dneska výjimečně klidný a střízlivý. Ale mě už tím nepotěší. Za chví

I rozumově založení lidé občas dělají ze zoufalství neuvěřitelné věci. Já jsem vyzkoušela magii. Seance odhalila můj nový život. Bylo mi čtyřicet, když mi manžel oznámil, že podává žádost o rozvod. Když se za ním definitivně zabouchly dveře, uvědomila jsem si, že jsem sama. Že nemám nikoho. Do práce jsem samozřejmě chodila, ale mezi kolegyněmi jsem žádnou kamarádku neměla. Veškerý svůj čas a ener

Naše poklidné stáří vzalo za své v okamžiku, kdy se přistěhovali noví sousedé. Můj muž se po čtyřiceti letech spokojeného manželství zamiloval a po něm i já. Na důchod jsme se s manželem odstěhovali do domku zděděného po jeho rodičích. Byla to pěkná barabizna, ale zahradu měla krásnou. Sice zarostlou, ale rozlehlou a se vzrostlými ovocnými stromy. Úroda jablek, švestek a také ořechů byla ohromují

Kamarádce, která věřila na věci mezi nebem a zemí, jsem se vždycky vysmívala. Nakonec to ale byla právě ona, kdo zachránil moji svatbu. Odjakživa jsem se řídila hlavně zdravým selským rozumem. Horoskopy, čtení z ruky, výklady z karet a jiné způsoby předpovídání budoucnosti jsem brala jako zábavu. Nikdy jsem si nemyslela, že by na nich mohlo být zrnko pravdy. V souvislosti s mojí druhou svatbou js

Hned po porodu svého vnuka jsem nastoupila do služby. Měla jsem malého Toníčka hlídat každý den a moc jsem se na to těšila. Potom jsem si zlomila nohu a musela narychlo sehnat chůvu. Na svoji vnučku jsem byla vždycky náležitě pyšná. Vystudovala vysokou školu a našla si opravdu hodně dobře placené zaměstnání. Jenže, nic není tak růžové, jak se zdá. Holka si sice vdala, ale když otěhotněla, měl s t

Najít si pořádného chlapa není v dnešní době nic lehkého. Obzvlášť, když už není člověku dvacet. Pomáhala jsem kamarádce, seč jsem mohla, ale netušila jsem, že se bude scházet s mým manželem! V zaměstnání jsem se měla dobře. Musela jsem samozřejmě pracovat, ale nijak jsem se nepředřela. Jen oči mi z těch malých číslíček dost slábly a tak jsem si každé dva roky musela pořizovat silnější brýle. Moj

Říká se, že první láska je ta skutečně pravá. Zrovna tak se ale říká, že nevydrží. I já jsem o tom byla přesvědčená. Jenže osud mi do cesty přihrával Adama tak dlouho, až mi konečně došlo, že právě jeho chci za muže. Poprvé jsme se s Adamem setkali, když jsem slavila sedmé narozeniny. Byl to můj spolužák ze školy, tak jsem ho, stejně jako všechny ostatní, pozvala na svou oslavu. Byl to fajn kluk,

Když jsme s Markem začali žít spolu, byla u nás tchyně jako doma. Věčně mě o něčem poučovala. Jednoho dne pohár mojí trpělivosti přetekl… S Markem jsme se brali z velké lásky. Bylo nám oběma dvacet let a byli jsme do sebe až po uši zamilovaní. Všechno se zdálo být zalité sluncem. Jedna vada na kráse se ale přece jenom našla. Byla to Markova maminka Hanka. Nevím proč, ale prostě jsem jí do oka ne

Byly jsme tři sestry, které spolu vždy velmi dobře vycházely. Celý život jsme před sebou neměly žádná tajemství. Tedy, alespoň jsme o tom byly donedávna pevně přesvědčeny. Sedíme s Marcelou nad skleničkou slivovice a svíráme kalíšky křečovitě v ruce. Nevíme totiž co říct. Vše už bylo vyřčeno a šokující pravda nás trochu zahnala do kouta. I když v našem věku se tomu už můžeme možná i zasmát. Ovšem