Cítila jsem se osamělá a vyčítala dceři, že mě nechodí dost často navštěvovat. Když mi v návalu vzteku řekla, abych si pořídila papouška, vzala jsem ji za slovo. Být doma samotná a nemít s kým popovídat, se mi zajídalo čím dál víc. Koukala jsem stále jen do zdi, už mě nebavila ani televize. Dříve jsem sledovala seriály a romantické telenovely a potom si o nich povídala se sousedkou. Sousedka se

Černá kožená bunda, na hlavě šátek a v uchu nová náušnice. Novým vzhledem nás překvapil sotva dospělý vnuk. Ale nejhorší bylo, že vstoupil do nějakého motorkářského gangu! Do kuchyně vstoupil nějaký cizí člověk, vzdáleně podobný mému dosud hodnému a milému vnukovi. Až po notně dlouhé chvíli jsem si uvědomila, že je to opravdu on! Změnil se k nepoznání. Jiné oblečení, jiný účes a dokonce i jiné ch

Má sestra Dana byla vždycky živel. Musela být středem pozornosti, provokativně se oblékala, neustále s někým flirtovala. Proto mě moc nepřekvapilo, že je má neteř po ní. Markéta ale dovedla svou touhu po pozornosti ještě dál. Rozjela ji totiž na internetu a krutě na to doplatila. Od malička byla Markéta obletovaný jedináček, který dostal vše co si usmyslel. Dana se jí snažila vynahradit, že se v

Z hračky bývají často plačky. V případě mé vnučky Julinky to mělo málem tragické následky. Scházelo málo a přišla by o život. I přes svůj věk jsem stále aktivní babičkou a se svými vnuky si hraji často a ráda. Hra na schovku u nás je vždy nejoblíbenější. Jen počet úkrytů v domácím prostředí je vždy značně omezená. Dětem s útlými tělíčky a bujnou fantazií se sem tam podaří najít místo, kde by je n

Sourozence si člověk nevybírá. Já jsem si ale dlouhá léta nemohla stěžovat. Adélka byla moje milovaná sestra. Pak se stalo něco, co nás na dlouho rozdělilo. Ale ne navždy. Sestra se na mě obrátila a zasmála se. „Já ten kufr nikdy nedovřu. Je malý.“ Klečela na svém loďáku a byla zoufalá. „Tak něco uber.“ Snažila jsem se jí poradit. Ale věděla jsem předem, že je to marné. Moje milá sestřička Adélka

Také cestujete městskou hromadnou dopravou? Bydlím v Praze, a proto musím. Snažila jsem se být dlouho pozitivní, ale už dávno mě úsměv přešel. Do Prahy jsem se přistěhovala po svatbě. Jako holka z vesnice jsem měla z milionového hlavního města respekt a obavy. Našla jsem si dobré místo, jeden háček to ale mělo. Moje práce byla daleko od našeho bytu a já za ní musela zdlouhavě dojíždět. Manžel mi

Pro každou ženu je první těhotenství velkým zážitkem. To moje však trvalo tak krátce, že jsem se nestačila ani vzpamatovat. Byla jsem mladá holka. Na dveře mi klepaly teprve dvacáté narozeniny a já neměla ze samostatného života téměř žádné zkušenosti. V tu dobu se stalo, co se asi mělo stát. Jen pár měsíců jsem tehdy chodila se svým prvním klukem. Milan byl milý a šikovný, a já neměla žádné srov

Udělala jsem vše pro to, abych jí to lépe placené místo vyfoukla před nosem a ona musela z firmy odejít. Byla jsem krátce po škole a zajímalo mě jediné. Toužila jsem najít si dobrou práci, začít vydělávat peníze a postavit se na vlastní nohy. Snad i proto jsem se nebála žádné práce a hledala, kde se dalo. Nastoupila jsem jako prodavačka do prodejny s nábytkem a těšila se z toho, že se ze mě stala

Tak dlouho mi šeptal sladké nesmysly, až jsem uvěřila. Jak jsem byla hloupá! Když tak někdy v zaměstnání poslouchám stížnosti kolegyň na adresu jejich manželů, kteří jsou buďto líní, nebo nevěrní, v duchu děkuji bohu za svého muže. Před lety mi ho seslalo samo nebe. Je to poklad. Trhala bych si vlasy, když si vzpomenu na příběh, který jsme si před svatbou prožili a který málem nedovolil té naší k

Člověk by si měl vážit spořádaného rodinného života, nebořit jej. Škoda že jsem se tím neřídila. Tak báječného manžela jsem měla! Ptáte-li se na moje manželství, odpovím, že jsem měla velké štěstí. Náš vztah byl vždycky korektní, spořádaný, příkladný. Vychováváme spolu nádhernou dceru Báru, které je sedmnáct. S manželem Pavlem žijeme dlouhé roky, brzy oslavíme dvacet pět let společného života.