Domů     Čekal na mě dlouhých třicet let
Čekal na mě dlouhých třicet let
6 minut čtení

Říká se, že první láska je ta skutečně pravá. Zrovna tak se ale říká, že nevydrží. I já jsem o tom byla přesvědčená. Jenže osud mi do cesty přihrával Adama tak dlouho, až mi konečně došlo, že právě jeho chci za muže.

Poprvé jsme se s Adamem setkali, když jsem slavila sedmé narozeniny. Byl to můj spolužák ze školy, tak jsem ho, stejně jako všechny ostatní, pozvala na svou oslavu. Byl to fajn kluk, trochu zamlklý, ale moc hodný.

Jelikož bydlel o ulici vedle, často jsme pak spolu chodili do školy nebo ze školy. Občas jsme si spolu hráli i o víkendu na jejich zahradě, protože tam měli bazén a já jsem vodu už odmala milovala. Ve čtvrté třídě se ale Adam se svými rodiči odstěhoval…

Setkání na střední

Po základce jsem šla na gympl. Když jsem byla ve druháku, přibyl do naší třídy nový spolužák. Jaké to bylo pro mě překvapení, když se ukázalo, že onen kluk je právě Adam. A jelikož jsem jako jediná seděla v lavici sama, posadila ho naše třídní učitelka ke mně.

„Vážně jsi to ty?“ ptal se Adam o přestávce, očividně nemohl uvěřit vlastním očím. „No jo, jsem,“ kývla jsem. „Jen už nejsem ta malá holka s copánky.“ Adam se zasmál a přelétl mě pohledem od hlavy k patě. „To vážně nejsi,“ řekl a usmál se.

Rozhodl se pro studium

Netrvalo to dlouho a začali jsme spolu chodit. Prožili jsme spolu i první milování. Byli jsme do sebe zamilovaní až po uši, plánovali jsme si, že půjdeme na stejnou vysokou, odpromujeme a pak se vezmeme.

Ale pak za mnou Adam přišel s tím, že ho přijali na školu v Brně. „Cože?“ hlesla jsem a u srdce mě bodlo. „To přece nevadí,“ utěšoval mě. „Budeme se navštěvovat, budeme si psát a prázdniny strávíme spolu.“ Bylo mi jasné, že nic z toho se nestane.

A měla jsem pravdu. Prodlevy mezi jednotlivými dopisy byly čím dál tím delší a po roce přestaly úplně. Po několika měsících jsem se seznámila s Hynkem a na Adama jsem pomalu zapomněla. Myslela jsem si, že už Adama nikdy neuvidím…

Služební cesta

Uplynulo pět let. Úspěšně jsem odpromovala a nastoupila do svého prvního zaměstnání. Po dvou měsících mě šéf poslal na služební cestu do Berlína. Vlak mi odjížděl z Hlavního nádraží v šest hodin ráno.

Už jsem pohodlně seděla na svém místě, do odjezdu zbývala sotva minuta, když do vagónu vběhl mladý muž. „Máte tu prosím volno?“ zeptal se mě. Vzhlédla jsem a překvapeně zamrkala. Byl to Adam! I on mě poznal a obličej se mu rozzářil.

„Olino, co ty tady děláš?“ zeptal se. „Jedu na služební cestu, jsem obchodní zástupce,“ odpověděla jsem jakoby nic. „Páni,“ zvolal a posadil se vedle mě.

Dlouhé povídání

Pozorně si mě prohlížel, až mu zrak spočinul na prsteníčku mé levé ruky. „Jsi vdaná?“ zeptal se. V jeho hlase bylo slyšet zklamání. „Zasnoubená,“ opravila jsem ho. S Hynkem jsme už tři roky společně bydleli, a tak byla žádost o ruku jen otázkou času.

„Svatbu plánujeme na příští léto,“ dodala jsem. „Hmm,“ zabručel a popřál mi hodně štěstí. Zbytek cesty jsme si krátili povídáním o našich životech, když tu najednou hlásili stanici, kde jsem vystupovala. „Tak se měj,“ rozloučila jsem se a vystoupila z vlaku.

Nešťastné manželství

Ve třiceti jsem se provdala za Hynka. Byl to skvělý muž. Ohleduplný, inteligentní, hodný a miloval mě. Rok po svatbě jsme začali mluvit o miminku. Hynek si moc přál být otcem a i já jsem začala pociťovat touhu po dítěti. O tři měsíce později jsem otěhotněla.

Měla jsem rizikové těhotenství, a tak jsem odešla z práce. Hynek vydělávat dost, aby nás bez problémů uživil. Bohužel i navzdory radám a doporučením od lékařů jsem v šestém měsíci potratila. Ztráta nenarozeného miminka vrazila mezi mě a Hynka klín.

Změnila jsem práci

Když jsem se z toho otřesu vzpamatovala, našla jsem si novou práci. „Milí kolegové, tak vám vedu novou posilu. Tohle je Olina. Bude mít na starosti obchodní úsek,“ představil mě šéf ostatním zaměstnancům na pondělní dopolední poradě.

Přelétla jsem očima po místnosti, abych si své budoucí kolegy prohlédla, když v tom mi zrak zamrzl na jednom z nich. To snad není možné, pomyslela jsem si. Vždyť to je Adam! Samozřejmě mě taky hned poznal. Lehce pokývl hlavou a usmál se na mě.

Po celou poradu jsme po sobě pokukovali a potutelně jsme se usmívali. Oba jsme se nemohli dočkat, až porada skončí a budeme si spolu moct promluvit.

Pořád svobodný

„Co kdybychom zašli na oběd?“ navrhl Adam, když jsme vyšli ze zasedačky. Souhlasila jsem, ani mě nemusel přemlouvat. „Kdy ses vrátil zpátky do Prahy?“ zeptala jsem se, když jsme si objednali. „Už to budou dva roky,“ odpověděl Adam. „A co ty?

Pořád šťastně vdaná?“ Sklopila jsem zrak. „Nevyšlo to. Zrovna se rozvádíme,“ řekla jsem a pak mu v krátkosti vylíčila vše, co se stalo. „To mě moc mrzí,“ řekl a vzal mě za ruku. „A ty? Jsi ženatý? Máš děti?“ Adam zavrtěl hlavou. „Ne, jen práce,“ přiznal sklesle.

Patříme k sobě

Od toho dne jsme se s Adamem začali čím dál častěji vídat i mimo práci. Jednou jsme šli do kina, podruhé na procházku, potřetí mě pozval na večeři. Naše přátelství přirozeně přešlo ve vztah.

„Miluji tě,“ řekl mi jednou večer, když jsme se procházeli po Karlově mostě. „Vlastně jsem tě nikdy milovat nepřestal,“ dodal tiše a zadíval se mi do očí. Hrklo ve mně. Snad mě tu nechce požádat o ruku, pomyslela jsem si. Ale přesně to se stalo.

Adam přede mnou poklekl a vyslovil se. Pak z kapsy vytáhl malou krabičku v červeném sametu a otevřel. Vykoukl na mě přenádherný prsten z bílého zlata s malým diamantem uprostřed. „Panebože,“ hlesla jsem a úžasem otevřela ústa. Co jsem mu odpověděla, je vám nejspíš jasné…

Olina P. (51), Praha

Související články
3 minuty čtení
Organizovala jsem třídní sraz po 45 letech, na který přišel pohledný muž, kterého jsem nepoznala. Málem jsem ho vyhodila. V restauraci, kde jsme měli mít sraz, jsem zamluvila rezervaci salonku. Seděla jsem u stolu u dveří a inkasovala po příchozích určitou částku za objednané občerstvení. Někteří spolužačky a spolužáci tam už byli. Najednou nahlédl a začal se hrnout dovnitř podnapilý muž, který
4 minuty čtení
Domluvila jsem si schůzku s mužem ze seznamky. Jenže den se nevyvíjel vůbec podle plánu. Ve stresu jsem si popletla místo setkání. Po dlouhé době jsem se odhodlala jít na schůzku s příjemným mužem ze seznamky a chtěla jsem vypadat co nejlépe. Jenže jako na potvoru, ten den v práci byl jeden velký chaos. Šéf trval na tom, že nikdo neodejde, dokud se práce neodevzdá. I když jsem se už od rána těš
3 minuty čtení
Čas utekl jako voda, s Pepou, o kterého jsem kdysi tak stála, jsme se rozvedli. Byla jsem přesvědčena, že zůstanu sama, ale osud to tak nechtěl. Měl pro mě ještě jednu lásku. Koukala jsem z okna chaty na jez a myslela na to, že čas utekl jako ta voda. Jak je to dlouho, co jsem se na jezu producírovala, aby si mě všiml Pepa? Pak si mě doopravdy všiml, ale otázka zní, co jsem tím získala. Dvacet
3 minuty čtení
Kdo hledá prince z pohádky, neuspěje. Pokud žena nechce zůstat sama, je třeba přestat snít a navrátit se na pevnou zem. Připadala jsem si stará. Z dnešního pohledu jsem stará určitě nebyla, bylo mi šestatřicet, ale vše nasvědčovalo tomu, že zůstanu na ocet. Další rok zase utekl jako voda a přišel máj. Voněl šeříkem, jasmínem a kvetoucími třešňovými stromy a sliboval lásku, ale, jak jsem byla př
6 minut čtení
Zamilovala jsem se do černovlasého kluka, kterého jsem občas potkávala. Tajně, nikdo o tom nevěděl, on už vůbec ne. A měl holku. Moje sny o princi se nesplnily. Nebyla jsem ani dost hezká, ani dost zajímavá. Toužila jsem po dětech, po rodině, a to mladí muži zpravidla neradi slyší. A ještě ke všemu jsem se mizerně učila, a tak ode mě kluci nemohli ani opisovat. Beznadějně zamilovaná Vyuči
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Grenadina z granátových jablek
nejsemsama.cz
Grenadina z granátových jablek
Grenadina je tradiční sirup vyráběný z granátových jablek, nikoli z třešní, jak se mnozí domnívají. Má sladkokyselou chuť a krásnou červenou barvu. Ingredience na 4 sklenice: ● 1 l čerstvé šťávy z granátových jablek ● 100 g cukru ● šťáva z citronu Postup: Do malého hrnce nalijte šťávu a přidejte cukr. Pomalu zahřívejte a míchejte, dokud se cukr zcela nerozpustí, ale nevařte. Přidejte citronovou šťávu, která zvýrazní chuť a prodlouží
Smrtelná tragédie v Le Mans: Zaúřadoval nezvratný osud?
enigmaplus.cz
Smrtelná tragédie v Le Mans: Zaúřadoval nezvratný osud?
Ochozy kolem závodního okruhu ve francouzském Le Mans, kde se jezdí známý 24 hodinový závod, jsou plné lidí. V kalendáři je psaný 11. červen roku 1955 a závod byl zhruba před dvěma hodinami odstartová
Nové hodinky Omega Seamaster Diver 300M: Oranžový symbol hloubek
iluxus.cz
Nové hodinky Omega Seamaster Diver 300M: Oranžový symbol hloubek
Za posledních dvacet let se oranžová barva stala synonymem pro potápěčské hodinky značky Omega – nejen díky své vysoké viditelnosti pod vodou, ale i jako výrazný estetický prvek. Tato výrazná barva se
Vana – královna relaxačního prostoru
rezidenceonline.cz
Vana – královna relaxačního prostoru
Na následujících stránkách vám chceme představit tradiční koupelnu v netradičním pojetí. Zařizovací předměty se netísní v malé místnosti bez oken, ale jsou součástí relaxačního prostoru. Opravdovou královnou koupelny se stává vana, volně stojící uprostřed prostoru. Nejenom že je pohodlně přístupná ze všech stran, zároveň dokonale vyniknou její ladné linie. Hitem posledních let se staly tradiční tvary, různé
Neznámá ze Seiny: Morbidní múza a ideál krásy
epochaplus.cz
Neznámá ze Seiny: Morbidní múza a ideál krásy
Má jednu z nejznámějších tváří přelomu 19. a 20. století. Básníci ji opěvují, spisovatelům je múzou, pro mnohé je ideálem krásy. A nikdo neví, kdo to vlastně je. Zavřené oči a lehký, téměř neznatelný náznak úsměvu. Tak zůstane navždy zapsána do historie. Tvář neznámé dívky, otištěná pravděpodobně do posmrtné masky, visí kolem roku 1900 jako
Tunisko a jeho exotická tvář
epochanacestach.cz
Tunisko a jeho exotická tvář
Tunis není jen pětihvězdičkový hotel a každodenní lenošení na pláži. Tato země nabízí mnohem víc. Většina Čechů jezdí hlavně na Djerbu, do Sousse, Hammametu nebo Nabeulu. Milovníci klidu a historických památek zamíří ale raději do Mahdie. Určitě se vyplatí nezůstávat celý týden jen u hotelu v opojení all inclusive, ale navštívit více různých míst. Mezi ně
Chybí Peštové a Haberovi doma jiskření a vášeň?
nasehvezdy.cz
Chybí Peštové a Haberovi doma jiskření a vášeň?
Zatímco Daniela Peštová (54) chce problémy řešit a mluvit o nich, její partner Pavol Habera (63) veřejně přiznal, že ho to nezajímá. Podřezal si pod sebou větev a dočká se rozchodu? Následující týd
Zachraňte koně! Příběh chovatelského klenotu pražské zoo pokračuje
21stoleti.cz
Zachraňte koně! Příběh chovatelského klenotu pražské zoo pokračuje
Psalo se 28. září 1931. Den, který navždy změnil osud jednoho druhu. V pražské Troji se slavnostně otevřela nová zoologická zahrada. Pro mnohé jen další zábavné místo pro rodinné výlety. Kdo by si teh
Záhada jediné vraždy na jižním pólu
epochalnisvet.cz
Záhada jediné vraždy na jižním pólu
Polární stanice Amundsen-Scott je umístěná 100 metrů od jižního pólu. Polárníci zde tráví čas už od roku 1956, kdy první budovy postaví osmnáctičlenná skupina amerického námořnictva.   Od té doby zde léto tráví přes 200 výzkumníků, v zimě je zde jen něco mezi 50 a 90 lidmi. Taky není o co stát, průměrná teplota je přes
Vlastnil Rudolf II. dýku s Caesarovou krví?
historyplus.cz
Vlastnil Rudolf II. dýku s Caesarovou krví?
Do „třináctých“ komnat Rudolfa II. nahlédne jen málokdo. Augšpurský obchodník Hans Kraft je jedním z vyvolených. „Teď se můžete chlubit tím, že jste viděl, co mnoho jiných ne,“ usměje se na něj císař, když ho provází mezi policemi své kunstkomory. Kraftovi se doslova tají dech. Pravda, obdobných sbírek existuje v Evropě celá řada, jen namátkou vévodská
Pečené kuřátko na citrónech a česneku
tisicereceptu.cz
Pečené kuřátko na citrónech a česneku
Možná jste dosud neobjevili kouzlo kuřecího masa ovoněného pečeným citronem. Teď máte ale příležitost. Ingredience 1 celé kuře 2 cibule 2 celé citrony 5 stroužků česneku hrst tymiánu nebo ro
Moudrá sova mi přináší štěstí
skutecnepribehy.cz
Moudrá sova mi přináší štěstí
Měla jsem krátce před maturitou a byla jsem nervózní. Sova v mém snu mi poradila, na jakou otázku se mám připravit. Ten sen se mi zdál ve škole před maturitou. Seděla jsem na břehu řeky, kam jsem chodívala s dědečkem na ryby. Seděla jsem tam sama, děda byl už po smrti, a mně se v tom snu po