Kdysi jsem dostala nabídku vycestovat pracovně do Skotska. Tehdy jsem netušila, že nás bude cestou pronásledovat neštěstí. Tu skvělou možnost vycestovat jsem dostala před třiceti lety. Provázeli mě dva zkušenější kolegové. Problémy začaly ještě doma. Naše výjezdní doložka platila až od šesti hodin ráno ten den, kdy jsme měli už mít důležitou schůzku. Tu doložku vystavoval někdo, kdo nám tu cestu

Poznala jsem, že osud nás umí přesvědčit o tom, že na některé věci v životě není nikdy pozdě… Prý už jako hodně malá holka jsem nakreslila sebe jako nevěstu a jednoho chlapce z mateřské školy jako ženicha. Moc si to nepamatuji, ten obrázek se pak ztratil, ale říkala to moje máma. Ani ona by ale tenkrát nejspíš nevěřila, kdyby jí byl někdo řekl, v kolika letech se skutečně budu vdávat! Malov

Je to taková podivná hra osudu. Jsem závislá na svém bratrovi tak, že se každý den třesu hrůzou o jeho život. Kdyby totiž zemřel, končím tím svůj život i já. Leoš je můj nevlastní bratr, o kterém jsem se dozvěděla, když mi bylo osmnáct. Byl to šok. Tehdy vyšlo najevo, že když mi byly asi tři roky, můj otec si našel novou známost ve vedlejším městě, která skončila narozením dítěte. S tou paní se

Většina maminek říká, že by pro svoje děti dýchaly. Já jsem v sobě ale nikdy podobné pocity necítila. Naštěstí to za mě vyřešil rozvod. S manželem jsme se znali už od střední a když nám bylo osmnáct, byla to láska jako trám. Tak nějak logicky jsme se pak v pětadvaceti rozhodli, že si pořídíme dítě, když je nám spolu i po letech stále dobře. Těhotenství jsem snášela hladce, ale když se Kuba narodi

Moc jsem se chtěla podívat po padesáti letech do domu své babičky a navštívit místa z dětství. Přišla jsem tím ale jen o své krásné představy. Nikdy bych nevěřila, jak moc odlišně vnímá dítě realitu. Všechno bylo v mých vzpomínkách mnohem větší a krásnější, než tomu bylo doopravdy. Vyprávěla jsem svým dětem i vnoučatům o tom, jak velký byl dvorek u babiččina domku, jak rozsáhlá zahrada se sadem k

Nikdy jsem v Americe nebyla, moji příbuzní tam ale žijí. Kdykoliv se mi o této zemi zdá, zejména o koních a rozvířenému prachu, někdo z rodiny zemře. První sen přišel v sedmé třídě. Dodnes si pamatuji, že to bylo koncem září z neděle na pondělí. Ve snu jsem se ocitla v době, kdy se dobýval Západ. Jela jsem vlakem, seděla u okna a na kolenou držela velkou koženou kabelu. Dívala jsem se po krajině,

Nikdy jsem se o horoskopy nezajímala, až od chvíle, kdy jsem začala dělat chybu za chybou… Narodila jsem se v rodině, kde otec byl alkoholik a nesmyslně utrácel peníze, takže na rodinu mnoho nezbývalo. Byly jsme tři děti. Nejstarší bratr, já o sedm let mladší, a ještě o dva roky mladší sestra. Matka se snažila, ale její peníze na to nestačily. Bratr u nás žil do svých pětadvaceti let a napodobova

Milovala jsem rozhárané bouřliváky, za muže jsem si ale raději vybrala bankovního úředníka. Stal se z něho uzurpátor a tyran, kterému nebylo nikdy nic dost dobré. Vždycky jsem si vybírala takové ty problémové rošťáky, rozhárané bohémské típky. Jenže po několika letech jsem z nich už byla unavená a rozhodla se, že si vyberu někoho opačného. Na seznamce mě zaujal inzerát, v němž muž prezentoval sám

Náš Jirka byl veden k tomu, aby slabším pomáhal. Proto nezaváhal ani chvíli, když se skupina mladíků pustila do starého člověka. Náš syn prošel průmyslovkou, dostal se na vysokou školu a docela mu to šlo. Za vším stála jeho disciplína a vůle, které se učil především při sportu, i když nebyl vrcholový. Jednou k večeru šel domů z tréninku a zkracoval si cestu přes park. Už se pomalu stmívalo a po

Dopis, který byl adresovaný mamince, nevěstil nic dobrého. Byla to vyhrůžka soudem za nezaplacený dluh. Ona ale byla v době půjčky už deset let po smrti. Nikdy bych nevěřila, že se něco takového může stát. V této zemi se ale možné všechno. Moje maminka byla žena velmi šetrná, dokázala vyjít i s málem a půjček se vždycky bála. Když před patnácti lety zemřela, říkali jsme si, že si při své šetrnos