Domů     Nikdy mu neodpustím, že neměl rád naše děti
Nikdy mu neodpustím, že neměl rád naše děti
7 minut čtení

Milovala jsem rozhárané bouřliváky, za muže jsem si ale raději vybrala bankovního úředníka. Stal se z něho uzurpátor a tyran, kterému nebylo nikdy nic dost dobré.

Vždycky jsem si vybírala takové ty problémové rošťáky, rozhárané bohémské típky. Jenže po několika letech jsem z nich už byla unavená a rozhodla se, že si vyberu někoho opačného.

Na seznamce mě zaujal inzerát, v němž muž prezentoval sám sebe jako úspěšného a slušně vydělávajícího podnikatele. Zareagovala jsem a za týden jsme šli na kafe. I když jsem z něj cítila notnou dávku pedantnosti, nebyl to suchar. Dokázal být vtipný a zábavný.

Pracoval v bance, byl vzdělaný a docela zajímavý. Tak jsem si řekla, že to zkusím. Od začátku našeho vztahu tvrdil, že chce mít děti a i já po nich toužila, a tak jsem vzápětí otěhotněla. Myslela jsem si, že bude dobrý táta.

Měl totiž děti z prvního manželství, ze kterých se celý rozplýval. A proto pořád bojoval o střídavou péči. Obdivovala jsem tu jeho touhu nevzdat se své role táty.

Věděla jsem, že pro své dva syny kupoval první poslední, že jeho žena měla nejdražší vybavení pro miminka, které bylo v té době dostupné. Tedy jsem očekávala něco podobného i v mém případě. Je pravda, že zpočátku měl z mého těhotenství velkou radost. Jenže!

První rozkol nastal, když jsem se před porodem, když jsem nastupovala mateřskou, stěhovala k němu domu. Najednou prohlašoval, že tam jen tak zdarma bydlet nemůžu. Připadala jsem si příšerně. Nechápala jsem, jak ho něco takového mohlo napadnout.

A jelikož už jsem se ze svého podnájmu odstěhovala, řekla jsem, že odejdu k rodičům. V tu chvíli otočil a domů mě vzal, aniž bych mu za to musela „cálovat“.

Přišlo rozčarování

Od té chvíle se ke mně choval docela hezky. Starala jsem se o domácnost, uklízela, prala, chystala oblečky pro naše miminko. Hrozně jsem se těšila. On se příprav moc neúčastnil, byl pořád v práci, ale nevadilo mi to.

Když se narodila dcerka Dominika, dostala jsem se do totální euforie. Byla jsem šťastná a myslela si, že si budeme užívat první dny našeho děťátka dohromady. To jsem se ale spletla!

Odvezl mě z porodnice domů, kde v mé nepřítomnosti nadělal děsný nepořádek, jen mě vysadil, práskl dveřmi a odešel. Dva dny byl pryč a já po porodu zůstala s dítětem sama. Byl to pro mě šok. Jen mi suše oznámil, že má ve firmě nějaký problém.

Celé dva dny jsem probrečela, protože mě hrozně zklamal. Představovala jsem si, jak v jiných rodinách chodí miminko všichni vítat a všichni se nad ním rozplývají, a já seděla sama s dítětem mezi čtyřmi zdmi a cítila se neskutečně osaměle.

Když se vrátil, byla jsem tak ráda, že jsem se nezmohla na výčitky. O pár týdnů později přišel na návštěvu jeho prvorozený syn Matěj. Jan byl z jeho blízkosti v sedmém nebi, a já se nemohla ubránit ironické poznámce po jeho odchodu.

Přítel mi na to stroze odpověděl, že nás – mě a dceru – vlastně nepotřebuje. Hrozně se mě to dotklo. A právě v tento okamžik se začalo všechno kazit. Iluze šťastné rodiny se začala rozplývat.

Byla to „jen“ dcera

Časem jsem pochopila, že mu na mě a Dominičce opravdu nezáleží, že máme být jen kulisa, která dotváří spokojenou rodinu. Prostě jen hrál před svou exmanželkou, že on se na rozdíl od ní zmohl na nový život. Nechtěl mít novou rodinu, on se chtěl pomstít!

Pro jeho syny jsem měla být prakticky služkou. Neustále jsem kolem nich musela skákat, péct jim koláče, dělat to, či ono. Dokonce i Vánoce se dělaly jen kvůli nim. Když byli kluci na tento svátek u mámy, Jan byl protivný a nejradši by Štědrý večer zrušil.

Došlo to až tak daleko, že jsme jeden rok, když bylo dcerce pět let, opravdu Vánoce neslavili.

Bylo to strašné, naše Dominička byla tak hodná, chytrá a krásná holčička, mohl být na ní právem hrdý, a přesto ji nikdy nepohladil, neřekl jí laskavého slova, k narozeninám jsem jí kupovala dárky já a říkala, že jsou i od táty, aby nebyla smutná.

Jako by pro něho neexistovala. Na jednu stranu jsem ho čím dál víc nesnášela, a na stranu druhou se mu snažila pořád dokázat, že jsem lepší, než byla jeho manželka. Ale marně. Když jsem otěhotněla podruhé, vyhodil mě.

Musela jsem se bleskově přestěhovat k rodičům, protože mi začal vyhazovat věci před dům. Okomentoval to tím, že se vůbec nestarám o domácnost, jsem hloupá, tlustá a chlastám. Což nebyla pravda.

Nikdy jsem v jeho nepřítomnosti nepila a když přinesl domů víno, tak jsem ochutnala jen symbolicky.

Velké životní dilema

Namísto radosti ze druhého miminka začalo období temna. Byla jsem zpátky ve svém dětském pokoji, který jsem po maturitě opustila, tentokrát ale s malou Dominikou, a vůbec jsem nevěděla, co dál. Měla jsem v hlavě zmatek.

Byla jsem bezradná, co dál se svým zpackaným životem. Janovi se to ale nejspíš rozleželo v hlavě a za několik dnů zavolal. Zpátky k němu domů nás ale rozhodně nevolal. Dopadlo to tak, že jsem k němu začala s dcerkou jezdit na víkendy.

Bylo to hloupé, ale já nechtěla projít druhým těhotenstvím jako svobodná matka. Samozřejmě, že se i nadále točilo všechno kolem jeho synů. Ale Domi si už získávala pozornost.

Byla roztomilá a bystrá, starší bráškové si ji oblíbili, a díky tomu se trochu vylepšil i vztah tatínka ke své dceři. Tak jsme fungovali na dálku až do porodu. Když se narodil Tadeášek, odvezl si nás Jan z porodnice domů.

Všechno se najednou zdálo lepší, říkala jsem si, že synek všechno zachránil. Šťastná rodina vydržela ale jenom čtyři měsíce. Už ani nevím, co mu zase přelítlo přes nos, ale jeden večer mi oznámil, ať si sbalím věci a odjedu. I s dětmi.

Jako u cirkusu

V tu chvíli jsem si řekla, že nebudu na Janovi závislá. Našla jsem si své bydlení a když bylo Tadeáškovi rok, vrátila se do práce. V tu chvíli se všechno zlepšilo. Čím víc peněz jsem si vydělala a byla samostatná, tím víc mě respektoval.

Ale mně už to bylo jedno, byla jsem ráda, že mám své bydlení a že nás uživím. Začal za námi jezdit na návštěvy, jeho čas trávený u mě doma se prodlužoval… Najednou to docela fungovalo.

Ale pak v zaměstnání povýšil a jeho sebevědomí se vyšplhalo do nadpozemských výšin. Začal mě ponižovat. Že jsem líná, že nic neumím a jsem neschopná. Dost často před dětmi. Taky na mě kvůli každé maličkosti křičel. Začal být i hrubý a já se ho začala bát.

V momentě, kdy jsem si pozdě večer unavená lehla, mě pravidelně vzbudil s tím, že bych měla ještě poskládat nádobí do myčky nebo jít něco uklízet. Připadala jsem si jako štvanec, třebaže jsem byla ve své domácnosti a všechno platila sama.

Přála jsem si, aby k nám už nejezdil. Zejména poté, co začal dětem vyprávět, jak jsem zlá, nemám je ráda, že všechno platí on, že jsem je nikdy nechtěla… Začala jsem si v duchu přát, aby to všechno skončilo.

Pochopila jsem, že to je nebezpečný manipulátor, který nemá soucit a nezastaví se před ničím. Naplival by jed a špínu i na toho nejlepšího. Děti se léta zmítaly v nejistotě, lžích a intrikách.

Když bylo dcerce třináct a synovi jedenáct, jejich otec o Vánocích nedorazil. Byla jsem ráda, že nám svátky jako vždycky nepokazil, a že proběhly konečně v klidu a míru.

Když se ale neobjevil ani druhý den, vypravily se děti za ním, aby mu daly své skromné dárky. Nedozvonily se. Jejich otec ležel doma mrtvý. Rychlá mozková příhoda. Dodnes prosím Boha o odpuštění za to, jak se mi v tu chvíli ulevilo.

Věra (54), Kadaň

Související články
3 minuty čtení
Sedím na lavičce v parku, kde to znám nazpaměť. Stromy jsou pořád stejné, i když jenom o něco starší. Ony však mohou mluvit. Já ze sebe nevydám ani hlásku! Alespoň šumí. Jsou možná staré jako já. Jenže na mně je ten zub času znát víc. Přírodu bereme jako němou, ale když přijdete o hlas, uvědomíte si, že rostliny mohou být slyšet víc než vy. Před dvěma lety se to stalo. Ochromila mne ztráta h
3 minuty čtení
Dnes ráno mi znovu podal ruku a zeptal se, jak se jmenuju. Jeho oči byly přívětivé, ale i nejisté. Můj muž. Opět jsem mu řekla: „Jsem Marie, tvoje žena.“ Přikývl. A pak se na mě usmál tak, jako by mě potkal poprvé. Můj muž. Manžel, se kterým jsme desítky let. Když mu to zjistili, bylo mu 75 let. Já jsem věděla, že se něco děje, ještě než to řekli nahlas. Zapomínal, kde je hrnek, jak se jmenuje
5 minut čtení
Je mi sedmašedesát a najednou cítím, že nemám tolik času. Na co? Říct pravdu mé rodině. A hledat dítě. Je to tak dávno, co jsem držela ten uzlíček... Vzpomínky mi proudí hlavou jako zběsilá auta na silnici. Tehdy jsem je pozorovala z mostu, když jsem přemýšlela, jestli tam neskočit. Nebyla jsem plnoletá. Měla jsem v hlavě ty řeči, jak lidé odsuzovali jiné dívky, které brzy otěhotněly. A pak jse
4 minuty čtení
Poslední tři roky se můj život točí jen kolem jednoho. Kolem péče o manžela Františka, kterému lékaři diagnostikovali rakovinu plic. Z našeho kdysi tak šťastného a spokojeného manželství, plného výletů a smíchu, se stal boj o každý den. Miluji ho, ale musím přiznat, že už to nezvládám. Sedím u jeho postele a poprvé vážně přemýšlím, jestli by pro nás oba nebylo lepší, kdyby šel do hospicu. Ta
3 minuty čtení
Nikdy bych si nepomyslela, že se mi to stane. Vdala jsem se z lásky, opravdu z lásky. A pak jsem se zamilovala do jiného a zničilo mi to život. S Jirkou jsme se znali od střední. Brali jsme se velmi mladí. Postavili jsme společně za podpory našich rodin dům a vychovali dceru. Život plynul jako klidná řeka. Jenže časem jsem si začala všímat, že jsem někde ztratila samu sebe. Pracovala jsem ja
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Budoucnost z čajových lístků
nejsemsama.cz
Budoucnost z čajových lístků
Chcete vědět, co vás čeká v budoucnosti? Uvařte si čaj a naučte se věštit z čajových lístků. Možná se dozvíte spoustu zajímavých věcí. Zjistit, co vás čeká, můžete klidně i v pohodlí domova. Nebojte se, věštění z čaje není vůbec složité. K tomu, abyste poznala svou budoucnost a našla odpovědi na své otázky, vám bude stačit obyčejný sypaný čaj, oblíbený hrneček a vaše šikovné ruce. Čarovné
Vězeň Jiřího z Poděbrad chránil korunovační klenoty
historyplus.cz
Vězeň Jiřího z Poděbrad chránil korunovační klenoty
Jeden z nejmocnějších mužů království Menhart z Hradce je opět za mřížemi. Zatím vždy ho jeho protivníci propustili. Nyní se ukáže, zda se dříve dostaví svoboda, nebo smrt. K husitství má šlechtický synek Menhart II. z Hradce (1398–1449) od mládí vztah. Vždyť i jeho otec Jan starší z Hradce (†1417), nejvyšší zemský hofmistr, se ke kališníkům přidal v roce 1415 po
Magické křižovatky: Hranice mezi světy
epochalnisvet.cz
Magické křižovatky: Hranice mezi světy
Na první pohled obyčejné místo. Silnice, která se rozbíhá do čtyř stran. Křižovatka. Ale podle pradávných věr právě tady slábne závoj mezi světy. Je to místo, kde můžete přivolat duchy, uzavřít smlouvu s démonem nebo získat dovednosti, které nejsou z tohoto světa. Opravdu tady můžete změnit svůj osud? A jak vysokou cenu za to zaplatíte?
Každý den poprvé
skutecnepribehy.cz
Každý den poprvé
Dnes ráno mi znovu podal ruku a zeptal se, jak se jmenuju. Jeho oči byly přívětivé, ale i nejisté. Můj muž. Opět jsem mu řekla: „Jsem Marie, tvoje žena.“ Přikývl. A pak se na mě usmál tak, jako by mě potkal poprvé. Můj muž. Manžel, se kterým jsme desítky let. Když mu to zjistili, bylo mu 75 let. Já
Čína: Její panenská příroda vám sebere dech
epochanacestach.cz
Čína: Její panenská příroda vám sebere dech
Slunce se mocně opírá o štíty mohutných hor. Na nebi není ani mráček a skoro to vypadá, že ostré vrcholky masivů musejí každou chvilkou protnout blankytně modrou oblohu. Jejich majestátnost a dravost krotí nádherné listnaté lesy, jejichž podzimní „čarokresba” vezme dech všem přihlížejícím. Je jednou z největších zemí a statistické údaje popisující tuto nejlidnatější část
Život Šinkorové řídí žárlivost?
nasehvezdy.cz
Život Šinkorové řídí žárlivost?
Oznámila překvapivý konec svého působení jako pedagožka na konzervatoři a v emotivním příspěvku na sociálních sítích herečka Daniela Šinkorová (52) napsala, že odchází se slzami v očích. Jenže prá
První surfařská cestovka slaví plnoletost: 18 let na vlnách
iluxus.cz
První surfařská cestovka slaví plnoletost: 18 let na vlnách
Surfová kancelář Surf-Trip, kterou založili sourozenci Olivovi, naučila za 18 let surfovat tisíce lidí z Česka i Slovenska. Z původně malých surfových kempů vyrostla ve stabilní cestovní kancelář s me
Gokteik Viaduct: Kilometr, který se táhne věčnost, v srdci Myanmaru
epochaplus.cz
Gokteik Viaduct: Kilometr, který se táhne věčnost, v srdci Myanmaru
Připravte se na cestu do míst, kde se zdá, že čas plyne jiným tempem. Myanmar, země s bohatou historií a úchvatnou přírodou, skrývá jeden z nejpozoruhodnějších inženýrských počinů světa – Gokteik Viaduct. Tento monumentální železniční most slibuje nejen dechberoucí výhledy, ale i zážitek, který vám jeden kilometr jízdy protáhne na celou věčnost. Ponořte se s
Přivedeme zpět k životu mamuty či jiné vyhynulé tvory?
21stoleti.cz
Přivedeme zpět k životu mamuty či jiné vyhynulé tvory?
Víme, že existovaly, ale vlivem nepříznivých podmínek, nadměrného lovu či činnosti člověka došlo k jejich vyhynutí. Díky vzorkům DNA těchto ztracených tvorů se vědci nyní chtějí pokusit je znovu přivé
Tajemství Velikonočního ostrova: Jak se obří Moai vydaly na cestu?
enigmaplus.cz
Tajemství Velikonočního ostrova: Jak se obří Moai vydaly na cestu?
Na jednom z nejodlehlejších míst na Zemi, v nekonečných vodách Tichého oceánu, se nachází Velikonoční ostrov, domov stovek monumentálních kamenných soch, známých jako Moai. Tyto tajemné kolosy, tyčící
Bramborový koláč s jablky
tisicereceptu.cz
Bramborový koláč s jablky
Suroviny 250 g brambor 60 g másla 200 g cukru moučky 2 vejce 250 g polohrubé mouky prášek do pečiva jablka Na drobenku 50 g hrubé mouky 30 g másla 30 g cukru krupice Postup Bram
Interiér s ikonami skandinávského designu
rezidenceonline.cz
Interiér s ikonami skandinávského designu
Nedaleko Los Angeles si mladý pár nechal postavit vzdušnou rezidenci kombinující ocelový skelet, skleněné stěny a sekvojové obklady. uvnitř vás okouzlí ikony skandinávského designu. Vroce 1998 Mark a Andrea Meyerhoferovi koupili dům v zalesněnémpodhůří Lacanada Flintridge v Kalifornii. Pár začal spolu se skupinou architektů s přetvářením domu tak, že přestavěli část s kuchyní a rodinnou místností.