SkutečnéPříběhy.cz
Domů     Kdyby se mému bratrovi něco stalo, zemřu i já
Kdyby se mému bratrovi něco stalo, zemřu i já

Je to taková podivná hra osudu. Jsem závislá na svém bratrovi tak, že se každý den třesu hrůzou o jeho život. Kdyby totiž zemřel, končím tím svůj život i já.

Leoš je můj nevlastní bratr, o kterém jsem se dozvěděla, když mi bylo osmnáct. Byl to šok. Tehdy vyšlo najevo, že když mi byly asi tři roky, můj otec si našel novou známost ve vedlejším městě, která skončila narozením dítěte.

S tou paní se pak rozešel, platil alimenty a kluka párkrát do roka jel navštívit . Doma nikdo nic nevěděl, ani moje maminka ne. Všechno probíhalo v naprostém utajení. Pak ale kvůli potížím s prací alimenty platit přestal a paní si pro ně přijela k nám domů.

reklama

Pravda tak vyšla najevo. Máma plakala a hrozila rozvodem, já se s otcem měsíc nebavila a vztahy pořádně ochladly. Pro maminku to bylo velké zklamání, ze kterého se nikdy zcela nevyléčila.

Táta byl její první kluk a myslela si, že jejich vztah byl výjimečně jedinečný. Táta zatím byl stejný pacholek jako většina jiných chlapů. Nakonec ho ale matka vzala na milost a já, klasický jedináček, se rozhodla, že chci svého bratra poznat.

Bylo mu patnáct a jmenoval se Leoš. Po prvním návalu vzteku mi najednou přišlo zajímavé, že mám nějakého sourozence.

Zvědavost zvítězila

Jedno sobotní ráno jsem se vypravila na jejich adresu a nečekaně zazvonila. Srdce mi bušilo jako o závod a mísily se ve mně pocity zvědavosti, radosti i jisté nenávisti. Vždyť nám kvůli tomuhle klukovi náš otec ublížil. Matku podváděl a mě šidil o pozornost.

reklama

Pak cvakl zámek a ve dveřích se objevila rozcuchaná hlava sympatického blonďáka. “Ty jsi Leoš?,” vysoukala jsem ze sebe. “Vypadá to, že já jsem tvoje nevlastní sestra. Jmenuju se Alena.” Chvíli na mě vytřeštěně zíral, ale pak se začal smát:

Jo, vypadá to, že je náš táta pěknej d…l. Pojď dál, jsem tu sám.” Opáčil a tak začalo naše přátelství. Zjistila jsem, že Leoš je fakt dobrý kluk, i když trochu moc temperamentní. Evidentně mu chyběla přísná mužská ruka. Domů jsem se vracela docela spokojená.

Otec se sice zachoval jako d….l, ale já mám díky tomu fajn bráchu. Mámě jsem ale nic o svojí návštěvě neřekla, asi by moji zvědavost nepochopila. S bráchou jsme se začali vídat.

Třeba jsem mu řekla, když se naše parta chystala na diskotéku, zda by se nechtěl přidat, nebo mě on pozval na fotbal, kde hrál jako kapitán mužstva. “Vy spolu něco máte?” vyptávaly se mě kamarádky, kterým začalo být divné, že se kolem mě motá nový kluk.

Bylo to naše tajemství

S Leošem jsme se dohodli , že nikomu o našem příbuzenském vztahu neřekneme. Veřejně propírat, jak můj otec zahýbal mámě, nebo jak tu druhou otěhotněl a vykašlal se na ní, se nám ani jednomu nechtělo.

reklama

“Vždyť je o tři roky mladší a teď vyšel základku,” smála jsem se holkám, kteří za naším vztahem viděly velkou lásku, a pomrkávala významně na Leoše. Ten se jen potutelně usmíval. Roky ubíhaly. Já se vdala a měla děti. Leoš za pár roků taky.

Naše rodiny o sobě věděly, i když jsme se navštěvovali jen párkrát do roka. A pak mě postihlo neštěstí. Začalo to tím, že jsem zjistila manželovu nevěru. “Bože, já si našla stejnýho pacholka jako byl můj táta!

Teď aspoň vím, co musela moje máma prožívat,” říkala jsem si, ale bylo to ještě horší. Já na mateřské s mladší dcerkou, starší chodila do školky, on zazobaný podnikatel s milenkou, kterou se rozhodl vodit drze k nám domů.

“Aleno, uvař nám kafe a dones tu buchtu cos pekla,” poroučel si, když přitáhnul o půlnoci se slečnou z hospody. Byla jsem na něm totálně finančně závislá, a tak jsem s brekem poslechla.

Potom šel s tou druhou spát do naší ložnice a mě řekl, ať si ustelu na gauči v obýváku. Něco tak hrozného bych nikomu nepřála. Chtěla jsem se rozvést, ale vyhrožoval mi ztrátou dětí, bydlení i peněz.

“Aspoň ji nevoď k nám, proboha,” křičela jsem, ale i tentokrát se mi vysmál. “Do svého domu si budu vodit koho chci. Nech tu děti a běž, když ti to vadí.”

Následek stresu a vypětí

Tak to trvalo dva roky a já se už nepoznávala. Stala se ze mě strhaná, pláčem opuchlá zakomplexovaná ženská, která byla přesvědčená, že je totálně neschopná a nikdo by si o ni neopřel ani kolo.

Stresy a deprese mě svíraly od rána do večera, jedinou radostí byly moje dvě děti, které jsem se snažila problémů uchránit. A tak jsem se stále trápila, až jsem dostala leukémii.

“Bohužel pro vás máme špatnou zprávu,” řekl mi doktor, když jsem si šla pro výsledky krevního obrazu kvůli chřipce. “Vaše krev vykazuje známky zmnožení bílých krvinek, je třeba udělat další testy,” pokračoval a mě až za pár minut došlo, co to znamená.

Podezření na zhoubnou nemoc, které se bohužel potvrdilo. Co se mnou bude? A co děti, které by zůstaly bez matky? V několika dnech se můj, už tak děsný život, ocitl na úplném dně. Řekla jsem to manželovi, který ale podle očekávání zůstal netečný.

“Hlavně aby tě drželi ve formě a ty se mohla starat o barák. To má dnes lidí, a taky se z toho nezblázní. “A víš, že máš pravdu?!” odpověděla jsem a konečně se rozhodla vzít svůj život do svých rukou.

Ta nemoc mi ukázala správné priority a já si uvědomila, že setrvávat v tomhle prostředí už pro zbytek mého krátkého života, nehodlám. Odešla jsem. Nastěhovala jsem se do domku k rodičům a všechno jim řekla. “Ten parchant.

Tam se už nikdy nevrátíš,” rozhodl táta, bývalý d….l, který tak dlouho podváděl mou matku. Dnes už ale bylo všechno zapomenuto a oba se mi stali velkou oporou.

Začala jsem bojovat

Léky, chemoterapie…dělala jsem, co jsem mohla. Celé dny mi bylo špatně, jak mi ničili mou vlastní imunitu. Zvracela jsem a proležela týdny. Výsledky však neodpovídaly vynaložené námaze. “Nejlepší by byla transplantace kostní dřeně,” znělo lékařské resumé.

“Máte nějaké sourozence? Příbuzenské dárcovství je nejúčinnější,” ptali se mě v nemocnici. “Nemám, jsem jedináček,” vyhrkla jsem bez přemýšlení , ale v tom jsem si uvědomila, že mám Leoše. Sice je to brácha jen poloviční, ale co kdyby to vyšlo?

Vždyť jinak by se z mých dětí staly siroty! “Leoši, mám na tebe takový nepříjemný dotaz,” zavolala jsem mu ještě téhož dne. Věděl, že jsem nemocná, ale že je to tak vážné mu došlo až nyní. “Samozřejmě, můžeš se mnou počítat,” odpověděl okamžitě.

Když šel na krevní testy, prosila jsem všechny svaté, aby se naše krve shodovaly. A i když se mi poslední roky nic nedařilo, v tomto mě osud vyslyšel. “Vše je připravené k transplantaci,” zavolali mi za pár týdnů poté a ve mně se rozlila nová naděje.

Zákrok trval dlouho, protože vám nejprve musí zničit vlastní krvinky, aby vám mohli dát nové. Myslela jsem ale stále na svoje děti. Nesmím umřít kvůli nim! Bojovala jsem a nepřipouštěla si neúspěch. A právě díky tomu se to povedlo.

Dnes jsem v pořádku, jsem šťastně rozvedená a mému muži firma zkrachovala a ta jeho afektovaná sekretářka ho opustila s dlouhým nosem. Boží mlýny melou pomalu, ale jistě, jak se říká. Ani já ale vyhráno nemám.

Musím docházet na kontroly, protože mi hrozí recidiva, což by znamenalo další transplantaci. Svého dárce ale už mám. A to díky nevěrám svého otce, za které jsem mu dnes paradoxně vděčná!

Svému bratrovi vděčím za svůj život, kdyby tu nebyl, nebyla bych tu dnes ani já.. Cítím se v pohodě a občas dokonce i šťastná ve své samotě bez chlapa, až si říkám, že se ta nemoc vrátit snad už nikdy nemůže.

Jarmila (43), Děčínsko

reklama
Související články
28.1.2023
Když táta zrovna nepil v příšerné hospodě naproti našemu domu, sedával doma a lekal mě svým tupým, prázdným pohledem. Ještě horší byla ta jeho lítostivá nálada. Moje dětství se nepovedlo. Řeknu to velmi stručně: uplakaná máma, věčně opilý otec. Nikdy na nás nevztáhl ruku, ani na mámu, ani na mě, ale i tak mě děsily opuchlé oči, nepřítomný pohled a věčné blábolení. Nebo ty noční příchody. Bezohl
27.1.2023
Starala jsem se o brášku, vařila, nakupovala. Předčasně jsem tenkrát dospěla, protože mi zkrátka nic jiného nezbývalo. Maminka zemřela, když mi bylo třináct. Měla jsem ještě tříletého brášku. Táta byl na všechno sám, držel se statečně, ale mámu nahradit nedokázal. To bylo ostatně na mně – dělala jsem maminku bráškovi. Táta se vracel z práce pozdě odpoledne, vyzvedávala jsem Péťu ze školky a 
26.1.2023
V první chvíli jsem si říkala, že to nikdy nedokážu. Jenže krev není voda. Proto jsem Pavlíkovi dokázala odpustit. Snad mě znovu nezklame. Oba jsme nervózní a já vidím, jak Pavlovi stékají kapičky potu po čele. Vidíme se po dlouhých šesti letech. A já vlastně nevím, zda se ho nemám tak trochu bát. Občas se mi před očima objeví obraz jeho tváře, tenkrát před sedmi lety. Bylo mu sedmnáct a neměl
20.1.2023
Vím, že Luboš byl problematický, nadělal v životě hodně chyb, to nejhorší se ale bohužel nedalo napravit. Vzdal se svého jediného dítěte. Naši kluci byli odmalička odlišní. Starší Luboš byl bohém, už jako miminko nám dal zabrat. O šest let mladší Martin byl od narození klidný. Ve škole Luboš neposeděl, zlobil a vymýšlel lumpárny, ale na vysvědčení měl jedničky. Martin byl zlaté dítě. Škola m
19.1.2023
I když je člověk dostatečně opatrný, katastrofě zabránit někdy nedokáže. Neměl by si proto nic vyčítat. Sníh křupe pod nohama a Bertík v něm vesele skotačí. Ale jen tak daleko, kam dosáhne vodítko. Na volno ho tady nikdy nepustím. Strach a hrůzné vzpomínky mi to nedovolí. Poprvé po roce jsem si sem troufla přijít. Sem dolů k řece. Je nasněženo a řeka zamrzlá. Celá jsem se rozklepala při té v
Nenechte si ujít další zajímavé články
Poslední dílo slavného architekta celebrit
rezidenceonline.cz
Poslední dílo slavného architekta celebrit
Jeho návrhy okouzlovaly slavné, bohaté a mocné napříč generacemi. Projektantská kariéra Wallace Neffa trvala dlouhá desetiletí, od dvacátých let minulého století až do roku 1982, kdy zemřel. Na své
Co se stane, když včela onemocní?
epochaplus.cz
Co se stane, když včela onemocní?
Včely medonosné (Apis mellifera) mají nezastupitelnou úlohu při opylování, jsou rozšířeny téměř po celé Zemi, kromě Antarktidy. Existuje cca 40 tisíc druhů rostlin, které by se bez pomoci včel obešly
Nevěra zpěváka Timberlake konečně zapomenuta?
nasehvezdy.cz
Nevěra zpěváka Timberlake konečně zapomenuta?
Obnovit svatební slib je mezi mnohými manželskými páry skoro samozřejmostí. Dají si tak i po letech najevo, že na jejich touze vstoupit s tím druhým do svazku manželského se ani za roky společného
Zimní dovolená v Egyptě: Tajuplný Sinajský poloostrov bez vízové povinnosti
21stoleti.cz
Zimní dovolená v Egyptě: Tajuplný Sinajský poloostrov bez vízové povinnosti
Egypt láká svojí tajuplnou atmosférou světově proslulých památek a celoročně slunečným počasím s přívětivými teplotami, které jsou v zimě příjemnější než v létě. Křišťálově čisté moře a bílé pláže lák
Gottova dcera Lucie čeká další dítě!
nasehvezdy.cz
Gottova dcera Lucie čeká další dítě!
Kdyby byl Karel Gott (†80)naživu, jistě by měl obrovskou radost. Jeho dcera Lucie (35) totiž čeká miminko. Z prvního manželství už má dva syny, Vojtu (11) a Honzíka (10). Oba vnuci svého dědečka ješ
VEGETARIÁNSKÁ ŘECKÁ MUSAKA
tisicereceptu.cz
VEGETARIÁNSKÁ ŘECKÁ MUSAKA
Musaka je tradiční jídlo typické pro oblast středomoří. Jeho základ tvoří v originální verzi masovo-rajčatová omáčka, lilky a bešamel. Můžete si ho snadno připravit i ve vegetariánské verzi. Díky směs
Lexus partnerem světové kulinářské soutěže Bocuse d`Or
iluxus.cz
Lexus partnerem světové kulinářské soutěže Bocuse d`Or
Automobilová značka Lexus se v Česku stala partnerem nejprestižnější světové kuchařské soutěže Bocuse d`Or, o níž jsme již informovali. České národní kolo se uskuteční od 4. do 6. května v pražském O2
Vláčný dýňový chlebíček bez lepku
tisicereceptu.cz
Vláčný dýňový chlebíček bez lepku
Tento dýňový chlebíček je vynikající i ve více kořeněné verzi. Chuť dýně skvěle doplní a zvýrazní mletý zázvor, badyán nebo kardamom. Potřebujete 300 g dýňového pyré (upečená rozmixovaná dýně H
Utíkala jsem do knížek, skutečný život mě lekal
skutecnepribehy.cz
Utíkala jsem do knížek, skutečný život mě lekal
Starala jsem se o brášku, vařila, nakupovala. Předčasně jsem tenkrát dospěla, protože mi zkrátka nic jiného nezbývalo. Maminka zemřela, když mi bylo třináct. Měla jsem ještě tříletého brášku. Táta byl na všechno sám, držel se statečně, ale mámu nahradit nedokázal. To bylo ostatně na mně – dělala jsem maminku bráškovi. Táta se vracel z práce pozdě odpoledne,
Děs z postsovětských hlubin: Obývají jezera Somin a Issyk-kul neznámá monstra?
epochalnisvet.cz
Děs z postsovětských hlubin: Obývají jezera Somin a Issyk-kul neznámá monstra?
Vesnice Lukiv leží na západě Ukrajiny, nedaleko od krasového jezera Somin. A právě z jeho hlubin se má pravidelně vynořovat monstrum, které terorizuje místní obyvatele už přes 100 let. Podle různých s
Návrat poručíka McConella: Přišel se jeho duch rozloučit se svým kamarádem?
enigmaplus.cz
Návrat poručíka McConella: Přišel se jeho duch rozloučit se svým kamarádem?
Někteří lidé se v okamžiku smrti údajně zjevují svým příbuzným a přátelům. Na Vánoce roku 1918 prý spatřil ducha zesnulého britského vojáka Davida McConnella jeho blízký kamarád, který je příslušníkem
Zastávka ve Dvoře Krasíkov
epochanacestach.cz
Zastávka ve Dvoře Krasíkov
Během procházky mezi Krasíkovem a Ovčím vrchem nezapomeňte navštívit Dvůr Krasíkov, zemědělský areál, který v minulosti sloužil zdejšímu knížeti. Když roku 1644 hrad Švamberk kompletně vyhořel kvů