Domů     Kdyby se mému bratrovi něco stalo, zemřu i já
Kdyby se mému bratrovi něco stalo, zemřu i já
7 minut čtení

Je to taková podivná hra osudu. Jsem závislá na svém bratrovi tak, že se každý den třesu hrůzou o jeho život. Kdyby totiž zemřel, končím tím svůj život i já.

Leoš je můj nevlastní bratr, o kterém jsem se dozvěděla, když mi bylo osmnáct. Byl to šok. Tehdy vyšlo najevo, že když mi byly asi tři roky, můj otec si našel novou známost ve vedlejším městě, která skončila narozením dítěte.

S tou paní se pak rozešel, platil alimenty a kluka párkrát do roka jel navštívit . Doma nikdo nic nevěděl, ani moje maminka ne. Všechno probíhalo v naprostém utajení. Pak ale kvůli potížím s prací alimenty platit přestal a paní si pro ně přijela k nám domů.

Pravda tak vyšla najevo. Máma plakala a hrozila rozvodem, já se s otcem měsíc nebavila a vztahy pořádně ochladly. Pro maminku to bylo velké zklamání, ze kterého se nikdy zcela nevyléčila.

Táta byl její první kluk a myslela si, že jejich vztah byl výjimečně jedinečný. Táta zatím byl stejný pacholek jako většina jiných chlapů. Nakonec ho ale matka vzala na milost a já, klasický jedináček, se rozhodla, že chci svého bratra poznat.

Bylo mu patnáct a jmenoval se Leoš. Po prvním návalu vzteku mi najednou přišlo zajímavé, že mám nějakého sourozence.

Zvědavost zvítězila

Jedno sobotní ráno jsem se vypravila na jejich adresu a nečekaně zazvonila. Srdce mi bušilo jako o závod a mísily se ve mně pocity zvědavosti, radosti i jisté nenávisti. Vždyť nám kvůli tomuhle klukovi náš otec ublížil. Matku podváděl a mě šidil o pozornost.

Pak cvakl zámek a ve dveřích se objevila rozcuchaná hlava sympatického blonďáka. “Ty jsi Leoš?,” vysoukala jsem ze sebe. “Vypadá to, že já jsem tvoje nevlastní sestra. Jmenuju se Alena.” Chvíli na mě vytřeštěně zíral, ale pak se začal smát:

Jo, vypadá to, že je náš táta pěknej d…l. Pojď dál, jsem tu sám.” Opáčil a tak začalo naše přátelství. Zjistila jsem, že Leoš je fakt dobrý kluk, i když trochu moc temperamentní. Evidentně mu chyběla přísná mužská ruka. Domů jsem se vracela docela spokojená.

Otec se sice zachoval jako d….l, ale já mám díky tomu fajn bráchu. Mámě jsem ale nic o svojí návštěvě neřekla, asi by moji zvědavost nepochopila. S bráchou jsme se začali vídat.

Třeba jsem mu řekla, když se naše parta chystala na diskotéku, zda by se nechtěl přidat, nebo mě on pozval na fotbal, kde hrál jako kapitán mužstva. “Vy spolu něco máte?” vyptávaly se mě kamarádky, kterým začalo být divné, že se kolem mě motá nový kluk.

Bylo to naše tajemství

S Leošem jsme se dohodli , že nikomu o našem příbuzenském vztahu neřekneme. Veřejně propírat, jak můj otec zahýbal mámě, nebo jak tu druhou otěhotněl a vykašlal se na ní, se nám ani jednomu nechtělo.

“Vždyť je o tři roky mladší a teď vyšel základku,” smála jsem se holkám, kteří za naším vztahem viděly velkou lásku, a pomrkávala významně na Leoše. Ten se jen potutelně usmíval. Roky ubíhaly. Já se vdala a měla děti. Leoš za pár roků taky.

Naše rodiny o sobě věděly, i když jsme se navštěvovali jen párkrát do roka. A pak mě postihlo neštěstí. Začalo to tím, že jsem zjistila manželovu nevěru. “Bože, já si našla stejnýho pacholka jako byl můj táta!

Teď aspoň vím, co musela moje máma prožívat,” říkala jsem si, ale bylo to ještě horší. Já na mateřské s mladší dcerkou, starší chodila do školky, on zazobaný podnikatel s milenkou, kterou se rozhodl vodit drze k nám domů.

“Aleno, uvař nám kafe a dones tu buchtu cos pekla,” poroučel si, když přitáhnul o půlnoci se slečnou z hospody. Byla jsem na něm totálně finančně závislá, a tak jsem s brekem poslechla.

Potom šel s tou druhou spát do naší ložnice a mě řekl, ať si ustelu na gauči v obýváku. Něco tak hrozného bych nikomu nepřála. Chtěla jsem se rozvést, ale vyhrožoval mi ztrátou dětí, bydlení i peněz.

“Aspoň ji nevoď k nám, proboha,” křičela jsem, ale i tentokrát se mi vysmál. “Do svého domu si budu vodit koho chci. Nech tu děti a běž, když ti to vadí.”

Následek stresu a vypětí

Tak to trvalo dva roky a já se už nepoznávala. Stala se ze mě strhaná, pláčem opuchlá zakomplexovaná ženská, která byla přesvědčená, že je totálně neschopná a nikdo by si o ni neopřel ani kolo.

Stresy a deprese mě svíraly od rána do večera, jedinou radostí byly moje dvě děti, které jsem se snažila problémů uchránit. A tak jsem se stále trápila, až jsem dostala leukémii.

“Bohužel pro vás máme špatnou zprávu,” řekl mi doktor, když jsem si šla pro výsledky krevního obrazu kvůli chřipce. “Vaše krev vykazuje známky zmnožení bílých krvinek, je třeba udělat další testy,” pokračoval a mě až za pár minut došlo, co to znamená.

Podezření na zhoubnou nemoc, které se bohužel potvrdilo. Co se mnou bude? A co děti, které by zůstaly bez matky? V několika dnech se můj, už tak děsný život, ocitl na úplném dně. Řekla jsem to manželovi, který ale podle očekávání zůstal netečný.

“Hlavně aby tě drželi ve formě a ty se mohla starat o barák. To má dnes lidí, a taky se z toho nezblázní. “A víš, že máš pravdu?!” odpověděla jsem a konečně se rozhodla vzít svůj život do svých rukou.

Ta nemoc mi ukázala správné priority a já si uvědomila, že setrvávat v tomhle prostředí už pro zbytek mého krátkého života, nehodlám. Odešla jsem. Nastěhovala jsem se do domku k rodičům a všechno jim řekla. “Ten parchant.

Tam se už nikdy nevrátíš,” rozhodl táta, bývalý d….l, který tak dlouho podváděl mou matku. Dnes už ale bylo všechno zapomenuto a oba se mi stali velkou oporou.

Začala jsem bojovat

Léky, chemoterapie…dělala jsem, co jsem mohla. Celé dny mi bylo špatně, jak mi ničili mou vlastní imunitu. Zvracela jsem a proležela týdny. Výsledky však neodpovídaly vynaložené námaze. “Nejlepší by byla transplantace kostní dřeně,” znělo lékařské resumé.

“Máte nějaké sourozence? Příbuzenské dárcovství je nejúčinnější,” ptali se mě v nemocnici. “Nemám, jsem jedináček,” vyhrkla jsem bez přemýšlení , ale v tom jsem si uvědomila, že mám Leoše. Sice je to brácha jen poloviční, ale co kdyby to vyšlo?

Vždyť jinak by se z mých dětí staly siroty! “Leoši, mám na tebe takový nepříjemný dotaz,” zavolala jsem mu ještě téhož dne. Věděl, že jsem nemocná, ale že je to tak vážné mu došlo až nyní. “Samozřejmě, můžeš se mnou počítat,” odpověděl okamžitě.

Když šel na krevní testy, prosila jsem všechny svaté, aby se naše krve shodovaly. A i když se mi poslední roky nic nedařilo, v tomto mě osud vyslyšel. “Vše je připravené k transplantaci,” zavolali mi za pár týdnů poté a ve mně se rozlila nová naděje.

Zákrok trval dlouho, protože vám nejprve musí zničit vlastní krvinky, aby vám mohli dát nové. Myslela jsem ale stále na svoje děti. Nesmím umřít kvůli nim! Bojovala jsem a nepřipouštěla si neúspěch. A právě díky tomu se to povedlo.

Dnes jsem v pořádku, jsem šťastně rozvedená a mému muži firma zkrachovala a ta jeho afektovaná sekretářka ho opustila s dlouhým nosem. Boží mlýny melou pomalu, ale jistě, jak se říká. Ani já ale vyhráno nemám.

Musím docházet na kontroly, protože mi hrozí recidiva, což by znamenalo další transplantaci. Svého dárce ale už mám. A to díky nevěrám svého otce, za které jsem mu dnes paradoxně vděčná!

Svému bratrovi vděčím za svůj život, kdyby tu nebyl, nebyla bych tu dnes ani já.. Cítím se v pohodě a občas dokonce i šťastná ve své samotě bez chlapa, až si říkám, že se ta nemoc vrátit snad už nikdy nemůže.

Jarmila (43), Děčínsko

Související články
3 minuty čtení
Když se ohlédnu zpátky, vzpomínky na mé dětství jsou jako roztrhané střípky, které nikdy úplně nedají dohromady celkový obraz. Přesto, i když se snažím vzpomínat, mám pocit, že někde v hlubinách té minulosti je stále něco, co mi uniká. Měla jsem rodiče, kteří mě milovali. Svět se změnil tak náhle, když jsem je ztratila jako malá. Byla jsem dítě, ale na to nikdy nezapomenu. Den, kdy se zastav
3 minuty čtení
Měla jsem sestru Lucii. Byla mladší, ale v mých očích vždycky byla ta silná, odvážná. Já jsem byla spíš opatrná. Ne však na ni. Vždy jsme si rozuměly. Byly jsme jako dvě poloviny jednoho celku. Já jsem ji chránila a ona mě držela nad vodou, když jsem měla pocit, že svět na mě padá. Všechno se změnilo, když mě zradila. Nyní sedím v prázdném pokoji, který jsme dřív sdílely, a přemýšlím, jak k 
5 minut čtení
On byl můj život. Dnes je mi 70 let a nevím, jak existovat. Bez něj. Kdysi jsem byla vděčná, že mi osud dopřál takového partnera. O to je horší dnešek. Můj život byl dlouhá léta spojený s ním. Markem. Byli jsme spolu od našich dvaceti let. Nikdy jsem neměla potřebu hledat nic nebo někoho jiného. Když jsme se potkali, byli jsme dva mladí lidé plní snů a ambicí. On byl tichý, zádumčivý, ale měl v
3 minuty čtení
Rozvod byl rychlý, neměli jsme děti, domek byl manželovy rodiny. Odešla jsem tehdy pouze s batohem a kufrem. Něco velmi důležitého jsem tam však nechala. Naše manželství se nevydařilo. Když nás opustila zamilovanost a spadly růžové brýle, zjistili jsme, že jsme každý jiný, máme jiné představy o životě, jiné plány. Moje máma mi dokola tvrdila, že se časem sžijeme, ale to se nestalo. Kromě domku,
8 minut čtení
Se Slávkem jsme si žili spokojeně, mimo jiné i díky restitucím. Zrekonstruovali jsme statek a svorně se těšili na děťátko. Peníze, to v naší rodině nikdy nebyl problém. Ale rozhodně mi není co závidět. Když řeknu, že peníze nejsou to nejdůležitější, budete se tomu smát. Zní to jako milionkrát omletá fráze, ale je to vlastně pravda. Vdala jsem se za boháče, aniž jsem to tušila. S klidným svědomí
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Co umožní ztraceným psům najít cestu domů?
21stoleti.cz
Co umožní ztraceným psům najít cestu domů?
Asi nejslavnějším psem, který se ztratil a zase našel cestu domů, je kolie Lassie, hrdinka několika filmů. Ovšem i spousta psích páníčků může vylíčit, jak se jejich psí mazlíček ztratil a zase se s ni
Od arktických plání po japonské ostrovy: Scenic Cruises představují na Valentýna nejromantičtější plavby
iluxus.cz
Od arktických plání po japonské ostrovy: Scenic Cruises představují na Valentýna nejromantičtější plavby
Společnost Scenic Cruises přichází s nabídkou tří výjimečných plaveb na palubě šestihvězdičkových jachet Scenic Eclipse a Scenic Eclipse II. Každá z vybraných tras nabízí párům jedinečnou příležitost
Kopec Tara v Irsku: Docházelo zde k mystickým rituálům?
enigmaplus.cz
Kopec Tara v Irsku: Docházelo zde k mystickým rituálům?
Mystický kopec Tara Irové přezdívají jej „Kopec králů“. Středověké a raně novověké zdroje totiž zachycují téměř neporušenou posloupnost panovníků, kteří právě odsud údajně vládli po tisíce let. Součas
Hurá na Lipno! Z lyží a korun stromů přímo na brusle a do vířivky
epochanacestach.cz
Hurá na Lipno! Z lyží a korun stromů přímo na brusle a do vířivky
Pohodová, plná zážitků, relaxující a zkrátka skvělá. Taková je dovolená v údolí naší největší vodní nádrže. Lipenský areál nabízí rok od roku čím dál širší paletu možností, jak trávit vaše volné dny. A abyste si onu paletu vychutnali vrchovatými doušky, nemusíte čekat do léta. Naopak! Přiznejme si, že zima je už za dveřmi… Nechte se
Poražený král ve zbroji skočil do moře
historyplus.cz
Poražený král ve zbroji skočil do moře
Ze skryté zátoky se řítí vstříc norské flotile eskadra nepřátelských lodí. Sám král se staví do čela bojovníků, ale přesile nedokáže čelit a dobrovolně volí smrt v chladných vodách Baltského moře. Na konci 10. století je Norsko rozdělené jako nikdy předtím. Příčinou je náboženství. Dosud nejmocnější muž země Haakon Sigurdsson (asi 937–995) se ji pokouší sjednotit,
Úchvatný luxus mezi vrcholky hor
rezidenceonline.cz
Úchvatný luxus mezi vrcholky hor
Krajina Švýcarských Alp s bujnými štíty a křišťálově čistými jezery byla vybrána pro další dechberoucí projekt LUXXU, jenž krásu zdejšího prostředí plynule integruje do špičkově vybavených interiérů. Exkluzivní chata se tak stává utopickým rájem se směsí tradičních a moderních designových prvků. Wow efekt zaútočí na příchozího hned v exteriéru – moderní architektura s kamennými a dřevěnými
Jak si správně přát?
nejsemsama.cz
Jak si správně přát?
Zákon přitažlivosti je úžasný magický čas, během nějž se můžete naučit přitáhnout do života to, o čem sníte. Důležité je dodržet pravidla, jak správně vyslat do vesmíru své přání, a sledovat, jak se mění ve skutečnost. Základem úspěšných přání je vědět, po čem přesně toužíte. A pak dodržet určitá pravidla pro to, jak si správně přát. Soustřeďte se na úspěchy a na štěstí. Zapomeňte na strach. Neznámo
Kradl Karel May z pomsty?
epochalnisvet.cz
Kradl Karel May z pomsty?
Páté dítě v chudé rodině obvykle není předurčeno k velkým cílům, ale zatímco rodiče Karla Maye mají plné ruce práce s obživou, je tu naštěstí babička, která mu čte a vypráví.   Ve škole chlapec patří k nejnadanějším a učitelský seminář dokončí, i když nad ním visí hrozba vyloučení pro krádež šesti svíček. Na učitelských místech pak Karel May
Napsala jsem anonym
skutecnepribehy.cz
Napsala jsem anonym
Už to nešlo vydržet. Ta ženská nebyla jen drzá, ale ponižovala mě před celou rodinou. Její výmysly byly tak věrohodné, že bych jim snad uvěřila i já. Rozhodla jsem se udělat největší hanebnost ve svém životě a napsat o té, co mi tak ležela v žaludku, anonym. Musela jsem uznat, že je moje švagrová opravdu hezká a chytrá. Celé její okolí
Pečené lišky
tisicereceptu.cz
Pečené lišky
Ve specializovaných obchodech koupíte lišky po celý rok. A tak si i kdykoliv můžete dopřát tuto dobrotu. Suroviny na 4 porce 500 g čerstvých lišek 100 g másla 2 cibule 100 g anglické slaniny
Synková viděla umírat svou maminku
nasehvezdy.cz
Synková viděla umírat svou maminku
Před pár týdny zemřela herečka Jana Synková (†80). Celý život ji pronásledovala velká tragédie z dětských let. Sympatická herečka Jana Synková (†80) se proslavila rolí tety Kateřiny v komedii Satu
Agresivní a šokující: Bitva o Británii
epochaplus.cz
Agresivní a šokující: Bitva o Británii
Velká Británie i Francie jsou Hitlerovou agresivní válkou zcela zaskočeny a nedokážou zprvu vůbec reagovat. A tak se Hitler víceméně bez odporu prožene Polskem, severní Evropou i samotnou Francií a jeho posledním protivníkem na západní frontě zůstane Británie. Operace Seelöwe, jejímž konečným cílem je obsazení Británie, začíná 10. července 1940. Hitlerovo Německo si stanoví za