Až do té doby, než se naše dcerka narodila, jsme žili klidným, obyčejným životem. Dnes se děsíme každého úplňku. Všechno to začalo s narozením naší Nikolky. Až s ní vstoupily do našeho života záhady, které si neumíme vysvětlit a které nás postihují s drtivou pravidelností. Hned první den večer, když jsme si Nikolku přivezli z porodnice, se nám stala podivná věc. Dcerka už spinkala v postýlce a my

Když jsem svému manželovi nabízela vlnost, odmítl. Pak mě ošklivě zradil se svou kolegyní z práce.
 Vdávala jsem se relativně pozdě, až po třicítce. Další důvod, proč ze mě rodiče nebyli nadšení. Byli by mě rádi viděli pod čepcem mnohem dřív. Naštěstí Štefan pro ně byl přímo ideální chlap. Někdy jsem se nemohla ubránit pocitu, že ho mají snad dokonce raději, než mě. Otec byl přímo okouzlený, Št

Vdávala jsem se spíš z rozumu než z lásky. Asi to zní ošklivě, ale ošklivé to rozhodně nebylo. Měla jsem za sebou pár vztahů plných velké vášně, ale k ničemu dobrému nevedly. Když jsem poznala Vráťu, srdce se mi nijak zvlášť nerozbušilo. Za dva měsíce jsem už ale věděla, že je tak hodný a spolehlivý, jako nikdo z těch okouzlujících umělců, s kterými jsem byla dřív. Začala jsem ho mít hodně rád

Manžel byl takový tyran, že jsem od něho utekla i s dítětem. Dluhy se na mě začaly hrnout ze všech stran a já je dlouho nedokázala řešit. Jednoho dne jsem si sbalila dvě tašky, nasedla s malou dcerkou do auta a odjela od muže, který mě neustále dusil. První dva měsíce jsem žila z úspor, pak si sehnala práci. Byla dost špatně placená, já zoufalá z toho, že nemám nic kloudného na sebe, že si nemůžu

Byla jako z divokých vajec, neplatilo na ni nic. Už v patnácti utekla z domova a znala mě jen, když něco potřebovala. Romana byla živel už jako malá. Nevydržela v klidu ani minutu, do všeho šla po hlavě. Moc jsem to neřešila, ale ve škole jí její horkokrevná povaha začala dělat problémy. I když se dobře učila, nebyla vzorná holčička, která sedí v první lavici a pořád se hlásí. Měla jsem pocit, že

Jako rodina jsme si zakládali na dobrých vztazích a pomáhali jeden druhému. Dnes bych ty časy ráda vrátila. Když jsem poslouchala příběhy o tom, jak se rodina rozpadne kvůli nějaké staré chatrči, vždycky jsem nechápavě kroutila hlavou. Ale pak to potkalo i mě. I když mám svého bratra moc ráda, vím, že vždycky byl rodičů mazánek, prostě benjamínek. Já jsem byla starší, samostatnější, nikdy jsem se

Kdo by to byl řekl, že se táta po smrti maminky zamiluje do mé nejlepší kamarádky. Teď jsme jedna velká divná rodina. S Klárou jsme seděly v jedné lavici a prožívaly různá střelená dobrodružství. Za pár měsíců nás čekala maturita. A tak jsme se s Klárou dohodly, že se místo randění budeme u nás doma raději každý den učit. Žila jsem jen s tátou, který se vracel domů pozdě večer, takže byl u nás kl

Je moderní držet dietu a být hubený. Dlouho jsme si všichni doma říkali, proč ne. Pak jsme si ale museli přiznat, že má Eliška vážné problémy. Eliška se na mě usmála. Ale jen tak malinko. Do smíchu jí moc není a snad se už ani doopravdy od srdce usmát nedokáže. Přitom to byla kdysi takový smíšek. Co my jsme se spolu nadováděly když byla malá a smály se na celé kolo, až se za námi lidé pohoršeně

Život vás někdy strašlivě semele. Potkalo to bohužel i naši rodinu. Jsem z toho naprosto zoufalá, ale své dceři nedokážu nijak pomoci. Co se stalo, se stalo. A nelze to vzít zpět. Vidím Marcelu vycházet ze dveří věznice. I když jí je teprve 35 vypadá dnes mnohem starší. Je celá zdrchaná, neupravená. Má pořádně tmavé kruhy pod uplakanýma očima. Srdce mi nad ní puká. Držím pevně Tomáška za ruku a

V noci za mnou chodila postava v bílém a ukazovala mi knihu, abych z ní četla. Nedokázala jsem k tomu najít odvahu a sílu. Jako dítě jsem prolézala staré baráky. Jelikož jsme bydleli v domě, kde se neustále něco opravovalo a pracovalo na zahradě, často mě máma posílala vyvézt na nedaleké smetiště kolečko odpadu. Když jsem však zpět dovezla kolečko plné rozbitých hraček a různých věcí, máma hubo