Moje dlouholetá kamarádka se začala pozorovat a nabyla přesvědčení, že je smrtelně nemocná. Bylo na mě ji z její hypochondrie vyléčit! Se Stáňou jsme se znaly odjakživa. Naše maminky totiž spolu ležely kdysi v porodnici a od té doby se kamarádily. My tak se Stáňou vyrůstaly téměř jako sestry. Vídaly jsme se denně. Ve školce, škole a později i na učilišti. Staly se z nás prodavačky, i když každá p

Když jsem stále nikoho neměla, řekla jsem si, že si podám inzerát, protože už nemám co ztratit. A to změnilo celý můj život… Nastala pravá lednová pohroma. Barák zapadl sněhem, z oken už pro sněhovou kalamitu nebylo vidět, nešla elektřina, fičel ledový vítr. My tady na horách jsme zvyklí na všechno, ale tohle už bylo i na mě moc. Když jsem vyprošťovala babičku od sousedů ze závějí, říkala jsem

Jedna nenápadná černobílá fotografie změnila život celé naší rodiny k nepoznání. Děti s námi přestaly mluvit a vnoučata zlomila hůl nade všemi. Pravda vyšla najevo po padesáti letech. Prožila jsem moc hezké dětství na malé vesnici. Ani mě nenapadlo, že bych mohla někdy žít ve městě! Ale stalo se. Po události, která měla být navždy zapomenuta, jsem odešla studovat do města a už se nevrátila. Coby

Moje nová kolegyně získala práci, na kterou jsem čekala marně řadu let. Vymyslela geniální lest. Zasloužím se o její povýšení a vytoužená pozice bude konečně moje! Hned vedle našeho rozlehlého, a také hodně studeného a nehostinného skladu byla taková malá kancelář. Sídlil v ní náš šéf, vedoucí! Na práci toho moc neměl. Všechno jsme za něho, z lítosti a loajality, odřely za něho. My tři podřízené.

Vždycky jsem si myslela, že máme s mužem idylický vztah bez lží, falše a úskoků. Jaký ale byl můj šok, když jsem zjistila, že mi dlouhé roky sprostě lhal. Kdykoli jsme se s kamarádkami nebo kolegyněmi v práci bavily o našich partnerech, nestačila jsem se divit, v jakých vztazích jsou ženy schopné žít. Jednu partner terorizoval bezdůvodnými žárlivými výstupy, jiná byla věčně bez koruny, protože

Při předvánočním shonu jsem potkala chlapečka, který chtěl koupit dárek pro svou mrtvou sestřičku. Neměl dost peněz. Musela jsem mu přispět. Den před Vánocemi jsem šla do supermarketu dokoupit dárky, které jsem nestihla. Když jsem uviděla ten dav lidí, přešla mě chuť. Nakonec jsem se přece jenom probojovala do oddělení s hračkami a začala jsem nadávat na ceny. Když jsem tak bloudila po regálech,

Vlastní vinou jsem se ocitla v nepříjemné situaci. A nevím, jak z ní ven. Ale najednou jsem zoufale potřebovala změnu a dobrodružství. Je mi dvaačtyřicet, jsem vdaná, dcera chodí na střední školu. Manželství máme hezké, muž je dobrák každým coulem, nikdy mi nic nechybělo. Slušně vydělává, má nás obě moc rád, jestli občas proběhne nějaká menší hádka, vždycky je to kvůli malichernosti. Nevím, co t

Můj život se scvrkl do každodenních starostí, a občasných známostí, ze kterých nic vážného nekoukalo. Nikdy by mě nenapadlo, že tím pravým bude až přítel mé dcery. O co více mě míjely osudové vztahy, o to větší kamarádky jsme byly s dcerou Monikou. Jezdily jsme spolu na výlety, chodily nakupovat, do kina, říkaly si svá tajemství. Jenže pak se moje holčička zamilovala. Když mi jednoho dne oznámil

Syn vyženil malého chlapce a později se mu narodila dcera. Naše jediná vnučka! Nedokážu se chovat k oběma dětem stejně, když ten kluk není náš. Syn Tomáš se před čtyřmi lety oženil se svobodnou matkou, která měla tehdy dvouletého syna. Dnes je mu šest. Otevřeně přiznávám, že dvakrát nadšená jsem z toho nebyla, ale respektovala jsem jeho volbu. Snacha můj postoj vycítila, takže naše vztahy nebyly

Zamilovala jsem se na první pohled. Můj idol připomínal prince z Tří oříšků pro Popelku, ale naší lásce cosi bránilo: vedli jsme zcela odlišné životy. Narodila jsem se ve velkém městě a také jsem k němu přilnula. Odmala mi bylo líto spolužáků, kteří dojížděli do školy z vesniček či polosamot. Říkala jsem si: A nežijí náhodou chudým kulturním životem? Kam chodí na koncerty? Nechybí jim posezení v