Vyléčila jsem nemocnou kamarádku

Total
1
Shares

Moje dlouholetá kamarádka se začala pozorovat a nabyla přesvědčení, že je smrtelně nemocná. Bylo na mě ji z její hypochondrie vyléčit!

Se Stáňou jsme se znaly odjakživa. Naše maminky totiž spolu ležely kdysi v porodnici a od té doby se kamarádily. My tak se Stáňou vyrůstaly téměř jako sestry. Vídaly jsme se denně. Ve školce, škole a později i na učilišti. Staly se z nás prodavačky, i když každá pracovala v jiném oboru.

Práce nás obě moc bavila

Já prodávala hřebíky a šroubky, což mě kupodivu docela bavilo. A Stáňa přesedlala z prodávání spodního prádla rovnou na auta. Stal se z ní znalec všech značek, protože velký autobazar nabízel vozy snad z celého světa. „Jsou to občas pěkné ojetiny, ale lidi se prostě chtějí vozit v nějaké luxusní značce, i kdyby měli hned za rohem to auto tlačit!“ smála se nakažlivě a hned přidala nějakou veselou historku z prodeje. Měla jich v zásobě nepočítaně a já se na její vyprávění vždycky moc těšila. U mých hřebíčků tolik legrace nebylo! Ale zákazníci mi byli vděční, když jsem jim dokázala dobře poradit. Obě jsme byli v práci spokojené a v soukromém životě celkem také. Stáňa vychovala tři děti, a když později ovdověla, nikoho si nehledala. Prý je jí samotné dobře! Ani já jsem žádného muže po rozvodu nehledala. Byla jsem svým manželstvím tak znechucená, že jsem už o nějaké vztahy ztratila zájem.

Objevovala nové nemoci

O to víc času jsme mohly se Stáňou trávit spolu. Chodily jsme společně plavat a taky se přihlásily do klubu turistů. Pořádali pěkné celodenní výlety i letní dovolené. Skoro za hubičku! Času jsme měly víc než dost. Děti byly dospělé a tak nás doma nic nedrželo. Prostě, žily jsme si spokojeně a celkem bezstarostně. O to víc mě překvapilo, když si Stáňa začala stěžovat na zdravotní neduhy. Zprvu jsem její stesky brala vážně a dokonce si dělala starosti. To když ji bolel žaludek, potom žlučník a nakonec i ledviny. „Mám koliku!“oznámila a schoulila se u mě v obýváku do křesla. Když se jí po čaji, který jsem uvařila, trochu ulevilo, ukázala mi všechny léky a doplňky stravy, které nakoupila. V lékárně nechala snad celý majlant! Neuplynul ani týden, a Stáňa začala tvrdit, že má nádor na mozku. Prý ji bolí hlava a ztrácí čich. Lékařské vyšetření nic nepotvrdilo, ale Stáňa hořekovala dál. Krční páteř, porucha imunity, artritida.

Začaly jsme se hádat

Diagnózy a choroby sypala Stáňa z malíku. Po večerech studovala všechny knihy, které o nemocech sehnala. Potom přesedlala na internet a nastalo peklo. Hypochondrů zde našla víc než dost a osvědčených rad ještě víc! Moje domluvy nepomáhaly a po všech těch společně strávených letech jsme se začaly hádat. Ona nemohla pochopit, že jí nevěřím. A já nechápala její novou zálibu v nemocech. Moje milovaná Stáňa se tolik změnila! „Musím něco vymyslet. Zachránit jí, jinak špatně dopadne!“ umínila jsem si, když se mi svěřila s úmyslem jet za nějakým bylinářem. Vstupní „prohlídka“ u něho stála tři tisíce! Ona ale nedala pokoj. Prý ji na penězích nezáleží a za zdraví dá klidně i všechny svoje úspory. Chovala se jako blázen a já jsem ji v tom chtěla zabránit stůj co stůj. Co ale chytrého vymyslet?

Syn uhodil hřebíček na hlavičku

Nabízela jsem jí společnou dovolenou někde u moře. Lákala ji na nákupy. Šla jsme si promluvit s jejími dětmi, ale i ty byly bezradné. Až její syn, ten, s kterým měla Stáňa největší trápení, řekl něco, o čem jsem musela přemýšlet. „No proč to neříct rovnou. Máma by potřebovala chlapa, ten by ji přivedl na jiné myšlenky!“ pokrčil rameny a otevřel si další lahev piva. Měl je vyrovnané rovnou vedle křesla u televize, kde trávil nejvíc času. Byl nezaměstnaný a evidentně si toho užíval. Práci nehledal, prý neuteče! Ale měl dobrou povahu, jen potřeboval dohled. V dětství to neměl lehké a po smrti otce začal ve škole dost vyvádět. Stáňa se tehdy musela hodně snažit, aby neskončil někde v polepšovně! Byla zvyklá se o něho starat i poté, co dávno dospěl. Jenže dohled mu nyní Stáňa poskytnout nemohla, protože byla zaměstnaná příliš sama sebou a svými chorobami.

Chlapa se mi nepodařilo nalézt

Prohlášení synáčka sklidilo kritiku u jeho sourozenců i u mě, ale doma jsem přece jenom musela na to, co řekl, myslet. V podstatě měl pravdu. Kdyby se musela o někoho starat, o někoho, kdo by jí vyplnil prázdný čas, možná by na ty svoje neduhy zapomněla! Nakonec jsme se rozhodla: „Najdu Stáně chlapa!“ Hned jsem s pomocí jejích dcer podala inzeráty a taky jsem napsala pár lístků na takový vzkazovník, který jsme měli u nás v obchodě hned u vchodu. Lidé tam sice psali spíš co koupí nebo prodají, ale inzerát si přece přečíst mohli také, ne? Jenže, nikdo se nehlásil. Tedy nikdo, kdo by stál za řeč. Stáňa přece nepotřebovala alkoholika nebo člověka s několika exekucemi na krku. Natož třikrát rozvedeného donchuána.

Štěňátko bylo lepší

Týdny utíkaly, Stáňa jezdila k super drahému léčiteli a já byla bezradná. Přitom se náhradní řešení nabízelo skoro samo! Přítel, kamarád a důvěrník přece nemusel být nutně dvojnohý. A tak jsem po dlouhém vybírání koupila svojí kamarádce štěně. Běloučký samojed byl tak roztomilý, že jsem bojovala s pokušením si ho nechat! Stál mě hodně, ale co bych pro svoji Stáňu neudělala! Štěňátko, kterému jsem dala jméno Silvestr, po mém oblíbeném herci, se stále usmívalo. Bylo veselé a šířilo kolem sebe takovou pozitivní energii. Jeho bílá srst zářila jako démanty. A také voněla. Jakoby maminkovsky. Byl tak krásný, že jsem ani dýchat nemohla. Dokonce se mi o něm i v noci zdálo. Když jsem Stáně Silvestra předala, byla úplně ohromená. „Co tě to, Lenko, prosím tě napadlo? Já žádného psa nechci! Vždyť stejně brzy umřu!“ vyhrkla, ale já zachovala klid.

Společně se staráme o dva bratry

Poprosila jsem ji, aby si pejska nechala alespoň pár dní. Když ho ani potom nebude chtít, nechám si ho. Stáňa ale už druhý den byla do Silvestra zamilovaná. Koupila pelíšek a spoustu hraček, vodítko a také speciální granule. Kvůli všem těm nákupům dokonce zapomněla i na návštěvu léčitele! Na svoje choroby si Stáňa už ani nevzpomněla. Neměla čas. A já? Když bylo jisté, že si kamarádka pejska nechá, jela jsem si pro Silvestrova bratříčka. Pojmenovala jsem ho Arnold, podle svého druhého nejoblíbenějšího herce. A tak máme se Stáňou doma dva pořádné chlapy. Oba váží už skoro třicet kilo a pořád by jen jedli nebo chodili na procházky!

Lenka N., (54), Náchod

Také se vám může líbit