Vždycky jsem si myslela, že máme s mužem idylický vztah bez lží, falše a úskoků. Jaký ale byl můj šok, když jsem zjistila, že mi dlouhé roky sprostě lhal.
Kdykoli jsme se s kamarádkami nebo kolegyněmi v práci bavily o našich partnerech, nestačila jsem se divit, v jakých vztazích jsou ženy schopné žít. Jednu partner terorizoval bezdůvodnými žárlivými výstupy, jiná byla věčně bez koruny, protože jí chlap neplatil na děti, jiná se zase hroutila z provalené nevěry. Vždycky jsem jen nevěřícně kroutila hlavou a byla šťastná za to, že mám doma tak skvělého chlapa.
Byl hodný a choval se ke mně slušně
Luděk nebýval nikdy žádný lamač dívčích srdcí, ale byl to hodný a obětavý člověk. Rodina pro něho byla vždycky na prvním místě a žil jen pro ni. Našim dětem zařídil opravdu krásné dětství a odměnou mu bylo, že se za ním i v dospělosti s láskou vracely. Ke mně byl vždycky uctivý, milý a ohleduplný. Neměla jsem důvod nikdy pochybovat o jeho lásce, věrnosti nebo o jeho úmyslech. Opravdu to byl jeden z mála kavalírů a ženy v okolí mi ho po právu záviděly. Přiznám se, že mě nikdy nenapadlo pochybovat o něm nebo si dokonce myslet, že mi lže, a to jsme spolu byli od školy! Jenže nic netrvá věčně. Bohužel ani mé šťastné manželství.
Dozvěděla jsem se neuvěřitelnou věc
Před lety, když jsem byla s dětmi doma, založili jsme si s Luďkem společný účet v bance. Manžel chtěl, abych měla neustále přístup k penězům. Později jsem účet přestala využívat, karta a přístup k němu mi ale zůstal. Uběhlo pár let a já jsem během úklidu narazila na kartu v šuplíku. Byla už pochopitelně neplatná. Napadlo mě, že by se mohla někdy ještě hodit, a tak jsem pro všechny případy o pár dní později zašla do banky, abych požádala o novou a starou odevzdala. S bankovní poradkyní jsem se léta znala, takže vše proběhlo bez potíží. Byla jsem už na odchodu, když se za mnou rozběhla a požádala mě, ať se ještě vrátím na chvilku zpět. Manžel si prý vyžádal výpisy z našeho účtu za poslední rok, ale nevyzvedl si je, tak prý jestli mu je nemůžu vzít. Ještě dodala, že nám končí stavební spoření a jestli už jsme přemýšleli o tom, co s penězi dál podnikneme. Zírala jsem na ni jako blázen. O žádném spoření jsem neměla ani zdání, nicméně jsem přislíbila, že manželovi vše vyřídím.
Stále se opakující platba
Doma jsem se posadila a nad kávou jsem si rozložila výpisy, které mi v bance dali. Vlastně ani nevím, co jsem v nich hledala. Neměla jsem důvod, ale intuice mě přiměla si je prohlédnout. Nejprve mi na nich nepřišlo nic podezřelého. Luděk platil běžné výdaje za dům, auto nebo pojistky. Asi u třetího výpisu jsem si všimla, že se jedna platba stále opakuje. Účet na který odcházel nebyl pojmenovaný. Částka šest tisíc korun odcházela vždy k 15. dni v měsíci po celý rok! Nebyla jsem si vědoma, že bychom takhle velkou částku někam posílali a ještě navíc každý měsíc. Měla jsem obavy, jestli jsme se nestali obětí nějakého podvodu, a tak jsem zavolala do banky. Známá mi ale oznámila, že není možné sdělit jméno příjemce, ale že tenhle příkaz manžel zadával osobně přímo u ní už před lety.
Chtěla jsem znát pravdu
Nechtěla jsem dělat předčasné závěry, ale bylo jasné, že mi muž něco tají. Když přišel Luděk domů, položila jsem na stůl výpisy jakoby nic. Jakmile je spatřil, okamžitě je schoval do aktovky. Oznámila jsem mu, že mi je pro něj dala Jarka v bance. Něco jen nervózně zamumlal a zmizel v ložnici. Chvíli jsem čekala a pak vyrazila za ním. Udeřila jsem hned bez otálení. Luděk se začal ošívat a bylo zřejmé, že je mu situace krajně nepříjemná. Řekl mi, abych se posadila, že si promluvíme. Poslechla jsem. Když však začal mluvit, jen stěží jsem lapala po dechu. Nevěřila jsem tomu, co slyším. Cítila jsem, jak se mi točí hlava. Cítila jsem balvan na hrudi a pálení při každém nádechu. Říkala jsem si, že takhle asi bolí zrada, o které jsem slýchala od svých kamarádek.
Měl nemanželskou dceru
Všechno, co jsme za ty roky společného života vybudovali mi najednou připadalo nepodstatné. Z manžela vypadlo, že peníze odchází na účet jisté paní Jitky, matky jeho nemanželské dcery. Zírala jsem na něho a stěží popadala dech. Před jedenácti lety se prý poznali u nich v realitní kanceláři a během jednoho firemního víkendu na horách se hodně sblížili. Proběhla prý jediná noc, která však nezůstala bez následku. Když prý po čtyřech měsících Jitka oznámila v práci, že je v jiném stavu, ani na vteřinu ho nenapadlo, že čeká jeho dítě. To mu prozradila až o několik týdnů později. Nikdy jí prý o vztah nešlo. Cítila jen, že jí tikají biologické hodiny a Luďka jen využila, aby otěhotněla dokud to bylo možné. Nic po něm nechtěla, dokonce se dohodli, že nebude ani v rodném listě a všechno zůstane jen mezi nimi. Luděk ale trval na tom, že své dítě zaopatří a od prvního měsíce jeho narození platil Jitce alimenty. Později dokonce založil své dceři i spoření, aby měla později něco do začátků.
Snažím se hledět dopředu
Zhnusení nad tou odpornou lží místy střídala zvláštní hrdost, že se můj muž zachoval tak velkoryse a o holčičku se postaral, i když nemusel. Trvalo mi hodně dlouho, než jsem manželovi odpustila a dokázala mu zase věřit. Naším vztahem to otřáslo, ale přece jenom všechny ty krásné společné roky znamenají víc.
Marie T. (58), Znojmo
